OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The Killing Past (1. část)

08.10.2024 (10:00) • Ghostprincess • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 107×

Asher

Je dvacet osm minut po dvanácté hodině. Nejsem zrovna rád, že nedělní odpoledne musím trávit na stanici, dokázal bych si najít jiné důležité věci na práci, třeba spánek. V pátek a v sobotu večer jsem nespal, uplynulý týden dal mému oddělení pořádně zabrat v podobě dvoudenního pátrání po pohřešované holčičce, ale pro policejní složky je ve skutečnosti každý den, či noc, pracovní. Sedím v polstrovaném zeleném křesle u mahagonového stolu ve své kanceláři – prostor pět na pět metrů, do nějž se vejde ještě velká šedá pohovka po pravé straně vstupních dveří kanceláře, na níž často lehávám a přemýšlím o případech, jenž mě v noci občas budí, a kovová kartotéka táhnoucí se podél zdi za mými zády, ukrývající i padesát let staré případy - věnuji se činnosti, kterou z duše nenávidí každý policajt. Papírování. Musím do večera projít hlášení, sepsaná seržanty policejního oddělení o jednotlivých vyřešených případech uplynulého týdne, kupících se na mém stole, uzavřít je a předat k archivaci. Takové věci obnáší práce šerifa a šerif Warwicku jsem já.

Před patnácti minutami jsem poslal domů posledního pilného zaměstnance. Je neděle odpoledne, žádné nové případy k řešení nemáme a není třeba, aby tu nutně dnes někdo z mých podřízených seděl a neměl co na práci. Pročítám si ono hlášení o pohřešované devítileté dívence Annabel, po níž o víkendu probíhalo pátrání, sepsané seržantem Starkem. Nerad v rukou držím takovéto případy. Myslím ty se smutným koncem. Podle policejního šetření bylo v případu postupováno dle předepsaného protokolu, seržantu Starkovi tedy nemůže být nic vytknuto. Podezřelého pachatele se po měsíci podařilo zadržet a šetřením s pořízenými důkazy prokázat jeho vinu, bohužel ne včas. Dívenka v průběhu pátrání podlehla následkům únosu, podle přiložené pitevní zprávy byla v pokročilém stádiu podvýživy a opakovaně znásilňovaná. Zemřela na podchlazení. Sesbírané důkazy bohužel místo pobytu dívenky odkryly příliš pozdě. I po dvou dnech nepřetržitého pátrání se složky místní policie nedostaly na místo držení včas. Seržant Stark si to vyčítal, ale šetření prokázalo, že se nedopustil ničeho, co by pátrání ohrozilo, přesto jsem mu dal týden placeného volna. Potřebuju tu mít schopné seržanty, ne ty na pokraji zhroucení.

Očima kmitám po papíře, vypalují se mi do nich žlutě zvýrazněná slova. Téměř leknutím nadskočím, ze čtení mě vytrhne hlasité zvonění telefonu na mém stole. Podle koncového čtyřčíslí poznávám, že se jedná o naši recepci. Červená kontrolka opakovaně bliká a nechce přestat, rukou sáhnu pro sluchátko a přiložím jej k uchu. „Šerif Asher Garrett. Co se děje, Maddison?“ Podle rozpisu služeb, jenž jsem si ráno cestou do kanceláře prohlédl, vím, že tu Maddison dnes bude do jedné sama.

„Šerife, přišel za vámi nějaký detektiv a chce s vámi mluvit o nějakém případu, který teď vyšetřuje. Mám vám ho tam poslat?“

Detektiv? Co může detektiv chtít od šerifa z Warwicku? „Dojdu tam, děkuji, Maddison.“ Odložím složku s případem seržanta Starka a vydám se na recepci zjistit, kdo a proč chce se mnou mluvit.

S rukama založenýma v bok stojí uprostřed chodby a prohlíží si mapu Warwicku vylepenou na zdi. Na hlavě mu sídlí béžový kovbojský klobouk a na sobě dlouhý černý plstěný kabát, pod nímž mu vykukují boty s ostruhami a na podlahu odkapávají kapičky vody z deště řádícího venku. Ten je z Texasu, pomyslím si. Když si všimne, že se blížím, sejme z hlavy klobouk a druhou ruku napřáhne směrem ke mně.

„Detektiv Ethan Bodhi. Vy jste šerif?“ zeptá se s jižanským přízvukem. Rozhodně z Texasu.

Potvrdím jeho domněnku přikývnutím hlavy. „Šerif Asher Garrett, ale pro vás stačí Asher. Co vás sem přivádí, detektive?“

„O tom bych si raději promluvil u vás v kanceláři, šerife, a říkejte mi Ethane.“ Znovu přikývnu. Jsem ve službě už dlouho na to, abych věděl, že tato na oko předstíraná nabídka tykání vlastně vůbec neznamená možnost si tykat. Ba naopak tím říkáme: Sice jsem ti to nabídl, ale neopovažuj se mě tak oslovovat. Vedu detektiva zpět ke své kanceláři. Potichu mě následuje a chodbou se ozývá jen naše společné klapání bot o podlahu.

„Mohu nabídnout kávu? Nemusíte se bát, na kávě tu opravdu nešetříme. Je prvotřídní.“

„Rád.“ Nechám ho stát před mou kanceláří v open space prostoru uprostřed místnosti s asi deseti stoly plných počítačů, u kterých za běžných pracovních podmínek sedí jednotliví strážníci. Analytici, forenzní a personální sídlí ve vyšších patrech. Kuchyň, malá podlouhlá nudle, se nachází až vzadu za místností. Do konvice natočím vodu z kohoutku a postavím ji na varnou desku. Mezitím ze skříně vytáhnu dva hrnky s logem warwické policejní stanice s datem založení staré padesát osm let.

„Mléko a cukr?“ křiknu na detektiva Bodhiho přes rameno z kuchyně. Voda se mezitím dovařila.

„Jen mléko, děkuji.“ Zaliji oba hrnky, přidám mléko a zamíchám obsah lžičkou. Vezmu je, otočím se a mířím do své kanceláře. Ethan tam již stojí a prohlíží si místnost. Přejdu ke své straně stolu, cestou ho pozoruju, jeho hrnek položím na druhou stranu stolu a usadím se na své místo. Ethan mě následuje a posadí se do křesla naproti mně.

Opřu se lokty o stůl a spojím ruce. Původně jsem chtěl počkat, až začne zpívat sám, ale zvědavost mě přemůže. „Oč se jedná, detektive?“

Ethan vezme do rukou hrnek s kávou, usrkne lahodný nápoj a přes okraj hrnku mě pozoruje. Trpělivě čekám, až laskavě spustí důvod své návštěvy, noha mi pod stolem začne sama od sebe poklepávat. Bodhi odloží hrnek zpět na stůl. „Rád bych s vámi mluvil o jednom vašem případu, šerife.“

„Mém případu? Budete muset být konkrétnější.“

„Mám důvodné podezření domnívat se, že mezi mým a vaším případem je jakási spojitost. Tento případ vám jistě přijde povědomý, pochybuji, že jste za tu dobu na něj zapomněl.“

„Asi vám nerozumím.“ Ethan se znovu napije kávy, dlouze. Slyším jeho hlasité polknutí a všimnu si, jak mu při tom gestu přeskočí ohryzek.

„Možná vám toto osvěží paměť.“ Vytáhne z aktovky spis a hodí mi jej na stůl, natáhnu se po něm a desky otevřu. „Vrahem byl váš nejlepší kamarád, pan Jayden Soren.“ Zamrazí mě v zádech, s ostražitostí v očích se zadívám na Ethana. Spis znovu zavřu a posílám jej po stole zpět směrem k Ethanovi, nemám žaludek koukat na to, co se nachází uvnitř. Napřímím se a skousnu čelist, musím si teď počínat velmi opatrně.

„Jak to myslíte, spojitost?“

„Za posledních čtrnáct dní se našla těla tří mužů, zohavená přesně tak, jak je v tom spise. Dostal jsem již povolení shora, ale přesto mi přišlo fér vám to předem oznámit.“ Jak štědré, pomyslím si. „Otevírám případ Jaydena Sorena a doufám, že mi budete k dispozici, šerife.“ Pohltí mě vlna vzteku a mám chuť praštit pěstí do stolu nebo toho blba sejmout sešívačkou po hlavě. Už už se po ní natahuju prsty, ale včas si to rozmyslím. Musím se držet. Nechci na sebe přitahovat víc pozornosti, než už se mi dostalo.

„Promiňte, ale co myslíte, že v případu objevíte? Je to dva a půl roku stará záležitost a Jayden... pan Soren, zemřel.“

Bohužel se setkám s neúspěchem, šance dostat z detektiva Bodhiho informace přišla vniveč. „To vám zatím nemohu prozradit, vy máte být k dispozici nám, ne my vám. Ale první věc, se kterou mi můžete pomoci, je mi dát kontakt na Delilahu Sorenovou, nebo mi ji nechat předvést zítra ráno na stanici.“ To už jsem se opravdu naštval.

Postavím se a upravím si knoflík na košili. Zhluboka se nadechnu, abych zkrotil svůj vztek a následně vzduch vyfouknu z plic. „Budu si to muset ověřit u nejvyššího důstojníka na oddělení trestných činů, nechte mi tu svou žádost, detektive.“

„Zjistíte jen to samé, co jsem vám nyní řekl, šerife.“ To je možné, ale budu mít čas si to nechat projít hlavou, a co víc, varovat Dee. Aspoň doufám. „Hmm. Vyprovodím se sám.“ Díky bohu za to. Ethan zvedne prdel z mého křesla a projde dveřmi ven do chodby, kde mi zmizí za rohem. Natáhnu se po papíru, povolení, které mi nechal ležet na stole. Dneska už tím Dee nechci zatěžovat, dopřeji jí klidné nedělní odpoledne, ale vím, kde ji zítra najdu. Tam, kde každé ráno před prací. Raději zavolám na velitelství nejvyššímu důstojníkovi a se zklamáním si nechám potvrdit pravdivost Ethanovy žádosti. Od této chvíle mu musím být k dispozici a to se mi nehodí.

Autor: Ghostprincess, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Killing Past (1. část):