OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Volba osudu 13



Volba osudu 13Charlie se vrací domů, ale nevyvíjí se to zrovna podle jejích představ. Místo bráchy naráží na Olivera... a to hodně tvrdě.

 

13.

Trochu divná kočička

 

Motor zhasl a ona si uvědomila, že leží pod autem. Pokusila se vstát, ale po tom, co několikrát vrazila jen hlavou do podvozku to vzdala. Musela počkat, dokud ji nevytáhne nebo nepopojede. On evidentně neměl v plánu ani jedno.

„Do prdele!“
Co?! Znovu se pokusila vydrápat nebo alespoň vyplazit. Marně. Tohle nebyl Derilův hlas! Zahlídla čísi nohy, jak neklidně přechází okolo auta. Na místo toho, aby ji vytáhl, pak zaslechla, jak vyťukává na mobilu.
Byla v pokušení prostě se na tohle tělo vykašlat a jít hledat jiný, ale okamžitě si to rozmyslela a napnula uši.
„Čau Derile, prosím tě, řekni, že nemáte kočku. Ani vaši sousedi?“ Na jeho hlase bylo slyšet, jak se mu ulevilo.
„Netuším, kdybych ji viděl, tak bych zastavil.“
Auto se zhouplo, jak se opřel o kapotu a nakoukl pod auto.
„Taková hnusná rozcupovaná, má mourovatý ocas. Asi tu budete mít hnusnej flek. Jo neboj, někde ji vyhodím.“
Co?!
To si dělá srandu, ne?
Cvakl zámek kufru a o chvilku později s ní něco škublo. Vytáhl ji za ocas a hodil na ni nějakou hadru. Zabalil ji do ní a pak ucítila náraz. Byla ráda, že necítí nic z toho, protože o úctě k mrtvým tvorům ten prevít evidentně nikdy neslyšel.
Nad hlavou se jí zacvakl kufr.

Nejeli dlouho. Asi jen na kraj města. Překulila se a narazila do stěny, když zastavil. Poslouchala, jak vystoupil a otevřel kufr. Ocitla se znovu ve vzduchu. Byla tak zamotaná, že se nemohla skoro pohnout, přesto to zkusila.
V příštím okamžiku ucítila, jak dopadla na zem. On ji tu vážně vyhodil. Až se jí podaří nějak dostat k Derilovi, seřve ho, co to má za zdegenerovaný kámoše.
Něco do ní dloublo. Nebo spíše do toho zámotku, co teď tvořila. Pak se překulila. Někdo ji rozmotávat z té hadry.
Když ji konečně vysvobodil a ona se mohla zase hýbat, vrávoravě se pokusila postavit. Šlo to hůř jak předtím, protože krk měla nepřirozeně nakloněný a hlava ji tak převažovala na stranu. Konečně se jí to ale podařilo a podívala se na toho kreténa.
Zůstali tam zírat jeden na druhého. Ona měla štěstí, že nemohla mít žádnou grimasu. Zato ta jeho stála za to. Dívala se do vyděšené tváře Olivera. Co ten sakra u nich dělal?!
Nasucho polkl a přejel ji znovu pohledem. Bylo mu jasný, že tohle k veterináři přitáhnout nemohl. Tohle nebylo normální. Před třemi roky by si myslel, že mu prostě přeskočilo, ale od té doby zjistil, že okolo je více věcí, které nebyly zrovna běžné.
Ta kočka by měla být už dávno tuhá, ale přesto tu stála a hleděla nehnutě na něj. Pak se začala naklánět. Toporně ustoupila stranou, aby se nevyvrátila. Moc dlouho jí to ale nevydrželo.
„Neškrábneš mě, že ne?“ hlesl přiškrceně.
Hlava se jí nekoordinovaně zaškubala, jako by vážně reagovala na jeho otázku. Jestli to ale bylo přikývnutí nebo se snažila hlaovu zavrtět, to rozeznat nešlo. Vsadil na to druhé.
Dřepl si a váhavě k ní natáhl ruku.
Cítila, jak se jeho prsty obemkly okolo její hlavy a pak i krku. Nemohla se chvíli pohnout. Pak se ozvalo zakřupání. Pustil ji a ona zase dokázala hlavou hýbat.
Koukla na něj. On ale koukal znechuceně na svoje ruce a hlavně na chomáče chlupů, který se mu na ně přilepily.
Pokusil se je alespoň trochu otřít do hadry, která zůstala ležet na silnici. Trochu bezradně se ohlídl znovu po ní.
„Radši tě schovám u nás, tady by z toho mohl být průšvih.“ Než stihla zareagovat, hodil přes ni znovu tu hadru a ocitla se opět v kufru.
Tentokrát ji nezamotal tak pevně, přesto cítila, jak se pro ni stává každým okamžikem náročnější, pohnout s tímhle tělem. Důvod jí došel jen krátce před tím, než se ocitla zpátky v zrcadlové síni.

Deril chytil tác a přisedl si k Oliverovi, který se nimral vidličkou v jídle.
„Nazdar, vrahoune,“ houkl na něj a sedl si.
„Ani mi to nepřipomínej,“ zavrčel Oliver. „Dostal jsem z tý kočky málem infarkt.“
„To věřím, vzhledem k tomu co po ní zůstalo ještě za sajrajt.“
Oliver odstrčil tác s jídlem. Chvilku nad tím přemýšlel a pak se sklonil nad stůl, aby ho nikdo neslyšel.
„Jsem ji chtěl vyhodit za městem, ale když jsem ji vytáhl, tak se ještě hýbala.“
„Takže jsi ji nezabil.“
„To si nejsem úplně jistej. Měla zlomenej vaz a hlavu rozčísnutou hned za uchem, ale pořád se hejbala.“
„Co je s ní teď?“
„Zavezl jsem ji domů, ale už byla tuhá.“
„No tak vidíš, to byly jen nervy. Svalové záškuby můžou trvat ještě dost dlouho.“
O tom Oliver dost pochyboval, ale jestli to i Deril hodil za hlavu, měl by taky.
„Ráno jsem ji zakopal na zahradě. Mamku by trefilo, kdyby ji tam našla někde ležet.“

Charlie se ten večer vydala hledat nové tělo.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Volba osudu 13:

3. Strafi
12.05.2015 [20:30]

Jooo! Nová kapča, hip hip hurá! Ale teda moc sem se nedozvěděla :( . Doufám že zůstaneš aktivní Emoticon

2. Raduš
12.05.2015 [19:35]

Texie zase píše!!! Emoticon
Děkuji za kapitolu, doufám, že se konečně dozvím, jak tahle povídka končí :)

1. Janulik přispěvatel
12.05.2015 [19:10]

JanulikFanfáry! Ty ses nám vrátila :) *slzy štěstí*

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!