OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Some kind of emotion - 19. kapitola - Nakonec je konec?

02.01.2014 (14:00) • Simiik • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1086×

Pohlédl na kalendář. Vůbec si neuvědomil, že je pátek, konec týdne, dokonce začal prosinec. Znovu se spustí vlna vánočních maniaků, koledy, předvánoční, vánoční a povánoční slevy. Santa se soby všude kolem, a to nezmínil Grinche…

Nesnášel ten zbytečný povyk kolem zasraných Vánoc. Znechuceně praštil do kalendáře, který se sesunul po pracovním stole.

Carterův zrak se stočil k místu, kde dříve pracovala Xer. Jeho Xer. Proč ji nezastavil? Nikdy by ho nepřeprala, kdyby šli proti sobě beze zbraní. Proč ale ona neudělala zásadní krok a nezůstala po jeho boku? Utekla jak zpráskaný pes bez toho, aniž by naznačila chuť bojovat za ně.

„Cartere, pojď ke mně do kanceláře,“ zavolala na něj Trish. Neochotně se zvedl a poslechl ji. Nyní byla jediná ženská, kterou chtěl vidět. Nesla s sebou totiž naději na nový život. Pokud se teda všechno povedlo.

…

„Sotva Xer zmizí do země vycházejícího slunce, začne se kolem tvé osy točit Trish. Čím se voníš?“ dotíral na Cartera Peter v momentě, kdy se vrátil od Trish a usadil se ke svému stolu.

„Chcešpěstí č. 5.“

„Haha, vtipné,“ zamumlal si pod nosem Peter. Měl by míň rýpat, ještě to není mezi nimi zrovna v pohodě. Carter jaksi rozdýchal fakt, že pálí za jeho sestřičkou, ale pokud jí zlomí srdce, Carter zlomí jemu vaz. Hm, tak odejde do invalidního důchodu, vše se má brát pozitivně.

„Nemáš se blbě vyptávat,“ odvětil mu otráveně Carter a znovu se pustil do papírování.

Peter se ale nedal, pomocí židle na kolečkách přijel ke Carterovi. „Co máš s Trish?“ Zvědavost je holt zvědavost. „Týdny tu poletuješ a vrkáš s Xer. Vážně jsem si vás dva představil s barákem na předměstí, tři usoplené děti, kulhavého labradora, slepou kočku a ve sklepě obrovskou zásobu zbraní, granátů a C4.“

Carter položil na stůl propisku. Kdyby ji držel v ruce, riskoval by útok na Petera.

„Ještě něco?“ pozdvihl jedno obočí a doufal, že mu dá konečně Peter pokoj.

„No, občas by se na vnoučátka přijel podívat dědeček, když by zrovna nešéfoval jakuze,“ dodal Peter a spokojeně se zazubil. Přesně takhle si ty dva doopravdy představoval. Až na toho dědulu. Nemá ho rád, zná ho jen z vyprávění, ale i přesto není jeho oblíbenec. Rozhodně mu nepoděkuje za to, co provedl s jeho nejlepším přítelem. Moment, kdy uviděl Cartera totálně na šrot v jeho bytě, jak je zlomený a odmítal jakkoliv komunikovat…

„Její otec není člen jakuzy, Petere,“ zabručel Carter.

„To nevíš.“

„Otec Xer je jen její věc. Rád bych řešil svoje problémy, kámo, takže si nastartuj kolečka a odjeď do své buňky dřív, než ti opěrku narvu do zadku.“

Jenže Peter ignoroval výhružky a rýpal dál.

„Co bys dělal, kdyby se před tebou teď objevila?“

Peter je stoprocentně horší než osina v zadku, ale na druhou stranu netušil, co by dělal. Nikdy s touto alternativou nepočítal. Xer se vyjádřila jasně ohledně jejího možného návratu zpátky do Spojených států amerických. Její otec přijel, přistřihl jí křídla a narval zpátky do zlaté klece. Nebránila se, smyčku kolem krku si uvázala dobrovolně. Štvalo ho, jak snadno se jich vzdala. Vůbec za ně nebojovala. Poraženecky svěsila ramena a odešla. Konec, tečka, zazdila jejich budoucnost.

„Drtíš hlášení, Cartere,“ řekl Peter, jako by se nechumelilo, a sebral ze šuplíku Carterovy železné zásoby energie – snickersku. Carter sebou cuknul a zmateně zamrkal. Absolutně zapomněl, kde se nachází.

„Jdi vyžírat někoho jiného,“ obořil se na Petera a vyrval mu tyčinku z pusy. Neměl v plánu ji sníst, ale taky ji nenechá Peterovi. Horší než kobylky, spase i to, co nevidí.

„Půjdu, jen mi řekni, co bys dělal.“

„Představa Xer, která se tu objeví, je dosti nereálná. Zato představa mé pěsti v tvém ksichtu je pravděpodobná, věř mi.“

Peter na sucho polkl a pomalinku se odrazil patou od podlahy a odjel na své místo. Přece si nebude ničit chrup. 

…

Setřel si pot s čela a položil činku na zem. Potřeboval se napít a vytěsnit z hlavy Xer. Jenže nevěděl jak. V práci se to dá, pokud mají co na práci a taky pokud Peter do něj nerýpe. Ale doma? Jediné, co ho napadlo, bylo posilování. Vztek, frustraci a bolest ze sebe vytluče, vyběhá. Strhá se, padne únavou do postele a nebude debilně přemýšlet nad ženou, která ho poslala do prdele.

Přesto, nestačí si hrát na Schwarzeneggra a makat na sobě ostošest. Potřeboval změnu, velkou, razantní změnu. Pomocnou ruku mu podala Trish. Před dvěma lety podal žádost o převelení. Celou tu dlouhou dobu se nic nedělo, netlačil na to, jen si řekl, že by nebylo na škodu odjet, když ho manželka podvedla a nasadila slušné parohy s jeho kolegou a bývalým kamarádem. Více jak před týdnem mu Trish oznámila, že se místo uvolnilo, slušný flek v New Yorku. S díky odmítl, protože byl spokojený, kde byl. Po boku Xer. O pár hodin později mu ukázala záda a zmizela.

Carter nebyl naivka a taky měl svou hrdost. Xer je dost stará na to, aby si uvědomila, co chce a co potřebuje. Jistě, sváděl vnitřní boj, pral se, zda jet nebo ne a ukrást ji, ale hrdost, ta nedovolila vytáhnout paty z města.

Šel za Trish a ptal se na to místo v New Yorku. Nejdřív ho chtěla prohodit oknem za to, že neví, co chce. Carter to věděl, ale bohužel mu nebylo přáno. Nakonec zavolala na ta správná místa, sečteno podtrženo, Carter Jones se stěhuje. Tento víkend si jede obhlídnout své budoucí pracoviště, domluvit podmínky, mrknout na nový byt. Vše najednou šlo tak lehce, jako by osud chtěl, aby vypadnul.

Z úvah ho vyrušilo vyzvánění mobilu. Sehnul se a zvedl mobil.

„Nesmutni, slaměný vdovče, jdu za tebou s hromadou piv,“ zvolal do reproduktoru Peter. Carter se mohl ohradit, že slaměný vdovec svou ženu má, ale raději to nechal být. Jak znal Petera, určitě by plácl blbost typu – Já jsem tvá holka na zavolání.

„Doufám, že ho máš dostatek.“

„Neboj, znám tvou nenasytnost, všecko je,“ ujišťoval ho Peter. Měl by mu říct, že se stěhuje. Odjíždí s úmyslem už se nikdy natrvalo nevrátit. Jenže Carter nechtěl ničit dobrou náladu, kterou Peter zaručeně oplýval.

„Bod k dobru.“

„Takže už nebudeš mručet, že chodím s tvou ségrou?“

„Netlač na pilu, zatím.“

Aniž by čekal na Peterovu odpověď, zavěsil. Zná ho, takže si počká, až přijede. Většinu času, co jsou spolu, nezavře pusu, nač to přehánět i po telefonu? Stoupl si, protáhl si svaly, sebral ručník a odebral se do koupelny. Peter je sice chlap a neječí kvůli mužskému potu, ale není zrovna dvakrát příjemný chlastat a stěžovat si v upoceném oblečení. Navíc, horká sprcha je skvělá věc.

Ze sprchového kouta vylezl právě včas, aby zaslechl zvonek. Urychleně na sebe hodil sportovní kalhoty Kappa a šel otevřít.

„Co bys dělal, kdyby se před tebou teď objevila?“

Měl předtím Peterovi odpovědět, zamyslet se a odpovědět, protože teď, když se to stalo, neměl absolutní tušení, co provede.

Stála na jeho prahu, spíše nervózně přešlapovala z jedné nohy na druhou. Stála tam a hleděla na něj. V očích naději.

„Ahoj,“ špitla.

Carter zalapal po dechu. Přijede sem po tom všem a řekne ahoj?

„Pojď dál,“ vyzval ji. Nemínil to řešit, ať už ji vede cokoliv zpátky k němu, venku.

Zavřel za nimi dveře a otočil se čelem k ní.

„Omlouvám se za své chování, svou hloupost,“ pronesla tichým hlasem a uklonila se, několikrát. Carter se ještě nestačil vzpamatovat z jejího příchodu a už dostal další ránu pod pás. Co se to s Xer děje a co tu pohledává?

Děkuji, holky, moc za pěkné komentáře.

MaggieLove: Doufám, že jsi spokojená s Peterem a koncem kapitoly. :D
Lu: Páááni, děkuji moc za nádherný komentář, vůbec jsem to nečekala a jsem za něj opravdu moc ráda. Doufám, že tě kapitola nezklamala. :-)  

Arminka: Sis, jediný konec znám od začátku povídky, průběh mi byl vždy velkou neznámou :D A musím říct, že konec bude rozhodně překvapivý. :-) 

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Some kind of emotion - 19. kapitola - Nakonec je konec?: