OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Prodaná 12



Prodaná 12Jejich vztah je napjatý a oba si velmi dobře uvědomují, že už to nejde vrátit.

 

* 12 *



Netušila, čím ji mazali a co to bylo za čaje, co do ní nalévali. Během dalších dvou dnů ale byla téměř v pořádku.

Jen hojící se kůže na ramenou a pažích byla poslední viditelnou upomínkou toho, co se stalo. To a světlejší odstín vlasů, které ostré slunce vyšisovalo do zlatavé barvy.

Farid za ní od jejich ostrého střetu nebyl. Vlastně ani neměl důvod. Ušklíbla se. Chtěl po ní jen jedno a to zatím v jejím stavu nebylo možné.

* * *

„Večer máte jít za pánem.“

Amisha ji to sdělila a nedala se přeslechnout obava v jejím hlase.

Velmi dobře si uvědomovala napjatý vztah mezi těma dvěma a bála se, jak to dopadne. Oblíbila si tohle zlatovlasé děvče, ale její prudká povaha znamenala jen problémy.

Odmítala se chovat tak, jak se od ní požadovalo. Možná ale právě to pána na ni tak přitahovalo. Přitahovalo a popouzelo zároveň.

Eleanora na to jen přikývla. Nehodlala dělat večer problémy. Cítila jakousi odevzdanost s tím, co ji čekalo.

Za poslední dny měla dost času přemýšlet. Pokud se odtud chtěla někdy dostat, musela počkat na vhodnou příležitost a zatím to tady nějak přečkat.

Bezhlavé snahy o útěk neměly smysl. Obzvlášť si to uvědomila dnes, když zaslechla, jak se o ní baví zdejší ženy. Ony stále netušily, že jim rozumí a bez okolků se bavily o tom, jaký rozruch tu způsobila.

Podle toho co tvrdily, všichni ty dva dny prohledávali každou píď domu a Farid byl vzteklý. Nikdo se mu neodvažoval chodit zbytečně na oči.

Jakmile ji pak našli, nařídil, aby hlídali východ ve dne v noci a pokud by někomu proklouzla, pověsí ho.



Sledovala večerní město tam dole. Trochu ji to pomáhalo odpoutat myšlenky od toho, co ji za chvíli čeká.

Hodlala se chovat tak jak má. Slíbila to i Amishe, když ji sem vedla. Bylo zbytečné se zbytečně rvát. Nemělo by to smysl. V ničem by si tím nepomohla, spíše naopak, jak už se minule přesvědčila.

Přesto v ní představa dnešní noci probouzela nervozitu. Věděla, jaký vliv na ni má, ale po tom, jak se choval naposledy, netušila co od něj čekat.

Byla to dokonalá ukázka jejího života tady. Slast nebo bolest. Záviselo to naprosto na něm. Mohl si dělat co chtěl.

Za zády uslyšela dveře.

Neotočila se a dál stála ramenem opřená o rám vysokého okna vedoucího na balkón a hleděla ven.

Vnímala každý sebemenší zvuk za svými zády. Především kroky mířící k ní. Trhla sebou, když ucítila jeho dlaň na svém boku.

Přejel s ní dopředu na její břicho a přitáhl si ji k sobě, až se o něj zády opřela.

Zavřela oči. I přes to všechno v ní jediný tenhle jeho dotyk vyvolával chvění. Mohla si myslet cokoliv chtěla, ale její tělo prostě mělo, co se něj týče, vlastní vůli.

Chvíli tam takhle stáli, než ucítila, jak se sklonil a rty jí přejel po šíji. Nevědomky naklonila hlavu.

Pokračoval a vnímal, jak na něj reaguje. Jak se jí dech zadrhává mezi rty.

Palcem se zachytil o látku a shrnul ji přes rameno dolů. Přejížděl tak po sotva zhojené kůži. Nezastavil se, dokud šaty nesklouzly na zem.

Zůstala tam úplně nahá a on tak mohl přímo po její kůži přejíždět od boku vzhůru mezi její ňadra a zase dolů až mezi její stehna.

Vzdychla v očekávání, jak bude pokračovat.

On na místo toho rukou zase vyjel na její boky a otočil ji k sobě. Políbil ji. Vzrušeně mu odpovídala.

Celé ty dny na tohle myslel a teď si užíval každý kousek jejího těla pod svými dlaněmi. Přejížděl po něm a ona se k němu tiskla tak jako předtím.

Zvedl ji a přešel k posteli. Nespěchal a vychutnával si to, co měl tak zbytečně dlouho odepřeno.



Neodtrhl se od ní, ani když se oba bezvládně a udýchaně zhroutili na posteli. Přetočil se na záda, aniž by ji pustil. Nechtěl ji drtit svou vahou, ani nechat se odkulit stranou.

Neprotestovala. Jen na něm ležela a její dech mu ovíval zpocenou hruď.

Teprve až skoro spal, pohnula se. Vnímal, jak z něj sklouzla. Nelehla si ale vedle něj, tak jako dřív. Zvedla se zamířila ke dveřím.

Okamžitě ho to probralo.

„Vrať se.“

Zarazila se na místě. Chvíli tam jen stála. Pohrávala si s myšlenkou ho neposlechnout. Bylo to tak lákavé a zároveň jen zbytečné dráždění hada bosou nohou.

Nakonec se otočila a vrátila zpátky k posteli. Lehla si na druhou stranu zády k němu.

Mračil se do šera ložnice. Před chvílí mu bylo skvělé. Bylo to jako dřív, ale byla to jen chvilka euforie, než se zase ozvala realita. Odmítala jen tak přejít co se stalo. Možná s ním neodmítala spát, ale jinak s ním odmítala mít společného více, než bylo nutné.

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prodaná 12:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!