OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Vittoria není jen vítězství - 9. kapitola

03.09.2009 (09:00) • Caterina • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 851×

Otevřela dveře, Sebastian už na ní čekal. Přeměřil si ji pohledem, zavětřil. Pak se rozesmál a mrknul na ní. Vittoria protočila oči. Ale přihlouplý úsměv na její tváři zůstal. Došla se najíst za asistence Sebastiana, který na ní dorážel neustálými dvojsmysly.

„Je vidět, že tady někdo dlouho nedostal na pusu?!?“ řekla mu a Sebastian se toho hned chytil.

„Půjdeme trénovat, juchů, konečně, už ani nepamatuju …“ jeho hlas zanikl, jak se snažil vzpomenout, kdy si naposledy spolu zabojovali.

„Takže, co si dáme, hole?“ „Jo, hole budou fajn.“ Odkývala mu výběr zbraní Vittoria. Měla boj s holemi ráda. Připomínal jí tanec. Postavili se proti sobě a začali se oťukávat, čekajíc, kdo první doopravdy zaútočí. Zápas trval skoro hodinu. Z obou dvou lil pot, byli špinavý, protože bylo sucho a na cvičišti vířili prach. Jedním rychlým pohybem poslala Vittoria Sebastiana k zemi. Ten zůstal ležet. Ztěžka oddechoval. Kývla k němu hlavou, v němé otázce, zda má již dost. Sebastian se pozvedl na loktech, koukl na ní nahoru a vyplázl jazyk. Musela se začít smát. Tmavě šedý obličej od prachu a z něho vykoukl růžový jazyk, vypadal jako klaun.

Zvedla hlavu a zavětřila. Bylo už pozdě. Stáli na kraji lesa a dívali se na ně. Nemusela se ani otočit. Přejela pohledem po svém oblečení. Staré tepláky, které dneska ještě natrhla. Vytahané vybledlé triko. Celá od špíny a potu. Moc hezký obrázek. A Christian stál několik metrů od ní. Přivřela oči a vrhla se na zem, ztrestat Sebastiana. Bohužel se nedalo. Ten dostal takový záchvat smíchu, že ji shodil ze sebe a smál se dál.

„Nevím, čemu se směješ …“řekla mu naštvaně.

„Kdyby si viděla svůj výraz.“ Další záchvat smíchu. Vrhla se po něm a začala mu pěstmi bušit do hrudníku. Musel jí chytnout ruce, protože Vittoria vzteky přestala kontrolovat svou sílu. Zhluboka se nadechla a vydechla. Pootočila hlavou a uviděla upíry, jak mizí ve vchodu do domu a v závěsu za nimi Marian. Zvedla se a na usmířenou natáhla ruku a pomohla Sebastianovi vstát.

Pomalu se loudali ke vchodu.

„Co tady dělají?“ zeptala se potichu.

„Marian je pozvala, aby se seznámily s ostatními vlky. Abychom my poznali jejich pach a oni náš. Prostě, abychom se někde omylem nepozabíjeli.“ „Taky jsi mi to mohl říct.“ Nasadila vyčítavý tón.

„Neboj, kvůli tomu, že tě viděl špinavou tě určitě nezavrhne. I když mohl by tě zavrhnout, protože tě viděl tak řádit.“ Rozesmál se opět Sebastian. „Moooc vtipné.“ „Viď, já jsem hrozně vtipný.“ Řekl veselým tónem, jako by si jejího ironického ani nevšiml.

„Kam jdeš?“ zeptal se jí, když od vchodu zamířila podél domu pryč.

„Půjdu oknem, musím se osprchovat a převléknout.“ Oběhla dům a vyskočila oknem k sobě do pokoje. Nechávala ho otevřené permanentně. Vždycky se hodí mít zadní vrátka. Nemusí všichni vědět všechno. Sebrala si osušku s ručníkem, které se od posledně sušily na parapetu a šla do koupelny.

Málem se jí zastavilo srdce, když vešla do pokoje. Zabalená jen v osušce. Na její posteli, naproti dveřím do koupelny, seděl Christian a díval se na ní.

„Co ty tady?!“ optala se ho jemně.

„Sebastian mě sem odvedl, říkal, že je to dobrý.“ Odpověděl jí a usmál se. Vittorii se v očích rozhořel vztek. Myslel, že určitě ne na něj..

„Ten kokot jeden, má v hlavě samé pí…viny.“šeptala si pro sebe téměř neslyšně. Samozřejmě to Christian se svým dokonalým sluchem zaslechl a musel se kousnout do rtu, aby se nerozesmál už doopravdy.

Otevřela si dveře do šatny a nastavila je tak, aby na ní nebylo vidět. V rychlosti se převlékla. Jen na hlavě si ještě nechala ručník. Mezi tím v pokoji nastalo trapné ticho. Ani jeden z nich nevěděl, jak začít. O čem, v tuhle chvíli mluvit?!? Oba se chtěli na něco zeptat, ale nepřišlo jim to nyní vhodné. Zavřela dveře a přešla pokojem k Chrisovi. Postavila se před něj. V očích zranitelnost. Nenáviděla to. V tuhle chvíli, v tenhle moment, jí mohl hrozně ublížit. Už zase začala věřit. I když mezi nima nebylo ještě všechno plně vysvětlené. I když stále tam byly nějaké mezery. Věřila v ně. Že mohou být spolu.

Natáhl ruce, chytl ji za předloktí a jemně ji stáhl na sebe. Natočila se a dosedla na jeho nohy. Objal ji a strhnul jí z hlavy ručník. Zatřepala hlavou a mokré prameny vlasů se jí rozlily po zádech. Uchopil ji vzadu za temeno a zatlačil. Jejich rty se spojily v něžném polibku. Tedy jen na chvíli. Jako i dopoledne. Vittoria jakmile ucítila chlad Christianových rtů jejím tělem projel blesk. Neexistovalo napravo ani nalevo. Jen oni dva. Prohloubila polibek a vášnivě se k němu přisála. Pak na svých rtech ucítila Chrisův jazyk. Podvolila se němému přání a pootevřela rty. Jejich jazyky se do sebe zapletly. Christian uchopil Vittorii za boky a víc jí k sobě přitáhl. Ona se instinktivně zavrtěla na jeho klíně a Chris málem vyskočil z kůže. Rychle se od ní odtáhl. Zakabonila čelo:

„Udělala jsem něco špatně?“ zeptala se ho.

„Ne, jen s tebou strašně rychle ztrácím sebekontrolu.“ Sklonila hlavu a položila mu ji na rameno. Usmívala se. Je dobře, že ztrácí sebekontrolu. To znamená, že mu není lhostejná. Christian jí hladil po zádech v pomalých uklidňujících tazích. Bylo zvláštní slyšet v místnosti jen jedno splašené srdce. Napadlo ji.

„Pojď půjdeme dolů.“ Řekl Christian po chvíli. Vittoria se zarazila. Jak se k sobě mají chovat před ostatními?!? Jí přišlo přirozené, že budou dávat i před nimi najevo vzájemnou náklonnost, ale co když by to bylo proti mysli jemu. Christian na ní koukal zmateně. Netušil, co se děje. Věděla, že se ho bude muset zeptat, ale moc se jí do toho nechtělo.

Autor: Caterina, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vittoria není jen vítězství - 9. kapitola: