Werewolf Diaries - 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Anne Summers, obyčejné děvče s obyčejnými starostmi, ale jen do té doby, než se její rodiče rozvedli a jejího brašku pokousali vlci. Teď je na všechno sama. Máma ji zmizela ve světě a z táty se stal alkoholik. A její zahrada se stala bojištěm mezi vlčími smečkami.
Za čtyři dny ji čeká poslední školní rok na střední, který pro ni bude velmi odlišný než předchozí. Do jejich třídy nastoupí nový student, kterého všichni obdivují, až na Anne, která z něho má nepřijemné pocity a myslí si, že něco skrývá, a proto se od něj snaží držet dál. To ovšem nejde, když ji stále vyhledává.

29.05.2013 (18:00) • MishellMay • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 898×

28. 8. 2012

Milý deníčku,

dnes jsem měla stejně těžký den jako jindy. Už si ani nepamatuji, kdy bylo všechno v pohodě. Rozešel se se mnou Erick, kvůli tomu, že nemám na něho čas, a k tomu všemu museli ti prašiví vlci pokousat brášku, který je z toho teď nemocný. Samík měl dneska ráno zase vysokou horečku, která mu neklesala, a proto jsem odpoledne musela volat pro něho záchranku. Celý se klepal, měl zimnici, kašlal tak, až se dusil. Měla jsem o něho strach a ještě stále mám.

Teď tu sedím na křesle a hodiny v tomto nemocničním pokoji ukazují jedenáct hodin v noci a on se ještě neprobral. Kolem sebe má na tisíce hadiček, až přes to všechno není pomalu ani vidět. Kde je ten klučina, který se celý den jenom smál a bezstarostně si hrál? Kde je? Tak kde? Vím, že mi nemužeš dát odpověď. Vím to, ale co mám dělat?

Pamatuješ, jak jsem ti psala o rozvodu našich? Jak máma říkala, že si nás vezme k sobě? Tak už to bohužel není pravda. Máma zmizela a nebere už ani telefon. Jako kdyby zmizela ze světa. A táta? Ten žije jen pro svou láhev piva a pro své hospodské kamarádíčky.

Doufám, že to nějak přežijeme...

***

Vzbudila jsem se až ráno, když mě nemocniční sestřička poklepala na rameno a něco se mi snažila říct.

„Promiňtě, můžete mi to říct ještě jednou? Já jsem byla ještě v limbu,“ optala jsem se jí.

„Říkala jsem, že byste měla už jít domů. Hned, jak s vaším bratrem bude něco nového, vám zavoláme. Nemusíte se bát,“ řekla mi mile sestřička, ale já jsem pryč nechtěla.

„Ale já tu musím být. Chci být u něj, až se vzbudí. Je mu přece jen pět let. Potřebuje tu mít někoho, koho zná. Snad mě chápete, ne?“

„Já vás samozřejmě chápu, slečno Sumerrsová, ale uvědomte si, že když tady budete sedět bez jídla a bez pořádného spánku, tak tím mu nijak nepomůžete.“

„Tak tedy dobře, já půjdu,“ řekla jsem a šla k posteli Samíka se rozloučit. Vypadal tak bezmocně a smutně. Trhalo mi to srdce ho tady jen tak nechat, po tom všem, čím si prošel. Pohladila jsem ho po rozpálené tváři a vtiskla mu polibek na horké čelo. Odcházela jsem a ve dveřích jsem se na něho ještě koukla, jestli neotevřel svoje oči. Neotevřel. Otočila jsem se a šourala se chodbou k východu.

Když jsem došla domů, čekal na mě pohled, který jsem poslední dobou vídala každý den. Táta na gauči zase podřimoval a v ruce poloprázdnou láhev od piva, která se nakláněla hrdlem ke koberci. Vzala jsem mu ji a dala ji k ostatním pěti na stolku před televizí, která pravděpodobně běžela už celou noc. Vypnula jsem ji a šla do druhého patra do svého pokoje. Na židli u pracovního stolu jsem položila svoji kabelku a vyndala z ní mobil, abych ho slyšela, kdyby mi náhodou volali z nemocnice.

Zatahovala jsem závěsy, když jsem si všimla, že v břízkách za naším domem zase prochází vlk, jako kdyby na něco čekal. V tu chvíli se na mě kouknul a jeho modré oči se mi propalovaly až do hlouby mysli. Nemohla jsem od něho odvrátit zrak. Vypadalo to, jako kdyby se mi snažil něco říct. Měla jsem z něho husí kůži po celým těle a v tu chvíli mi zazvonil mobil. Zatáhla jsem rychle závěs a sáhla po mobilu. Volala mi Willow, moje nejlepší kamarádka.

„Ahoj, Willow, copak se děje?“ zeptala jsem se jí.

„Čusík, Anne, no, volám ti, protože mi naši před chvilkou říkali, že k vám včera jela sanitka. Co se stalo?“

„Ale, pamatuješ, jak Sama pokousali před týdnem?“

„Jojo, pomatuju.“

„No, tak včera se to dost zhoršilo. Odpoledne měl vysokou horečku, nechtěla klesat a ještě se k tomu začal dusit. Zkoušela jsem uplně všechno, co mi poradila paní Brownová od vedle, a nic nezabíralo, tak jsem musela volat sanitku.“

„To mě mrzí, Anne. Jsi ještě s ním v nemocnici? A jak je na tom teď?“

„Z nemocnice jsem před chvílí přišla domů a Samík je na tom skoro pořád stejně, ale už se nijak nedusí. Doufám, že to bude dobrý.“

„Aha, kdy tam za ním půjdeš? Kdyžtak bych šla s tebou, abys v tom nebyla pořád sama.“

„To bych byla moc ráda, Willow, ale nechci tě s tím otravovat. Vím, jak nemáš ráda nemocnice.“

„To je v pohodě, Anne, jasný?“

„Jasný, Will. Půjdu tam zítra dopoledne. Ráno se kdyžtak stav. Zvonit nemusíš.“

„Dobře. Dej si pořádnýho šlofíka a zkus na to nemyslet, jo? Mám tě ráda, Ann.“

„Fajn, pokusím se. Taky tě mám ráda. Ahoj.“

„Ahoj.“

Položila jsem mobil zpátky na stůl, vzala jsem si zpod polštáře věci na spaní a šla se vysprchovat do koupelny. Teploučká voda mi krásně pročistila myšlenky. Už jsem se tolik necítila na dně jako předtím, ale stále sem nepřestávala myslet na Sama.

Vylezla jsem oblečená z koupelny a mohla si jít konečně lehnout do svě měkounké postele, ale předtím jsem ještě zkontrolovala mobil, jestli tam není zmeškaný hovor. Nebyl, a proto jsem zalehla pod peřinu a zavřela oči. Už jsem skoro spala, když jsem zvenku uslyšela sborové vlčí zavytí. Byla jsem zvědavá, a proto jsem se potichnu příblížila k oknu a o kousek odhrnula závěs. Na zahradě jsem uviděla obrovskou vlčí smečku, a nebo to byly dvě? Byly rozděleny na dva houfy a dva vlci v čele obou dvou na sebe cenili zuby. Vypadalo to, jako by se schylovalo ke rvačce, a taky že ano. Najednou ti dva vlci na sebe skočili. Sápali se tomu druhému po krku, ale stále se ani jeden neměl navrh. Byli si silově vyvážení, až jeden se zakousl tomu druhému do přední tlapy. Slyšela jsem zakňučení a vrčení tlupy poraženého. Vítěz se kouknul směrem k mému domovu. Nebyl to ten s modrýma očima, tyto byly rudé jako krev.

Tak to byl první díl mé další povídky. Byla bych ráda, kdybyste napsali své názory a jestli mám s touto povídkou vůbec pokračovat. :)

Následující díl »

Autor: MishellMay (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování