OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Pokerová láska - 10. kapitola

02.09.2015 (09:00) • Kik68 • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 897×

10. kapitola

DEREK a KATE na zahradě – z pohledu DEREKA

Dívám se do její překrásné tváře a vidím jen nechuť se mnou mluvit. Kdyby mohla, byla by dávno pryč. Je mi jasné, že tohle nepůjde vůbec lehce.

Přejde k houpačce a posadí se. Je to nádherný pohled, a kdybych mohl, tak bych dlouho vzpomínal na dobu, kdy jsem ji tu sledoval. Častokrát si tu četla zamilované románky a houpala se. Tajné špehování z okna se stalo mou vášní, dokázal jsem ji tak pozorovat hodiny.

„Víš, já vůbec nevím, co to do mě vjelo. Chtěl bych ti to vysvětlit, ale nevím, jestli se to vůbec dá,“ snažím se najít něco, čím bych ji upoutal natolik, aby na mne přestala vrhat vražedné pohledy.

„Dereku, víš, proč jsem odjela do Španělska?“ zeptá se nečekaně. Nechápu smysl otázky, ale zakroutím hlavou na znamení, že netuším. A čekám, co řekne dál. „Před třemi lety, když mi bylo osmnáct a měla jsem party, jsi za mnou ani nepřišel, abys mi poblahopřál.“ Tak tohle je vážně zvláštní rozhovor. Ale na tu party si pamatuji, nebyl jsem pozván, tedy aspoň myslím, že ne. Nenáviděl jsem fakt, že jí je osmnáct a může si dělat, co chce. Nesnášel jsem všechny ty hnusný chlapy, co se kolem ní točili a čekali, kdy bude ochotná se jim oddat.

„Poblahopřál jsem ti další den.“ Aspoň nějaká obhajoba. Pamatuji si, že jsem jí koupil velkou kytici a krásný řetízek s růžovým poupátkem na krk. Nikdy jsem ho na ní neviděl.

„Přála jsem si, abys na té party byl,“ říká smutně a já vážně ničemu nerozumím.

„Proč?“ nemohu to vydržet, a tak se zeptám.

„Byla jsem do tebe zamilovaná, jenže ty jsi to neviděl. Měl jsi každou chvíli jinou ženu a já byla vosk, byla jsem pro tebe jen dítě. Myslela jsem si, že když zjistíš, že jsem dospělá žena, tak mě třeba budeš chtít. Mým přáním bylo, abys byl ten první.“ To, co právě řekla, mě přivedlo do obrovského šoku. Ale taky mi to dalo velkou naději. Ona mě milovala. Páni. Je divné, že to ve mně nevyvolává pocit strachu a chuť utéct.

Toužím ji odnést někam daleko a tam ji líbat, objímat a hladit, až by mi odpustila.

A sakra, zapomněl jsem, proč jsme teď tady.

Zírám na ni a ona pokračuje. „V ten den mi došlo, že to tak nikdy nebude, a já se rozhodla, že na tebe už dál nebudu čekat. Chtěla jsem se s někým vyspat, ale nakonec jsem to neudělala.“ Díky, bože. Musel bych ho zabít. „Místo toho jsem se rozhodla hledat lásku jinde. Odjela jsem do Španělska a byla jsem panna.“ Vidím, jak se za svá slova stydí, ale přitom je to nádhera. Je tak čistá. A mně právě dochází, proč mi to říká. Nazval jsem ji děvkou.

„Já jsem...“ Co vlastně? Ani nevím, co chci říct, ale naštěstí mě přeruší zvednutím ruky a dá mi tím najevo, že nemám mluvit.

„Když jsem ve Španělsku, potkala Taylora, byl to pro mě zázrak. Miloval mě od prvního okamžiku, kdy se naše oči setkaly, a já milovala jeho. Bylo to jiné, než to co jsem cítila k tobě. Tebe jsem zbožňovala už jako puberťačka, a tak se to táhlo celým mým dospíváním. Tohle byla láska dvou dospělých lidí.“ Vidím slzy v jejich očích a nenávidím toho, kdo jí zlomil srdce. Proč o něm pořád mluví v takových superlativech, když ji opustil a evidentně jí to ublížilo? 

„Měla bys na něj zapomenout,“ říkám a hned vzápětí poznávám, jaká to byla chyba. Vrhá na mne zase ty vražedné pohledy a pak vyřkne slova, která se mi zaryjí hluboko do mé duše, navždy.

„Nikdy na něj nezapomenu, je mou součástí, je v mé duši a v mém srdci. Vždycky ho budu milovat,“ dívá se na mne a já vidím, že to myslí vážně. „Nerozumíš tomu, viď?“ zeptá se a já jen vrtím hlavou. „Ani nemůžeš, ty nevíš, co je láska.“ V tomhle má bohužel pravdu. Je jediná žena na světě, ke které jsem kdy něco cítil, a ani tak nevím, jestli je to láska.

„Ublížil ti,“ říkám a ona vykřikne: „Ne! Byl jediným mužem, kterému jsem věřila, za kterého bych položila život.“ Cítím tu lásku k němu, co z ní proudí.

„A podívej, jak to dopadlo, opustil tě, měla bys na něj být naštvaná.“ Tomuhle musím prostě přijít na kloub, i kdybych ji měl rozzlobit. 

„Nikdy mě neopustil, byl se mnou až do konce.“ Teď už zkrápí ty nádherný šaty slzami a pláče, a mně dochází význam těch slov. On ji neopustil, on zemřel.

Bože, takže jsem ji nenaštval slovem děvka. Ublížil jsem jí tím, co jsem řekl o něm. Tak tohle je v prdeli. Dochází mi, že jsem to opravdu posral.

Stále sedí na houpačce a já si sednu k ní a přetáhnu si ji na klín. Obmotám kolem ní své paže a poprvé za mnoho, mnoho let na ni nemyslím jako na sexuální objekt, ale jako na ženu, která ztratila něco tak cenného a vzácného, něco, co já jsem nikdy neměl. Houpeme se spolu a ona pláče a pláče.

Není schopna říct nic dalšího, ale ani nemusí. Už jsem to pochopil. Teď bych se nejradši propadl do horoucích pekel.

KATE

Sedím na Derekově klíně a brečím jako malá holka. Zahlédla jsem v jeho tváři ten okamžik, ve kterém mu došlo, že Taylor zemřel. Zřetelně jsem poznala, když pochopil, jak velkou chybu udělal a kolik škody napáchal těmi slovy.

Nevím, proč jsem mu řekla o tom, že jsem ho milovala. Jen jsem toužila po tom mu všechno říct.

Ještě chvíli jsem vzlykala v jeho náručí a utírala mu slzy do jeho košile, na které teď byly čmouhy od mé řasenky. Jo, a pak že je voděodolná.

„Měl bys vědět, že Taylor, já, Leo, což je moje kamarádka, a Tony jsme ve Španělsku tvořili silnou čtyřku. Tony a Taylor byli velcí přátelé, a když jsem ho dnes viděla po tak dlouhé době, bylo to úžasné. A proto jsem skončila v jeho náruči.“ Musím to prostě ze sebe vysypat. Možná bych ho měla nechat ještě trpět, ale já už dál nechci. Je to tak příjemné sedět mu na klíně a nechat se hýčkat.

Ještě jsem mu neodpustila, ale prostě to zatlačím do pozadí. Vím, že už se tam toho moc nevejde, ale tohle ještě ano. Aspoň na pár okamžiků.

„Já jsem idiot,“ slyším jeho šepot do mého ucha a moje koutky se samy od sebe zvednou k úsměvu.

„To ti nebudu vyvracet,“ říkám a pořád se usmívám.

„Zasloužil bych, aby mi Tony nařezal. To, co jsem řekl, je neodpustitelné a vím, že zrovna teď není možnost, jak bych to odčinil, ale pokud mi to dovolíš, tak se budu snažit klidně celý zbytek života, krásko.“ Prohrábne si vlasy rukou a já poznávám to známé gesto, které dělá, když je nervózní.

„Chci, abys mi vysvětlil, proč ses tak choval. Tony je tvůj přítel a já myslela, že chceš, abych byla šťastná. Stejně jako já chci, abys byl šťastný ty. Mimochodem, Isabella je moc fajn,“ říkám a myslím to vážně. Zvláštní, že nežárlím.

Dívá se na mne a já tuším, že vymýšlí, co by mi řekl. Když vtom mi hlavou problesknou Isabellina slova – žárlí. Vážně by to tak mohlo být? Nebo jen cítí potřebu mě ochraňovat, jako starší bratr? Co já vím, co Tony v Anglii po rozchodu s Leo vyváděl. Třeba se z něj stal stejný sukničkář, jako je Derek, a proto měl potřebu mě bránit. I když způsobem, který se mi ani za mák nelíbí.

„Isabella je jen kamarádka,“ začne a já se musím usmát. Mají to pěkně nacvičené. „A proč jsem se choval jako největší kretén pod sluncem? Hm. To je složité,“ začíná se vykrucovat. Cítím to. A pak skloní hlavu a políbí mě na nos. „Pro tohle, cítíš to. Když jsem blízko tebe, probíhá mnou nějaká energie, nevím, co to je, ani co to znamená, ale prostě to tam je. U té kuchyňské linky jsem tě málem políbil a vím, že jsi to chtěla taky. Bylo to v tvém dechu a vyzařovalo to z tvého těla. A já nechci, abys to cítila i s někým jiným.“ Upřímnost je ohromující.

Taky tu energii cítím, ale já to tak v jeho přítomnosti měla vždy.

Vím, že na něj zírám, ale nemohu si pomoct.

„Tony je vážně skvělý chlap, jenže když pomyslím na to, že jsi s někým jiným, cítím se strašně. Nevím proč. Nechci ti ublížit a nechci ti slibovat nic, co nedokážu splnit, takže bych to měl ukončit, ještě než to začne, ale já nemůžu. Chci tě.“

Cítím, jak mé tělo tuhne strachem. Bože, ne. Já nemohu. Vždycky jsem o tom snila, ale teď potřebuji zachránit. Musím se dostat pryč z jeho náruče, než udělá něco, z čeho se zblázním strachy.

Vidím, jak ke mně přibližuje rty, a já tentokrát necítím vášeň, cítím jen paniku. Drží mě pevně svými pažemi a já se nemohu hnout. Jeho rty jsou skoro u mě, když uslyším odkašlání. Ježíši, děkuji za záchranu.

Vyskočím a skoro spadnu na Tonyho. On se na mne dívá a určitě vidím v mých očích děs, protože já ho tam cítím.

„Vidím, že jste si promluvili,“ říká a dívá se na mě a pak na Dereka. Sklopím hlavu a potajmu ho pozoruji. Tváří se překvapeně a vzrušeně. Moje oči zabloudí mezi jeho nohy a to, co vidím, mě děsí. Jeho penis trčí přes kalhoty nahoru. Zřetelně a nezaměnitelně. Vážně mě chce.

Co teď budu dělat? Tohle jen tak nepomine.

„Řekla jsem mu o Taylorovi,“ potvrdím Tonymu a kývnu hlavou. Vidím, jak povytáhne obočí. Překvapila jsem ho. Nemluvím o něm s nikým. Jo, jsem v poslední době nějaká upovídaná.

„To je dobře, teď už se, doufám, přestaneš chovat jako idiot a konečně si dáme tu skvělou večeři, co navařila Mellisa. Očuchával jsem hrnce a vážně se mi nechce večeřet nikde jinde.“ Dívá se při tom z Dereka na mne.

Je jasné, že kdybych vážně chtěla odejít, šel by se mnou. Ale mně už se vlastně nechce. Chci povečeřet s maminkou a Tonym. A chci poznat víc Isabellu. Dereka taky snesu, když něco udělá s tím poklopcem. Zase mi tam sklouznou oči, a když se podívám do jeho tváře, tak zjistím, že to viděl. Potutelně se na mne usmívá. Má to být příslib něčeho dalšího, ale já nejsem připravená.

Kývnu na znamení souhlasu na Tonyho a odcházíme spolu dovnitř. Derek zůstává stále sedět na houpačce a já jsem zmatená. Proč nejde s námi?

Autor: Kik68, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pokerová láska - 10. kapitola: