New secret life 13. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Romanova přítomnost u ní v bytě nenechá Summer usnout. To, co se stane, je oba zcela překvapí.

20.08.2018 (10:00) • Dejny • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 840×

Nervózně se převaluji na posteli u sebe v pokoji. Pravý bok, levý, záda – mozek pracuje na plné obrátky. Srdce mi buší, jako kdyby se rozhodlo vyskočit mi z hrudi. Neustále se mi v hlavě přehrává ta scéna, která se stala před pár minutami.

„To nechceš.“ Stále udržujeme oční kontakt.

„Chci.“ Přitáhne si mě k sobě a vášnivě, dychtivě políbí. Nebráním se, nemohu. Tělo je bezmocné a mozek nepřemýšlí. Až když se mi snaží dostat pod tričko, proberu se.

„To nejde,“ řeknu zadýchaně a odtáhnu se s očima sklopenýma na podlahu. Nechci se na něho podívat. Situace by se stoprocentně opakovala. Opilý Roman to vidí jinak. Vezme mou bradu a donutí mě se podívat do jeho očí. Moc dlouho neotálí a znova vezme mé rty do svých. Teď už to nenechám zajít tak daleko.

„Nech toho! Lehni si a spi! Ráno bys toho litoval.“ Naštvaně – rozrušeně odcházím z pokoje.

Mé tělo se rozechvěje a já ucítím už tak známý pocit. Něco mi chybí a tu prázdnotu, kterou to vytváří, chci okamžitě zaplnit. Jednám okamžitě a bezmyšlenkovitě. Nohy mi spadnou na zem a vedou mě pryč z pokoje, přímo do obýváku. Zastavím se a opřu se o rám dveří. Taky nespí. Hlavu má otočenou směrem ke dveřím, takže se teď navzájem pozorujeme a čekáme na reakci toho druhého. Špatný, špatný nápad. Moc špatný nápad! Vystřelím ke gauči. Roman se posadí. Obkročmo si na něho sednu a podívám se mu do očí.

„Nezávazně!“

„Nezávazně!“ Vrhneme se na sebe. Divoce. Dychtivě. Svýma rukama mě obejme kolem pasu a ještě více si mé tělo přitiskne na své. Cítím, jak hledá konec mého tílka a své ledové ruce položí na má nahá záda. I přesto, že je Roman člověkem pouze na půl, cítím příval energie, která je zcela jiná, než ty, které jsem do teď sbírala. Kdyby to bylo možné, řekla bych, že je silnější, jasnější, hřejivější. Prázdnota ve mně se začne zaplňovat.

Jak na svém, tak i na Romanově těle, cítím husí kůži, která se mi vyrazila vzrušením. Svými boky začnu dráždit jeho klín, kde cítím, jak moc mě chce. Na chvíli své rty odpojíme a podíváme se do očí. Navzájem se osvobodíme od vrchního dílu oblečení. Chci ho znova políbit, ale on své rty přesune na můj krk a má nahá prsa uchopí do rukou a začne je jemně mačkat. Zasténám. Chci více. Jeho tvář navedu zpátky k mé, uloupím si jeho rty a svůj jazyk spojím s jeho. Donutím ho si lehnout tak, abych se dostala na jeho vypracovanou, chlupatou hruď, ze které si udělám cestičku vedoucí přímo k jeho rozkroku. Líbám ho snad na každém centimetru jeho svlečeného těla. Když se dostávám k pásku od kalhot, zadívám se mu do očí. Vidím v nich chtíč. Vtom si uvědomím, že je druhý, který TO dělá s mým pravým já. Nejsem nikdo jiný. Na nikoho si nehraju. Jsem pouze Summer Staylová. Když konečně dobojuji s přezkou od pásku, pomocí sil si stáhnu své rozcuchané vlasy do culíku. Jakmile stáhnu lem jako kalhot o trochu níže, ztvrdlý penis se vysvobodí z úzkého prostoru. Neváhám ani chvíli. Okamžitě ho beru do svých úst.

„Ahh,“ uslyším Romana. Slanou chuť ucítím až v krku. Chci, aby poznal, co všechno umím. Proč jsem tak dobrá v tom dostávat nejčistější duše do pekel. Jednou rukou si začnu pomáhat k tomu, abych se ještě více dostala ke kořenu penisu, a své ústní tempo zrychlím. Dávím se z toho, kam až mi penis v puse dosahuje. Na chvíli svou pusu přesunu na spodnější část, kterou střídavě mírně koušu a olizuju. Svou pravou ruku se stále věnuji jeho přirození, ale svá ústa přesunu na jeho a začnu ho líbat. Ucítím jeho vzdechy. Otevřu oči a vychutnávám si jeho blažený výraz.

„Summ, dost,“ vzdechne, otevře své oči a zadívá se do mých. Chytne mě za boky a přinutí mě, abych se přetočila a byla pod ním.

„Teď jsem na řadě já,“ zašeptá mi do vlasů. Zakloním hlavu, abych mu umožnila lepší přístup na krk, na kterém mě teď líbá. Marně hledaje ho překvapí fakt, že já už spodní díl pyžama nemám. Toho jsem se zbavila v momentu, kdy se věnoval mým bradavkám. Jednou rukou mi zajede mezi stehna a donutí mě od sebe nohy odtáhnout a udělat mu prostor. Konečky prstů mě hladí na vnitřní straně stehna a já cítím, jak pomalu roztékám a začínám být čím dál více vzrušená a dole vlhčí. V momentě, kdy se ústy dotkne mého klitorisu, vzrušením vykřiknu. Až moc hlasitě. Jakmile ucítím jeho doteky v mém klíně, prohnu se v zádech a nechávám se oddávat tomu blaženému pocitu, který to ve mně vyvolává.

„Přidej, prosím,“ žadoním. Mé přání vyslyší. Prsty ve mně nechává, ale svou tvář přesune nad tu mou. Zavřu oči a vychutnávám si ten pocit. Když ucítím, že jeho prsty přidaly na intenzitě, začnu s sebou cukat. Tělo mu vychází vstříc a já cítím to dobře známé napětí v podbřišku.

„Neudělej se!“ přikáže mi potichu. To už ze mě prsty prudkým pohybem vyndává ven, až vykřiknu. Skoro okamžitě ale své prsty vymění za svůj penis. Je silný, až moc silný. Z mých úst vychází jen steny. Z jeho též. Jednou, vášnivě mě políbí a pak se napřímí. Otevřu oči a zadívám se do jeho. Je to tak intenzivní. Přidává na rychlosti a nezpomaluje do té doby, než oba dosáhneme orgasmu. Kromě orgasmu vnímám i to, jak se do mě přenáší část jeho životní energie. Vnitřní prázdnota zmizí a já se cítím celistvá. Možná šťastná. Přetočím se na levý bok, aby si mohl i on lehnout na náš úzký gauč. Doufám, že ráno po nás nenajdu žádnou viditelnou stopu. Chci vstát a odejít zpět do svého pokoje, jenže když se předkloním pro své tílko, kolem pasu se mně objeví jeho svalnatá paže, kterou si mě více přimáčkne k sobě. Pochopím to tak, že nemám odcházet.

Pohlédnu na hodiny, které ukazují deset dopoledne. Chvilku mi trvá, než se zorientuju a uvědomím si, proč jsem spala v obývacím pokoji, a ne u sebe. Mohutné tělo za mnou se přetočí a já ucítím jeho nahý zadek na svém. Sakra! zanadávám si. Fakt se to stalo, nebyl to jenom sen! Podívám se pod deku a uvidím své nahé tělo. Sakra! Vytvořím na sebe negližé, kalhotky a opatrně vstanu tak, abych Romana nevzbudila. Zamířím rovnou do koupelny, kde na sebe nechám dopadat teplé kapky vody ze sprchy. Tohle se nemělo stát. Hlavně se to nikdy nesmí dozvědět Jerome. Po sprše si ještě vyčistím zuby a zabalím mokré vlasy do ručníku a na mé nahé tělo obleču pouze saténový župan.

Kafe! V kuchyni připravím rovnou celou konvici, aby měl i on, až se vzbudí. Její vůně mě probudí snad ještě více než sprcha. I když pravdou je, že ji ani moc po dnešní noci nepotřebuju. Spíše už ji piju pouze ze zvyku. Chutná mi ale stejně, a tak si hned dva doušky upiju a zamířím k lednici. Zamyslím se nad tím, co bych mohla z toho mála, které vidím, uvařit. Nakonec vytáhnu smetanu, rajčata a šunku. Ze skříně si podám sáček špaget. Do hrnce napustím vodu a postavím ho na sporák. Mezitím, než začne voda vřít, odmotám si z hlavy ručník a rozčešu si vlasy, které nechám volně doschnout. Až začne voda vřít, vložím do ní těstoviny, zamíchám a nechám vařit. Do svého pokoje si zajdu pro domácí triko, legíny, z kabelky si vezmu telefon a vrátím se zpět do kuchyně. Jedna zpráva. Překvapivě není od Georginy, ale od Jeromeho. To znamená pouze jediné.

Dnes ve 14.00. Royal Place. Hugh tě vyzvedne o půl druhé a předá zbytek informací!

Když zprávu dočtu, telefon znechuceně odložím na jídelní stůl. Zrovna dneska na sukubí práci nemám ani pomyšlení, ani chuť! Bohužel na to se mě ale nikdo neptá.

„Dobré poledne,“ objeví se ve dveří Roman pouze v kalhotách.

„Smím použít koupelnu?“

„Posluž si,“ držíc hrnek s kávou kývnu na souhlas.

Začnu vařit smetanovou omáčku na špagety a jako doprovod si k tomu pustím radio Seattle.

„Dej si kávu. Měla by být ještě teplá,“ nabídnu Romanovi, když vyjde z koupelny rovnou do kuchyně.

„Dík.“

„Na oběd si dělám špagety se smetanou, dáš si?“ Je to divné. Vykládat si, jako by se nic mezi námi nestalo. Ale konec konců, tak zněla dohoda. Nic z toho nedělat.

„Jo, klidně. Jestli budeš mít dost. Díky,“ odpoví s klidem. S hrnkem kávy zasedá ke stolu a dívá se na mě, jak vařím.

„Kde máš spolubydlící?“ Na Kaylu jsem úplně zapomněla. Můžu děkovat bohu za to, že nedorazila domů.

„Nejspíš u přítele,“ odpovím s pohledem upřeným na pánev, abych nezírala na jeho polonahé tělo. Když je omáčka dostatečně hustá, přidám ji ke špagetám a promíchám je. Chci podat talíře, ale to už mé tělo narazilo do Romana, který byl rychlejší než já. Přitom dotyku ucítím „elektřinu“ mezi námi a okamžitě o pár centimetrů odstoupím.

„Dík.“ Nandám dvě porce a položím je na stůl. Roman se s chutí pustí do jídla, jako by dva dny nejedl. Udiveně se na něho podívám a on můj pohled vycítí.

„Je to dobré,“ řekne s napůl plnou pusou. Musím se zasmát. Sednu si naproti němu a začnu taky jíst. Jíme mlčky. V místnosti zní jen zprávy o našem městě.

„Summer,“ řekne, když dojí. Zvednu oči od talíře a podívám se na něj.

„Dík za včerejší záchranu a za… nocleh. Mimo jiných věcí…“

„Není zač. Ale začni vzpomínat, kde máš klíče od svého domu.“ Pokračuji v jídle. Roman se zvedne, vezme svůj talíř a umyje ho.

„Na dvě hodiny mám klienta a nevím, kdy dorazí domů Kayla. Předtím se musím ještě ehm… připravit,“ prolomím ticho mezi námi. Roman se zarazí, po chvíli však vypne vodu a umytý talíř odloží na odkapávač.

„Dobře. Kdo tě veze?“ Postaví se zády k lince a opře se o ni. Stále je jen v kalhotách a já mám teď výhled na jeho nahou hruď a v hlavě mám myšlenky na to, co všechno bych s ním chtěla teď dělat. Málem přestanu jíst.

„Hugh. O půl druhé.“

„Dobře. Tak… já si vezmu věci a vypadnu. Klíče od domu bych měl mít u Georginy. Doufám, že včera nikde nic nezapomněla.“ Vstanu a jdu umýt svůj talíř. Paží se letmo dotknu jeho. Zase ta „elektřina“. Zhluboka se nadechnu a pustím vodu na talíř. Roman odchází pro své věci.

„Romane!“ Otočí se ve dveří a podívá se na mě.

„Bylo by nejlepší, kdyby dnešní noc zůstala jen mezi námi.“

„Souhlasím.“

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Dejny, v rubrice: Povídky » Na pokračování