William se nehodlá jenom tak smířit s tím, že se s ním Ema rozešla, jenomže ta už je svými myšlenkami někde úplně jinde.
Ať se Vám kapitola líbí, přeje Sabienna
30.07.2021 (10:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 471×
„Jsi nějaká zamlklá, Em? Děje se něco? Nechutná ti?“ staral se Matteo zadumaně, a když jsem k němu zvedla svoje oči, které jsem doposud upírala nepřítomně do talíře, všimla jsem si, že je lehce podmračený. Po tom zbabělém rozchodovém videohovoru s Williamem jsem byla pochopitelně úplně mimo a bohužel ani výborné indické tandoori od Mattea a jeho přítomnost mě z toho podivného stavu nedovedly vytrhnout. Nedařilo se mi oprostit se od toho faktu, že jsem se s Willem rozešla jenom proto, abych ulevila svému svědomí. Podezřívala jsem ho z něčeho, čím jsem se užírala především kvůli sobě a využila jsem to jako výmluvu k tomu, abych se od Willa tím rozchodem jakýmsi způsobem svobodila.
Projektovala jsem do Williama svoje vlastní obavy, které jsem měla z toho, co jsem to tady prováděla s Matteem. Ale popravdě se mi místo kýžené úlevy ještě víc přitížilo a ani v nejmenším jsem neměla o něco lepší pocit z toho, že ať se stane s Matteem cokoliv, tak tím Willa nepodvedu. Nemohla jsem být ta, která by zničila náš vztah, a tak jsem to raději hodila na Willa, ačkoliv za jiných okolností bych mu neochvějně důvěřovala a kvůli sestře rozhodně tolik nevyšilovala. Ale teď se mi to celé prostě hodilo do krámu, abych nebyla za tu mrchu já. Jenže samu sebe jsem tam stejně vnímala....
„Ne, to ne. Je to výborné, vážně,“ ujistila jsem ho, že moje zdlouhavé mlčení nijak nesouvisí s jeho kulinářskými dovednostmi. Jedno obočí mu vyjelo o něco výš, čímž mi dal najevo, že očekává ještě nějaké vysvětlení. V rychlosti jsem musela přijít na to, na co svést moje podivné chování, které mi rozhodně nebylo podobné.
„To… ten katalog,“ zkusila jsem, protože asi to jediné by mi mohlo bez potíží projít.
„Dokončila si ho?“ přeptal se se zájmem.
„Jo, jo… Ale nejsem si nějak jistá, jestli je to ono,“ zabručela jsem a slabě jsem si povzdychla.
„Myslel jsem, že si to konzultovala s madam Bruni, a ona ti ten koncept pece schválila,“ osvěžil mi paměť a ve mně dočista hrklo, jako ve starých hodinách. Lhát se nemá, evidentně se to fakt nevyplácí…
„Hmm, to sice jo, ale… nevím, prostě jsem z toho nějaká nesvá,“ zahrála jsem to do outu a nemínila jsem se v tom dál jakkoliv pitvat. Naopak jsem se mínila trochu vzpamatovat a vrátit se nohama na zem, jelikož bylo opravdu příjemné tu s Matteem takhle sedět.
„To bude dobrý, Em, uvidíš,“ povzbudil mě a zároveň mě ubezpečoval, že se nemám proč strachovat. Což nemám, protože ten katalog dopadl skvěle a já si za svou prací neústupně stála.
„Snad ano… Tak, máme nějaké plány co po večeři?“ přešla jsem k jinému tématu, a když mi neušlo, jak mu v očích tak živě zajiskřilo, znovu jsem se poněkud zarazila. Jednoduše jsem se obávala toho, co přijde, až my dva zůstaneme někde o samotě, při romantické chvilce. Nejspíš jsem ještě nebyla připravená na to to mezi námi posunout zase o něco dál. Jako by nestačilo, že jsem se k němu právě nastěhovala, že… A pak ten šílený rozchod s Willem.
„Co kdybychom se šli projít? A pak se spolu podívali na nějaký film? Nevím, něco takového… Užít si toho, že můžeme být spolu, aniž bychom si museli dávat pozor na to, jestli nás někdo nesleduje,“ nadhodil s takovým nadšeným výrazem, který se obratem přenesl i na mě a především mi vnukl spásnou myšlenku.
„Na film bychom mohli jít někam do kina, hm?“ vybafla jsem na něj, když jsem se upnula na tu vidinu večera stráveného někde mezi lidmi, nikoliv jenom ve dvou.
„Proč ne, klidně,“ vyhověl mi ochotně a nabral si spokojeně další sousto kuřete.
„Tak jo… Bylo by fajn vidět nějakou italskou klasiku. Není tady nějaké takové kino?“ zajímala jsem se, jelikož jsem si skutečně nenastudovala kulturní zázemí Janova, ale naštěstí jsem randila s někým, kdo tohle město znal od A až po Z. Krátce se zamyslel, načež se mu rty zvlnily v letmém úsměvu, když zřejmě na něco přišel.
„O jednom bych asi věděl, jestli stále funguje,“ pronesl nadějeplně s plnou pusou, přičemž pozvolna žvýkal.
„Výborně,“ zatrylkovala jsem, neposedně jsem se ošila a pustila se s mnohem větší chutí do jídla, které postupně vychladalo. Značně mě uklidňovalo, že jsem pro dnešní večer měla nějaký záchranný program.
„Když tak zkusíme jiné kino. A přinejhorším si uděláme kino tady, což bych asi bral spíš… Být jenom s tebou,“ oznámil mi zadumaně, když se nakonec přiklonil k variantě strávit večer spíš o samotě.
„A já… bych se asi spíš prošla chvíli na čerstvém vzduchu. Byla jsem skoro celý den zavřená uvnitř studia, “ argumentovala jsem s velice obstojnými důvody, vlastně fakty, které měly podpořit můj návrh. To se evidentně povedlo, když Matteo uvážlivě přikývl a pak se sladce usmál.
„Tak půjdeme ven a pak se uvidí,“ svolil vstřícně, čímž mi dal najevo, že kompromis pro něj dooravdy není sprosté slovo.
„Podle toho, jestli to kino dopadne nebo ne,“ upřesnila jsem podmínku onoho neurčitého termínu, kterou mi opět ihned odkýval a já se jenom v duchu pomodlila, aby to kino mělo stále otevřeno. Ale alespoň můžu jakkoliv improvizovat po cestě, že ano.
* * *
„To byl vážně krásný večer, Teo. Děkuju,“ rozplývala jsem se, když jsme se kolem půlnoci vrátili z města, ruku v ruce a romanticky opojení. Kino o kterém Matteo mluvil stále promítalo, takže jsme shlédli italskou filmovou klasiku Sladký život, kterou jsem viděla naposledy před několika lety na jednom z našich společných italských večerů, které dobrovolně povinně zavedla naše mamka. Krásnou procházkou tam i zpět jsme obkroužili centrum města, které v noci úžasně žilo metropolitním životem. Zářilo osvětlenou atmosférou a vonělo specifickou směsicí moře, jídla a vlahého vzduchu, které jsem se za tu dobu stále ještě dostatečně nenabažila.
„Taky se mi moc líbil. Vlastně… asi jsem tady ani žádný hezčí nezažil,“ prozradil mi, ne ani tak jako kompliment, ale spíš jako nečekaný objev. Stále mě držel za jednu ruku, jak mě nechtěl pustit a palcem mi zlehka přejížděl přes její hřbet.
„Ale nepovídej,“ sykla jsem nevěřícně a vrtěla nad tím lehkovážně hlavou.
„No jo… Nebo takhle, s žádnou ženou jsem takový večer, ještě nezažil“ poupravil svoje prvotní tvrzení a teď vypadal daleko poťouchleji, než před momentem, protože mě aktuálně tak trochu špičkoval.
„Ale no tak,“ bagatelizovala jsem to již podruhé, stejně tak škádlivě.
„Ty mi nevěříš?“ podivil se okázale a přitáhl si mě za ruku k sobě, a tou druhou volnou mě vzal pevně kolem pasu, aby si mě k sobě těsně přitiskl. Očima těkal mezi mýma očima a rty, které se na něj doširoka zubily, ale jak jsem si čím dál zřetelněji uvědomovala jeho blízkost, ze kterého se mi po těle rozlévalo závratně sílící teplo.
„Ještě aby jo, když si předtím beztak randil s těmi modelkami, které si fotil,“ rýpla jsem si do něj naprosto nepokrytě, jelikož tohle byla moje první domněnka, která mi proběhla myslí, jakmile se tak nevinně přiznal.
„Nikdy jsem neřekl, že jsem fotil modelky,“ namítl na svou obranu, ale znovu měl ve tváři takový zvláštní, lišácký výraz, který ho dle mého názoru a porozumění nonverbální komunikace jednoznačně usvědčoval. Současně mi chytil mezi prsty pramínek vlasů a začal si s ním pohrávat.
„Ale ani si to nevyvrátil, když jsem to zmínila,“ opáčila jsem duchapřítomně a jemně jsem mu zapíchla ukazovák pod ramenní kloub.
„A chceš, abych ti řekl, jak to teda bylo?“ nadhodil s varovně přimhouřenými víčky.
„Vlastně asi ne, viď?“ dovtípila jsem se velmi brzy, což ho rozesmálo takovým tlumeným smíchem, protože u mě stál opravdu velmi blízko.
„Věř mi ale, že… žádná z nich nikdy nebyla jako ty, Em,“ broukl mi se zrakem odvážně upřeným na mé rty, z čehož se mi znenadání značně zkrátil dech. Po páteři mi přejel mráz, který vyústil až v husí kůži, což bylo velmi osvěžující, jelikož doteď jsem zmírala horkem.
„Ale tys byl určitě vždycky pohledný, milý a důvtipný, že,“ odlehčila jsem, jakmile jsem nasucho polkla a nechala zmizet ten nepropustný knedlík v krku z té nervozity, a také těsné, vroucí blízkosti, kterou ve mně Matteo vyvolával.
„Možná jo, ale stejně by si ze mě tenkrát nebyla moc nadšená,“ připomněl mi, že jeho minulé já nemělo s tímhle Matteem v podstatě nic společného, což mi trochu pomohlo se na to přestat tolik upínat. Nicméně úplně vypustit tu domněnku, kolik žen mu prošlo náručí, ve které jsem si momentálně hověla já, se mi bohužel nedařilo.
„Ty by sis mě hlavně tehdy určitě ani nevšiml,“ poznamenala jsem ironicky a kriticky jsem se nad tím ušklíbla.
„Určitě jo, protože ty tvoje krásné veliké oči nejde přehlédnout,“ odporoval mi s vkusnou lichotkou, která mi vehnala lehkou růž do tváří. „Když já tenkrát prostě neuměl ocenit to, co na tobě teď obdivuju nejvíc,“ šeptl něžně a prstem mi přejel po klíční kosti, dál po rameni až nahoru kolem ucha a ke rtům. Naprosto spontánně jsem se vzápětí vrhla na ty jeho, jelikož jsem dál nevydržela odolávat jeho svádění, které mě doposud uvádělo do rozpaků. Obtočila jsem mu paže kolem širokého krku a nalepila jsem se přímo na něj, že by se mezi nás nevešel nejspíš ani špendlík. On si mě majetnicky držel jednou rukou těsně nad zadkem a druhou dlaň mi rozevřel na zádech, která jsem měla holá, díky důmyslnému crop topu, takže jsem přesně cítila, jak mě pod jeho dotekem pálila pokožka. Asi tolik k tomu, že si před ním chci držet trochu odstup. To se prostě reálně vážně nedá...
„Matteo,“ vzdychla jsem fascinovaně, když jsem se od něj odtrhla, jelikož mi již docházel potřebný kyslík. Nechal mi sotva pár vteřin na to, abych znovu popadla dech, načež si opět uzmul moje rty pro sebe, když se do nich nenasytně vpil. Svíral mě ve své náruči tak naléhavě, až jsem myslela, že mě do sebe snad vmáčkne. Zajela jsem mu prsty do jeho bujných kadeří, které si pro dnešní večer nechal rozpuštěné a jemně je stiskla v pěst, protože moje potřeba mu být na blízku byla neméně neodkladná jako ta jeho. Naše jazyky se spolu znovu střetávaly v divokém tanci, což i to mě málem přivádělo do stavu extáze.
Vzápětí mě nadzdvihl o pár centimetrů nad zem a doklopýtal se mnou až ke zdi, na kterou mě ve vší opatrnosti opřel a pak mě na ní natlačil svou těžkou vahou. Příjemně mě chladila, zatímco jeho horoucí tělo topilo jako kamna. Přesto mi občas z nějakého jeho smyslného pohybu či doteku přejel mráz po zádech. Vnímala jsem, jak se jeho vypracovaný hrudník zdvihá nahoru a dolů opravdu kvapným tempem a jak občas hlasitě zafuněl nebo mezi polibky nabral prudce vzduch do plic, což mi přišlo jako dostatečný důkaz jeho nezměrného vzrušení. Tlačil se ke mně především boky, z nichž vycházela primární potřeba mě takhle dychtivě laskat.
Můj mozek mi začínal vypovídat službu, když jsem mu zajela dlaněmi pod košili, která mu od pasu odstávala, jelikož měl nepoměrně narostlejší ramena. Nějak tak to nosil i Dwayne Johnnson… Lehce jsem mu přes ně pokožku přejížděla nehty, pod nimiž se nepatrně prohýbal a občas sykl, když jsem ho nepříliš citlivě zmáčkla. Celý podbřišek mi doslova hořel a každá buňka v mém těle vibrovala rozkoší.
„M-Matteo...“ zaúpěla jsem rezignovaně, když se mi od něj znovu povedlo se nějakým zázrakem odtrhnout. Pořád mě poměrně silně tiskl na zeď, přičemž mě jednou dlaní mačkal stehno, které bylo odkryté díky šortkám, které jsem měla až do pasu. Tu stejnou nohu jsem měla zaháknutou za tu jeho, kterou si kvůli lepší stabilitě opíral taktéž o zeď. Druhou dlaní si mě přidržoval za bok a jemně mě palcem přejížděl přes kůži.
„Hm?“ zabručel na znamení, že mi naslouchá, zatímco měl hlavu vtěsnanou mezi mou bradu a rameno a vousy mě lechtal na krku.
„J-já… musím… do sprchy,“ vysoukala jsem ze sebe s obtížemi, když mi opět naskočilo racionální myšlení.
„Rád se… přidám,“ využil situace, což se dalo předpokládat. Na potvrzení a také jisté navnadění mi lípl letmou pusu pod čelist a ještě mi na tom samém místě několikrát přejel sem a tam navlhčenými a značně prokrvenými rty.
„Víš, jak by to asi dopadlo… Vždyť mě znáš,“ podotkla jsem suše a posměšně, čímž se mi ho povedlo rozesmát, takže by mi tahle výmluva mohla teoreticky projít. Jakmile jsme se oba dostatečně uklidnili, uvolnili jsme se z toho křečovitého sevření a postavili jsme vedle sebe, nohama normálně na zem.
„Minimálně nějakou zlomeninou nebo tak…“ bavil se na mou adresu, ale ihned si mě utěšoval tím, že mě pohladil ve vlasech, které mi současně s tím také trochu urovnal, jelikož ani ty se nevyhnuly jeho nenechavým rukám.
„Právě proto… Snad to zvládnu sama,“ žertovala jsem dál a sama jsem ho chytila za ruku, abych si jeho prsty propletla s těmi svými. Jak jsem to udělala, jenom mě vděčně stiskl.
„Kdyby něco, tak křič,“ poradil mi dobromyslně, kdybych se ocitla v jakýchkoliv nesnázích.
„Hlavně buď na doslech,“ nakázala jsem mu neoblomně, nad čímž se pobaveně pousmál.
„Samozřejmě… Kdybych si to náhodou rozmyslel a rozhodl se riskovat nějakou fyzickou újmu,“ přitakal mi bezmyšlenkovitě a několikrát rozverně zahýbal obočím.
„Raději ne… Takhle jsi naprosto perfektní,“ vypadlo ze mě upřímně, načež jsem se jaksi přistiženě zakousla do spodního rtu. On se naoko samolibě pousmál, ale potom mi vlepil sladký hudlan na tvář, jak se chtěl asi za ten můj přímočarý kompliment ihned revanšovat.
„Už běž, nebo si tě odnesu do ložnice,“ zachraptěl mi těsně u ucha, když ho opět pohlcovala opojná touha, kvůli níž mu ztmavly oči ještě o odstín víc.
„Já myslela...“ nakousla jsem ostýchavě, čímž jsem dokonale zničila tu eroticky jiskřivou atmosféru mezi námi, což bylo asi jedině dobře, jelikož já prozatím skutečně nebyla připravená zajít dál. Na rozdíl od mého těla, které by ho přijalo okamžitě…
„Hmm, jo, spím zase venku, Em. Nechtěla bys taky?“ objasnil mi, že mě nehodlá týrat svou přítomností tam, kde jsem si plánovala po těžkém dni doopravdy odpočinout. Nakonec se mi díky němu povedlo na nějakou dobu zapomenout na to s Williamem, ale cítila jsem, že se nad tím musím znovu řádně pozastavit. Již s klidnějšími emocemi a určitým odstupem, který jsem za ten den získala.
„A-asi někdy jindy, dneska to byl dlouhý den. Už se těším do měkkých peřin...“ odstřelila jsem jeho nápad, ale ve vší slušnosti a zdvořilosti, aby si to nevzal zle. Vskutku jsem potřebovala vydechnout…
„Tak dobrou, lásko,“ popřál mi láskyplně a ještě mě na rozloučenou dlouze, procítěně políbil.
„Dobrou, Teo,“ šeptla jsem zmámeně, poněvadž ty jeho polibky mě vždy jakoby vrhly do úplně jiného světa, který moje podvědomí vůbec nechtělo opouštět. Naposled jsem se k němu přimkla, abych ho dychtivě políbila, protože prostě stále neměla dost. Alespoň v tomhle nezištném laškování, kdy jsem věděla, že se to nijak nezvrhne. Poté jsme se rozdělili a já přitom pomaloučku sestupovala z toho duhového obláčku štěstí rovnou do té bezútěšné reality, která zdaleka nebyla tolik růžová. Především když jsem zapnula telefon, kde se na mě sesypalo nespočet zpráv a zmeškaných hovorů, samozřejmě všechny od Williama. Tohle budu muset nějak dořešit…
Ani jsem ještě neulehla do postele, když mi cinklo upozornění na messengeru. Blesklo mi myslí, že jsem ten telefon vůbec neměla zapínat a vše to nechat až na zítra. Veškeré předešlé stopy po Williamově snaze mě kontaktovat jsem odstranila a mínila jsem to nechat prozatím být, ale tenhle poslední pokus byl úplně čerstvý. Záhy jsem zjistila, že zpráva přišla opravdu od Williama, který byl stále ještě vzhůru, čemuž se ale při pátečním večeru nedalo příliš divit. A ani při té bombě, kterou jsem mu dnešní dopoledne nachystala, ale trochu jsem doufala, že ho moje vyvedená sestřička zaměstná něčím jiným. Vytáhne ho někam do baru, na večírek nebo něco takového, aby se soustředil na něco jiného.
Em? Jsi tu? Nemuzu vubec spat. Porad musim myslet na to, co si rikala. Tys to myslela opravdu vazne, ze?… Kdyz si me cely den ignorovala, tak zrejme ano. Muzeme to jeste probrat, prosim? Prece… to po tolika letech neskoncime takhle. Vzdyt bylo vsechno v naprostem poradku, dokud si neodjela. Byli jsme spolu stastni a spokojeni. Nebo ne? Ale nikdy jsme se ani nehadali, dobre jsme si rozumeli. A najednou tohle…
Vim, ze to slo trochu z kopce, co jsi pryc, ale je to pro nas velka zmena a ani pro jednoho to neni tak snadne. Priznavam, ze alespon ja to nesu hodne spatne. Chybis mi, každý den vic a vic. Nekdy je to az k nesneseni, kdyz je tu doma takovy ticho a klid, na ktery nejsem zvykly. Jsem doopravdy rad, jestli ty se tam dobre bavis, ale na druhou stranu me to strasne stve, protože ja jsem bez tebe uplne marny. A když sem prijede tva sestra…
Vis, ze ti je svým zpusobem podobna? Jen se na me za to, prosim, nenastvi jeste vic. Kdyz tu je, tak mam nekdy pocit jako bys nikam neodjela, ale… rozhodne neni ty, Em. Ty si jedina zena, kterou miluju a kterou si chci vzit. Proto tomu nemuzu uverit a hlavne asi odmitam uverit tomu, ze by stacilo tak malo a nas dva to rozdelilo…
Em, zlato, znovu si o tom promluvme, prosim. Co treba zitra?
S únavnou jsem dočetla poslední řádky jeho zdlouhavé zpovědi, která mě svým způsobem obměkčila. Minimálně to ve mně vyvolalo silnou lítost za to, jak jsem se k němu zachovala a především že jsem mu způsobila takovou bolest. A taky se do mě dravě zabodl osten provinění, jelikož jsem jeho ranila proto, abych se sama vyhnula jakýmkoliv nepřijatelným pocitům.
Em? Prosim!! Z přemýšlení mě vytrhla další jeho zpráva.
Jestli u nas moje sestra porad je, tak se uz nemame o cem bavit, Williame. Naťukala jsem, nesmlouvavě a především vypočítavě, kdy jsem se raději znovu zaměřila na to, za co jsem ho mohla lynčovat, přičemž to bylo něco, za co jsem na něj mohla být hrdá. Nebo alespoň vděčná, že se snaží někomu pomoct. I když ten někdo je moje sestra…
Potrebuju nejaky cas pro sebe, Wille. Az budu pripravena, tak se ti sama ozvu. Jen me ted chvili proste nech, ano? Nepis mi, nevolej mi, nijak me nekontaktuj… Proste potrebuju nejaky odstup od toho vseho a uvedomit si, jak to vlastne doopravdy citim. Muzes to respektovat? Připsala jsem po jeho poměrně dlouhé odmlce, během které mi došlo, že u něj Valerie stejně zůstala a že asi netušil, co mi na to má napsat. Proto jsem toho využila a seznámila ho se svými podmínkami, o nichž jsem byla přesvědčená, že nám, nebo minimálně alespoň mně, určitě prospějí.
Dobre, Em… Budu cekat. Zatim se opatruj a… mej se. Miluju te. Vyhověl mi a o sekundu později byl již offline, z čehož jsem si vyvodila, že na něj už to bylo asi moc. Se skleslým povzdechem jsem ho následovala v odpojení se od dat, přetočila jsem se v měkoučké posteli na druhý bok a zkusila usnout s tím, že jsem si v mysli opakovala celý dnešní večer s Matteem, který byl jednoduše dokonalý. Až pak na ten jeho závěr…
Will to celkem slušně schytává, zatímco Ema si užívá nově nabyté svobody, a to docela ve velkém stylu. Není vám Willa tak trochu líto? Mně stoprocentně, tohle si rozhodně nezasloužil. V příští kapitole se nicméně objeví opět menší mráček nad tou jejich italskou idylkou.
Moc děkuji všem trpělivým přeživším, jste vskutku báječní! <3
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Diskuse pro článek Mr. Perfect - 37. kapitola:
May: Vůči Willovi je to skutečně solidně na pováženou, ale on naštěstí o ničem z toho, co se děje v Janově, neví.. díky bohu na druhou stranu, Ema zase neví, co on vyvádí v Londýně.. Ema mu sděluje jen to, co se jí hodí, a to samé by mohl dělat i on.. no prostě, kdo ví
Emě se to především hodilo do krámu, za jiných okolností by ho k vodě jen tak nepustila.. pořád si to umí v hlavě dobře spočítat
Ještě nás čeká minimálně jedna desítka kapitol, zdá se, že budu končit zase někde okolo 50. dílu, takže prostor na zápletky, komplikace, vyústění a rozuzlení stále dost..
Strašně moc ti děkuju za to, že stále čteš! Jsi prostě skvělá!
Docela mi Willa je líto, na druhou stranu se Em nedivím že začala tak vyvádět ohledně rozchodu. Není to sice moc dospělé, ale když má člověk pochybnosti, je to šílené a ubíjející.
Tak uvidíme jak se to bude všechno dál rozvíjet a hlavně jak se bude i vyvíjet dál vztah s Matteem a jak ještě osud zamíchá karty.
Těším se na další
Přidat komentář:
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!