OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Skrytá v krvi 19



Skrytá v krvi 19Bonie už pořádně nerozeznává, co je realita a co jen blouznění. Když se tedy probere, už se bojí, že jí přeskočilo. Je opět doma. Dojemné vítání se ale nekoná...

Trvalo to nesnesitelně dlouho. Jeho prst nedokázal dokončit pohyb. Jako by v jeho těle bojovaly dvě touhy a ani jedna nedokázal převzít kontrolu.

„Pane?“ ozval se překvapeně upír, který stál celou dobu vedle něj. Nechápavě sledoval. Jak spustil ruku se zbraní.

„Nikdo ji tu nesmí najít, rozumíš?!“ osopil se na něj a otočil se ke dveřím.

Byla malátná, ale i přes to jí význam těch posledních slov ostře docházel. Už se nevrátí. Tentokrát ji tu už nechají pohřbenou... Děs ji rozvibroval, až se začala chvět. Pokud odejde, pohřbí ji tu zaživa.

„Ne,“ hlesla a pokusila se vstát a zastavit jeho vzdalující se záda. Prudká rána do tváře ji ale srazila k zemi.

Zatmělo se jí před očima a pak zalehly uši ohlušující ránou, která se odrážela od kamenných zdí.

Zasténání, které následovalo však nepatřilo jí.

 

 


19.


 

 

Ucítila něco v ústech. Dusilo ji to, ale neměla sílu a ani šanci bojovat. Stisk byl příliš silný. Do krku jí pronikla hustá tekutina, která ji pálila. Věděla co to je, ale nedokázala si to přiřadit.

Stále jí to pronikalo do úst. Chtěla znovu polknout, ale na místo toho se rozkašlala. Okolo ní se něco sevřelo. Cukla sebou, ale nebylo to drtivé sevření. Bylo opatrné a do mysli jí pronikal povědomý ženský hlas.

Znovu se jí všechno utopilo ve tmě.

 

* * *

 

Zamrkala do šera. Myslí se jí míhaly děsivé obrazy, ale ona se jim nedokázala bránit. Byly ale tak odlišné od toho, co cítila. Pod ní bylo něco měkkého. Stočila hlavu. Její oči nevěřícně zamžouraly k oknu, kudy dovnitř pronikalo přes závěsy tlumené měsíčné světlo.

Stulila se na bok do klubíčka. Po tváři jí začaly stékat slzy. Všechno to na ni útočilo najednou. Přerušovaně se nadechla a do nosu jí pronikla známá vůně. Byla doma.

Netušila jak... tohle byla Henryho vůně. Sevřela prsty roh polštáře, jako by se potřebovala něčeho držet a tohle všechno se nemohlo rozplynout.

Když konečně její mysl vzala na vědomí, že tohle je opravdu skutečné, posadila se. Shodila nohy přes okraj postele a přešla k oknu. Sledovala holou krajinu okolo. Jen místy trčel nějaký keř. Netušila, kde to jsou, ale to jí bylo vlastně jedno.

Za zády se jí ozvalo vrznutí. Otočila se a uviděla Margaret, která zůstala stát ve dveřích. Byl to jen okamžik, než se k ní přítelkyně rozběhla a okolo ní se sevřely její paže.

„Neměla jsi vstávat,“ začala ji hubovat, jen co ji pustila a podívala se jí do tváře.

„Je mi líp,“ odbyla ji. „Kde jsou ostatní?“

„Samuel a Henry jsou dole. Karl se zavřel u počítače ve svém pokoji.“

„A Gregory?“ Zarazilo ji, že ho vynechala.

Margaret uhnula pohledem a zavrtěla hlavou.

Rozhostilo se ticho.

„Margaret?“ prolomila ho po pár minutách Bonie. „Co se stalo?“

Sledovala její tvář. V očích měla slzy, ale přesto se usmála.

„Podle mě to byl zázrak,“ pokrčila bezmocně rameny. „Hledali jsme tě tři týdny a nebylo ani jediné stopy. A pak najednou... Karl našel jednoho z nich podle online kamery.“ Sklonila hlavu. „Netuším, jak to probíhalo, ale podle Samuelových narážek byli připraveni na všechno, kromě Henryho. Byl jak utržený z řetězu.“

Bonie se usmála, tušila jak to myslí.

„Kde je teď?“ Bylo divný, že tu nebyl. Jako by se jí vyhýbal.

„Dole,“ vstala Margaret. „Dostali toho, kdo za tím zřejmě stál.“ Bylo vidět, že se jí nelíbí, mít někoho takového v domě.

Prudce se ohlídla ke dveřím. Jestli měli toho koho...

Bodlo ji na boku. Margaret se k ní ihned sklonila, když zaslechla její syknutí.

„To je dobrý,“ chtěla ji odehnat, ale Margaret se nenechala. Odstrčila ji paži a prsty přejela po žebrech. Jen pokývla, jako by to vlastně věděla předtím.

„Myslím, že máš špatně srostlá žebra.“ Viděla, jak se Bonie nadechuje, ale nedala jí možnost ji odbýt. „Bodají tě do pohrudnice a mohly by ti ji probodnout.“

„Co to znamená?“

„Budeme ti je muset znovu zlomit, aby srostly správně.

 

Margaret byla nešťastná z toho, co bylo nutné udělat a chtěla, aby to měla Bonie rychle za sebou. Během chvíle se tak vracela se Samuelem v patách.

„Ahoj,“ usmál se povzbudivě. „Rád tě zase vidím.“

„Já tebe taky,“ oplatila mu trochu pokřiveně úsměv, protože tušila co bude následovat.

„Promiň, ale je to nutný a já jsem zřejmě jediný ze zdejších, co na to má žaludek.“

„To tedy díky,“ broukla ironicky, když se útrpně zatvářil na její obnažený hrudník.

„A zkus prosím moc nekřičet, jinak mě Henry stáhne zaživa.“

V příštím okamžiku ucítila úder na boku. Zatnula prsty do peřiny a vzepřela se. Slyšela praskání vlastních kostí a když už si myslela, že to má za sebou, začal jí Samuel tlačit na hrudník. Cítila, jak se jí tam něco hýbe. Zakňourala bolestí.

Když konečně odtáhl ruce, dopadla zpátky na matraci. Ani si neuvědomila, že byla tak napnutá.

„Hodná holka,“ pokývl jí a ona by ho s tím nejraději poslala někam. „Margaret ti je teď obváže, aby se zafixovaly.“

S tím se zvedl a vypařil z pokoje.

 

* * *

 

Když se znovu probudila, byla v pokoji už sama. Zvedla dlaň a položila ji na obvaz okolo hrudníku. Pomalu vstala a s ulehčením zjistila, že ostré bodání opravdu zmizelo. Došla ke skříni a přehodila přes sebe košili.

Otevřela dveře a vyšla na chodbu. Z konce chodby se ozývaly hlasy. Šouravě se k nim vydala. Vešla do prostorné kuchyně. Slyšela Margaretin hlas a také Samuelův. Překvapeně utichli, když ji uviděli. Minula dveře a pokračovala dál. Nemýlila se. Zůstala stát ve dveřích a sledovala Henryho, který seděl v křesle a nepřítomně si pohrával s prázdnou sklenkou v ruce.

Ticho, které se rozhostilo domem, ho donutilo vzhlédnout. Ruka se mu zastavila a on na ni zůstal zírat.

„Nemělas vstávat.“ Nic víc. Málem bylo po ní. Tři týdny byla pohřbená a jediné, na co se on zmůže, je zase jí něco vyčítat?!

Zamračila se. Nejraději by ho seřvala, co si o sobě myslí, ale nedokázala to. Chvíli na ni ještě zíral, než vstal a položil sklenku na stolek, vedle poloprázdné láhve. Vykročil k ní.

Sledovala ho, jak přešel k ní. Beze slova se sehnul a zvedl ji. Šel s ní zpátky do pokoje. Zastavil se až nad postelí.

Myslela si, že ji jen položí, ale on se už ani nepohnul. Jen ji držel. Pod dlaní cítila pravidelné údery jeho srdce. Jeden za druhým. Pak sklonil hlavu. Opřel se čelen mezi její tvář a rameno. Objala ho pažemi okolo krku.

Nechtěla, aby ji pustil a on to neudělal. Její stisk zesílil, když se pohnul. On se však položil na postel, i s ní v pažích.

„Myslel jsem, že přijdu o rozum,“ zašeptal.

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Skrytá v krvi 19:

9. Lenis
27.11.2012 [15:45]

Úžasná kapčA!!! :))

8. Kajjik
25.11.2012 [14:12]

Krása :))) jsem ráda, že ukázal nějaký city Emoticon Emoticon Emoticon

7. Simones
24.11.2012 [15:33]

no jsem ráda, že to přežila a už je zase tam, kde má být :)) ten konec je pěknej ! :) takhle se mi to líbí :)

6. witmy
23.11.2012 [21:38]

nádhera Emoticon Emoticon Emoticon

5. Texie admin
23.11.2012 [20:41]

TexieOK, chápu... Emoticon
saďourku

4. martinexa přispěvatel
23.11.2012 [20:32]

martinexaJá mám ráda kočkování hlavních hrdinů, to prostě musí být. A nějaké to mučeníčko a vraždička Emoticon

3. Texie admin
23.11.2012 [20:29]

Texiemartinexa: Emoticon tobě vyhovět, to je dílo. Emoticon V jednom díle ji skoro zabijí, v dalším už se zase tulík k Henrymu a ty předeš blahem.
No pak se mi divte, že jim nedám ani chvilku klidu. Emoticon

2. martinexa přispěvatel
23.11.2012 [20:25]

martinexa Emoticon Romantika ááááááá já zešílím :D

1. Leen
23.11.2012 [20:12]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!