OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Spiryt of my life/1. kapitola

02.11.2009 (17:00) • iwikiwik • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1027×

Kapitola I.

Psal se rok 1992, když se konečně Geret vracel ze své pětileté výpravy za zničením Aventarů. Vyrážel s plnou zbrojí a sta tisícovou armádou, však teď se vrací skoro sám ve strachu co mu na to řekne jeho pán mocný a zlý pán Temnot, který vládne celé Dalinii už přes sto let. Je tomu už dvanáct let co mocný vůdce Aventarů zjistil, že Geret není žádný kouzelník nýbrž obyčejný lhář co se snaží u Aventarů schovat před královým hněvem.

Ramon Gereta vyhnal z lesa Denali a mocný pán temnoty ho vzal pod svou ochranou ruku. Pán temnoty a Ramon spolu už přes sto let válčí takže se vlastně Geret pánovy hodil. Dal mu všechnu moc své ženy a učinil z něj vůdce svých vojsk. Pán Gereta pověřil už mnoha úkoly ale Geret ve většině zklamal. Když teď stál před ohromnými branami hradu naplňovala ho hrdost, že konečně dokázal porazit Aventary.

Už byl unaven a tak otevřel velké železné dveře, které se se skřípáním otevřely. Vstoupil, a pokračoval chodbou která byla osvícena stovkami zelených světel. Podél stěn bylo spousta dveří do kterých mělo služebnictvo zakázáno chodit. Geret to věděl a ani ve snu by ho nenapadlo je otevřít.

Na konci chodby byly dveře. Byly větší než všechny ostatní a byly celé ze zlata. Před nimi stály dva muži v plné zbroji. Když se Geret připlížil, muži mu před nosem zkřížili kopí.

,,Pusťte mě dovnitř!‘‘ Nakázal jim Geret.  ,,Máme přísný zákaz pouštět kohokoli dovnitř.‘‘ Odpověděl větší muž klidným hlasem.

,,Jsem Geret. Mám pro pána velice důležité správy.‘‘

,,To určitě počká.“ Rozkřikl se na něj menší muž.

,,Ne je to velice důležité. Pusťte mě nebo budete litovat!“ Začal vyhrožovat Geret. Větší muž se usmál s řekl.  ,,A co nám asi tak uděláš kouzelníčku?!"  To Gereta dopálilo a napřáhl ruku vpřed. Větší i menší muž ho napodobily a sevřeli ruce v pěst.

,,Lumos grabdos esta stua!“ Zařvali všichni najednou a skáceli se k zemi.

Když Geret otevřel oči stála nad ním královna Elesis a otírala mu čelo od potu. Oba strážní už stáli u dveří a pán temnot seděl v křesle a kouřil dýmku. Při tom se nenápadně usmíval.  ,,Tak Gerete, konečně jsi zpět. Máš pro mne nějaké dobré správy nebo jsi mne opět zklamal?“ Řekl trochu rychle pán temnot. Geret se chtěl zvednout z postele aby mohl před pánem pokleknou jenže  ho královna Elesis zatlačila zpátky do postele.

,,Můj pane, vybyli jsme skoro všechny Aventary jenže se jim zrodil nový vůdce.“ Řekl Geret sklesle. Pán temnoty začal pokyvovat hlavou a nakonec dodal.

,,Víš co to znamená Gerete?“  ,,Ne pane.“  ,,Znamená to, že Ramon už je slabý a svou moc předal někomu kdo se právě narodil.“ Pak se pán temnoty pousmál.

,,Můj pane mohl  bych mít otázku.“ Zeptal se trochu nesměle Geret.   ,,Samozřejmě.“ Nadzvedl obočí pán temnoty.  ,,Proč jste mne včera nechtěli pustit do vaší pracovny?“ Zeptal se Geret. Pán temnoty se pousmál. ,,Včera se mi drahý Gerete na rodily dvě děti. Chlapec a dívka. Gabriel a Nora.“ Odpověděl pán temnoty.

,,Oooo, tak to vám gratuliji.“

,,Mám ale trochu pochybnosti….“ Podíval se své ženě do očí a pak se podíval na stráže. Všichni okamžitě odešli z místnosti.  ,,…Určitě víš že Elesis je Aventar.“  ,,Ano pane to vím.“

,,Mám docela strach ,že Gabriel a Nora by mohli zdědit její geny a jeden z nich by se mohl stát tím nástupcem Ramona. Elesis je totiž Ramonovou dcerou a já mám strach, že jedno z mích dětí budu muset v budoucnosti zabít.“ Pán temnoty měl v očích šílený výraz.  ,,Můj pane jste nejmocnější z celé Dalinie tak čeho se obáváte. Omlouvám se za svou nesmělost ale když mi dáte ruku svojí dcery zaručím, že ona se Aventarům nikdy  nepřidá.“

Pán temnoty sebou trhl a podíval se Gertovi nepřátelsky do očí.  ,,To je to nej…….“ Rozkřičel se na něj. Pak se zamyslel a dokončil větu.   ,,….chytřejší co jsem kdy slyšel. Máš to mít drahý Gerete. Ale co uděláme s Gabrielem co když on je právě tím vůdcem.“

,,Přislibte jeho ruku princezně Desinii.“ Řekl Geret.

,,Zbláznil ses té fůrii ho nepřislíbím. Je to můj syn a proto mu přislíbím ruku tvojí dcery.“

,,Můj pane ale mé dceří je teprve pět let.“  ,,No a co mému synovi je teprve půl dne.“  ,,Tak dobrá pane, vyhrál jste.“ Začal se Geret smát.

,,Gerete, chtěl bys prozradit co se hodlám udělat v příštích šestnácti letech?“ Zeptal se pán.

,,Ano pane, zajímá mě co se v příštích šestnácti letech bude dít s mou budoucí ženou a mým budoucím švagrem nebo mám říct tchánem?!“ Rozesmál se Geret. Gabriel a Nora rostli rychle. Jejich otec a Geret si za jejich zády mnuli ruce.

Autor: iwikiwik, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Spiryt of my life/1. kapitola: