OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Mentalist - 4. kapitola



Mentalist  - 4. kapitolaOmlouvám se tímto všem, kdo čekali (pokud čekali :D) na tuto kapitolu.
Snad se vám bude líbit, Taylor se nyní střetne se svým osudem a po návratu, který slibuje příští kapitola bude jeho život opět normální.
I když...

Mentalist - 4. kapitola

Taylor s Ushiou neslyšně kráčeli do hlubin svatyně pod dohledem kameného chrliče, který je po důkladném potvrzení totožnosti s nelibým výrazem vpustil dovnitř.

Ushiu zde už byla nesčetněkrát, takže jí pohled na neobvyklý interiér krypty nepřišel nikterak zvláštní. Za to Taylor měl co dělat, aby udržel svůj výraz pokerového hráče kvůli jejich průvodci. Raději si vždy hrál na mrtvého brouka, než aby zbytečně vzbuzoval podezření. Strop tvořila křížená klenba s mnoha nástěnými malbami na nichž bylo možno rozeznat několik bizarních scének pravděpodobně zachycených z dlouhé historiie této svatyně.

Malby je doprovázely i po stěnách tu a tam porostlmi mechem s početnými trhlinami jenž ještě umocňovaly zchátralost stavení. Kamenný strážce je vedl do hlavní komnaty, která sídlila až téměř na jejím konci. Ushiu v tom temném šeru mírně obklopovala její zářící aura, která jim zároveň osvětlovala cestu.

Taylor už dávno přestal počítat dveře, které přešli. Byly jich desítky a pořád postupovali dál do temné hlubiny. Některé byly otevřené dokořán ale přes tmu nebylo možné nahlédnout dál než za jejich práh. Jiné zase byly pobyty velkými hřeby a obehnány velikými řetězy. Později jak se Taylor dozvěděl od Ushii, to byly kobky zatracených. Těch, co už nikdy neměli vylézt ven a byly odsouzeni ke smrti žízní, hladem a následným sežráním krys.

„Vskutku nepříjemný osud,“ zamyslel se nad tím Taylor. Jakmile ale ve svém zorném poli zaznamenal menší změnu představující záblesk světla linoucí se z jedné zpola otevřené komnaty, vrátil se ihned do přítomnosti.

Kamenný chrlič něco zamumlal ve starobylém jazyce směrem k Ushie, která jen teatrálně kývla a poslala ho gestem pryč načež strčila do zchátralých dveří a vešla dovnitř.

První co Taylor zaznamenal bylo veliké čalouněné křeslo uprostřed místnosti. Něco ale Taylora zarazilo. To křeslo, které mělo s největší pravděpodobností připomínat trůn, bylo nové a působilo tak zcela nemístně. Bylo otočené čelem ke stěně vlevo, takže když někdo vstoupil, tak ten kdo na něm seděl, měl dveře po levé ruce. Celé to Talorovi a vlastně ani nikomu, kdo měl tu čest sem vstoupit nedávalo smysl. To však ale nebylo nic proti tomu, co spatřil potom.

Na trůně totiž seděl mladík se zavřenýma očima. Působil trochu křečovitě. Vypadal, jako by byl ke křeslu přikován. Jako by byli jedním…

Nicméně čím déle Taylor nyní i s překvapenou Ushiou zírali na mladíka, tím bylo vše divnější. Během mrknutí oka se však ztuhlý čas dal znovu do chodu a postava na trůně otevřela oči. Nejdřív mladík na židli naklonil hlavu na jednu a posléze na druhou stranu. „Vypadalo to, jakoby se protahoval,“ pomyslel si Taylor. Hned poté si ale mladík stoupl a rázně seskočil z trůnu.

„Těší mě moji milí,“ zahlaholil a přitom se mu z úst vyvalil oblak prachu. „Ehm, omlouvám se vám za své způsoby, ale je to celkem dlouho, co jsem již naposledy vstal. Mé jméno je Draguel. Jak jistě víte, má drahá,“ obrátil svůj pohled na Ushiu a vřele se usmál. „Vás ale také znám mladíku,“ pověděl Taylorovým směrem.

„Taylore White, věřím, že ti bylo předurčeno vstoupit do této země byť jen na krátkou chvíli. Bojím se, že budeš muset naši zemi opustit. Nejsi zde vítán a sám to víš, nebo ti to přinejmenším připomíná mozek  ve tvé hlavě. Tady Ushia ti pomohla zkoncentrovat mysl. Divím se, že již nejsi po smrti. S takovýmy nárazovými impulsy mysl všech příchozích vždy selhala anebo přivedla jejich majitele k šílenství,“ vzdychl s útrpným výrazem na tváři, jakoby opravdu litoval toho, že Taylor žije. Nezasvěcený mladík chtěl něco namítnout, ale to už ho přerušil Draguel: „Mluvme k věci. Chtěl bych tě především upozornit, že nejsem ten koho právě vidíš před sebou. Jsem jen odlesk mnoha tváří. Těch, co zde zahynuli…

Ráno má podoba vzhledem připomíná nezkušeného puberťáka. Ale jak čas plyne s polednem je ze mě mladý muž a večer je ze mě starý mrzák, co je rád že se udrží o holi. A...“

Odmlčel se aby nabral dech k dalšímu pokračování.

„S úderem půlnoci se stávám jedním z nemrtvých. Představ si například zombie, které můžeš vídat ve světě počítačových her ve vašem světě. V hororech a dalších věcech z čeho mají obvykle lidé strach. Stává se ze mě Banshee…

Jeden z nesrmtelných, co dosud přežívají v zákoutí vašich myslí. Ti, kteří před tisíciletími obývali váš svět stejně, jako vy dnes. To vše ale jen na zlomek vteřiny, která mi přináší nesnesitelnou bolest. Je to svět, který jsem si vybral a nikdy jsem nelitoval...

Dokonce ani teď. Ve světě myšlenek, tužeb a snů,“ řekl temně tichým tónem načež pokračoval. „Jen si to představte. Usmyslet si cokoliv se vám zachce. Po čem jste v životě toužili,“ vzdychl zasněně. „Mě ale jednoho dne napadla zrádná myšlenka. Jak mladému, tak ještě méně zkušenému se mi zachtělo ošidit smrt. A jak vidíte, povedlo se mi to. Jinak, než bych byl kdy plánoval, ale přec žiji už nějaké to tisíciletí spoután a uzavřen v tomto světě.

Vyrůstal jsem sám. Bez matky a bez otce.“ Taylora hned potom jak to řekl píchlo u srdce.

Věděl jaké to je…

Sice jen z části, ale představa vyrůstat naprosto sám ho děsila a byla pro něj nepředstavitelná.

„Odkázán jen sám na sebe,“ pokračoval Draguel. „Toho dne mě ta myšlenka zasáhla jako blesk z čistého nebe. Napadlo mě, proč nepovolat rodiče z mrtvých a nevynahradit si tak náš společný čas, který jsme neměli šanci strávit spolu?“ zeptal se sám sebe, ale hned pokračoval:

„ A tak jsem to udělal…“ zasténal a v jeho hlase byla cítit bezedná bolest, která ho sžírala až na dno propasti, která tvořila jeho srdce.

„Kdyby se mi to ale všechno povedlo, nestál bych tady v této kobce sám obklopen svými nemrtvými kumpány.

Vždycky to takhle nevypadalo, ale po nezdařilém pokusu rodiče přivést mezi živé, jsem byl velkou mocí odmítnut a odsouzen k věčnému prokletí, které mi nejen nedovolí v klidu zemřít, ale dalo mi moc povolávat nemrtvé a mrtvé  zase oživovat.

Kromě mých rodičů…“ Dodal teď už s agonií v hlase. Draguel se posadil. Po dlouhém monologu o své minulosti ho emoce přemohly.

Ushia s Taylorem až doposud zabráni do smutného příběhu upírali zrak na Draguela. Vládce země snů a tužeb opět vstal, tentokrát s nadějí na zahnání svých pochmurných úvah a vyhlídkou na novou činnost.

„Nyní bych tě rád přivedl mezi živé zpět na Zem. Ushio,“ oslovil zářící dívku, která očividně ještě ohromena Draguelovým příběhem nevnímala věci kolem.

„Můj pane?“

„Toho pána si můžeš klidně odpustit. Ale děkuji ti za úctu, kterou ke mně chováš až do našich posledních chvil,“ řekl Vládce.

„Jak to myslíte?“ otázala se Ushia se zjevným nepochopením ve tváři.

„Naše země umírá, stejně jako já. Lidé zapomínají…“ podíval se směrem k Taylorovi, jako by ho z něčeho obviňoval.

„Ale budu rád, když konečně umřu, byť se svou touhou zahlédnout rodiče a s dobrým skutkem před smrtí. Obávám se, že i ty jakožto obyvatelka tohoto světa nemůžeš odejít stejně tak jako já. Ale jistě mi dáš za pravdu, když říkám, abychom zachránili, co se dá. A to je v tuto chvíli jedině Taylor.“

Ještě než k Taylorovi tato slova dolehla měl ve všem jasno. Nevěděl jak ani proč, ale měl pocit, že i když pán mrtvých by měl správně hrát roli padoucha, připadlo mu, že dříve se zachoval pouze tak, jako by se zřejmě zachovala většina lidí v jeho případě. Touha, kterou je obdařen každý člověk ho přivedla až sem a také tu s ní zahyne. Uvědomil si, že je mu ho líto a Ushii také. I když se ze začátku nejevili oba příliš přátelsky, bylo mu jich líto.

V tu chvíli, jako by se otřásla zem. Z klenutého stropu začaly odpadávat kusy omítky a i jeho samotné kousky. Jeden málem dopadl na Taylora ale Ushia ho odstrčila a tím pádem nastavila své tělo místo jeho.

Veliký kus stropu jí zavalil polovinu těla od nohou až do pasu a zůstala tak zaklíněná neschopna pohybu. Taylor se rychle zvedl a rozběhl se jejím směrem dávaje si pozor na odlupující se kusy stropu s Draguelem v závěsu.

Oba jí obestoupili v protektorském postoji. Snažili se přitom chránit její horní část těla, která se žalostně svíjela pod vahou velkého kusu kamene.

„To si nemusela,“ povzdychl Taylor a naklonil se blíž jejího obličeje aby uslyšel poslední tichou odpověď. „Ale já chtěla. Bude to tak lepší… dávej na sebe pozor Tay... Ta…“ dolehla poslední slova k dvojici mladíků sklánějící se nad již mrtvou Ushiou, která se bezvládně svezla do mladíkova náručí.

Taylor měl co dělat, aby zadržel slzy, které se draly na povrch. Hlasitě vzlyknul a pohlédl na zkormouceného Draguela se zavřenýma očima odříkávajícího poslední motlitbu.

„Musíš jít, chlapče,“ odpověděl Draguel na otázku. Mladíkovi bylo divné, jak ho Pán snů nazval, ale jakmile se mu znovu podíval do tváře pochopil...

Během mrknutí oka byť to bylo neuvěřitelné se Draguelův zjev změnil k nepoznání. Byl to teď stařec, s dlouhými vlasy po ramena, plnovousem a zářícíma zelenýma očima upírajícíma na Taylora.

Jeho pohled byl až prosebný. Stařec ještě naposledy pohlédl na nechápajícího mladíka a s vypětím všech sil poslal Taylora zpět na Zem.

Sám přitom zemřel a spolu s ním i jeho věčná říše snů a tužeb.

„Taylore?“ otázal se kdosi neznámý.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Mentalist - 4. kapitola:

4.
Smazat | Upravit | 28.02.2012 [0:43]

No, frčí ti to furt dobře Emoticon Emoticon

3. cvisel přispěvatel
27.02.2012 [21:19]

cviselděkuji, já si s tím pravopisem a všelijakými pravidly pohraji ještě Emoticon

2. UV
27.02.2012 [19:32]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1.
Smazat | Upravit | 27.02.2012 [13:54]

*Pozor na čárky.
*Začátek věty vždy velkým písmenem.
*Oslovení se odděluje čárkami z obou stran.
*Píší se tři tečky a za nimi mezera.
*Nezapomínej ukončovat přímou řeč interpunkčními znaménky. (?!.,)
Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!