OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Second - 6. kapitola



Second - 6. kapitolaDnes se odehraje večeře a stane se to, že bude domluvena další schůzka a Lotte si něco uvědomí. KT :)

Charlotte:

Jsem tak nervózní, jako by mi měl někdo sdělit, jestli jsem normální nebo retardovaná. V tomhle případě bych tušila už předem, že mě nikdo nepotěší, protože moje mozkové buňky nejsou zcela v pořádku.

Dneska jsem konečně jela svým autem, které bylo zaparkované u baru, kde jsme v pondělí s Messi pily. Moje ruka díky práškům nebolela a tak nebylo nějak těžké řídit. Jela jsem sice jako šnek, ale aspoň nebudu tak brzo ve škole.

Messi jsem nikde neviděla, tak jsem se rovnou vydala dovnitř, protože venku byla zima a čekat na ni tam nepřipadalo v úvahu.

Uvnitř bylo příjemné teplo a já přemýšlela, kde bych asi pana Walshe našla. Začnu nejspíše v kanceláři ekonoma, kde ovšem nebyl. Po průchodu jedním křídlem bez jakékoliv známky toho, že by tam byl, moje snaha odpadla a já mířila do třídy. Zrovna jsem zatáčela za roh a uviděla fakt pěkný zadek a bezmyšlenkovitě jsem vykřikla.

„Ethane, potřebuju se tě na něco zeptat!“ Všichni okolo mě se zastavili a koukali na mě jako na svatý obrázek. Jedna dívka se začala dokonce smát, ale Ethan nezastavil. Copak je hluchý nebo blbý? Spíš to druhý.

„Stůj, slyšíš?“ rozeběhla jsem se za ním, ale byl skoro u rohu a chystal se zatočit. Doběhla jsem ho a zatáčela za ním, ale on stál hned za rohem. Stalo se to, co se stát nemělo.

„Ten debil mě neslyší,“ otočil se na mě zrovna za tím blbým rohem a já do něj narazila. To by nebylo až tak zlé, jenže já zakopla a stáhla ho s sebou na zem. Padl na mě celou váhou, zrovna na moji zlomenou ruku.

„Slez ze mě, jsi těžký jako hovado, a to doslova!“ nedalo mi a křičela jsem na něj v agónii vzteku, štěstí, že jsem ho dohnala, a nepříjemného pocitu, že na mně leží.

„Promiňte, já vás neviděl a vy jste na mě tak skočila,“ začal se oprašovat a já dělala to samé. Slyšela jsem dobře? Já na něj skočila?

„Tak hele, já na nikoho neskáču! To ty jsi ležel na mně, ty neřáde!“ pustila jsem se do něj a lidé okolo chodili a kroutili hlavou. On za to asi nemůže, ale já jsem tak vytočená, že to není možné!

„A co jste vůbec chtěla?“ zatřepal hlavou. Očividně nebyl typ, který by se rád hádal. To já také ne, ale teď to byla výjimka.

„V sobotu tě zve manžel na večeři, chce, abyste si promluvili o obchodu, jestli to přijmeš,“ ztišila jsem hlas a snažila se znít mileji, ale bylo to těžké.

„V kolik mám přijít?“ zeptal se nejistě.

„V osm, adresu ti pošlu mailem.“ Sebrala jsem svých pět švestek a odešla na přednášku.

 

Ethan:

Byla tedy milá jako zadní část těla, ale to, že mě pozvala k ní domů, mi vyrazilo dech. Bude to sice večeře s jejím manželem, ale i tak. Uvidím, jak žije.

Celý zbytek týdne ubíhal velmi pomalu, a to určitě proto, že jsem se těšil na dnešní večer. Miluji dobré jídlo, ale ještě více miluji krásné, mladé a inteligentní ženy. Jenom doufám, že nebude někde večer s kamarádkami, ale bude večeřet s námi.

Po skončení mé práce na univerzitě jsem se vydal k sobě domů. Přece jen, do večera času dost. Kvůli mým přednáškám jsem zameškával práci a dneska se ji budu snažit nahnat.

 

Charlotte:

Sobota pro mě znamenala rušný a velmi stresující den. Za chvíli přijde ten chlap, který na mě skočil, nebo já na něho? Nebyla jsem si jistá, co si o něm myslet, ale velmi mě mátl. Byl tak sexy, ale přece mám manžela, tak nemůžu myslet na někoho jiného! Nevyznala jsem se v sobě! Vůbec!

Ležela jsem na posteli a přemýšlela nad ním. Za zhruba deset minut by měl dorazit a myslím si, že tento večer jen tak nezapomenu. Místo nějaké blbé večeře bych se měla učit.

Měla jsem na sobě krátké šaty a lodičky. Vlasy jsem nijak neřešila a nechala je volně spadající na má záda. Líčení obsahovalo jen řasenku a rtěnku. Nač to komplikovat.

„Lotte, kde jsi? Pojď už dolů, aby na tebe nikdo zase zbytečně nečekal!“ozval se můj „milý“ muž a já poslušně došla dolů, kde voněla večeře. Jsem zvědavá, co bude k jídlu. Mám hlad jako vlk, ale při jeho společnosti asi moje chuť půjde jinam.

„Nepřijde ti, že jsou ty šaty nějaké krátké?“ nehezky si mě změřil a šel ke mně blíž a blíž.

„No, přes tu sádru jsem nemohla mít dlouhý rukáv a v triku bych byla jako nezdvořák, nemyslíš?“ klepající rukou jsem mu zapnula knoflíček u košile.

Ozvalo se hlasité zaklepání na dveře a mně se stáhl žaludek. S Georgem po boku jsem došla až ke dveřím a otevřela. Stál tam on, s lehce pokřiveným úsměvem, velkým pugetem a nějakou láhví vína.

„Dobrý večer, Charlotte, Georgi,“ potřásl si s Georgovou rukou a mě políbil něžně na ruku. Myslela jsem, že sebou seknu, ale vtom mi podal puget.

„Něco pro dámu.“ Lehce jsem se dotkla jeho ruky a cítila spalující žár, který procházel mým tělem až do vnitra mého já.

„Děkuji,“ vypadlo ze mě jen to a zavřela jsem vchodové dveře.

Georg a Ethan se posadili naproti sobě a já vedle mého manžela. Víno jsem odmítla a Ethan také, protože řídí. Takže nakonec pil jen Georg. Jen doufám, že to nepřežene.

Chvíli jsme jen mlčky jedli, dokud se nezačali pánové bavit o počítačích a o věcech, kterým já nerozumím, tak jsem si v hlavně přemítala něco o Ethanovi, až jsem vypnula.

„Lotte, jak jste se tedy seznámili?“ Georg se usmíval, takže měl upito, jinak by byl celkem vytočený, že hned neodpovídám.

„No, tady pan Walsh měl přednášku v mé třídě,“ usmála jsem se a doufala, že to vypadá co nejsvůdněji.

„Ano, přesně tak to bylo, Charlotte.“ Zvedl sklenici s vodou, napil se a koukal hluboko do mých očí. Bože, to byl pohled.

Atmosféra byla čím dál tím více lepší a lepší, dokud Ethan nezvolal, že musí jít.

„Bylo mi potěšením, a Charlotte, než jsem jel, říkal jsem strýci, že mám večeři s vámi a vaším manželem. Byl by moc rád, kdyby vám mohl vaši ochotu oplatit, takže jste srdečně oba zváni.“ Vykouzlil opět svůj sexy úsměv a odešel.

Pochopila jsem tedy dobře, že půjdu k němu domů? Vím, zní to hrozně, ale Georg nějakou „nešťastnou“ náhodou nesmí jít. S tímto chlapem chci být sama. Ano, už je to tak. Chci ho!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Second - 6. kapitola:

4.
Smazat | Upravit | 18.11.2013 [20:54]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. anna
18.11.2013 [19:15]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. izzie22
18.11.2013 [18:41]

aaaaaa aj ja ho chcem! Emoticon Emoticon
super super dúfam že dv ďalšej bude aj najaká akcie! Emoticon

1. Simones
18.11.2013 [18:28]

to jejich "setkání" ve škole mě pobavilo Emoticon taková menší srážka, ale líbila se mi Emoticon ten konec se mi líbí, ta večeře bez Georga musí vyjít! Emoticon Ethan a Lotte sami, hmm Emoticon Emoticon
už teď se těším na další kapitolu Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!