Slunce v žilách - 8. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Pro čtenáře od 18 let! Spolupráce s autorkou Wish!

Netradiční milenecký pár - Chester a Di - nemají lehký život. Mimo nepřátel, kteří jim ztrpčují chvíle, se začíná naplňovat Oskárkova předpověď... Osud, který pro ně připravil. Tento upíří příběh je jen dalším kouskem, odkrývajícím letité tajemství a ironii osudu, která donutila vraha zamilovat se do své kořisti...

Jak pokračuje vztah psychicky dětské Vinnie a jejího tatínka Cristoballa?

19.06.2012 (14:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 753×

8. k a p i t o l a

Cristoball

„Jsem ráda, že má Ang konečně kamaráda," usměje Vinnie se přes zrcadlo, zatímco se snaží rozčesat si dlouhé světlé vlasy. Nespokojeným pohledem sjede svou noční košilku, kterou má na sobě a mně tak připomíná malou holčičku. Tatínkovo holčičku! „Potřebovala bych nějaké oblečení," vzdychne a sebekriticky se na sebe zadívá do zrcadla.

Moje holčička se snaží dospět, zapovykuju v duchu mírně. „Můžu tě vzít do obchodu a vybereš si, cokoliv bys chtěla... Anebo ti můžu něco vybrat sám a přinést ti to," hlesnu a pozoruju ji s úsměvem na rtech. Ležím na břiše a nechávám po sobě skákat to zvíře, které leze na nervy mému upířímu já. Proto ho nechávám, utužuju lidskost. Pro trénink pohladím malé černé cosi a dávám si pozor, abych mu neublížil. Když mě však kousne do ruky, vycením na něj zuby a zasměju se útočnému gestu, které udělá. Je hravé... Znovu se rozesměju.

Vinnie se před zrcadlem nakrucuje ze všech stran jako baletka a mračí se. Krabatí čelíčko a ty dětské rtíky… Nespokojeně krčí nosík, a když si projede vlasy a znovu si je pročísne, zhluboka si povzdychne. „Já ani nevím, co by mi slušelo. Nikdy jsem si oblečení nevybírala,“ řekne nešťastně a znovu si sama sebe kriticky prohlédne, zatímco žmoulá okraj košilky.

„Seš nádherná, princezno... Budeš vypadat krásně ve všem," usměju se na ni. Je rozkošná, jak si hraje na dospělou a přitom je ta její duše tak čistá a nezkažená... Svůdně nevinná! Blonďaté dlouhé vlasy má až po zadek, hebké a lesklé, ovšem ještě nezáří tou vitalitou mého jedu... a já ji tomu ani nechci podrobovat. Je prostě křehká a dětská – což mi vyhovuje.

Svraští čelo a nedůvěřivě se na mě zadívá zelenomodrýma očima. „To říkáš jen tak,“ zamračí se a vleze si pod peřinu. „Ach jo, chtěla bych vypadat trochu starší,“ připustí, když drbe štěně za ušima.

Mírně se mi to slovo zpříčí v hrdle. „Proč starší?!“ zamračím se a vycením špičáky. „Mně se líbíš takhle, jasný. Miluju tě jako svojí holčičku, svou lásku, svou princeznu…“ vypočítávám a dívám se na ni. Chci, aby byla dětská pořád! Přece mi nemůže vyrůst a dospět! „Není potřeba, abys byla starší… No, ale jestli si to přeješ, tak ti obstarám třeba lak na nehty… Nějaký ty malovátka na ksicht a vyzývavý oblečení.“ Jasně, můžeš vypadat jako Angela a to mě zabije! Jenže jestli si to vážně přeje… Nezbývá mi nic jiného, než jí vyhovět, aby byla šťastná.

„Vážně?!“ Nadšeně si poposedne. „Tak jo, tak běž hned teď. My tu na tebe s Ballůem počkáme.“ Snaží se mě vystrčit z postele. Strká do mě vší silou, až se líně zvednu a s povzdychem se na ni zadívám. Je tak nedočkavá!

Vyletí oknem ven, abych jí co nejrychleji sehnal to, po čem tolik touží. Je až dětsky nadšená… V zavřených obchodech neurvalým způsobem popadnu to, co by se jí mohlo líbit a s plnými taškami, zatímco za sebou nechávám stopy vandalismu, se vracím do naší ložnice.

„Stýskalo se mi.“ Tašky spustím s mírným žuchnutím na zem.

Vrhne se k nim a začne se v nich přehrabovat a vysypávat je na zem.

Zadívám se na ni trochu smutně, protože si raději všímá vyzývavého oblečení, než mě.

„Ballůovi taky. Líbí se mu, jak na něj vždycky ceníš zuby.“ A dál si nadšeně prohlíží kousky oblečení a „pokladů“, které jsem pro ni ukradl.

„Ballůovi taky,“ zopakuju zachmuřeně. Bezva, takže čokl ocení, že jsem se vrátil, ale moje holčička na mě sere. Znovu musím omluvit tu její dětskou sebejistotu. „Nechceš se mazlit? Nebo milovat jako dospělá holčička?" Skousnu si spodní ret a jemně ji políbím na nos.

„Až si to všechno prohlídnu, jo?" Odpálkuje mě a plně se věnuje tomu, co jsem přinesl.

Pevně zatnu čelist a povzdychnu si. „Tak … si hezky hraj, holčičko. Tatínek se poletí zabavit jinak…“ Nejspíš si ani nevšimla, že jsem vyskočil na okenní parapet a zmizel do víru noci, abych ukojil svou další touhu. Už nezabíjím – přestal jsem kvůli ní, ale stopování kořisti jen tak pro radost se nevzdám, především když tím nikomu neubližuju a tříbím si tím smysly.

Těšíš se na další kapitolu, kde se tatínek Ballů postará o svou Vinnie?

Vinnie nám chce dospět, jak myslíš, že to Cristoball vezme?

Děkujeme za komentáře.

Přejeme příjemné čtivo.

Chensie a Wish

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování