The Betrayal's Price - 2 • OurStories.cz ~ naše povídky

Camilla zjistila pravé jméno svého únosce. Nastoupila do jeho auta a zpečetila si tak svůj osud. Co se ale doopravdy skrývá za jejich setkáním? Podívejme se na tento příběh ze strany Wentwortha.

10.04.2025 (10:00) • Ghostprincess • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 12×

Wentworth

„Tak zní podmínky mé dohody. Ber, nebo nech být,“ nabízím mu, přitom oba moc dobře víme, že nemá smysl se se mnou přít, protože stejně nemá na výběr. Už takhle jsem k němu shovívavý a prokazuji mu laskavost. Jiným bych dávno prohnal hlavu kulkou, kdyby zavinili to, co on. Dělám to jen pro to, že naši otcové byli nejen obchodní partneři, ale i dlouholetí přátelé. Oba naši otcové byli padrino, šéfové famiglie.

Sedíme v mé kanceláři, já za svým stolem, on naproti mně. Na stole mi již potřetí bzučí mobil s příchozí naléhavou zprávou, ale tuhle záležitost musím vyřešit v předstihu. Věci se potřebují dát co nejrychleji do pohybu. Když mladý Matteo převzal post svého otce, ani ve snu mě nenapadlo, že se dostaneme do takové situace. Naši otcové spolu vycházeli a já bláhový věřil, že nám, jejich synům, půjde byznys stejně dobře, jako šel jim.

Když mi ráno v přístavu oznámili, že zásilka, jenž pro mě právě dorazila, a která měla být předána dál, byla odcizena, měl jsem v tu ránu chuť vraždit. Zuby nehty jsem se držel, abych Matteovi neprohnal kulku hlavou už v přístavu. Očima jsem propaloval prázdný kontejner nejméně patnáct minut a dumal nad tím, jak se to mohlo stát. Zásilka byla zabezpečená a hlídaná mými i jeho muži, na lodi uprostřed oceánu a stejně se nějakým zázrakem podařilo, že to, co se v Brazílii nalodilo a mělo být přivezeno do Texasu, se ztratilo cestou na moři. Jak?

„Proč zrovna ji?“ Vidím, jak zatíná prsty do opěrek křesla, ve kterém sedí. Nemysli si, chlapče, mně se to nelíbí o nic víc než tobě.

„Protože mám tak jistotu, že znovu takovou pitomost neuděláš. Buď rád, že mám tu slušnost tě o mém plánu nejprve spravit. Mohl jsem ji zkrátka někde unést a nechat tě v nevědomosti. A oba dobře víme, že by sis zasloužil spíš to druhé jednání, amico.“ Vložil důvěru ve špatné lidi, tak jako já do něj, a připravil mě tak o kšeft v hodnotě milionů. O ty peníze mi nejde, mám jich miliardy. A pagare e a morire c'è sempre tempo - na placení a umírání je vždy času dost. Jde mi o to zboží a o člověka, kterému mělo být doručeno. A nebylo, protože to Matteo posral, začátečnická chyba. Pustil do svého kartelu cascittuni - krysy a zboží bylo odcizeno.

Měl si ty muže lépe prověřit, já bych takovou chybu neudělal. Na rozdíl od něj ale dělám v tomhle byznysu už několik let, otec mě zaučoval a já myslel, že ten jeho pro něj dělal to samé. Jak moc jsem se mýlil. Starý Ranieri je po smrti něco málo přes rok, za tak krátkou dobu se úplný laik nemůže stát šéfem kartelu. Být boss kartelu není lehké, každé rozhodnutí, které učiníte, ovlivní každý aspekt každé jiné věci. Je toho příliš mnoho na to, abyste se s tím vypořádali. A nakonec jste na to všechno úplně sami. Do teď nechápu, že se do toho pustil a raději kartel neprodal. Sám bych s ním dokázal naložit lépe. Já mít v rodině takového Cafone, tak ho vydědím. Pro mě je Matteo niente – nula.

„Fajn.“ Nervózně se zavrtí na křesle. Moje přítomnost mu není příjemná, napovídá mi to řeč jeho těla, a mně to dělá dobře. Rád naháním lidem hrůzu, snadněji se podvolí. Oči upírá před sebe a stůj co stůj se snaží nenavázat se mnou oční kontakt. Odkašlu si a přiměji ho podívat se mi do očí. V tu ránu je můj.

„Chci, aby si mi do zítra zabalil její věci a přinesl mi je do kanceláře. Za dva dny se přesuneme za tebou do Itálie, kde se spolu spojíme se Giovannim Palatuccim a ty mu hezky vysvětlíš, proč mu nemůžu předat jeho zásilku. Ty odletíš hned zítra.“ Už už se mi chystal odporovat, zvednu na něj tázavě obočí a okamžitě se stáhne. Poraženecky si vzdychne.

„Capisco, Cresswelle.“ Nebudu lhát, rád využívám svou dominanci, která přiměje lidi udělat to, co chci, jen pouhým pohledem. Lidé se pak dají snáz ovládat. Spiklenecky se na něj usměju. Nyní již plně chápe, že vzpírat se mým rozkazům není moudré. Nemá to cenu, vždy dostanu to, co chci. A jako pojistku, chci ji.

„Sono felice di sentirlo. Teď mi ještě prozraď, kde ji najdu?“ O tomhle jsem přemýšlel dlouho, jak nejlépe ji dostat tam, kde ji chci mít, aby neměla možnost útěku.

„No, však víš, kde bydlíme,“ konstatuje nechápavě.

Zastavím ho zvednutím ruky. „Nechci jí unést z vašeho domu. Chci ji odchytnou někde, kde se mi nemůže schovat.“ Doma se mi může zamknout. Bylo by to sice praktičtější z mnoha důvodů, jejich sídlo je odlehlé, takže bych nepřilákal pozornost. Ale na veřejnosti mi neuteče, ne, když to dobře zahraju. Spoléhám na svou schopnost čtení v lidech. Odhadnu jak na to v momentě, co ji uvidím. Chci to udělat pokud možno nenápadně a tak, aby ona sama za mnou chtěla přijít. Jehňátko chycené do vlčí pasti.

„Třeba cestou z práce?“ zeptá se nejistě a čeká na mou reakci. Po cestě z práce, přijít, když to nebude čekat byl dobrý plán. Perffeto.

„Třeba,“ odpovím. Chvíli je ticho, pobídnu jej mávnutím ruky.

„Každý den jezdí metrem z Metropole do Weberville.“ Zajímavé. Narodila se do zazobané rodiny, která jede v mafii, a ona jezdí do práce metrem? Napadlo mě, že se Mattea zeptám, proč tomu tak je, ale to bych odbočil od tématu.

„Dobře. V kolik jezdí z práce?“ Potřebuji toho vědět o jejím rozvrhu co nejvíc. V kolik odchází, kdy přibližně jezdí metrem. A nejdůležitější, jak ji poznám. Sám jsem ji nikdy neviděl, nevím, jak vypadá nebo co nosí. Vždy jsme se s otcem ohledně obchodu setkávali jen se starým Ranierim.

„Pracuje do šesti, každý den přijíždí ve stejnou dobu domů, což znamená, že musí jezdit metrem v šest patnáct.“

„Jak jí poznám?“ Zamračí se, neochotně vytáhne telefon a chvíli v něm něco hledá, načež se ke mně nakloní a ukáže mi fotku. Jsou na ní spolu, vyfocení na rodinné oslavě. Je přibližně o hlavu menší než její bratr, tudíž musí mít nanejvýš sto sedmdesát centimetrů. Vlasy má husté, dlouhé a černé. Oči hnědé. Tu nemůžu přehlédnout. Bella donna.

„Je úchyl do knížek, stoprocentně bude nějakou po cestě domů číst.“ Podívám se na něj zamračeným pohledem, který si špatně vyloží. „Tím jsem nechtěl říct, že bys ji bez knížky nepoznal. Chci jen-“

„Acqua in bocca!“ vyštěknu, fotka mi stačí, abych ji v davu nepřehlédl. V hlavě se mi už rodí plán. „Zbytek si zařídím, teď vypadni.“ Zvedne se, kývne na mě hlavou a odchází. „Počkej ještě,“ zvolám na něj a on se zarazí ve dveřích. „Měl bys upřímně zvážit, že mi prodáš váš kartel, ty na tohle nemáš, Matteo. Takhle brzy chcípneš.“ Neotočil se, jen nepatrně pootočil hlavou a ukázal mi jen svou tvář. „Má nabídka nemá dlouhého trvání, rozhodni se rychle a moudře. Sparisci dalla mia vista.“ V mžiku je pryč. Zavolám si Giulia a Emanuela a spravím je o svém plánu. Chci, aby mi byli k dispozici, až rozehraju tuhle hru. Malá Camilla Ranieri nemá tušení, co se na no chystá. Povera donna.

Znovu mi bzučí telefon, nyní si již příchozí zprávu přečtu. Informace, které se dozvídám, se mi vůbec nelíbí. Palatucci už se dozvěděl, že jeho zboží bylo ukradeno a viní z toho pochopitelně mě a můj kartel. Ospravedlňovat se nemá smysl, stejně by mi nevěřil. Místo toho si u něj domlouvám schůzku, stejně máme namířeno do Itálie. Prohlédnu zbytek nepřijatých zpráv. Čeká mě ještě jedna prácička. Musím vymlátit informace z jednoho Cascittuni, který byl do převozu zboží zainteresován a nejspíš vyblil informace o převozu.

*Niente – nula.

*Padrino – šéf famiglie.

*Famiglia – rodina.

*Amico – kamaráde italsky.

*Cascittuni – mafiánský výraz pro krysy – zrádce či práskače.

*Cafone – člověk, který je v rodině přítěží.

*A pagare e a morire c'è sempre tempo - na placení a umírání je vždy času dost.

*Capisco – rozumím italsky.

*Sono felice di sentirlo – to rád slyším (italsky).

*Perfetto – perfektní.

*Bella donna – překrásná žena.

*Acqua in bocca – doslova voda v puse, dá se ale využít pro výraz sklapni či zavři pusu.