OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Rozervané srdce - 7. kapitola



Rozervané srdce - 7. kapitola7. doufám že se bude líbit, přesto že byl můj mozek indisponován.

Reef položil Ruby na lůžko a Beth jí roztříhla kalhoty od zdola až do půle stehna. Čekala jí opravdu nehezká podívaná. Přelomená holení kost prořízla kůži a ošklivě trčela ven. Jen tak tak se Bethany nepozvracela. „S tímhle si neporadím, musíme jí dostat do nemocnice, tohle srovná jedině doktor. Reefe prosím tě odvezeš jí?" „Jistě." Okoukla jeho zakrvácené šaty. „Dej si sprchu a potom přijd, teď vypadáš, jako řezník." „Však vlastně jsem," oba se pousmáli. Beth ránu pečlivě vyčistila a obvázala. Pak jí ještě omyla obličej, na tváři se vybarvovala pěkná modřina, převlékla ji do čistého trička. Pomohla jí naložit do auta.

Vrátila se do baru na jednoho rychlého panáka. Cooper ještě nedorazil. Doléhala na ní panika. Uběhla hodina, co se téměř všichni vrátili a ON nikde. Několikrát se se mu pokoušela dovolat na mobil, ale nebyl dostupný. Na ošetřovně vyčistila a zašila tolik řezných ran, že by se tím mohla živit. Její stehy by předčily umění kdejakého chirurga. Jako poslední přišel na řadu Spike, který se do té doby věnoval Kyle. V naději zvedla svůj unavený pohled. Došlo mu, jakým směrem se ubírají její myšlenky, úlevu od obav jí bohužel nepřinášel. „Ještě nepřijel." Stěží zadržovala slzy deroucí se napovrch. „Sedni." Nakázala mu. „Tak ukaž." Spike si sundal tričko zmáčené krví. „Spiku, ty ses zblázni! Proč si mi rovnou neřekl, že si takhle zraněný? Ztratil si zbytečně moc krve, potrvá dýl než se to zahojí." Rameno měl probodené skrz na skrz. Meč projel pod klíční kostí a na zádech vylezl těsně nad lopatkou. Namočila vatu a omyla zasychající krev. Celé rameno mu potom polila desinfekcí. Pořádně to štípalo, Spike se neubránil tlumenému zamručení. Na každé straně mu udělala pěkných dvanáct stehů, celou ruku obvazem přivázala k tělu. „Aspoň na dva dny." „Ale..." „Řekla jsem dva dny, a běda, jak tě uvidim bez toho. Za tři dny se za mnou stav, vyndáme ty stehy. Teď se jdi najíst potřebuješ doplnit síly." „Děkuju Beth," ochranitelsky ji políbil na čelo.

Konečně všechny ošetřila. Zůstala v místnosti naprosto sama. Doléhala na ní únava a zoufalství. Aby zahnala chmurné myšlenky pustila se do úklidu. Vydrhla celou ošetřovnu savem. Páchlo to tam čistotou, připomínalo to nemocnici. Posadila se do křesla pod oknem, hlavu opřela o paži položenou na stolku, usnula.

Neprobudilo ji ani zaklepání na dvěře. Ty se v zápětí otevřely. Po ošetřovně se roznesla vůně mužského potu a krve. Ta vůně polechtala její čichové buňky, probrala se. Protřela unavené oči. „Coopre!" Zabouchl za sebou dveře. „Ahoj kotě," na jeho strhaném obličeji se rozrážil úsměv. Kolena se mu podlamovala. „Coope!" prozběhla se k němu. Podepřela ho pod ramenem a pomohla mu vylézt na lůžko. „Co ti je?" Chytil ji za ruku a přitáhl si jí k polibku. „Jsem hrozně unavenej Beth a ten parchant Valerius mi zase pláchnul," podotkl zklamaně. „Dostaneme ho, neboj. Zranil tě?" „To nic není, stačí se vyspat a zhojí se to." „Podívam se na to. Zkus si sednout." Pomohla mu stáhnout oblečení. Na hrudníku měl dvě řezné rány, nepříliš hluboké. Nemusela je ani zašívat, protože už se zacelovaly. „Jak to, že si neměl vestu?" Vyděsila se. Neměl sílu odpovědět. Na paži měl další sečné zranění, na to stačilo pět stehů, dalšími deseti uzavřela hlubokou ránu na stehně. Než uvázala poslední uzlík Cooper usnul. Přehodila přes něho deku a nechala ho spát. Znovu se uvelebila v křesle. Z hrudi jí spadl obrovský kámen.

Probrala se po několika hodinách ve svém pokoji. Nepřemýšlela nad tím, kdo jí odnesl. Věděla, že to byl Cooper. Napustila si horkou vanu. Relaxovala. Když se převlékla do čistého oblečení skočila si na ošetřovnu, aby si z lýtka vytahala stehy. Ošetřovat sebe proni bylo daleko složitější. Nečekala, že to tak štípe. Žaludek se jí přitom obracel naruby. Několikrát sykla bolestí. Udiveně si prohlížela jizvu. Zdálo se jí neuvěřitelné s jakou rychlostí se zahojila.

Cooper seděl na barové židličce a popíjel svůj oblíbený drink. Zřejmě už tam trčel několik hodin, protože byl značně po vlivem. Beth si přisedla k němu. Jeho obličej se na zlomek vteřiny rozzářil. „Jak je?" zeptala se tiše. „Na hovno," artikulace už mu způsobovala značné problémy. „Měl bys odpočívat, ne se tady opíjet." Odsekl s ironickým „jistě," vůbec se jí nelíbilo jakým způsobem s ní mluví. „Nechtěl bys mi říct, co sem udělala, že seš na mě tak protivnej?" Vzal její tvář do dlaně, chtěl si jí přitáhnout k polibku, ale Beth se mu vysmekla. Táhl z něho alkohol a cigarety. „Dostali Johna, proto jsem se zdržel. Zabil ho Valerius. Varoval jsem ho, aby se do toho nepouštěl sám, neposlechl mě, myslel si že to zvláne. Měl jsem ho zastavit, byl ještě dítě," jeho unavený obličej zakryla maska bolesti. Něžně chytila jeho ruku do své. „To je mi líto." Trpce se usmál. „Nesu za něj odpovědnost Beth." V jejích očí plálo odhodlání. „Ne Coope, vůbec to není tvoje vina, Johny byl dospělý, Dobře věděl, co dělá. Kolikrát už si nás varoval ať se do Valeria sami nepouštíme, že se od něho máme držet dál? Hmm?" Dožedovala se odpovědi, ale jeho výraz byl stále zatrpklý. „Vtloukáš jim to do hlavy před každou akcí. Pokud je za jeho smrt někdo zodpovědný, je to pouze on sám." Ztěžka přikývl. „A teď se di prospat." Coop se zvedl a vrávoravým krokem odkráčel do svého pokoje. „To by bylo," pomyslela si Beth s vnitřním uspokojením.

Nasedla na motorku a vyrazila směrem do nemocnice. Cestou se zastavila v pizzérce, v žádné nemocnici na světě nevařili tak, aby uspokojili Rubyin apetit. Vzala jednu ďábelskou, jednu hawai a tiramisu.

Vstoupila do útulného pokojíku, Reef předplatil nadstandart. „Ahoj zlato," přisedla si k Ruby na postel, ta se ale chovala poněkud odtažitě. Měla dobrý důvod být uražená, kvůli Beth trčela v nemocnici. A kvůli tomu, že ležela v nemocnici musela své hojení zpomalit, aby doktroři nepojali nějaké podivné podezření. Jakmile ucítila závan čerstve propečeného těsta očička se jí rozzářila. „To je pizza?"Hladově se pustila do první, Beth si dala jen kousek, věděla, že její kámoška spořádá obě včetně zákusku. „Jak se vede." „Bolí to jak čert, nemůžu se dočkat, až mě pustí domů..." oběma bylo jasné na co naráží. „Ale to je vedlejší, co ostatní? Zvládla si to?" Beth se trochu začervenala. „Povídej." „Tebe mi přinesli jako první, upřímně, když jsem to viděla, myslela jsem, že se pobleju." Ruby se škodolibě usmála. „A Spike? Viděla jsem jak mu jedna malá ehm," odkašlala si, „probodla rameno." „To nic nebylo, čistá rána na pár stehů. Cooper se vrátil taky docela zřízenej." Na chvíli se odmlčela. „Co," Ruby vycítila její napětí. „Johny to nevzlád. Šel sám na Valeria," nesouhlasně zavrtěla hlavou, do očí se jim nahrnuly slzy. „Změňme téma, kdy tě pustí?" zaptala se Beth tichým chlasem. „Doufam, že brzo, snad zítra nebo pozítří, už mě to tu vážně nebaví." Dlouhou chvíli si ještě povídali, svůj začínající vztah s Coope před přítelkyní ale zatajila, před setměním se Beth rozloučila, vyjela zpět do jejich "doupěte".

Až u večeře si uvědomila, že nejedla od chvíle kdy se lovci vydali do akce. Za tu dobu jí pěkně vyhládlo. Naložila si plný talíř. Pohodlně se usadila na lavici v jídelně a hltavě se pustila do jídla. „Nikdo ti to nesní," ta věta jí projela jako blesk, stejnou Cooper použil, když spolu jedli poprvé. „Celý den jsem nejedla," odpověděla opět s plnou pusou. Oba se nad tou oživenou vzpomínkou pousmáli. „Můžu si přisednout?" Než stačila jakkoliv odpovědět už seděl vedle ní. Předstíral, že si otírá ruce do kalhot, místo toho přejel Bethany po vnitří straně stehna. Na zátylku jí naskočila husí kůže. „Dobrou chuť Beth." „I tobě Coope." Přenesla váhu do špičky nohy a opřela koleno o jeho nohu, něžně se o něj začala otírat. „Neprovokuj," zašeplat tak, aby to slyšela jen ona. Škodolibě se usmála. Ještě několikrát se při jídle nenápadně dotkly jeden druhého. „Omluvíš mě?" pronesla Beth naprosto nevzrušeným tónem a mrkla na něj. „Jistě," pochopil na co naráží.

Když otvírala dveře od WC, rozbušilo se jí srdce závodní rychlostí. Cítila, že na ní Cooper čeká na chodbě. Rychle se rozhlédl, nikde nikdo. Vášnivě jí k sobě přitáhl. Prsty mu zajela do hustých dlouhých vlasů, vášnivě a žádostivě opětovala jeho polibky, dokud se za rohem se nerozezněly kroky. Beth si kvapně upravila tričko, pod které sjely Coopovi nenechavé ruce, zatím co on zmizel na záchodě. Vrátila se zpět do restaurace a obědnala si kávu.

Cooper se usadil na baru. Nechtěl u ní trávit přišliš času, aby se ostatní nedovtípili. Restaurace se začala zaplňovat příchozími hosty a místa na baru značně ubývalo. Nastala její chvíle. Prošla se mezi lidmi přímo k místu kde seděl Cooper. „Dovolíš?" Protáhla se kolem něho tak těšně, že se mu o rameno otřela svým vyvinutým hrudníkem. Všimla si, jak zkoprněl a na chvilku zadržel dech. Nechal ruku volně sklouznout podél těla, a velice obezřetně položil dlaň na její zadeček a pevně ho zmáčkl. Střelila po něm výhružným pohledem. Vzala z pultu popelník, „za hodinu u mě, nechám odemčeno," špitla, Cooper téměř nepostřehnutelně přikývl, došla ke svému stolu. Dušička se jí natěšeně třásla.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Rozervané srdce - 7. kapitola:

5. Trinitis
15.06.2009 [20:41]

Nádhera, opět a znovu mě dostáváš úplně nakolena!!!

4. Eternity
15.06.2009 [18:48]

Tvoje jmeno je proste zaruka kvalitne odvedene prace...

3. WWewa
15.06.2009 [18:03]

Je to naprosto skvělý a naprosto souhlasím s tím, že je to tady asi to nejlepší, co čtu...EmoticonEmoticonEmoticon

2. AngelicusDam
15.06.2009 [15:47]

super to je moc moc dobre sikovne stvorenie si EmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticon

1.
Smazat | Upravit | 15.06.2009 [15:18]

Nechci nikoho urážet, ale zatím nejlepší příběh na těchto stránkách prostě úžasný a skvělý a nejlepší na tom je, že si to dokážu představit.....jupí těším se na další kapitolu...EmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!