OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Pokerová láska - 9. kapitola

31.08.2015 (12:00) • Kik68 • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 807×

9. kapitola

KATE

Vím, že je to zbabělé rozhodnutí, ale nechci ho už vidět. Netoužím po další scéně. A už vůbec nechci slyšet další zraňující slova o Taylorovi. Nedovolím nikomu, aby jakýmkoliv způsobem pošpinil jeho památku. Taylor byl člověk, který mě miloval a nikdy by mě neopustil. Kdybych o něj nepřišla, už bych byla jeho ženou a nemusela bych se teď potýkat s Derekem Blackem. Nenávidím ho. Je to hnusnej hajzl.

„Kate, musím si promluvit s Derekem, takhle odsud nemohu odjet.“ Tuším, že je teď jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Rozhoduje se mezi přátelstvím k Derekovi a potřebou mě ochraňovat. „Až si s ním promluvím, tak pojedeme. Někde se najíme a pak uvidíme, ano?“ Vyhrála jsem. Porazila jsem ho ve hře, o které ani neví, že ji hrajeme. Vybral si mě a já to vím. I přestože jsme se dlouho neviděli, tak jsem na jeho seznamu před Derekem. Ha.

Usměji se na něj, stále ho držím za ruku, sedím na jeho klíně a schovávám se v jeho náručí jako malá holčička. Právě teď potřebuji jeho silné ochranitelské paže.

Dívka, která přijela s Derekem, ke mně přistoupí, ale dívá se při tom na Tonyho. Je vážně překrásná. „Tony, prosím, můžeš nás nechat chvilku o samotě?“ Nevím, co chce, a nechci s ní mluvit, ale přestože to Tony určitě ví, nás nechá o samotě a jde ven. Musí ji znát taky dlouho. Protože jinak by mě tu s ní nenechal. Zvláštní, Derek nikdy nemá svoje kočičky dlouho.

Doufám, že se ti dva nepoperou. I když na jednu stranu by mi nevadilo, kdyby mu Tony ještě nějakou přidal.

„Jmenuji se Isabella,“ řekne, a to jméno se k ní opravdu hodí. „Ráda tě poznávám, Kate, i když je to takto,“ rozhodí rukama a tváří se vážně. Podá mi pravici a já přemýšlím, jestli se s ní chci vůbec seznamovat.

Jako slušně vychované děvče jí to oplatím. „Kate,“ řeknu a nedodám nic jiného, protože mě rozhodně netěší.

„Vím, že o tom nic nevím, ale měla bys vědět, že Derek nemyslel vážně nic z toho, co řekl. On jen má potřebu tě chránit a věří, že Tony se pro tebe nehodí.“ Nechápu, proč mi to vysvětluje. Kroutím hlavou a nechci to poslouchat. Tony je to nejlepší po mamince, co jsem tady v Anglii našla. Malý okamžik jsem doufala, že by to mohl být Derek, ale to jen do dnešního večera.

„Nemá právo takhle se mnou mluvit. Není pro mě nic. Nikdy jsem pro něj nic neznamenala a teď mě ještě uráží. Nechápu, jak ho můžete omlouvat. Ale když vám nevadí, že se takhle chová k ženě a že se takhle může chovat i k vám, je to vaše věc,“ říkám a chci odejít.

Ale ona mě zastaví jedním slovem. „Žárlí!“

Zírám na ni, jako kdyby spadla z vesmíru. Zasměji se tomu vtipu. „To si děláte srandu? Derek Black nikdy nežárlí, věřte mi, já ho znám skoro celý život, a nikdy necítil k žádné ženě tolik emocí, aby dokázal žárlit. Omlouvám se, že vám to takhle říkám, ale pokud věříte, že vás miluje, tak se pletete, protože Derek neumí milovat.“

„Vím, že mě nemiluje. Derek a já jsem přátelé. Ale právě jsem poznala jednu ženu, se kterou se určitě nechce jen kamarádit. Je to pro něj nové, proto se choval tak, jak se choval.“ Chci něco říct, ale ona mě nenechá. „Neomlouvám ho, protože to se ani nedá. Ale kromě Tonyho byste si s ním měla promluvit i vy. A pokud se vám nebude líbit, co uslyšíte, tak odejít můžete přece vždy.“ Netoužím po tom znovu slyšet jeho hlas, ale protože tu s maminkou žijeme, asi bych se měla pokusit ho vyslechnout. Ona má pravdu, odejít s Tonym mohu vždycky. Taky to tak udělám, ať už Derek řekne cokoliv, ale ráda bych měla místo, kam se vrátit. A taky vím, že teď není nejlepší čas stresovat mou matku.

Kývnu hlavou a vidím, že si oddechne. Když vtom se vrátí dovnitř maminka. Přistoupí k Isabelle a trošku ji obejme. „Ráda tě zase vidím, Is,“ což značí, že i maminka ji zná. Pak se otočí na mě. „Jak je ti, holčičko? Myslím, že až Tony přijde, měla by sis promluvit s Derekem, tuším, že ti chce něco říct.“

Kývnu hlavou, i když vím, že to nakonec nebude nic platné. Protože to, že ho mamka donutí se omluvit, neznamená, že to myslí vážně. Už nikdy mu nedovolím, aby se mnou takhle mluvil.

„Promluvím s ním, ale hned potom s Tonym pojedu pryč, mami. Takže se omlouvám, že nezůstaneme na večeři. Ale já vážně nemohu dnes sedět s Derekem u jednoho stolu, ať už řekne cokoliv.“ Maminka se na mě usměje a jen kývne hlavou. Stále si myslí, že by mohl její plán vyjít. Bože, jak moc se mýlí.

Isabella je moc fajn a je s ní zábava. Je vtipná a má v zásobě spoustu fórků. Vidím, že maminka ji zná už hodně dlouho a dokonce jsem z těch jejích řečí pochopila, že věděla, že přijde. Proč mi to asi neřekla?

Nemám moc času o tom přemýšlet, protože se vrací Tony. Tváří se velmi vážně a já mám obavy o jejich přátelství. Nevím, co všechno mu Tony prozradil. Ráda bych to věděla, ale jak se na to zeptat?

Tony ke mně přistoupí a řekne: „Chce s tebou mluvit.“ Konverzace utichne a já nevím, co dělat. Čekám, jestli poví ještě něco. Ještě jednou se na mě podívá a políbí mě na tvář. U toho mi pošeptá: „Nic jsem mu neřekl.“

Otočím se a vykročím vstříc svému osudu nebo záhubě.

DEREK

Když za mnou přišel Tony, měl jsem co dělat, abych na něj neskočil a nezačal ho bít. Mellisa odešla před malou chvilkou a já vím, že pokud to všechno nenapravím, tak je ztratím. Odejdou a už se nikdy nevrátí. Představa, že už ji nikdy neuvidím, mi drásá srdce, jenže to srdce už je zlomené na milion kousků a já teď nevím, co s tím.

Tony si ke mně přisedl a tvářil se, jako by se nic nestalo. Jako by právě před chvilkou nerozbil můj svět na tisíce kusů, jako by právě nezničil naše přátelství.

„Proč?“ To je jediné, co ze mne vypadne. Jsem děsně naštvaný a vážně uvažuji o tom, že mu něco udělám. A když neodpovídá a dál vedle mne sedí úplně v klidu, vybuchnu. „Jak jsi mi to, krucinál, mohl udělat? Byli jsme přátelé a ty jsi mi slíbil, že do ní nepůjdeš. To sis vážně nemohl pomoct? Nepočkal jsi ani jeden večer? Přijel jsi přede mnou o kolik dřív? O půl hodiny? A už ji objímáš na mojí zahradě. Moji ženu.“ Vůbec mi nedošlo, co jsem to řekl. Ani mi to nepřišlo divné. Prostě to ze mne takhle vypadlo.

Tonyho tvář se stáhla do bolestivé grimasy a já myslel, že se cítí vinen. Jenže slova, která vyslovil, mě vyvedla z omylu.

„Ty jsi ale pitomec, viď? Tak zaprvé, co si myslíš o mně, je mi úplně jedno, ale Katy se omluvíš, je ti to jasné? Budeš se plazit před ní po kolenou klidně týdny, aby ti to odpustila. A zadruhé, jestli ještě někdy uslyším něco takového, tak tě zmlátím, a je mi jedno, jestli jsi kamarád, nebo ne. Teď ti to odpustím, protože jsi úplně mimo, ale nikdy víc, Dereku.“ Nechápu jeho výhružný pohled, ten, kdo je tu naštvaný, jsem já.

„Nejmenuje se Katy, ale Kate, debile. Když chceš někoho líbat a objímat, tak bys měl aspoň vědět, jak se jmenuje.“ Já mám co říkat, proletí mi hlavou, ale před ním bych to nikdy nepřiznal. Tony sebou trhne, ale nic neřekne, a tak pokračuji: „Omluvím se jí, ale ne kvůli tobě. S tebou jsem skončil.“ Vstanu a chci jít dovnitř.

„Počkej tady,“ řekne a odejde.

Nechápu proč, ale sednu si zpátky na houpačku a čekám.

Mám aspoň chvilku na přemýšlení a konečně mi dochází, jak moc jsem to posral. Vždyť ona nemá tušení, proč jsem se takhle choval. Musí si o mně myslet hrozné věci a zasloužím si to. Jak jsem mohl vyslovit něco tak odporného, když vím, že taková není? Jenže jak ona mohla tak jednoduše skončit v Tonyho náručí? Vím, že je Tony chlap do nepohody, zábavný a skvělý, ale proč tak rychle?

Kdybych ji nechtěl pro sebe, byl by Tony pro ni ideální, jenže to nechci. Já chci být ideál. Já chci být ten, co ji dostane. No, po dnešku se to nestane.

Tony byl gentleman, co mě praštil v pravý čas, a já jsem ten idiot, co ji urazil tím nejhorším způsobem. Sakra, nazval jsem ji děvkou, tohle mi nemůže nikdy odpustit. Vždyť ani nevím, co jí na to říct. Jak se jí omluvit. Potřeboval bych týdny na to, abych nějakou omluvu vymyslel. Jenže když ji zahlédnu ve dveřích, jak se ke mně plouží, vím, že týdny nemám a že to vyřeší jen pravda.

Cítím obrovský knedlík v krku. Nemůžu polykat. Teď když si ji mohu prohlédnout s trošku chladnější hlavou, vidím anděla. Neskutečně jí to sluší. Nevidím dobře do její tváře, což jsem rád, protože nevím, jestli stačila zakrýt stopy po slzách, které jsem jí způsobil. Jestli je tam zahlédnu, tak se asi složím.

Nejradši bych padl na kolena teď hned. Toužím jen po tom schovat ji do svého náručí a nikdy ji nepustit.

A pak to ucítím. V mých proklatých kalhotách se něco děje. Můj pták se rozhodl probrat zrovna teď. V tu nejméně vhodnou dobu. Stojím tu, Kate kráčí ke mně a já cítím narůstající vzrušení nejen v kalhotách, ale i v srdci.

No, jestli se ke mně přiblíží ještě o hodně blíž, tak budu nejspíš za chvíli stříkat. 

V tomhle mám bohužel štěstí, protože ona se zastaví ode mne tak na metr. Je jasné, že blíž nepůjde. Nechce se přiblížit a já vidím v jejích očích strach a taky opovržení. Nenávidí mě.

Tohle poznání mi vhání slzy do očí. Dívám se na ni a nevím, jak začít. Stojíme tam a ani jeden z nás nechce promluvit první. No, v tomhle okamžiku vím, že já jsem na řadě. To já jsem ten, kdo by se měl omluvit, a nejen to, musím to i vysvětlit, aby mi odpustila.

„Promiň,“ začnu.

Autor: Kik68, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pokerová láska - 9. kapitola: