OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 37. kapitola

31.10.2012 (16:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 582×

37. kapitola

Chester

Vrazím do knihovny tak razantně, že se zarazím až u stolu, když ze tmy zasvítí fialové chadné oči. I po tmě poznám tu auru, která obestírá náš nejnovější přírůstek do naší velké rodiny, kterou by mi Oskar vyčetl. Nepochopil by, jak se upír jako já může snížit k něčemu takovému, jako je svatba a rodina. Jenže já se změnil, hodně jsem se změnil.

„Zacku?“ zúžím oči a zadívám se na knihu, kterou drží v dlaních.

„Chestere?“ opáčí se poklidně, jako bych ho ani nevyrušil, ani nevyděsil. Je stále tak klidný, chladný, strohý emocí – téměř apatický. „Jak se vede tvé ženě?“ hlesne tiše a pozorně mě pozoruje.

Dojde mi, že mi oči stále září jako dva lampiony. Chytím se za kořen nosu. „Skvěle!“ zavrčím a trhnutím se přesunu ke kožené pohovce, na které se posadím, i když mám chuť něco devastovat, jenže… Musím se ovládat. Musím se to naučit, protože nechci být nikomu – hlavně své rodině – hrozbou. Chci a musím mít sám sebe pod kontrolou.

„Bude v pořádku... Znal jsem upíra, který téměř uhořel na slunci a i on se polomrtvý zregeneroval sám. Ona je silná, bude v pořádku do několika dní. A ten zrak se jí sám dříve nebo později vrátí, ty jí k tomu můžeš pomoci jedem nebo různými bylinami. Svět upírů jich má," řekne temně a nad čelem mu naskočí vráska, kterou smaže, jako by ani nebyla. „Dick o svém panickém strachu – že Di už nikdy neuvidí – mluví s téměř každým. Nebral bych ho vážně… Ačkoliv je to podivné, ona pro něj znamená opravdu hodně. Začíná však šílet z toho, jak je s ní propojený myšlenkami,“ řekne a pak zahloubaně dodá. „Není to zrovna výtečná schopnost. Takovou mu rozhodně nezávidím.“ Náhle se zarazí, jako by prozradil příliš a snaží se chovat uvolněně, i když má tělo v křeči.

Vztek ze mě vyprchává. Vlastně bych měl Dicka litovat. Vždycky jsem mu tuhle schopnost tak nějak záviděl, ale... asi bych z toho šílel taky. Když vidím, co všechno vnímá, nemám mu vlastně co závidět... „Říkal jsem jí, že se to zlepší, jenže on je jak šílený. Snaží se jí přesvědčit, aby byla opravdovým upírem a akorát jí dělá v hlavě zmatek," vzdychnu. „Co hledáš?" Kývnu hlavou ke knize, kterou drží v rukou.

„Již jsem našel. Tohle je kniha Proměna v upíra,“ řekne tiše a zabubnuje klouby prstů o tvrdé desky knihy. „To, co říká Dick, má svou logiku. Rychleji by se uzdravovala a necítila by bolest, ale vše má své pro a proti, že?“ Zúží oči, které jako by se rozzářily ještě více.

„Jenže ona je těhotná a... hlavně – ona by chtěla být přesný opak toho, než jí Dick radí," vzdychnu a promnu si kořen nosu. Jsem z toho zoufalý a flustrovaný, ale nevzdávám se a rozhodně svou nervozitu nechci přenést na Di. Zvednu k němu opět oči. „Takže Angela se vážně rozhodla, že chce být upír? Tak to ti gratuluju. Nečekal bych, že se až tak moc změní."

Chvíli mě jen pozoruje, aniž by řekl slovo. Je strnulý, jako bych ho snad vyslýchal. Když se nadechne a hlesne: „Proč jste mi neřekli, jaká je?“

Skoro mě tím ohromí, protože jsem od něj už žádný životní projev nečekal. „Co přesně tím myslíš?" zeptám se opatrně, protože nevím, co všechno mu o sobě už stačila říct.

„Vlastně nic," usměje se a bez pohnutí mě pozoruje, zatímco se snaží nenápadně uklidit knihu s koženými deskami. Jakési Experimenty na upírech, které jsem nikdy nečetl.

Pokrčím rameny a pohodlně se opřu. „Jestli myslíš fakt, že není tak nevinná, jak se možná může zdát, tak… na to jsi jistě přišel hned první večer, co jsi u ní byl.“ Táhle se rozesměju, i když Zachary můj smích nesdílí.

„Pokud myslíš, že jsem s ní měl sex, tak to tě milerád vyvedu z omylu. Neměl. Ačkoliv ano, ona s tím počítala. Ovšem já jsem jiný, jestli sis všmnul. Chci vybudovat vztah. Na sex je dosti času, především když je tak mladá. Já nejsem pedofil, Chestere.“ Pronese striktně a i nadále na mě pohlíží se vší přemýšlivostí, jako by se mě při každém pohledu snažil odhadnout a na něco se připravit.

Uznale povytáhnu obočí. „Hm, tak pokud na tohle přistoupila, tak to jsi dosáhl něčeho, čemu by nikdo z nás nevěřil. To už musí něco znamenat."

„Znamená to leda to, že když jsem ji já neošukal, tak ona nemá sílu mě znásilnit,“ ušklíbne se surově a poklidně, pomalu se zvedne. „Řekla mi, že jeden čas sváděla i tebe. Stoupnul jsi u mne v ceně, když jsem slyšel, že jsi odolal.“ Vyzní to jako duchaplná upřímnost, i když se díky tomu cítím trochu nesvůj.

„Možná to vidíš moc skepticky," usměju se, když vidím, jakou zaujímá pózu. „Podle všeho by u tebe měl stoupnout někdo jiný v ceně, co se věrnosti týče," zadívám se na něho a čekám, jestli mu dojde, že narážím na Angelu a na fakt, že s ním sice nespí, ale nezkouší to ani na nikoho okolo. Aspoň o ničem takovém nevím. A to už je co říct.

„Neboj se, na její stupeň ty se nikdy nedostaneš," vycení pobaveně špičáky.

„A já už si dělal naděje," zašklebím se na něho a zvednu se. „Musím se vrátit k Di. Nedělá jí moc dobře, když je tam sama..."

„To se ani nedivím. Pozdravuj ji a řekni, že se všichni těšíme, až zase bude dělat terno… Myslím, že ji takový vzkaz potěší." Usměje se a zmizí poklidně z knihovny i s tou podivnou aurou strnulosti a zásadovosti.

*** *** ***

Angela

„Ty šaty jsou super. Díky," lípnu Zackovi pusu na tvář a hledám nějaký oblečení, abych se do něčeho nasoukala. Předvádět se mu nebudu, to si nechám až na svatební den. „Co ti je?" zeptám se, když vidím, že se tváří nějak víc zamyšleně.

Postává v rohu a opírá se o zeď, jako vždycky, ale tentokrát nechává tvář ve stínu, abych na něj moc neviděla. Záhadně zavrtí hlavou. „Přinesl jsem ti knihu, kterou by sis měla přečíst..." Položí ji posvátně na postel a já nakloním hlavu a přečtu si název Proměny v upíra.

Se svraštělým čelem ji vezmu do dlaní, obrátím ji hřbetem dolů a prohrábnu se prsty mezi stránkami. „Hm... to je na mě moc tlustý. Tys to četl?" svitne mi naděje, že by mi to mohl přeříkat a já bych si tak odpustila zbytečnou práci.

„Ano, četl,“ přikývne s úsměvem. „A je nezbytné, aby sis to přečetla i ty, protože právě ty se chceš stát upírkou.“

„Ale..." zamračím se a znovu upřu nešťastný pohled na knížku. „Nemohl bys mi to převyprávět? Jako pohádku?" usměju se na něho a jen ve spodním prádle si zalezu pod deku. „Stejně jsem se chtěla na chvíli prospat," zívnu.

„Neboj se, budeš mít ještě dost času... Než se staneš upírkou, tak ji budeš mít přečtenou,“ řekne autoritativně a přehodí přeze mne deku. Lehne si vedle mě na postel a obrátí ke mně tvář.

„Zacku-u-u," protáhnu jeho jméno s nespokojeným výrazem na tváři. „Ty seš na mě teda zlej. Já nemám moc v lásce čtení a... co to tam máš?" zaujme mě najednou jeho rukáv. Jako by v něm něco schovával.

„Co bych měl? Nic." Svlékne si mikinu a ukáže se mi pouze v kalhotách. Líbí se mi. Moc se mi líbí, když se přede mnou tak svůdně předvádí. „Ty si přečteš knížku a já se ti za to odvděčím, co ty na to?" přejede si rajcovně od hrudi po břicho a olízne si rty, jako by se mi nabízel.

„Ty jsi děvka," zasměju se, když vidím, co na mě zkouší za gesta. „Ale to se přece nedá přečíst hned!" zazoufám si, když se podívám, kolik má stran. „Jak se mi odvděčíš?" přejedu si v úsměvu mlsně jazykem po zubech.

„Možná bych ti to mohl usnadnit a za každou kapitolu ti dát orgasmus. A na konci knihy nás oba bude čekat zasloužený sex.“ Blýskne očima a já se celá rozechvěju, když stojí tak blízko a je i vidět, že by mě chtěl! Není tak hubený, jako Ball. Má udělanější postavu, ale přesto není žádný svalovec. Tvář má hodně tajemnou, temnou a plnou zamyšlenosti. Ale je tak sexy!

„Ale to nemám šanci během dneška zvládnout! Co to praktikovat po stránkách?" snažím se ho obměkčit, protože tímhle tempem se spolu vyspíme tak za rok.

„Víš, že jsem zásadový... Ta kniha má pouze sto stran! Není to žádná bichle, takže je jen na tobě, jak začneš se čtením. Já mám dnešní večer beztak práci. Mohl bych ti dát dnes svůj jed? Pár dní se neuvidíme," řekne, jako by se nechumelilo.

„Cože?" vyhrknu a zarazím se. „Jak to myslíš, že se pár dní neuvidíme? Vždyť za pár dní je svatba a..." kousnu se do rtu. Nechce se mi přiznat, že mi vlastně tolik nezáleží na tom, jestli stihneme svatbu, ale na tom, že mě tu nechá a jen tak si zmizí.

„Na svatbu budu zpět, neměl obavy. Potřebuješ můj jed nebo ... půjdeš za Ballem?" Mluví odměřeně, jako by mu to ani nevadilo!

„Proč bych měla chodit za Cristoballem?" zadívám se na něj nechápavě. „Jasně, že potřebuju tvůj jed, nebo snad... ze mě nechceš pít?" polknu a pocítím dost nepříjemný pocit, že si to všechno rozmyslel a už se nevrátí. „No, pokud ti to vadí, tak za ním půjdu..." pokrčím rameny a uhnu pohledem.

Zastaví mě v kroku a přitiskne mě k sobě tak pevně, až cítím jeho chladnou kůži. „Samozřejmě, že z tebe chci pít. Sžírá mě myšlenka, že bys šla za ním." Žárlivost na něm není sice vůbec vidět, ale věřím mu. Dívá se mi do očí tak výmluvně… A když mě něžně políbí, vzdychnu touhou. „Skutečně nejsem rád, že musím odejít. Budu se snažit vrátit se co nejdříve.“

„A vrátíš se?" Vrátím mu ten dlouhý pohled do fialkových očích.

„Ovšemže!“ Oblékne si na sebe šedou mikinu.

„Proč vůbec letíš pryč?" Chytím ho za rukáv, jako bych ho tak snad mohla přesvědčit, aby nikam nechodil. Naivní, protože on si za svým rozhodnutím stojí vždycky. „Víš, holky chtějí den před svatbou udělat Vinnie něco jako rozlučku se svobodou. Holky zvlášť, kluci zvlášť. Stihneš to?" svraštím napjatě čelo.

„Nejsem si jistý, zda stihnu rozloučení, ale kvůli tvé osobě budu spěchat. Ne, kvůli svatbě. Nikoliv kvůli poslední oslavě svobody, ale kvůli tobě,“ zašeptá tiše a lehce mi svými rty přejede přes ústa, až vtáhnu vzduch do úst i s jeho vůní, která mě na jazyku zalechtá. Líbá mě čím dál hladověji a přitom něžně, polibky sjíždí až na mé hrdlo a rozmazluje mě, jako bych se bála kousnutí.

Už se na nic nevyptávám. Podle všeho mi nechce říct, kam letí, a mně nezbývá než mu věřit, že se doopravdy vrátí. Sténavě zvrátím hlavu, zatímco ho prsty hladím ve vlasech a podivně se pod ním klepu. Vlastně sama nevím, čím to je. Jestli vzrušením, obavou nebo z chladu jeho těla. Nejspíš ze všeho najednou. „Kousni mě..." zašeptám nedočkavě, když už to jeho rozmazlování nemůžu vydržet, a natočím se tak, abych mu co nejvíc usnadnila přístup k mojí tepně.

Jemně se do mě zakousne, když pod náporem jeho jedu dlouze zasténám. Je to silné, i když netuším, jestli je to láska. Vnímám to jako cosi jako slib, že bude se mnou… Když mi zahojí ranku a chce se ze mě zvednout, znovu ho chytím za mikinu a stáhnu zpátky na sebe. „Jaká byla?" vydechnu vzrušeně. Nejradši bych z něj to oblečení servala, jenže pochybuju, že by se nechal. To pití mě akorát ještě víc rozhodilo. Škoda, že to nedotáhl až do konce!

„Vskutku chutná,“ dýchne mi do rtů a políbí mě. „Už musím jít.“ A v cukuletu je u okna, jako by v mém náručí ani nebyl.

Posadím se na postel, obejmu si kolena a sklesle ho pozoruju. „Ale vrať se brzo, jo?“ řeknu sklíčeně a dívám se, jak se šklebivě usměje a oči už směřuje do měsíčního světla.

„Mysli na mě, Ang.“ A zmizí, jako by se mnou nikdy nebyl… 

Co říkáš na Zacka? 

Líbí se Ti? 

A co jeho nápad s četbou? 

Přála bys Ang někoho jiného? 

Děkujeme za komentáře. 

Chensie a Wish :o)

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 37. kapitola: