OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nemrtví - 5. kapitola



Nemrtví - 5. kapitolaTéma: Upíři
Na světě zbyly poslední dva klany upírů, o nichž zatím nikdo neví. Ale co se stane, pokud se o sobě navzájem dozví? A co teprve až se o nich dozví Lovci, kterým se podařilo ostatní vyhubit?

5. kapitola

Sledoval jsem, jak ostatní odnášejí Bredovo tělo, a celá jeskyně se pomalu vyprazdňovala. Netrvalo to dlouho a já byl sám. Konečně jsem si mohl všechno v klidu promyslet. Co jsou zač ti Lapasové? Bred byl sice slabý, ale stále mě tížila myšlenka, že Lapasové budou silnější.

Znovu jsem si vzpomněl na to, jak jsem zabil Paola, pokud byl jeden z nejslabších, máme velký problém. Pokud ale byl jeden z nejsilnějších, znamenalo by to jen prkotinu.

Dokázal jsem najít další věc, se kterou si můžu dělat starosti. Ze všech různých situací mi vyšel jediný výsledek, musím k nim poslat dalšího špeha, ale tentokrát ho nejspíš budou čekat, protože se k nim Paolo už určitě vrátil.

Vyvstala další otázka, koho k nim poslat. Jediný komu jsem mohl bez výhrad věřit byl Bred. Ne, že bych nemohl věřit ostatním, ale on mi byl opravdu oddaný. Byl mým jediným „dítětem“. Ostatní upíry jsem získal od předešlého vůdce.

Zpravidla se mezi sebou nezabíjíme, takže naše počty většinou jen vzrůstají, pokud tedy nenastanou časy bitev.

Vrátil jsem se zpět ke své otázce. Koho mám poslat k Lapasům?

Rozhodl jsem se, že tohle vyřeším později. Musím si to pořádně promyslet. Rozhodl jsem se, že si půjdu trochu zacvičit, abych si vyčistil hlavu. Naše cvičení se skládají pouze z bojů, proto máme tak skvělou fyzickou kondici.

Vydal jsem se do jeskyně, která byla určena k bojům. Snažil jsem se nemyslet na celou tu věc s Lapasy. Upřímně, po pár krocích jsem ani neměl moc času o něčem přemýšlet, protože z jeskyně, do které jsem právě mířil, se ozýval nezvyklý rachot. Přidal jsem do kroku, abych zjistil, co se to tam děje.

Když jsem tam dorazil, všiml jsem si hloučku asi dvaceti upírů.

Pomalu jsem začínal tušit, o co se jedná. Procpal jsem se hloučkem až doprostřed, kde stál jeden z upírů. Shodou okolností to byl zrovna ten, co jako první vlezl do mé jeskyně, po tom, co jsem zabil Breda.

„Vyzívám tě,“ spustil okamžitě, jak mě spatřil. „Přijímáš, nebo se bojíš?“

Mírně jsem se pousmál: „Přijímám.“ Skvělé načasování, souboj je právě to, co v tuto chvíli potřebuji.

Ostatní upíři trochu poodstoupili, aby nám uvolnili místo.

Sundal jsem si brýle, aby se mi nepoškodily, to samé udělal i můj protivník a naše temné pohledy se střetly.

Chvíli jsme kolem sebe kroužili a já čekal až zaútočí, což se stalo hned vzápětí. Nejspíš si myslel, že čím rychleji zaútočí, tím mě vyvede z míry, ale opak byl pravdou.

Jeho ránu, která mi mířila přímo do obličeje, jsem vychytal bez jakýchkoli potíží. Rychle jsem ho otočil, přičemž jsem stále svíral jeho ruku, která byla právě omotaná kolem mě a loktem jsem ho udeřil do hlavy. Avšak můj útok ještě neskončil, trochu jsem se přikrčil a pomocí ruky, kterou měl stále omotanou kolem mě, jsem si ho přes záda přehodil. Ozvala se obrovská rána, až jeskyně zaduněla. S úsměvem na tváři jsem poodstoupil pár kroků.

„A to mě chceš nahradit v roli vůdce? Když ani neumíš bojovat?“ smál jsem se.

Můj protivník se mírně nadzvedl ze země a provedl rychlou otočku, stále v podřepu se mi snažil podtrhnout nohy. Já jsem se nenechal a jeho natáhlou nohu, kterou mě chtěl při té otočce shodit, jsem přeskočil, ale nečekal jsem, že on s tím bude počítat. Rychle se zvedl, a než jsem dopadl opět na nohy. Chytil mě triko a vší silou mě přirazil zády na zem. Tentokrát se usmíval i on.

Neměl jsem moc času na promyšlení toho, co udělám dál, proto jsem se chtěl rychle postavit a zaútočit, ale jakmile jsem se o to pokusil, přistála mi pěst v obličeji a já skončil znovu na zadku. Ale stihl jsem zachytit jeho vracející se pěst a mrštil jím na stěnu jeskyně.

Upíři se rychle rozestoupili, aby je jejich letící kamarád nepovalil.

Nenechal jsem svého protivníka ani na chvilku vydechnout, jakmile se svezl podél zdi dolů, okamžitě jsem k němu přiskočil a vrazil mu jednu pěstí přímo do nosu. Ozvalo se nepříjemné zapraskání, zlomil jsem mu nos.

Chtěl jsem pokračovat v úderech, ale on provedl jeden z úderů, který jsem nečekal. Oběma rukama mě uhodil zespodu do hrudi a já vylítl do vzduchu. Chvilku jsem letěl, než jsem dopadl na nohy. Naštěstí byla jeskyně dostatečně prostorná, takže jsem nestihl přeletět celou jeskyni a naplácnout se na ni.

Dokázal jsem udržet rovnováhu a nespadnout, naštvaně jsem zaměřil svého protivníka a rozběhl se na něj. On také neváhal a rozběhl se také. Teď šlo o to, kdo bude mít větší sílu a o to, kdo bude rychlejší.

Mířili jsme proti sobě, ale já neměl v úmyslu srazit se s ním. Když už byl jen kousek ode mě, rychle jsem podřepl a zespodu ho udeřil pěstí do brady. Zaslechl jsem, jak mu cvakly zuby.

Neváhal jsem ani vteřinu, stále v podřepu jsem se otočil a jedním kopnutím ho zase poslal vzduchem pryč. Nevnímal jsem nic, kromě nás dvou. Přemýšlel jsem o tom, zda to už nemám ukončit. Podíval jsem se na svého protivníka, zdál se, že mu rychle ubývá energie, ale pár ran ještě vydrží.   

Určitě už musel panikařit. Oba víme, že tento souboj přežije jen jeden z nás, a zřejmě je nám oběma jisté, kdo to bude.

Počkal jsem, až se znovu přiblíží, abych souboj mohl pokračovat. Okamžitě na mě zase zaútočil, ale jeho útoky byly pomalejší. Využil jsem toho, a zasadil mu sérii úderů do břicha. Jednou rukou jsem si ho podržel a druhou mu vrážel pěstí.

Přešla mě nálada na boj a rozhodl jsem se, že už to ukončím. Položil jsem mu ruce na ramene a musel jsem použít hodně síly na to, co jsem se právě snažil udělat.

Chtělo to pár naučených chmatů, ale nakonec se mi podařilo roztrhnout protivníkovo tělo na dvě půlky.

Krev vystříkla do všech stran a já odhodil tělo stranou.

S mírně rozpaženýma rukama a celý od krve jsem se začal otáčet.

„Je tu ještě někdo, kdo má zájem o mé místo?“ zeptal jsem se a při tom pečlivě pohlédl na každého upíra, který byl kolem.

„Dobře,“ pronesl jsem a v tu chvíli mě napadlo, jak vyřešit to, koho poslat jako špeha k Lapasům. „Tento boj si zaslouží oslavu, dnes večer si znovu vyrazíme na krev.“

Jeskyní se rozezněl souhlasný řev a já se vydal do své jeskyně, abych se převlékl. Ne, že by mi vadilo chodit v zakrváceném oblečení, to ne, ale chci si ve vesnici vybrat nového potomka. Chci kvůli tomu vypadat dobře.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nemrtví - 5. kapitola:

3. ElisR1 přispěvatel
11.07.2012 [13:43]

ElisR1Oběma děkuji za koment.
martinexo, jsem ráda, že se těšíš na pokráčo, jen nevím, kdy se dokopu k tomu, ho napsat =D. Kupodivu ho zatím nemám v plánu zabít, ale co není, může být =D

2. martinexa přispěvatel
11.07.2012 [13:32]

martinexaTy jo tak to se těšim na pokráčko, i když myslim, že ten jejich vůdce skape velice rychle.

1. Hejly přispěvatel
25.04.2012 [14:38]

Hejly Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!