Rafael Donaghue si myslí, že mu hrabe, když vídá ve snech věci, které by normální člověk vídat neměl. Jeden z jeho snů se ale zdá být jiný než všechny ostatní. Jak? Dočtete se níže. Enjoy :)
13.08.2020 (19:00) • TinkerTailorSoldierSpy • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1171×
Prolog: Můry, vidiny, bludy
Rafael Donaghue se toho rána probudil z noční můry. Bez jediného pohledu na ženu, s níž minulou noc usínal, se zdvihnul do sedu, zapřel se dlaněmi o hranu matrace a zhluboka se nadechnul. Po šíji mu stékaly kapky chladného potu, hřbetem dlaně si přejel po oroseném čele. Oči raději nezavíral, jen naklonil hlavu do stran, ve snaze protáhnout se a řádně se probudit. Zdálo se mu o rodině, o bratrovi a sestře. Pokusil se sen v mysli zpětně přehrát, třebaže tušil, že to bude marná snaha. Nikdy předtím si ze svých snů nedokázal vybavit ani ťuk a jinak tomu nebylo ani dnes.
S výdechem se vyhoupnul na nohy a vyrazil k baru. Po paměti nahmatal flašku skotské a nalil si zhruba půl sklenice, jejíhož obsahu se zbavil několika hlty. Neměl výčitky svědomí z toho, že pil už před snídaní. Od doby, kdy koupil bar v proslulé francouzské čtvrti New Orleans, plavmo přešel od životního stylu zničeného studenta medicíny k bohémskému životu. Byla to sice trnitá cesta, ovšem stála za to.
„Rafe?“ zamumlala žena v posteli rozespale. Zdvihnul k ní hlavu. „Co se děje?“
„Děje se nový den,“ odpověděl jí poněkud suše, v důsledku čehož nesouhlasně zasténala.
„Už? Vždyť je teprve… brzo,“ ukončila to neurčitě, když se jí nepodařilo najít budík a plácla sebou zpět na nadýchaný, péřový polštář.
„Brzo je relativní pojem, když vlastníš bar. Tomu, co máš ty za brzo, já říkám pozdě na party, ale akorát na panáka.“
„Tomu nerozumím… No tak, pojď ještě do postele,“ zkoušela to, stejně jako všechny před ní. Přišlo mu úsměvné, že se zas a znova dělo to, čemu se útěkem z Bostonu pokoušel vyhnout. Upadal do stereotypu. Bolest hlavy, noční můry, obrazy lidí, které neznal, a míst, na kterých v životě nebyl, vášnivá noc s náhodnou zákaznicí, bolest hlavy, noční můry, alkohol, a tak dále.
„Promiň, kotě, práce volá,“ kopnul do sebe lok whisky přímo z lahve, než ji zavřel a uložil zpět na původní místo v baru. Rozešel se směrem do koupelny, než však zmizel za dveřmi, otočil se na společnici a obdařil ji falešným úsměvem. „V lednici je džus, jogurt a snad i nějaké ovoce. Pokud ne, tak sorry. Cestu ven najdeš sama, předpokládám. Takže, eh, dík za včerejšek a… měj se.“
Než žena stihla cokoli říct, zabouchnul za sebou dveře koupelny a zamknul. Vzápětí se o ně opřel zády. Ve spáncích pocítil neodbytnou, bodavou bolest. Obličej mu zkroutila bolestná grimasa a jemu nezbylo než zavřít oči. A sakra, tohle nebylo dobrý. Whisky na přeludy obvykle zabírala… ups?
„Co s ním?“ zasyčela žena před Rafovýma očima. Bohužel, měl výhled jen na její havraní mikádo, které jí sahalo zhruba po ramena, a také na bič s jiskřícím koncem, který svírala v ruce. Jedním slovem, domina par excelence.
„Neruš, přemýšlím!“ odseknul nesubmisivně vysoký asiat naproti ní, spojenýma rukama si přitom přemýšlivě jezdil po úzkých rtech. Raf ukročil do strany a provedl několik kroků kupředu. Věděl, že mu nic nehrozí, když se jich nebude dotýkat. Ti dva si ho nevšímali. Osoby v přeludech si ho nikdy nevšímaly, ba naopak – počínaly si, jako by tam nebyl.
Žena si odfrkla a protočila oči v sloup.
„Aha, tak až něco vymyslíš, Konfucie, dej vědět…“ Zbytek jejího projevu nevnímal. Zaměřil se na osobu mezi nimi. Na židli seděl svázaný, patrně omráčený muž. Delší vlasy v barvě mléčné čokolády mu z obou stran zakrývaly obličej, neboť mu hlava bezvládně visela tak, že se bradou téměř dotýkala hrudi. Raf si před dotyčného dřepnul, aby zjistil, zda bylo možné pohlédnout mu do tváře, aniž by se ho dotknul.
Bylo… tedy, z části. Zjistil, že je muž běloch, ale do očí mu neviděl a spodní část jeho tváře zas pro změnu kryly vousy. Snažil se, protože mu ten zoufalec připadal povědomý. Stačilo ještě pár sekund a…
„Vezmeme ho s sebou. Tvůj bič mu jazyk nerozvázal, ale uvidíme, jestli dokáže panáček vzdorovat i Radě.“ Asiat se odebral směrem k muži na židli. Zbývalo jen pár sekund. Raf si uvědomil, že musí jednat, pokud chtěl zjistit, kdo je ten nebožák.
„Tak jo, teď na tebe chmátnu, chlape, jo? Beztak to nebude fungovat, páč nejsi můj typ, ale potřebuju vědět, kdo sakra jsi.“ Zdvihnul se do stoje, natáhnuv ruku k brunetovým vlasům s tím, že mu zakloní hlavu. Jen co sevřel v dlani chlápkovy vlasy, brunet sám od sebe prudce zvednul hlavu, čímž Rafaela náležitě vyděsil.
„Uá! Co to sakra…?!“ vyjeknul ten z brunetů, jenž se doposud zdál být jediným brunetem při vědomí. Chyba lávky!
Raf naprázdno polknul, ale neodpustil si pohled směrem k tváři neznámého. Oči svázanému nepřirozeně zářily rudou barvou. Lapal po dechu a vymrštil se do stoje, přičemž chmátnul po Rafově rameni.
„Hej!“ vyjeknul Donaghue, neboť nestihnul uskočit. Chlápek ho svíral dost silně, proto se ho Raf pokusil chytnout za zápěstí a odtáhnout ho pokud možno co nejdál od sebe. To ale nešlo. Rafova dlaň prošla brunetovou rukou, jako by byl duch on sám a ne brunet. Nechápal, co se to dělo, něco takového se mu ještě nestalo. Za to si byl jistý, že něco v tomhle bludu bylo špatně. „J-jenom klid! Nechci ti ublí-“
„Bratry, sestru přivolej, moc z temnoty povolej. Osud můj ať v rukách mají, světlo o pomoc žádají!“ zasípal brunet a Rafa to konečně přimělo mu řádně pohlédnout do tváře. Brunetovy oči zhasly. Chvíli na Rafa koukal velmi dobře známými, lidskými, pomněnkovými duhovkami, a Donaghuovi konečně došlo, odkud ho znal. Jak by taky ne, strávili spolu dětství.
„G-Gabe? Jsi to ty?!“ zakoktal překvapeně.
Svázaný brunet rychle přikývnul. „Najděte mě. Spolu.“
„Ale jak? A co myslíš tím spolu? Podívej, já-“ Nedostal příležitost říct cokoli dalšího. Gabrielovi se v momentě protočily panenky a on padnul zpět na židli, v bezvědomí. Rafa přitom do hrudi zasáhla silná tlaková vlna, v důsledku čehož letěl skrze celou místnost, dokud zády nevrazil do protější zdi. Z úst se mu vydral bolestný skřek, než se mu zatmělo před očima. Musel se týlem praštit do zdi, neboť cítil, že ho opouštělo vědomí.
Přesto si nemohl odpustit poslední ironickou poznámku, než omdlel: „Skvělý. Dík za smysluplný pokec, brácho! Jako vždycky…“
Následující díl »
Autor: TinkerTailorSoldierSpy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Love, Gabe: Prolog:
Fluffinko moje milovaná! Ani nevíš, jako šťastná jsem jenom ze skutečnosti, že si tu píšeme pod novou povídkou. Obzvlášť když si uvědomím, jaké stresy máme obě za sebou... Ale všechno dobře dopadlo! Hurá! Teď už jenom špetičku té múzy, a bude to v cajku. 
Tyjo, Raf je kde co, ale sympaťák jenom když musí nebo chce. Bude s ním ještě sranda, hlavně proto, že pro sprosté slovo nejde daleko, stejně jako jeho sourozenci. 
Co se Gaba týče, nejde ani tak o to, co udělal, jako spíš o to, k jak ožehávemu infu se dostal.. Ví víc, než by bylo záhodno, nu. 
Děkuji ti za komentář, a jsem moc ráda, že tě prolog bavil. Snad se k němu přidají i zbylé kapitoly. 
Raf vypadá jako sympaťák! 
A zatím teda nevíme, o co go, zavání to mytologií, ale sem s tím, třeba mě to nakopne k dopsání té mojí báje. Copak Gabe provedl, že potřebuje sourozence, aby ho tahali z bryndy? Těším se na to a jsem ráda, že si od tebe zase můžu něco přečíst, chybělo mi to!
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!