OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Všichni za jednu - 16. kapitola



Všichni za jednu - 16. kapitola

Povídka se umístila na třetím místě o Nej povídku měsíce srpna/augusta. Na den ji umisťujeme na titulní stranu. Gratulujeme!



Víno, hodně vína bude potřeba

Venku se pomalu plížila tma, když přišel d’Artagnan. Všechno bylo jako vždy klidné a pohodové do doby, než Constance upustila na zem pohár s vodou. Oba se na ni polekaně otočili.

„Asi… asi je to tady,“ řekla Cosntance a tvářila se trochu vyděšeně. Dívali se na ni další dva nádechy, než jim její slova došla. D’Artagnan rychle došel ke Constance a pomohl jí posadit se.

„Já doběhnu pro Brie,“ vyhrkla rychle Nicolette a hrnula se ke dveřím.

„A tvůj bok?“ slyšela za sebou Cosntance.

„Dítě má přednost,“ opáčila a vyběhla z domu. Za několik posledních dní to bylo poprvé, co se dostala ven, ale neměla moc času nad tím přemýšlet. Běžela rovnou k domu, kde bydlela Brie s tetou. Naštěstí to nebylo tak daleko. Zabočila do dvou ulic a přeběhla menší tržiště, když viděla cílový dům. Zabušila na okno a přeběhla ke dveřím, které se prudce otevřely, ještě než stihla zaklepat.

„Co to provádíš, Nicolette? Tvůj bok!“ spustila na ni Brie hned. Nicolette se potřebovala nadechnout, než mohla odpovědět.

„Rodí,“ vydala ze sebe a Brie nepotřebovala říct jméno, aby se otočila na podpatku a šla pro svou brašnu s věcmi.

„Jdu s vámi, pomůžu,“ ozvala se její teta a všechny pospíchaly zase zpět ke Constance.

„Já ještě zaběhnu na posádku,“ odpojila se od nich Nicolette dřív a zaběhla do jiné ulice. Byla si jistá, že ostatní u toho budou chtít být taky. Byli přeci jen mušketýři – jeden za všechny a všichni za jednoho.

Vběhla na dvůr tak rychle, že vrazila silně do Jacquese, a on upustil vedro s vodou a část vody skončila na jejích šatech.

„Omlouvám se,“ spustil vyděšeně Jacques, když ji uviděl politou.

„To je v pořádku, Jacquesi, byla to moje chyba, vběhla jsem moc rychle,“ uklidňovala ho s úsměvem. Sotva to dořekla, uslyšela známý smích, který patřil Porthosovi. Podívala se k lavicím, seděl tam a byli s ním i Aramis a Athos.

„Ale já si měl dávat pozor,“ stál si za tím Jacques.

„No nejsou roztomilí?“ ozval se nahlas Aramis a způsobil, že Jacques se ještě jednou omluvil a utekl pryč. Nicolette se na něj zamračila.

„Buď na toho chlapce hodný,“ upozornila ho a došla k jejich stolu. „Nechte ho být.“

„Co tu děláš? Pokud vím, máš být v klidu doma,“ ozval se Athos a sledoval ji znepokojeným pohledem. „Ještě se to hojí.“

„Nastala situace, která si vyžádala změnu mých plánů,“ odpověděla. Vzala Aramisovi z ruky pohár a napila se. Bylo jí jedno, že to je víno, měla žízeň.

„Jestli ses chtěla napít, stačilo dát vědět, Athos by za tebou přišel se svou zásobou,“ zabručel Aramis. Vysloužil si od Athose zamračení a Porthos se smál.

„Ne, to ne, ale běžela jsem dost daleko…“

„Což bys neměla, když máš být v klidu,“ skočil jí do řeči Athos znovu.

„Constance právě začala rodit,“ řekla to rychle, aby ji už nevyrušovali. Podívali se na ni a všichni přestali dělat to, co dělali. Smát se, mračit se… jen koukali. „Nekoukejte tak, vstávat! D’Artagnan bude potřebovat podporu,“ houkla na ně, aby je probudila z toho zírání. „Jdeme!“ Konečně začali dělat to, co chtěla.

