The Betrayal's Price - 20 • OurStories.cz ~ naše povídky

Wentworth se domů vrátí se špatnou náladou. Obdržel totiž zprávu od jednoho svého známého, který je šerifem v malém městě na Rhode Islandu. :D Anooo, pokud si ještě pamatujete Killing Past, je to odkaz na tuto povídku. :D

24.02.2026 (10:00) • Ghostprincess • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 43×

Camilla

Obřad proběhl týden po našem zasnoubení na pozemcích Wentworthovy vily. Byla to malá sešlost, ale velká veselka. Emanuel a Matteo, k mému překvapení, pomohli s výzdobou svatebního oltáře. Roberta napekla a navařila spoustu jídla, které se všechno snědlo a vylízalo do posledního talíře. Bavili jsme se a tančili až do ráda. Byl to nejšťastnější den mého života.

Už pět dní jsem hrdou paní Cresswellovou. Camilla Ranieri je minulost. Sama sebe občas přistihnu, jak se kochám a rozplývám nad svým zásnubním i snubním prstenem. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že se to opravdu stalo. Na začátku této cesty jsem byla jen holka zabořená s hlavou v knížkách, četla přesně o takových příbězích, jako je ten můj. Kdy se velký zlý mafián oné dívky zmocní, unese ji a ona se potom do něj zamiluje.

Wentworth je s Emanuelem a mým bratrem zrovna na nějaké mafiánské schůzi. Mám čas na sebe a rozhodla jsem se poprvé, od doby, co jsem tady, podívat se na veškeré příchozí emaily. Wentworth mi dovolil použít jeho počítač v pracovně dole v salónku. Sednu si za stůl, hrnek kávy položím vedle počítače a zapnu jej. Napíšu heslo, které mi Wentworth sdělil, monitor se rozsvítí a hledím na naši společnou svatební fotku.

Přihlásím se do emailu. Zhluboka se nadechnu a snažím se připravit na to, co mě čeká. Dvacet emailů z práce, z nichž ten poslední mě zajímá nejvíc. Wentworth mě jednoho dne unesl a odvezl sem. Od té doby jsem v práci nebyla, s nikým nemluvila a nikomu se neozvala. Proto mě ani moc nepřekvapilo, že v posledním z pracovních emailů mi zaslali k podpisu výpověď. Vlastně mě to ani netíží tolik, jak by se asi dalo očekávat. Výpověď jsem vytiskla, podepsala a naskenovala ji zpátky. Odeslala ji do práce s krátkým omluvným dopisem. Nemohla jsem napsat, co se doopravdy stalo. Tak jsem si něco vymyslela.

Dalších asi patnáct emailů byly jen nabídky pracovních míst nebo různých produktů ze všemožných stránek, na kterých jsem kdy nakupovala. Samé slevové poukazy. Jeden jediný email mě ale zaujal. Byl od mé kamarádky Caroline, se kterou jsem se seznámila na škole. Snažíme se být v kontaktu, ale někdy je to těžké. Bydlí v Milwaukee a já v Austinu. Posílala mi pozvánku na svatbu s jejím snoubencem Liamem, která se koná ode dneška za čtyři měsíce. Po tváři se mi rozlije úsměv. Tak do toho konečně taky praští. V rychlost jí odepíšu, že se moc těším a zda nevadí, že přitáhnu svého manžela. Odpověděla mi prakticky okamžitě, musela zrovna sedět u počítače.

Wentworth se domů vrátil ve špatné náladě. Po zbytek dne jsem ho nechala být, ale večer v posteli jsem se ho musela zeptat, co se stalo. „Jen jsem obdržel nějaké špatné zprávy, maličká.“

„Pověz mi o tom,“ pobídnu jej. Doufám, že ví, že má ve mně oporu. Zhluboka se nadechne, upraví si polštář pod hlavou a zadívá se mi do očí.

„Ani nevím, kde začít nebo jak to podat.“

„Začni od začátku.“ A tak mi vyložil celý ten příběh. Pozorně ho poslouchám, nic neříkám, vím, že se potřebuje vypovídat. Až úplně na konci, když se dostane k tomu hlavnímu, se ozvu. „To je silné sousto i pro mafiána, to chápu. Obzvlášť, když vezmu v potaz, že jsi ho taky znal.“

„Teď je doopravdy mrtvý,“ pronese a mezi obočím se mu utvoří malá vráska.

„Jak to nese ten tvůj známý?“ zeptám se.

„Dost ho vzalo, že v tom ona jela taky. Ale přežil to a má nového parťáka, prý je to děsný kretén, ale po pracovní stránce jsou fakt dobří v tom, co dělají.“

Najednou mě něco napadlo. „Víš, moje kamarádka Caroline nás zve do Milwaukee na svatbu. Až tam budeme, mohli bychom se cestou tam nebo zpátky stavit ve Warwicku a navštívit ho?“ Vědoucně na mě pohlédne. „Vím, že je to zajížďka, protože se jedná o jiný stát, ale věřím, že tě rád uvidí. A ty jeho myslím taky. Měl bys víc udržovat kontakt s přáteli.“

Převalí se na mě a zalehne mě. Zastrčí mi pramen vlasů za ucho. „Víš, maličká, asi máš pravdu. Ten nápad se mi zamlouvá.“ Políbí mě na čelo.

„Já mívám dobré nápady.“ Políbí mě na ústa.

„Ty nejlepší.“ Zaboří hlavu do ohbí mého krku, nasaje mou vůni granátového jablka, po kterém voním. Zamručí. „Slastně voníš,“ zašeptá mi do ucha. Začne mi polibky pokrývat krk, pak postupuje k rameni a cestou mi sundá ramínko od noční košile.

Mezi prsty vezme jednu mou naběhlou bradavku a druhé se ujme ústy. Skousne ji mezi svými zuby, až mi tělem projede žár ostrý jako břitva. Zaplaví mě vlna slastné agónie, která se usídlí mezi mýma nohama a já okamžitě zvlhnu. Přitáhnu ho k sobě blíž, dám mu tak najevo, kde ho chci mít. Neotálí, sáhne si pod tepláky a vytáhne ho.

Roztáhne mi nohy, vstoupí do mě. Bere si mě tvrdě a rychle. Sténám mu do ucha, tisknu ho k sobě. Jednu ruku mám zamotanou do jeho vlasů a druhou se opírám o čalounění postele. Cítím, že se mě zmocňuje orgasmus, ale ještě se nechci udělat. Chci si to užít. Veškerou svou silou, kterou v sobě najdu, se ho pokouším převalit na záda, až se mi to nakonec povede. Sednu si na něj obkročmo a zavedu si ho dovnitř.

Pohybuju se pomalu a smyslně. Užívám si jeho vrnění. Ruce mi položí na prsa, chytnu se jich. Udávám tempo, hýbu boky a postupně zrychluji. Chci, abychom se udělali společně. Jeho ruce mi drtí prsa o něco hruběji a já vím, že se pomalu blíží jeho vyvrcholení. Přidám na tempu, pomalu mě začíná brát křeč do hýžďového svalu, ale snažím se to nevnímat. Musím se opřít o pelest, zrychluji čím dál tím víc a pomalu cítím vlastní orgasmus.

Vyvrcholíme spolu, přitiskne si mě na svou hruď, ruce má pevně semknuté kolem mého zpoceného a unaveného těla. Položím mu hlavu na hruď, poslouchám jeho zběsilý tlukot srdce. Stále je uvnitř mě. V podbříšku cítím teplo jeho spermatu. Jsem unavená a tělo mám ochablé. Přiměju se, i když těžce, sesunout se z jeho těla na pravou stranu postele. Přitáhne mě k sobě, schová nás oba pod peřinu a hladí mě ve vlasech.

Jsem příjemně vyčerpaná. Usínám téměř okamžitě v jeho náručí. Zdají se mi zvláštní sny, které si druhý den ráno už dávno nepamatuji.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Ghostprincess, v rubrice: Povídky » Na pokračování