OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The Betrayal's Price - 7

Včera (10:00) • Ghostprincess • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 44×

Camilla

Proběhnu dveřmi do haly, rozhlédnu se a vidím jej stát u schodiště. Rozeběhnu se k němu, upoutá ho zvuk mých klapajících bot, a než se stihnu rozhodnout, svírám svého bratra v pevném objetí. Nohy mi visí ve vzduchu, lepím se mu kolem krku a on mi objetí oplácí. Pevně mě drží. Když mě pustí, odtáhnu se a podívám se mu do těch samých hnědých očí, jako mám já, a v tu ránu mu uštědřím pěstí do ramene.

„Au,“ hlesne a tře si ono místo, „taky tě rád vidím, sorella.“ Samozřejmě, že jej ráda vidím, ale patří mu to. Za prvé mi lhal a za druhé, to kvůli němu trčím teď tady, v cizí zemi s cizím chlapem, uvězněná v jeho domě. S chlapem, který mě neskutečně vytáčí a zároveň i přitahuje. A to mě štve. Bojují uvnitř mě dvě Camilly, jedna jej nenávidí a druhé se líbí. Každou chvíli převezme nadvládu jiná z nich.

„Vidím, že potřebujete pár minut, máte pět. Pak odjíždíme, capisco?“ Ani jsem si nevšimla, že tam s námi stojí. Můj mozek o něm smýšlí, reaguje na jeho přítomnost, aniž bych si plně uvědomila, že tam s námi je. Matteo mu gestem hlavy pokyne na souhlas, že rozumí jeho rozkazu. „Vzal jsi ho s sebou?“ zeptá se ještě bratra a mě zajímá, o kom je řeč. Nikoho jiného tu s námi nevidím.

„Emanuel ho vzal do přijímacího salónku,“ kývne bratr za Wentworthova záda.

„Bene,“ odpoví Wentworth. „Měl bys ji vzít na klidnější místo.“ Zvedne na bratra jedno obočí a ten mu opět hlavou pokyne na souhlas. Ta tichá výměnná konverzace se mi poněkud nelíbí. Wentworth se otočí a zmizí za dřevěnými dveřmi. Zůstáváme na chodbě sami s bratrem.

„O co jde?“ ptám se hned a dožaduji se vysvětlení. Bylo by fajn, kdyby mi tu někdo začal věnovat alespoň krapet pozornosti, které se tu dožaduji.

„Má pravdu, sorella, měli bychom jít jinam. Tady to bude…“ Nenechám ho domluvit.

Zvednu ruku. „Seru na to, co říkal. Vyklop to. A nemluv na mě tou podělanou italštinou, víš, že jí nerozumím ani slovo.“ Poručím mu a stoupnu si s rukama založenýma na hrudi. Už musím být sprostá, aby mě tu plně někdo začal vnímat. Matteo se ohlédne po dveřích od salónku a pak zpět na mě a vzdychne.

„Jak myslíš.“

„Tak?“ pobídnu ho. Nejsem moc trpělivý člověk a přemáhám se, abych do něj nezačala bušit, dokud to nevyklopí.

„No, kde začít,“ konstatuje. Moc dobře ví, že má začít od začátku. „Řekněme, že jsem to poněkud posral.“

„Totálně, Matteo. Co tě to proboha napadlo vést podnik našeho otce? A ano, mimochodem už to vím, děkuji, že jste to celá ta léta přede mnou tajili! Jsem taky součást rodiny. A musela jsem se to dozvědět od Cresswella?“

Bratr zvedne ruce v obraném gestu. „Jednal jsem na úkor otcových rozkazů. Neměla ses to nikdy dovědět, i když já sám věděl, že jednou to přijít musí. Takové kšefty se nedají utajit věčně, i když jsem se celkem snažil.“

„Jsi můj bratr. Moje jediná krev, proč jsi to prostě nenechal plavat a musel nás dostat do takového průseru? Co je špatné na obyčejném životě?“ Zpoza dveří se ozve podivný zvuk připomínající mužské sténání.

„Možná se ti to nelíbí, ale to, že jsi tady, je vlastně dost možná ta nejlepší věc, jaká se ti mohla stát. Netuším, kdo teď po nás může jít. Posral jsem to a měl jsem si ty chlapy lépe prověřit. Je to moje zodpovědnost, a ty taky. Tudíž jsem Wentworthovi, i když nerad, poradil, jak tě najde a, no, unese.“ Koukám na něj s otevřenou pusou. Je něco v mém životě skutečné, nebo je vše předem sjednané?

„Tak za to můžeš taky ty?“ Opět uslyším ten zvuk a ohlédnu se zvědavě po dveřích, co se za nimi asi děje.

„Eh… jo,“ hlesne bratr, na což reaguji dalším pohlavkem. Zmetek.

„Hej! Kroť své chutě, sorella. Tedy ségra.“

„Já se mám krotit? Jsem naštvaná, ne, jsem nasraná. Každý mi jen lže. Prosím, řekni mi aspoň, že otec neobchodoval s lidmi.“ Koukám na něj prosebným výrazem. Matteo se zhrozí, co si o naší rodině myslím. Co si myslím o něm. Že by převzal po otci něco tak odporného.

„Bože ne, jsou v tom jen drogy a občas zbraně.“ Úlevně si oddychnu. I tak to není dobré, ale kdyby má rodina jela v obchodu s lidmi, asi bych to psychicky nezvládla.

Za dveřmi někdo zakřičí, ten zvuk se mi zavrtá až do morku kostí. Slyším ránu a další mužské zasténání. Asi si dokážu domyslet, oč tam jde. Nedělá mi to dobře, ale snažím se být silná. „Koho jsi sem přitáhl?“ Matteo se znovu ohlédne po dveřích salónku, pak upře pohled zpět na mě.

„Vážně bychom měli jít jinam.“ Zakroutím hlavou, ani se nehnu, dokud nezískám odpovědi na své otázky, a že jich začíná přibývat. Matteo si poraženecky odfrkne. „Bože, ty jsi vážně paličatá po matce.“ Trhnu s sebou. Vím, po kom tuto vlastnost mám, ale vždy mě to naštve, když mě k ní někdo přirovná po téhle mé negativní stránce. „Ten chlap mi pomáhal sehnat lidi, tudíž je možné, že ví, kdo ukradl tu zásilku. Cresswell se to z něj teď snaží dostat?“ To už jsem si stihla domyslet. Ty zvuky zařezávající se mi do těla mi to potvrdily.

Zamrazí mě v zádech, v hlavě mi běhá spousta obrazů, jak toho chlapa mlátí, dokud mu nevysype informace, po kterých baží. Otřesu se tou představou, ale takhle to asi u mafiánů chodí, neboť přeci nejsou proslulí tím, že se slušně zeptají a na dobré slovo věří tomu, co jim je řečeno. „Co když to z něj nedostane?“ zeptám se.

„Pak ho asi bude mučit.“ Však to dělá už teď, nebo ne?

„A co když to z něj dostane?“ Matteo se nadechne v odpověď, kterou nestihne říct, protože se halou ozve slabý výstřel.

Trhnu s sebou a podívám se na dveře salónku, které se právě otevírají. Stane v nich Wentworth, upravuje si kravatu a bílou košili mu zdobí kapičky krve. „Řekl jsem snad, že máte jít jinam.“ Upírá svůj pohled na nás dva.

„Che ci crediate o no, mia sorella è una donna estremamente odiosa e testarda.“

Wentworth mě sjede pohledem. „Na to jsem za tu chvíli, co jsem s ní strávil, taky už přišel.“ Nemůžu z něj spustit oči, zvedá se mi žaludek. Kapičky krve se rozpily na jeho košili do malých kaněk. Musím být bledá. Zuby nehty se snažím udržet obsah žaludku uvnitř sebe a vděčím bohu za to, že na mě seslal mdloby. Snažím se zachytit Mattea, ale nohy mám jak z rosolu a cítím, že padám k zemi.

 ------------------------------------------------------

*Sorella – sestra.

*Bene – dobře.

*Che ci crediate o no, mia sorella è una donna estremamente odiosa e testarda – věř tomu nebo ne, ale moje sestra je nesmírně protivná a tvrdohlavá žena.

Autor: Ghostprincess, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Betrayal's Price - 7: