OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Pán hradu! - kapitola 6. Jacob a Jacob?

Ahojky, omlouvám se, že jsem dlouho nepřidala žádnou kapitolu, ale měla jsem toho hodně. V tomhle dílu zjistíte, jak to je s Jacobem. Kdyby někdo nepochopil, vysvětlím ráda znovu. Také se omlouvám za chyby v minulé kapitole, které jsem již opravila. Raději se předem už omlouvám za chyby v téhle kapitole. Prosím, pište komentáře kritiku cokoliv, ať vím, kolik vás čte moji povídku. Děkuji. Vaše Jay se spolupráci Emetíka. :-)

21.06.2010 (15:00) • Jay • Povídky » Na pokračování • komentováno 28× • zobrazeno 2031×

Pán hradu! Kapitola 6. Jacob a Jacob?

„Zabil jsem ho. Co na to říkáš?“ odpověděl Emmett.

„Mmm... Kde, ho zakopeme?“ odpověděl Jasper. Všichni se podívali na Jaspera a Emmetta.

„Díky, brácha. Jsi fakt kamarád, ne jak tihle, jen čumí a nepomůžou,“ řekl Emmett dotčeně. Rose mu iniciativně vlepila facku. Není tohle domácí násilí? Ale vypadá to, že to Emmetta nebolí, spíš jako by probere. No co už, je to prostě Emmett.

Když jsme konečně zakopali Jacoba na zahradě, byl čas večeře. Vzpomínala jsem, jak jsme ho našli v lese vypadal tak nevinně, ale vyklubalo se z něj pěkný psisko, proto jméno Jacob. Neměla jsem ho moc v lásce, ale bylo mi ho líto. Možná to zní trochu i bezcitně no. Rasa to byla pouliční směska. Měl krásný kukuč, ale nic víc. Vše, co mu přišlo pod nohy, rozkousal nebo rozbil a taky pokousal Jaspera, ten si to nenechal líbit a kousl psa též. Nevyplatilo se mu to, měl totiž blechy. Alice nebyla zrovna třikrát nadšená z toho, že má její spolubydlící blechy. Musel spát v jiném pokoji, chudák.

Povečeřeli jsme a já sklidila ze stolu. Už bylo pozdě, a tak jsem se šla sprchnout. Došla jsem do pokoje a tam se natáhla na postel.

Vzbudil mě něčí křik. Vyděsilo mě to, a tak jsem vyběhla z pokoje a utíkala za zdrojem hluku. Byla to Rose. Emmett se zřejmě dal na pěstování netopýrů. „Dej tu zatracenou zdechlinu ode mě!“ křičela Rose. Emmet ji totiž strkal k obličeji netopýra.

„Ale lásko, to je náš mazlíček. Koukej na ty vočíčka. No není on kouzelný? Takej malý Šlojma. Náš Šlojma!“ vykřikoval Emmett s netopýrem v ruce.

„Žádní netopýři, Emmette! Mazlíček?! Abych ti ho nenacpala...“ nedokončila větu, protože ji zastavil Edward.

„No tak, nechte toho! Emmette, odnes toho netopýra okamžitě pryč z hradu!“ Být Emmett tak se ho bojím, ale to jak se pak začal smát, mě vrátilo zpět k tomu, že se ho nemusí bát. Emmett s pláčem odnesl netopýra z hradu a pak nevylezl z pokoje. Rose byla naštvaná a šla spát do pokoje pro hosty. Zbytek si šel lehnout.

Edward a já jsme měli jako jediní jinou cestu do pokojů. Bylo ticho. Nikdo nemluvil. Když jsem došla k pokoji, popošel ke mně. Dal mi jemnou pusu na rty a odešel do svého pokoje. Byla jsem trochu omámená a zmatená. Vešla jsem do pokoje, práskla sebou na postel a s úsměvem na rtech jsem usnula.

Ráno mě vzbudili děsný otřesy země. Vyšla jsem na chodbu a viděla Emmetta, jak si zkouší ruský národní tanec. Kozáček. Bylo celkem komické koukat na něj, jak tam poskakuje napřed po jedný noze, pak po druhý a ty založený ruce. Najednou z pokoje vyběhl Jasper a řval zemětřesení. Když ale uviděl Emmetta hned sklapl a dostal záchvat smíchu.

Ze spodu jen slyším Jacoba. „Co to je?“ znělo to celkem vystrašeně. Za chvíli byla rána jako z děla a výkřik. Jacob! No tak to už nebude pes. Ti totiž došli. Všichni se seběhli dole a koukali na Jacoba pod lustrem! Tak to je zlí. Všude je plno krve. Viděla jsem Rose, jak omdlela a vykřikla hrůzou. Alice radši odešla a Jasper také. Emmett začal fňukat. Bylo mu to strašně líto, to šlo vidět. Edward nemluvil stejně jako já. Stála jsem tam a koukala na Jacobovo tělo zaházené lustrem a obaleno krví. Vypadá to hrozně.

Všechnu krev jsem umyla, kluci odnesli tělo a lustr. Všichni truchlili. Každý měl na sobě černé oblečení a nikdo se nesmál. Kam dali Jacoba nikomu neřekli, ale postavili památník na zahradě na jeho počest. Zítra bude pohřeb. Je to velice smutné.

Další den odpoledne:

Stoupli jsme si kolem hrobu a Edward spustil řeč. „Sešli jsme se zde, abychom se rozloučili s naším přítelem. Jacobem Blackem...“

Holky brečely a Emmett s nimi. Dali jsme mu každý jednu červenou růži a jediný Emmett mu dal velkou kytici růží a věnec s názvem „Vzpomínáme na Tebe. Chybíš nám“. Bylo to od něj velice hezké a taky se chová, tak dospěle, jak zpytuje svědomí. Bylo mi ho líto. Nemohl za to. Edward se choval neutrálně, ale šlo vidět, že mu je Emmetta také líto. Všem bylo Emma líto. Nebyla to jeho vina. To byl osud prostě.

Už je to týden od té tragédie. Samozřejmě myslím to, co se stalo Jacobovi jako člověku. Celkem se mi stýská. Začal se chovat normálně. Emmett chodí denně k jeho hrobu, omlouvá se a nosí mu čerstvé květy. Červené růže.

Jasper a Alice dnes odjedou na dovolenou. Někam k moři. Na měsíc a pak musí Jasper zpátky do armády. Sbalila jsem Alici i Jasperovi věci. Měli toho celkem málo. Takže jsem měla vše hned hotovo. Snesla jsem kufry dolů a čekala až dojde zbytek. Vypadali smutně z jejich odjezdu. Nemám slov. Poslední dobou je vše strašně smutné a k pláči, ale najdou se i světlé chvilky. Třeba ty, co prožiji s Edwardem, ale zpět k Alici a Jasperovi. Nevím proč, ale měla jsem strašné nutkaní začít brečet. Všichni odchází a já budu zas sama. Nikdy mi samota nevadila až do teď. Jak jsem poznala tyhle lidi, tak jsem si uvědomila, co je to být s někým. No a teď je konec. Odjede Alice a Jasper, pak Rose a Emmett a zůstanu jen já a Edward.

Nevím proč, ale všichni na mě hleděli. Až teď jsem si uvědomila, že brečím? Já začala vážně brečet. Tohle jsem nečekala. Moc často nebrečím, ale tohle mi podrazilo celkem dost nohy. Poslední dobou vůbec nechápu své chování. Vždyť já taková nikdy nebyla.

Alice to nevydržela, rozbrečela se a rozběhla se ke mně. Objala mě a vzlykala. Já samozřejmě taky. Až jsme usoudili, že by to stačilo, tak jsme se pustili, usmáli se na sebe a přestali brečet. Vzali si své kufry s oblečením, rozloučili se a odjeli. Bude se mi hodně stýskat, i když tu byli jen chvíli, přirostli mi k srdci. Tak dost! Už jen úsměv, Isabello Swan, nebo si tě podám. Musela jsem se pro sebe usmát. Vyhrožuju sama sobě! To jsem to dopracovala.

Co to bude příště?

Už je to hodina od toho, co odjeli a mě je lépe než před tím. Už je čas večeře. Prostřela jsem stůl s Emmettovou pomocí. Byl velmi ochotný poslední dobou. Nestěžuji si, aspoň někdo mi tu pomohl. Zní to krapet sobecky, ale co mám toho celkem hodně. Večeře proběhla v tichosti, sem tam někdo něco prohodil, jinak nic. Sklidila jsem ze stolu, znovu s Emmettovou pomocí, a šla jsem se umýt.

Když už jsem byla hotová, tak jsem si šla lehnout do postele. Nevím, co to do mě vjelo, ale znova jsem se rozbrečela. Vzlykala jsem tak asi hodinu možná dvě, dokud do pokoje někdo nevešel. Podle omamné vůně, co se rozplynula po pokoji jsem poznala, že je to Edward. Sedl si vedle mě na postel a konejšivě mě objal. Trochu začichám, jak to dělají psi, když hledají kost, a cítím krásnou vůni. Je to velice příjemná a omamná vůně. Není možné se jí nasytit.

Když jsem konečně skončila se svým divadlem, tak nastalo ticho. Přerušila jsem ho jako první. ,,Ehm... Omlouvám se. " Nic víc ze mě nevypadlo. Velice inteligentní věta, Bello!

Viděla jsem ve tmě, jak nechápavě zvedl obočí. ,,Za co? " zeptal se. Je slepý?! Vždyť pořád bulím! Jsem jen na obtíž.

„No za to, jak se chovám v poslední době,“ odpověděla jsem zmateně. Vůbec jsem nechápala, jak by tohle mohl přehlídnout?

Pousmál se. „Nemáš proč se omlouvat. Velice dobře tě chápu,“ řekl jako by nic a on mi tykal? Kdy jsme se dostali tak daleko? „Musí to být pro tebe hrozné a těžké, takže když budeš chtít s něčím pomoc, tak jsem zde pro tebe,“ řekl a usmál se.

Má velice krásný úsměv. Nevím ani, proč jsem to udělala, ale naklonila jsem se k němu a jemně se otřela svými rty o jeho. Sladká vůně jeho rtů mě překvapuje pořád.

Autor: Jay, v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Pán hradu! - kapitola 6. Jacob a Jacob?:

Texie: mluvila jsem s kámošem který to čte říkal, že se mi asik někdo do toho dostává, protože mu to hází někdy velko malí písmenka bo co to říkal. Tak nevím páč jsem to házela do wordu a dala opravit chyby a žádný tam nebyli...tak vážně nevím...

Jay: Ahojky, tady nejde o omluvy. Občas má člověk blbej den, ujede, nepochopí se navzájem s druhým. To vem čert, spíše tu přetrvává problémek s těmi chybami. Ten článek ti můžu opravit, ale v tom příštím budou zase chyby a právě o tento kolotoč tu jde.
Spíše bych potřebovala znát příčinu a tu spolu nějak zvládnout. Jestli ti na těch chybách nesejde, nevidíš je nebo netušíš proč se to píše tak a jinde onak.

Texie:už jsme zde psala omluvu ale někdo ji smazal nebo nevím tak se ti omlouvám znova ážně mám poslední dobou málo času a jsem bohužel špatné povahy tak promiň...
maja:
jejedno co mám v komentářích já o těch chybách co jsou v komentářích vím, ale to je jedno....
děkuji už jsme to spravila vážně už tam další chyby nevidím...

Ahoj,
oukej, tak se na to vrhnem... I nadále tam máš chyby, viz název. Pořádně si to po sobě přečti! Už ve třetí větě máš chybu. Hoď si to do wordu, nebo do jiného editoru, možná bude nejlepší, když najdeš nějakého korektora, který by ti s tím pomohl.
Btw: Texie má pravdu. Snaží se ti jen pomoc a mám takové tušení, že ty o to nestojíš a dokonce tě ta pomoc uráží(?).
Oprav si všechny ty chyby, přestaň se rozčilovat, přečti si po sobě svoje komentáře a mrkni kolik tam máš chyb(=chybI: chyba, bez chybY= jako žena, bez ženy!). Až si chyby opravíš, nech článek zveřejnit.
(Jinak, za opakované porušování pravidel ti můžu sebrat práva, což nechci, ale pokud budeš vracet článek s chybami, budu ti práva muset sebrat)

Jiným bych takhle povídku nepustila a nepřipadá mi fér se ke komukoliv chovat jinak než k ostatním. My dvě se bohužel asi nedomluvíme, tak tedy tvoji povídku nechávám na ostatních adminech. Samozřejmě pokud budeš mít nějaké dotazy nebo potřebovat s něčím poradit, tak se na mě kdykoliv obrať.

Paní učitelko Texie:
Merzery tam mam z ateckama carkama a tam...vycisti si bryle nebo newim cim se koukas ze mas vysokou je mi nekde )newim jak te tam mohli pustit)važně nevím kde už ty chyby vidíš....byla bych rada kdyby jsi sla na jinou povidku a me nechala byt dekuji 'JAy

Tak milá Jay,
mělas a máš tam stále chyby a když už jsem tě na ně upozornila a vypsala ti je, tak jsem prostě očekávala, že si je opravíš. Ne kvůli buzeraci a podobně, ale mimo jiné také abych viděla, že tomu rozumíš a nepotřebuješ s něčím z toho pomoct a vysvětlit - občas mi to tak totiž připadalo.
A ne, nebaví mě stále tě na něco upozorňovat a \"hrát si na učitelku\", ale ty chyby tam opravdu razily a odpoutávaly už pozornost i od samotného příběhu, což jistě nechceš ani ty.
Drobátko mě zarazila tvá poznámka o pomlčkách, ty v této kapitole ani nemáš a nechtěla jsem aby sis s nimi něco opravovala. Tak mi tu trochu uniká souvislost.

No abych to shrnula.
Admini upozorňují a opravují chyby kvůli tomu, aby tyto stránky měly nějakou úrověň a nějak vypadaly. Nejde o sem tam chybku, tu vem čert, ale o opravdu viditelné chyby, které už prostě jsou i pro čtenáře problém.
Rukama mi tu projde denně několik článků a devadesát procent z toho čtu, rovnou opravuji překlepy a zveřejňuju, ale u tvého článku jich prostě bylo hodně, tak jsem ti ho vrátila. Ne abych si na něco hrála, ale dát ti šanci dodělat je, protože když už sis s nimi dala tolik práce, tak by to bylo prostě škoda ne?

Já osobně prostě povídku v takové formě jak jsi ji předtím měla nezveřejním, na to jsem příliš zásadová a musím se bohužel přiznat, že v tuto chvíli nemám ani nejmenší chuť si nad ni sednout a doopravovat ji za tebe (dělám vysokou, pracuji, píšu povídky a dělám tu denodenně admina, tak mám omezený čas a i trpělivost)
Dej mi prosím tedy vedět, jestli se mám tedy ještě já osobně tvojí povídkou zabývat, nebo ji raději přenechat jiným adminům. Ti by ti ji třeba nechali takto zveřejnit.

Texie:
Takže pomlčky mám všude...už jsem je měla před tím aji v nadpisu.... Dívala jsem se do knížek a je úplně jedno jestli je přímá řeč na stejným řádku nebo ne...tak nechápu proč si to tak vynucujete...Příjde mi to celkem jakob yjsi si hrála na učitelku angličtiny...ale já nejsem ve škole....píšu povídky protože mě to baví jsem ráda že se můžu takhle odreagovat od školy a pod jenže ty si horší jak naše učitelky...a protože mi každej napíše svůj názor já se snažím to spravit, ale když je někdo tak otravnej jak ty tak už se to nedá...jsem ráda že mi píšeš chyby ale tohle je už buzerace...sorry za to že nemám celou češtinu v malíčku, ale nemyslím si o sobě že jsem dokonalá....a všechno umím....Jsem poctěna že máš o mě a moji povídku takoví zájem , ale nemusíš díky....nechapu také proč seš na to tak ujetá..je hezké že máš aspoň nějaký koníček ale tohle už přeháníš...nevím jestli tě nějak uspokojuje takhle na lidi naržet ale najdi si na to někoho jiného... Neber to v nepřátelském, smyslu ale nemůžu si pomoct... P.S. vím, že t mám chyby a plno ale ber to jako dárek ode mě... můžeš si je za domácí ůkol opravit když tě to tak těžší děkuji Jay!

Ale jak se tak koukám už jen na názvy tvých předchozích povídek, tak mi začíná docházet tvoje rozhořčení a proč máš problém najít ty chyby. Každý název máš jinak, a to i u jednotlivých kapitol jedné povídky. Jednou mezery okolo pomlčky uděláš a jindy ne apod.
Takto se to bohužel nemělo zveřejnit a měl tě na to někdo upozornit už předtím.

Tak projedeme pár těch neviditelných příkladu, ju? Tak popořadě, jak jsem ti o nich psala:

* za vykřičníkem, tečkou, třemi tečkami, čárkou, středníkem, před a za pomlčkou (ve většině případů) se dělá mezera (platí to i pro název kapitoly)
- hradu!kapitola -> hradu! Kapitola
- 6.Jacob -> 6. Jacob

* věty v souvětí prosím odděluj čárkou, obzvláště když ti začínají 'ale' apod.
- Když jsme konečně zakopali Jacoba na zahradě, byl čas večeře.
- Vzpomínala jsem, jak jsme ho našli v lese. Vypadal tak nevině, ale vyklubalo se z něj pěkný psisko, proto jméno Jacob.
(zkus si to číst nahlas, nebo věty děl podle přísudku)

* máš tam dost překlepů (i v perexu)
- píše se Emmett
- řek - pokud myslíš národnost, tak ta se píše s velkým písmenem a pokud sloveso, tak ti na konci chybí 'l', nebo je taky možné, že myslíš řeku
- Edward a já jsme měli jako jediní
- ke mně
- Jacobem Blackem ...". - před třemi tečkami se nedělá mezera a ta tečka na konci tam taky nepatří
- Holky brečely (ty holky)
- červenou růžy (to asi nepotřebuje komentář)

* nová přímá řeč patří na nový řádek (obzvlášť když ji říká už jiná osoba)
- „Mmm... Kde ho zakopem?" odpověděl - dát na nový řádek
- „Díky brácha. Jsi fakt kámoš, né jak tihle... - na nový řádek a na konci této přímé řeči nesmí být tečka, ale patří tam čárka (proto máš také řekl s malým ř)
- „Dej tu zatracenou zdechlinu ode mě!" - dát na nový řádek

* písmo má být velikost 3 (12 pt)
- ano, je tam více velikostí písem, protože mimo běžný text se také píší nadpisy a aby bylo možné různě oddělovat úrovně a individuálně tvořit shrnutí

* občas máš špatně uvozovací věty - pokud ti jedna věta končí tečkou, tak další nemůže začínat malým písmenem, to platí i v těchto případech a proto se nahrazuje tečka čárkou
- „Díky brácha. Jsi fakt kámoš, né jak tihle, jen čumí a nepomůžou," řekl Emmett dotčeně.
- „Vzpomínáme na Tebe. Chybíš nám." Bylo to od něj... (tohle nebyla uvozovací věta)
- „Ehm... Omlouvám se." Nic víc ze mě nevypadlo. (také se nejedná o uvozovací větu)
- „No za to, jak se chovám v poslední době," odpověděla jsem zmateně. (zde se o uvozovací větu už jedná, tudíž tečku na konci nahradí čárka a malé písmeno na začátku máš správně)

Takže jsem ti dopsala nějaké příklady, ať tedy víš co hledat. Kdyby byl nějaký dotaz, tak sem s ním. Většina těhle na první pohled nesmyslných pravidel má docela podstatný důvod, jen občas není na první pohled patrný.

Přidat komentář:

Nick:

Text: