OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Stín nad městem 7. kapitola



Stín nad městem 7. kapitolaBeky začíná zjišťovat, že se jí Derek dostal pod kůži, protože kvůli němu už začíná vyvádět takový kousky, že to hraničí s labilitou. Přestat už ale nedokáže...

 

7. kapitola

Beky se snažila dělat jako by nic, ale celý odpoledne přemýšlela co dělat. Nechtěla aby ho chytili. Bavilo ji honit se za Derekem a provokovat ho. Podařilo se mu už teď docela slušně nahnat strach těm grázlíkům v ulicích. Jestli ho kapitán dostane, všechno se vrátí do starých kolejí...

Seděla s nohama hozenýma na stole a hryzala si nehty. Za posledních pár dní už jí z nich moc nezbylo. V kanceláři už moc lidí nezbylo, když jí zazvonil mobil. Líně se po něm natáhla. Neměla náladu na nějaký vybavování. Při pohledu na Henryho číslo sebou ale trhna a shodila nohy ze stolu.

„Jo, Henry?“

„Nazdar Beky, jak se vede?“

„Odpusť si ty žvásty. Co se děje!“

„Toť k přátelskýmu rozhovoru,“ uchechtl se. „Kapitán tu ještě pořád straší a znovu se chytit toho případu se Smiterem. Prý na tom příkazu k propuštění něco nesedí.“

„Jak nesedí?“ nechápala.

„Nemám ponětí, ale zavolal si kvůli tomu znovu toho jeho právníka, sakra jak se jmenuje...“

Beky to típla.

„Hovno Smitera, chce Wennera...“ zavrčela. Popadla brašnu a vyběhla ven. Netušila co udělá, ale rozhodně chtěla být u toho, když se něco semele.

Cestou jí mozek jel na plný obrátky. Wenner nemá ani ponětí, že kapitán něco tuší a ten dobitej bok asi může těžko svádět na uklouznutí na schodech. Kapitán sice není žádnej Einstein, ale úplně blbej taky není a jestli ho zabásnou a ty noční akce skončí, tak bude mít jasno...

Pneumatiky jejího milovaného fordíka zaskučely, jak dupla na brzdy. Po tváři se jí rozlil úsměv, co by nahnal strach i jejímu šéfovi.

Co když ale maskovanej chlápek sejme někoho, zatím co bude Wenner v kanclu s kapitánem? Znovu se rozjela. Tohle byl sakra dobrej nápad. Projela okolo stanice. Stálo před ní luxusní černý auto, který rozhodně nemohlo patřit žádnýmu ze zdejších. Takže už byl tady.

Zastavila až o dva bloky dál. Natáhla se dozadu a vytáhla tmavou šálu. Kloubouk už neměla čas shánět. Muselo to stačit alespoň takhle. Vyplížila se do tmavé uličky. Znala to tu jako svý boty. Věděla, že najít nějakýho podvraťáka nebude těžký.

Nakonec opravdu měla štěstí. Když zahnula za další roh, přitiskla se okamžitě ke zdi. Nějaký týpek právě vynášel bedny z obchodu a podle toho zkřivenýho zámku na dveřích, to rozhodně nebyl majitel. Přenášel je do starý dodávky. Když znovu vešel dovnitř, přecupitala o kus blíž a schovala se do výklenku vedlejšího vchodu.

Sledovala, jak se znovu vyloupl z obchodu. Při pohledu na jeho tlustý krk a široký ramena jí to najednou začalo připadat jako dost pitomej nápad. Ji si s Wennerem nemohli splíst ani v naprostý tmě!

Bezradně se rozhlídla, že se zase vytratí, když jí pohled padl na desku. Natáhla se pro ni a sevřela okolo ní ruce. Byla pěkně těžká. Jenže přesně to potřebovala.

Srdce měla až v krku, když vykročila. Přesunula se těsně ke dveřím do obchodu a zvedla desku nad hlavu. Ruce se jí třásly.

Když ten chlápek znovu vyšel, naprázdno polkla. Byl minimálně o hlavu vyšší než ona a o polovinu těžší.

Položil další bednu do auta a Beky vykročila k jeho zádům. Pod nohama jí zaskřípaly kamínky. Okamžitě se k ní otočil. Ulicí se ozvala tupá rána.

 

Pomalu začala otevírat oči. Jedno po druhým. Desku si tiskla k hrudi jako vyděšené dítě medvídka a u nohou jí ležel chlap. Na spánku se mu táhla krvácející rána.

Ještě pár vteřin na něj zírala, než vyděšeně prkno odhodila. Nohou šťouchla do té hroudy svalů před sebou. Byl ale naprosto mimo.

„Sakra, sakra, sakra...“ zajela si prsty do vlasů, aby se uklidnila. Znovu se na něj podívala. Přestávalo jí být jasný, proč dělá takový kraviny. Jenže teď už to musela dotáhnout do konce. Vzadu v dodávce našla lano, tak mu svázala ruce a s funěním ho opřela o bok dodávky.

Seděl tam jako dáreček, jen si ho vyzvednout. S posledním pohledem na něj se otočila a vyrazila zpátky ulicí. Už zbývalo jenom dát vědět na stanici. Zapadla do první telefonní budky a s rukávem přes sluchátko zabručela jenom adresu.

Zapadla znovu do auta, srdce jí ještě bušilo. Ve zpětným zrcátku si upravila vlasy, který jí trčely na všechny strany a šálu hodila na zadní sedadlo.

 

Když vcházela na služebnu, zrovna se okolo ní prohnali dva policajti. Měla co dělat, aby se nezačala culit. Věděla přesně co najdou. Zamířila chodbou dál. Bylo už dost pozdě a okolo se rozléhal jen jediný hlas.

„Myslím, že jsem se zeptal dost jasně,“ předl kapitán a Beky si ho u toho dokázala živě představit. „Kde jste byl včera v noci?“

Připlížila se blíž ke dveřím.

„To je pouze má věc a nemám důvod vám odpovídat.“

Musela obdivovat ten chladný tón. Ani se mu nezachvěl hlas. Uculila se. Moc dobře věděla, že Wenner dokáže být jako skála. Bez emocí a nikdo s ním nehne.

„Tak to jste na omylu váženej.“ Uslyšela kroky a zavrzání židle, jak se asi naklonil přes stůl. „A ten bok jste si zhmoždil při pádu ze schodů, co?!“

„Uklouzl jsem ve sprše,“ odpověděl mu chladně. „Pokud se snažíte naznačit, že mě někdo napadlo, tak mě vaše starost těší, ale naštěstí není na místě.“

„Kurva, nehrajte si se mnou!“

Kapitán praštil pěstí do stolu, až všechno okolo nadskočilo. Včetně Beky. Praštila se hlavou do dveří až to zadunělo. Naštěstí to zaniklo v tom rámusu zevnitř.

„Můžu vás tu klidně zavřít a jsem si jistej, že ty vaše úrazy mají do pádu ve sprše dost daleko. A pak...“

Kapitánova další slova zanikla v řevu, který se ozval od vchodu na služebnu. Beky se tím směrem otočila a během chvíle se rozrazily i dveře před ní.

„Co ty tu sakra děláš?“ Zarazil se

Další řev a nadávky ji ušetřily odpovědi. Objevili se dva policajti vlečící sebou vzpouzejícího se chlapa. Zběsile cloumal rukama v želískách a na tváři měl šmouhy od krve z rány na spánku.

„Co se to tu děje?“

Bylo jasný, že mu tohle vyrušení není po chuti.

„Našli jsme dalšího,“ zahlásil okamžitě jeden z policajtů a snažil se uhnout jeho ramenu, kterým se po něm ohnal. „Byl svázanej u dodávky plný kradenýho zboží.“

„Jak... jak dalšího. Kdy se to stalo?“

„Tak před čtvrt hodinkou jsme zase dostali echo telefonem... Ale moc dlouho tam nebyl, motor dodávky měl ještě teplej.“

Beky bylo jasný, proč stojí za to se sem vracet. Ten pohled stál za to. Kapitán zbledl a nechápavě se otočil k Wennerovi a pak i k ní, jako by si chtěl ověřit, že ho tam taky vidí sedět. Už jenom chybělo, aby do Dereka šprtl prstem.

Wenner nechápavě těkal pohledem z kapitána na toho rozzuřenýho chlápka. Kromě Beky byl jediný, kdo moc dobře věděl, že tohle rozhodně nebyla práce maskovaného muže. V tom svém zmatku vypadal roztomile a skoro lidsky...

Teprve až její upřený pohled mu vrátil na tvář jeho obvyklý netečný výraz. Jako by se vzpamatoval.

„Předpokládám, že už konečně můžu odejít,“ odtušil suše ke kapitánovi.

„Ehm... jistě.“

Jako náměsíčný ustoupil stranou ze dveří. Wenner si prkenně přehodil sako přes ruku a popadl koženou aktovku. Prošel okolo kapitána na chodbu, aniž by mu věnoval ještě další pohled.

Kapitán se okamžitě zavřel ve své kanceláři a vypadal, že by potřeboval pořádnýho panáka. Chodba ztichla a jen od vazebních cel se ozývalo vzteklé nadávání.

Beky vykročila chodbou pryč. Začala cítit, jak na ni padá únava. Tohle byl setsakramentsky dlouhej den. V ruce jí jemně poškubávalo. Shlédla na zarudlé místo na dlani, kde jí pod kůží prosvítala tříska.

„No bezva,“ zabručela a začala do toho rýpat ve snaze ji dostat ven. Soustředila, se na to tak, že nehleděla kam jde. Když vrazila do něčeho tvrdého, málem skončila na zadnici. Překvapeně vzhlédla právě ve chvíli, kdy se k ní otočil Wenner.

„Koukám že se vám tu zalíbilo,“ uculila se. V tom svém drahém obleku tu byl jak pěst na oko. Očividně mu ale pořád nešlo z hlavy, kdo mohl toho chlápka chytit.

Jo, jo, chlapče, kdybys jen věděl... Tak by tě z toho fláklo. Zablýskalo se jí v očích.

„Toho bych se rozhodně neobával.“

Otočil se a vyrazil ke svému autu.

„Svezl byste mě?“ napadlo ji najednou. „Nějak mi blbne auto,“ hodila po něm nevinným pohledem a kývla ke svému miláčkovi.

„Blbne?“ zůstal na ten technický zázrak chvíli zírat. „Spíše by mě zajímalo jak jste to dokázala dostat až sem.“

Našpulila pusu a v duchu se svému autíčku za tu nehoráznou lež omluvila.

Chvíli mlčel. Být s ní sám v autě bez možnosti se vytratit, se mu očividně moc nezamlouvalo. Nakonec ale zvítězilo slušné vychování.

„Tak si nasedněte.“

Přecupitala k jeho autu a sedla si na místo spolujezdce.

„Nepřipadáte mi jako někdo, kdo by si v téhle části města neuměl poradit,“ zabručel a nasedl si taky.

„Však jsem si právě poradila, ne?“ zavrtala se spokojeně do sedadla.

Hlučně zabouchl dveře.

Sledovala, jak si zapnul pásy a vycouval na silnici.

„Co po vás vlastně kapitán chtěl?“

Ani nehnul brvou, jako by čekal, kdy s tím začne.

„Dokážete vůbec mlčet?“

Sledovala jeho profil, který střídavě ozařovaly pouliční lampy. Měl docela hezkej profil a silnou čelist. Obzvláště když měl pevně semknuté rty. Jako teď.

„Jo, ale nepatří to k mým oblíbeným činnostem.“

„Možná by nebylo od věci to k nim zařadit.“

Sladce se na něj usmála.

„Vsadím se, že se taky umíte usmát, ale ještě jsem to u vás neviděla.“

Střelil po ní přimhouřeným pohledem, až jí zacukalo v koutcích. Několik dalších bloků jeli v tichosti, jen mu občas upřesnila směr, kudy jet. To ticho ji ale rychle začalo štvát.

„Proč vlastně tak nesnášíte novináře?“

Šlo na něm vidět, jak ho její otázka zaskočila.

Pokrčil rameny.

„Možná proto, že se pořád na někoho snaží najít jenom špínu a často všechno překroutí, aby měli větší senzaci pro lidi.“

„Tohle nedělám!“ ohradila se okamžitě.

Podíval se na ni.

„Možná ne všichni...“ Nedopověděl to, ale v té odpovědi zůstalo velké 'ale'. Bylo na něm vidět, že se trochu uvolnil. Oddechl si, že se jejich hovor ubíral tímhle nezávazným směrem.

„Je to dost nevděčný zaměstnání,“ připustila. „Párkrát jsem už přemýšlela, že s tím seknu.“

Překvapeně se na ni podíval.

„A proč jste to neudělala?“

Ledabyle pokrčila trhla rameny.

„Protože jsem v tom nejlepší.“

Zdálo se jí to, nebo mu vážně zacukaly koutky?

„Nepatříte zrovna ke skromným lidem.“

„Kašlu na skromnost. Takhle to prostě je. Mám nos na dobrý články a když se za něčím pustím, tak to vždycky dotáhnu do konce.“

Jeho pobavení zmizelo. Oběma najednou došlo, po čem teď jde. Uvolněná atmosféra okamžitě zmizela.

„Třeba to ale není vždycky to nejlepší. Třeba by bylo lepší některé věci nechat tak jak jsou.“

Sledovala jeho profil. Pozoroval upřeně silnici před autem a pod tím ultra drahým oblekem měl zaručeně napnutý každý sval.

„Měl byste nám projevit víc důvěry. Dokonce i my víme, že článek na první straně není všechno.“

Do háje se všema ostatníma. Chtěla aby věřil jí!

Zbytek cesty už mlčel a podrážděně viděla, jak si oddechl, když zastavili před domem kde bydlela. Vyskočila ven a stačila mu jen poděkovat, než se rozjel pryč.



« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stín nad městem 7. kapitola:

6. mary
22.05.2011 [15:57]

Beky u mě má malé, lehce smazatelné plus za pomoc právníkovi Emoticon

5. witmy
12.05.2011 [21:15]

tak to byj výkon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Lucie
12.05.2011 [6:18]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Lussy přispěvatel
11.05.2011 [16:44]

LussyBeky! Jáj, nečekala jsem, že to udělá. Emoticon

2. maky21 přispěvatel
11.05.2011 [13:48]

maky21Beky je dostávací Emoticon chudák holka, do čeho se to ona zapletla Emoticon
ale jo, je to vtipný takhle běhat po ulicích a fotit Emoticon myslim, že kdybych byla v její kůži, taky bych nechtěla aby ho chytli Emoticon
doufám, že se jí ta tříska nezanítí Emoticon
Derek je taky borec, umí to dobře hrát Emoticon
dovedu si představit jak nesnesitelně mu muí lízt Beky na nervy Emoticon Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Lenka
11.05.2011 [11:03]

Teda Beky fakt zaválela. Normálně jsem se tu regulérně řehtala na plné kolo, když přetáhla toho maníka tou deskou.
A ještě si chudinka zarazila třísku. Emoticon Emoticon Emoticon
Derek to má jasně spočítaný. Evidentně se Beky líbí a ta si za svým půjde hlava nehlava. Emoticon
"Je to silná žena" Emoticon Emoticon
Zase skvělá kapča. Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!