OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Skrytá v krvi 2



Skrytá v krvi 2To, že mu ten grázlík utekl, je pro Henryho věcí hrdosti. Když na jeho pach znovu narazí, nehodlá si ho nechat znovu proklouznout a ani pustit...

 


2.


 

 

Blbá a ještě blbější. Jo, přesně takhle by se dal jednoduše popsat repertoár všech Henryho nálad. Samuel sledoval svého parťáka, jak s rukama vraženýma do kapes a límcem zvednutým nahoru, aby nešel moc vidět ten jeho podrážděný kukuč, kráčí vedle něj bzz jedinýho hlesnutí.

Byli dobře sehrátá parta, ale jeho kámoš občas nedokázal zkousnout, když se něco podělalo. Obzvláště, když to podělal on sám.

Raději do něj neryl a nechal ho jeho pochmurné náladě. Měli na práci důležitější věci než Henryho psychickou pohodu a klídeček.

V ruce se Samuelovi pohupoval kufřík s moc hezkým obsahem, kterým hodlali vylepšit svý konto. Přece jen sponzorovat jejich netradiční hobby bylo celkem nákladný. A tyhle zelený papírky už jejich předchozímu majiteli k ničemu nejsou... když je na prach.

Zaobíral se těmahle příjemnýma myšlenkama, když se Henry zarazil a stočil hlavu. Jeho podrážděný výraz byl v mžiku pryč a nahradila ho ostražitost.

„Problémy?“ zeptal se ho Samuel tiše, aby ho nezaslechl nikdo s kolemjdoucích.

Henryho ostražitost zmizela a nahradila ji ledová maska.

„Nevyřízený účty. Sejdem se u auta.“

Samuel s kufrem v ruce hleděl na jeho kabát, který se zavlnil a zmizel v uličce naproti přes ulici. Ani se po něm neohlídl. Tak ať si trhne. S tím se dotčeně stočil a pokračoval k bance.

 

Ten pach ho téměř dloubnul do nosu. Byl to slabý závan, ale poznal ho okamžitě. Byl to ten ze včerejší noci. Běžel zatuchlou uličkou a pach sílil. Nepřebil ho ani smrad z přeplněných kontejnerů okolo.

Byl už tak silný, že ten, komu patřil, musel být blízko. Tentokrát si ho ale proklouznout nenechá. Zastavil se a rozhlídl. Nikde se nic nepohnulo. Nikde nikdo. V nepříjemné předtuše ho napadlo, že tu nechal jen oblečení nebo něco napuštěného jeho pachem...

Nohou kopl do špinavého kartonu. Nic. Pohledem pročesával vše okolo. Bylo tu u zdí odpadků, že to tu vypadalo spíše jako skládka.

Kopl zhnuseně do další hromady. Málem mu tak unikl pomalý pohyb na jednom ze spodních balkonů. Vzhlédl prudce nahoru. Někdo tam ležel a podle těch pomalých pohybů ještě před okamžikem spal. Rozčepýřená hlava se zvedla z matrace a z ní zamžouraly dvě přivřené oči. Hledaly zdroj toho hluku.

Trvalo to snad několik vteřin než se oči zaostřily na něj a pak jen zlomek okamžiku, než se dokořán rozevřely. Podle té reakce Henrymu okamžitě došlo, že našel toho, koho hledal. Poznal ho.

Ten grázlík byl mrňavej jak opice, ale stejně mrštnej. Stočil nohy pod sebe a odrazil se. Seskočil během chvilky dolů na zem. Sice to trochu nevybral a zadrabal rukama, ale pak vystartoval a Henrymu tak došlo, proč mu proklouzl. Byl rychlej. A to kurevsky. Vyrazil za ním.

Ten šmejd měl štěstí, že měl náskok, protože byl skoro tak rychlej jako Henry. Naštěstí jen skoro. Už jen pár kroků... Téměř tomu zmetkovi už dýchal za krk. Co ale nečekal, byl jeho skok stranou. Jako krysa zajel do otevřeného sklepního okna. Ozvalo se roztříštění skla a další praskání, jak se rozběhl sklepem.

Henry neplýtval dechem na nadávky. Se zavrčením se stočil a vyrazil ke konci uličky, aby mu nadběhl z druhý strany.

Když znovu zatočil za roh, zahlédl toho prevíta v šedý mikyně, jak se drápe oknem zase ven. Tím, že to vzal na přímo si získal znovu náskok. Jenže Henryho už tohle nahánění začínalo notně srát. Popadl kus dřeva, který odpadl ze shnilé palety a mrštil ho po něm. Ten šmejd to rozhodně nečekal. Tak se soustředil na to, aby mu utekl, že se ani neohlídl.

Dřevo ho sejmulo rovnou do zad. Asi mu to vyrazilo i dech, protože sebou flák jak hruška a ještě se slušně práskl do hlavy.

Henry si oprášil ruku o nohavici. S ostřížím pohledem sledoval nechybnou postavu na zemi a pomalu k ní došel. Dloubl do něj nohou, ale bez odezvy. Ten skrček byl tuhej.

Necítil ani trochu výčitek. Mohl jim pěkně zavařit a na tu zem se docela hodil. Uválená šedá mikina. Rozcuchaný tmavý háro, co mu vykukovalo z kapuce a vytahaný ryfle. Nejspíše to byl jeden z těch, co přežívají na ulici a kradou co se dá.

Pochyboval, že by měl vůbec potuchy, čeho vlastně byl včera svědkem, ale jistota byla jistota. S trochou odporu popadl bezvládné tělo a přehodil si ho přes rameno. Čekal, že bude vážit málo, při svý výšce, ale ne až tak málo. Jako by to byl jen pytlík kostí. Paže se mu kolíbaly po zádech a on ho držela za nohy. Kostnatá kolena ho dloubala do hrudi. Dělalo se mu z toho skoro takový šoufl, jako z toho smradu okolo.

 

Samuel se tvářil ještě trochu uraženě. Opíral se o kapotu a poslušně čekal, jak ho o to jeho kámoš tak hezky prosil. Okusoval si nehty a při zvuku blížících se kroků otočil hlavu po Henrym. Ruka mu poklesla a on zůstal civět na zadnici na jeho rameni a nohy klimbající od ní dolů.

„Řekl jsem, že ho najdu.“

Samuelovi se tohle rozhodně nelíbilo, ale raději spolkl protesty. Tohle byla věc Henryho hrdosti.

„Jo, to řekl,“ přikývl a raději nasedl.

Henry pohodil bezvládné tělo na zadní sedadla a natáhl se, aby zamkl oboje zadní dveře. Kdyby se probral během jízdy, aby jim jen tak nevyskočil.

To byly ale marné obavy. Ten šmejdík se nepohnul za celou cestu a ani když ho znovu vytáhl z auta a vnesl do domu.

Způsobilo to docela poprask. Moc „návštěv“ tu nemívali, vlastně vůbec žádné. Tohle byl jejich úkryt a co bylo potřeba řešili vždy mimo.

„Zavolej prosím Margaret. Praštil se do hlavy, tak ať se mu na to podívá.“

Jen to na Samuela houkl, než začal vybíhal schodiště do patra.

 

Nahoře ho shodil na postel v jednom z volných pokojů. Margaret mu byla hned v patách.

„Co je zač?“ zeptala se, zatím co si to mířila přes pokoj k posteli.

„Netuším, ale hodlám to zjistit.“

„Tak to si počkáš, je v bezvědomí,“ zamumlala a opatrně přejela prsty okolo rány na čele. Naštěstí necítila pod kůží žádné poranění lebky. Co jí však dělalo větší starosti, byla ta kůže sama o sobě. Byla neskutečně tenká. Lícní kosti pod ní trčely a oči s tmavými kruhy byly zapadlé a vypadaly jako obrovské jámy.

Margaret se natáhla k zipu a začala ho rozepínat. Měla neblahé tušení a to se jí brzy vyplnilo. Klíční kosti trčely a kůže byla jen potah toho drobného těla, které snad nic jiného než kosti netvořily. Pak se její ruka zarazila.

„Henry, asi bys měl vypadnout.“

Seděla na posteli a zacláněla mu. Takže netušil, proč na něj tak vypálila.

„Ani mě nenapadne...“

Místo toho ustoupil stranou, aby viděl, proč tak najednou vyvádí.

„Ten tvůj zmetek je totiž holka. Tak projev trochu slušnýho vychování a jdi.“

Henry hleděl na pohublý obličej a kostnatý krk a netušil, podle čeho došla k tomu, že je to holka. Pro něj se tím ale nic neměnilo. Vystřelil z pokoje a během půl minuty byl zpátky.

„Co to sakra děláš?“ vyjela po něm a její větu přerušilo kovové cvaknutí.

„Holka nebo ne. Znovu ji nahánět nehodlám.“ S těmi slovy zacvakl druhý konec želízek za tyčku postele u její nohy.

Pak teprve odešel a zavřel za sebou dveře.



« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Skrytá v krvi 2:

5. martinexa přispěvatel
15.10.2012 [11:44]

martinexaNo parádní... tenhle styl psaní je mi hodně blízký. Super Emoticon

4. Leen
13.10.2012 [13:26]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. LiliDarknight webmaster
12.10.2012 [23:25]

LiliDarknightO tomto hovorím. Perfektne popísané, to napätie a dychtivosť som cítila takmer ako vlastné. Som zvedavá, ako to bude pokračovať. Emoticon Emoticon Emoticon

2. annaliesen
12.10.2012 [22:00]

Emoticon Emoticon Emoticon

1. mia
12.10.2012 [13:54]

začína sa to dobre Emoticon napäto čakám na ďalší diel Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!