„Jacquesi, koně, rychle!“ zavolal Athos.

„Na co koně?“ nechápala Nicolette, bylo to za rohem.

„Ty už běžet nebudeš,“ odpověděl jí vážně.

„Jsem v pořádku,“ bránila se, ale je mu to bylo jedno. Prostě ji popadl za ruku a vedl ke stájím pro toho koně, zatímco Porthos a Aramis se vydali rychle pěšky.

„Budou tam dřív, než bude kůň připraven,“ vztekala se nespokojeně.

„O nic nepřijdeš, bude to trvat dlouho,“ uklidňoval ji.

„Nějak moc toho o tom víš,“ zabručela a sledovala, jak Jacques připravoval koně.

„Běhám po světě o něco déle,“ mrknul na ni. „Co bok?“ zeptal se starostlivě a díval se na místo, kde měla ránu. Nemohl ovšem pod korzetem a šaty nic vidět.

„Nebolí to, jsem v pořádku,“ uklidňovala ho. „Opravdu ten kůň není potřeba,“ vymlouvala mu to ještě.

„Udělej mi radost, budu klidnější,“ zahleděl se na ni. Našpulila pusu, chtěla odporovat, ale nějak to neodkázala, když se choval takhle mile, bylo to vlastně pěkné gesto. Jacques měl vše hotové. Athos pomohl Nicolette nasednout a vyhoupl se za ni. Pevně ji chytil a vydal se s ní za ostatními. „Pomalu,“ klidnil ji, když dojeli na místo, a pomáhal jí z koně dolů. Šklebila se na něj, přišlo jí, že jel schválně moc pomalu a zdržoval. Kdyby ji pustil pěšky, byla by tu rychleji. Nechala se odvést až do domu. V kuchyni seděli poslušně všichni okolo stolu.

„Vyhodili nás,“ vysvětlil d’Artagnan nespokojeně.

„Tak já tam jdu,“ smála se jim a vydala se do ložnice, kde byla Constance s Brie a její tetou. Pobíhaly okolo rodící Constance, která ležela na posteli. „Potřebujete pomoct?“ zeptala se tiše. Viděla ovšem že vodu i ručníky tu měly.

„Vše už je připravené,“ odpověděla Brie. „Teď jen čekat na ten správný moment,“ vysvětlila. Nicolette se posadila na postel a chytla Constance za ruku. Čelo měla orosené a zhluboka dýchala.

Nevydržela tam ale dlouho. Ve chvíli, kdy začala Constance hlasitěji projevovat bolest a opravdu šlo o něco vážnějšího, se Nicolette udělalo špatně.

„Bude vadit, když půjdu podpořit chlapy?“ zeptala se písklavě, jak byla z toho, co se dělo, vykolejená a nesvá.

„Když se na tebe dívám, bude to lepší,“ odpověděla jí Brie vesele.

Nicolette pevněji stiskla Constance a usmála se na ni. „Budu vedle,“ slíbila a pak co nejrychleji utekla z místnosti a šla za ostatními do kuchyně. „Budu vám dělat společnost,“ řekla tiše, když se na ni zmateně podívali. Posadila se rychle vedle Aramise a opět mu sebrala pohár a napila se.

„Kdybych tě neměl tak rád, už bych tě za to střelil,“ upozornil ji. Všichni ostatní se usmívali. Ne proto, že by tak pili, ale bylo jim jasné, proč k nim přišla. Už jen podle toho, jak byla bledá jako stěna. Zamračila se na ně a dopila vše, co bylo v poháru.

„Hlavně že jsi nechtěla o nic přijít,“ pošeptal jí Athos do ucha. Byl jediný, který stál a pozoroval, jak pili.

„No co, nevěděla jsem, co mě čeká,“ odpověděla a pak jí došlo ještě něco - že tohle by ji jednou opravdu mohlo čekat. „Láhev!“ rozkázala d’Artagnanovi a on jí poslušně podal láhev. Pořádně se napila.

Tiše se jí začali smát. Porthos jí vzal láhev a nalil si do poháru a po něm Aramis. Jen ona a d’Artagnan pili z láhve a posílali si ji mezi sebou. D’Artagnan se opět pořádně napil a podal láhev Nicolette, té ovšem láhev z ruky vzal Athos, napil se a podal láhev zpět svému kamarádovi.

„Pomalu,“ připomněl jí. Věděl, že toho moc nevydrží, a nechtěl, aby se opila okamžitě.

Zamračila se a dívala se mu do očí, když se opět pořádně napila. Sledoval ji a bavil se nad tím, jak se chovala. Byla roztomilá. Když se domem ozval křik Constance, d’Artagnan a Nicolette se div nepoprali o láhev. Z toho důvodu dostal nakonec každý svou. Za to se na Porthose Athos zamračil.

Seděli v tichosti a jen poslouchali zvuky v domě, což nebylo to nejchytřejší, způsobilo to rychlejší ztrátu vína v láhvích. Athos se pokoušel Nicolette kontrolovat, ale nebylo to tak jednoduché, jak očekával. Náhle v domě bylo ticho, až na pláč. Dětský pláč.

Všichni se narovnali a podívali se po sobě. Věděli, co to znamená. D’Artagnan se postavil od stolu a poté, co ho všichni poplácali po rameni, odešel do pokoje.

D’Artagnan se vrátil zpět do místnosti a v rukou držel malý uzlíček zabalený do deky. Tiše se všichni postavili a šli se podívat.

„Je to kluk,“ pošeptal d’Artagnan dojatě.

„Je nádherný,“ řekla Nicolette a na chvíli si nepřipadala otupělá alkoholem. Byl to krásný pohled. Všichni se tiše dívali a věděli, co jednoho dne z toho kluka bude. A teď byl pravý čas na pořádnou oslavu. Když d’Artagnan odnesl malého opět ke Constance, znovu se začalo pít.

„Už jsi oslavovala dost,“ pošeptal Athos a sebral Nicolette z ruky láhev, dokud byla lehce mimo. Ovšem na jejích očích viděl, že je už opilá. Měla je zarudlé a i tváře jí hořely od vína. Začal jí pomáhat vstát ze židle.

„Ještě ne,“ odporovala mu, ale šlo to špatně, když nedokázala udržet rovnováhu.

„Oslavila jsi malého líp než ostatní,“ ujistil ji.

„Miminko, oni mají maličkaté, maličké miminko,“ smála se Nicolette vesele, když ji Athos nasměroval ke dveřím jejího pokoje.

„Děti jsou malé,“ souhlasil vesele. Chytil ji rychle za trup, když zakopla v pokoji o židli, aby nedopadla na zem. „Jestli spadneš, možná ho jen tak neuvidíš,“ dobíral si ji. Začala se smát. Vesele se smála a cítila se neuvěřitelně volně.

„Malé!“ vykřikla vesele. Athos jen zíral na to, jak se smála, a pomohl jí s dalším krokem a posadil ji na postel.

„A chvíli bude maličké, tak se můžeš prospat, abys zítra byla hodnou tetou,“ ubezpečil ji a pomáhal jí z bot a pak ze šatů.

„Já budu ta hodná teta a ty přísný strýc,“ smála se mu a nechala si sundat nepohodlné šaty. „Kteří teď jdou spinkat,“ rozhodla už unaveněji. Athos neměl šanci se bránit. Tak jako ji neměl od začátku, co Nicolette potkal. Nedalo se bránit. A tak si lehnul vedle ní do postele a společně usnuli.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Všichni za jednu - 16. kapitola:

2. Rusalicka
05.09.2017 [5:08]

Zas dobre napsana kapitola od tebe. Tesim se na dalsi, ktera snad bude driv....

1. Maya
04.09.2017 [13:25]

Emoticon super docela oddychová kapitola :) Těším se na další :)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]


Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!