Tygří oko - 6. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tábor. MyBerry

16.02.2014 (15:00) • MyBerry • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 754×

6. kapitola

„To není možné,“ zasténala jsem.

„Nejsi ráda?“ zeptala se Lucy. Byla překvapená.

„Ne! Nejsem. Kate je anihumanka! Spojení se světem lidí je v tahu, bezva!“

Lucy se usmála. „Hej, jako čemu se směješ?“ vyjela jsem.

„Spi,“ řekla Lucy. Pak se mi zatmělo před očima.

***

Probudila jsem se až za tmy. Chvíli jsem ospale mžourala, ale hned jsem se prudce posadila.

„Kde jsme?“ vykřikla jsem. Lucy sebou polekaně cukla.

„Na místě. Vítej v anihumanském táboře.“

Až teď jsem si uvědomila, že auto stojí.

„Kde je Kate?“

„Spí,“ oznámila Lucy a vystoupila z auta.

„A co nějaké oblečení?“ vyptávala jsem se. Věřím, že to bylo vlezlé, ale musela jsem se prostě zeptat.

„Všechno je ve stanu. Ale zas tolik ho potřebovat nebudeš. Budeš mnohem více ve zvířecí podobě.“

„A jakou podobu má Kate?“ pokračovala jsem v otázkách.

Lucy mlčela, aby mi dala najevo, ať jsem zticha.

Vedla mě přes rozsáhlou zelenou louku, na které stály stany. „Tady. A ticho,“ řekla a pootevřela stan s číslem 9. Vešla jsem do stanu a praštila sebou na postel.

„Dobrou noc, Claire,“ řekla Lucy a odešla. Pak jsem slyšela, jak dopadají tryskající kopyta na zem. Zvuk byl stále tišší a tišší, až se ztratil v lese.

Hned jsem přestala dělat, že spím. „Kate! Kate! Vstávej!“ zašeptala jsem a zatřásla s ní.

„Nech mě, Jane...“ zahuhňala a víc se zabalila do deky.

„To jsem já! Claire.“

Kate se s námahou otočila mým směrem. Pomalu rozlepila oči. Pak začala pořád dokola opakovat: „To není možný, to musí bejt sen! To není možný!“

„Ale je, Kate. Jsem anihumanka, tak jako ty!“

Kate se mi podívala do obličeje a řekla: „A na co se proměňuješ?“

„No, vlastně jsem se ještě nikdy neproměnila. Lucy ale tvrdí, že ze mě bude tygr.“

„To je hustý. Já jsem ukázkovej vlkodlak,“ zasmála se.

„Takže vlk, jo?“

„Takže vlk. Pískovej.“

Povídaly jsme si ještě hodně dlouho. Najednou jsem uslyšela znovu kopyta. Lucy se vracela z procházky. Rychle jsem zavřela oči a přetáhla jsem si peřinu přes hlavu.

Pak někdo vešel do stanu. Lucy. Převalila jsem se na druhý bok, aby můj "spánek" vypadal věrohodněji. Lucy se rozhlédla po stanu. Pak se otočila k odchodu a tiše pronesla: „Já vím, že nespíš.“ Měla jsem co dělat, abych se nerozesmála. Když však Lucy odešla, zjistila jsem, že Kate usnula doopravdy. Proto jsem ji nechtěla budit. Asi to tu mají hodně namáhavý a taky bych se měla vyspat, pomyslela jsem si, zavřela oči a usnula.

***

Ráno jsem se probudila za hlasitého křiku. „Budíčééék! Budíčééék!“

S námahou jsem vylezla z postele a oblékla se. Kate mě odvedla na snídani. Byla to malá budova bez dveří. Když jsem vstoupila dovnitř, všichni zmlkli a zírali na mě.

„Dobrý, taky je anihumanka,“ řekla Kate a debata se opět rozproudila. Povídala jsem si jenom s Kate, ale pak si k nám přisedla jedna holka. Měla zrzavé vlasy a šibalské zelené oči. Měla na sobě červené tričko s krátkým rukávem a úzké džíny.

Posadila se k našemu stolu a pak řekla: „Ahoj, já jsem Vicky.“

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: MyBerry (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování