OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lost in the middle -10. kapitola

12.07.2009 (11:36) • Nenefer • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1353×

Vklouzla jsem do vany a jako by se v horké vodě rozpustily i všechny mé starosti. Začalo mi být teplo a když se mé vnitřnosti dostatečně prohřály, pocítila jsem obrovský hlad.
Vylezla jsem ven a vypustila vodu, trochu jsem se otřela a oblékla si huňatý, hřejivý župan.
Oba seděli u stolu a zřejmě rozebírali to, co se mi stalo. Ztichli, když jsem scházela schody.
Sedla jsem si proti Willovi a pohlédla na něho.
„Jak je ti?“ Zeptal se Will.
„Dobře, díky.“ Odsekla jsem.
Napětí mezi námi se dalo krájet, Sol by byl hloupý, kdyby to neviděl a on rozhodně nebyl hloupý.
„Děje se něco?“ Zeptal se a podíval se po nás, když přede mě pokládal talíř s večeří.
„Mel je na mě asi naštvaná, trochu jsem ji v autě domlouval.“ Will se zatvářil kysele a vstal od stolu. Měla jsem sto chutí se po něm vrhnout a začít ho škrtit, to snad ani není možné, jaký on je pokrytec. Zatnula jsem ruce v pěst a vrhla po něm vražedný pohled. Pochopil, neusmál se, jen trhnul rameny a vypařil se do svého pokoje.
„Asi do toho kina půjdeme jindy, co říkáš?“ Sol si sedl ke mně.
„Ano, nejsem si jistá, jestli bych to po tom dnešku zvládla.“ Začala jsem uždibovat večeři a koukala se radši na jídlo než na něj.
„Will umí být nepříjemný, když chce, že?“
Kývla jsem. „Hodně nepříjemný.“
„Půjdeš si teď lehnout?“ Podíval se mi do očí.
„Jo, asi si potřebuji odpočinout. Byl to dneska docela náročný den.“
Sebral mi prázdný talíř a pohladil mě při tom po ruce. Vzhlédla jsem k němu a vykouzlila něco, vzdáleně podobné úsměvu.
„Sole, můžeš se, prosím, ještě na chvilku posadit? Potřebuji ti něco říct. Něco co se týká mě a tebe a taky tak trochu Willa.“
Spojila jsem své ruce na stole a zahleděla se na ně.
Sedl si naproti mě a položil své obrovské dlaně přes ty moje.
„Jsem tady a poslouchám, můžeš mi říct všechno.“ Jeho hlas byl tichý a konejšivý.
Nadechla jsem se, musela jsem to ze sebe vysypat najednou, jinak bych to asi nezvládla.
„Sole, já…“ Ani nevím jak, ale za zády se mi objevil William a položil mi své ledově chladné ruce na ramena.
„Můžeš na slovíčko, Sole? Myslím, že tu máme veliký problém.“ Will pokynul ke garáži a nespouštěl ze Sola oči.
„Může to počkat, Mel?“ Sol se zdál být nerozhodný, ale pustil mé ruce a napůl se postavil.
„Jasně, není to nic důležitého.“ Sklopila jsem hlavu.
Odešli a já se vrátila do ložnice. Byla jsem na Willa naštvaná, ale mohlo mi to dojít hned, že to nebude jen tak, když bude v domě on.
Oblékla jsem si pyžamo, vlastně jen světle modré pyžamové kalhoty a bílý top na ramínka a vlezla si pod deku.

V noci jsem se několikrát probudila a můj spánek byl mělký a tak nějak neuspokojující. Byla jsem rozlámaná a naštvaná sama na sebe i na něj.
Zamrkala jsem do tmy a podívala se na budík. Sakra, dvě hodiny v noci, obrátila jsem se na druhý bok a leknutím se posadila.
„Bože, ty nemáš vlastní pokoj? To musíš pořád otravovat tady?“ Vzhůru jsem byla ve zlomku vteřiny. Úplně mě ovládl vztek. Seděl tam, stejně jako minulou noc a pozoroval mě.
„Myslíš, že Solovi nedojde, že je něco špatně, když trávíš noci u mě?“
„Sol je venku, poprosil mě, abych tě pohlídal. Začal nám ve městě bláznit jeden upír, jel se o to postarat.“
Řekl to naprosto klidně a dál na mě zíral.
„Co když se mu něco stane, měl jsi jet s ním.“ Pocítila jsem ostré bodnutí strachu.
„Neboj, on se o sebe dokáže dost dobře postarat sám.“ Zhluboka vzdychnul.
„Myslel jsem Mel, že jsme se dohodli. Tys to opravdu chtěla udělat, že? Řekla bys mu to, kdybych tě nezastavil.“
„Jo a řeknu, hned jak budu mít příležitost.“ Zatvrzele jsem zahuhňala a složila si ruce na hrudi.
„Melanie, nedělej to, varuju tě.“ Zavrčel, až mi naskočila na zátylku husí kůže.
Už mě s tím pěkně štval, rozhodla jsem se jednat.
„Nebo co?“ Vyprskla jsem naštvaně a podívala se mu do očí. Žhnuly žlutě a i v té tmě vypadal nebezpečně.
„Co mi uděláš?“ Zatnula jsem čelist a tvrdohlavě se podívala stranou.
Každý jeho nádech se prolínal s tichým vrčením, upřeně pozoroval každý můj pohyb.
„On je ten nejšlechetnější a nejhodnější člověk, kterého znám a ty mu chceš ublížit.“ Změnil taktiku.
„Nechci mu ublížit, ale nemůžu předstírat, že ho miluju, to nejde.“
„Ale ještě předtím, než jsi se tak bláhově rozhodla, že chceš mě. Líbil se ti, mohla bys ho…“
„Nech toho, Wille.“ Vykřikla jsem a zabodla do něho naštvaně pohled.
„Nejsem žádná tvá hračka. Když mě nechceš, fajn. Srovnám se s tím, ale Sola nemiluju.“ Chtěla jsem vstát a odejít z pokoje, ale on mě pevně chytil za zápěstí, až to zabolelo.
„Pusť mě.“ Zavrčela jsem a podívala se na jeho ruku na mé.
Trvalo to možná jen pár vteřin, ale mě se to zdálo jako hodiny. Bez hnutí si mě měřil pohledem a pak své prsty povolil a já si přitáhla ruku na hruď. Kdyby zmáčkl ještě o trošičku víc, určitě by mi ji zlámal.
Shodila jsem nohy z postele a zapřela se o paže, abych mohla vstát, v ten samý okamžik jsem ležela na zádech uprostřed lůžka. Skláněl se nade mnou a ruce mi tlačil k přikrývce.
„Pusť.“ Snažila jsem se vykroutit, ale jeho sevření nepovolilo.
Jeho oči postupně hnědly až nabraly jeho přirozenou barvu. Ani jsem nedýchala, bylo to zvláštní, sledovat to.
Těkal pohledem mezi mýma očima a byl napjatý jako struna. Jeho obličej byl jenom pár centimetrů od toho mého. Cítila jsem na pokožce v obličeji každý jeho nádech i výdech. Užívala jsem si sladké chuti jeho dechu. Nevěděla jsem, co chce dělat, ale věděla jsem, co chci udělat já.
Nadzdvihla jsem se a přejela jsem zlehka nosem po jeho čelisti. Ztuhnul a o malinkatý kousek se odtáhnul. Pak se mi ale znova podíval do očí a bylo to jako by se rozhodl, jako by se s tím smířil, jako by rezignoval na svou odtažitost.
Něžně se usmál a jeho oči se zaleskly. Sklonil se ke mně níž, už se svými rty skoro dotýkal těch mých, váhal. Netrpělivě jsem se zavrtěla a tu vzdálenost několika milimetrů překonala jako první. Okamžitě pustil mé ruce a zapletl mi prsty do vlasů. Ležel teď nade mnou, opírajíc se pouze o lokty. Drtil mě pod sebou plnou vahou svého těla a mně to bylo jedno. Byl tady a chtěl mě, zrovna teď mě chtěl. Byla jsem šťastná.
Zajela jsem jemně rukama pod jeho tričko a přetáhla mu ho přes hlavu. Hodila jsem ho někam vedle postele a okamžitě se k němu těsně přitiskla. Mé prsty pomalu postupovaly po jeho pažích, přes ramena na jeho vypracovaná záda. Při každém mém dotyku se zachvěl. Objížděla jsem konečky prstů linii kolem jeho páteře. Jeho polibky byly naprosto dokonalé chladné hebké a temné. Vsunul mi jazyk do úst a já si opět užívala jeho sladké chuti.
„Chci tě, moc tě chci, prosím.“ Šeptala jsem, zatím co svými rty sjel opatrně po mém krku a zastavil se nad vrchním lemem mého trička.
Dýchal zrychleně, asi jako já. Když se vrátil na můj krk a začal mi špičkou jazyka dělat po šíji kolečka, zvrátila jsem hlavu a hluboce vydechla. Strašně to lechtalo a studilo. Cítila jsem, jak mne začíná pálit oblast podbřišku. Vzrušoval mě a já zavřela oči, když se mi z úst ozvalo první zasténání.
Pozvedla jsem svou pánev proti němu a cítila jeho vzdouvající se mužství. Chtěl mě stejně, jako já jeho, o tom nebylo pochyb.
Stáhl mi tílko a přejel mi dlaní mezi ňadry, jeho chladný dotyk způsobil, že se mi bradavky zahrotily. Okamžitě toho využil a jemně je objel jazykem.
„Wille.“ Vydechla jsem vzrušeně a přitáhla si jeho obličej k dalšímu polibku.
Ležel na boku vedle mne. Jednou rukou se podpíral a druhou obratně stáhnul mé kalhoty ke kolenům. Shodila jsem je a on si mě přitiskl k sobě. Pohladil mě po zadečku a pak přejel prsty pomalu do mého klína. Cítila jsem, jak mne polévá horkost i jak mi krev bláznivě tepá ve spáncích. Jeho ledové tělo mi teď přinášelo úlevu. Špičkami prstů začal opatrně obkružovat můj klitoris a já zapomněla na svět okolo. Hlava se mi točila a v krku jsem měla sucho od toho, jak zhluboka a přerývaně, jsem dýchala.
„Mel, miluji tě. Tak moc, ani nevíš.“ Šeptal mi do kůže, když se opět ústy vrátil na mou potem zborcenou šíji.
Podbřišek jsem měla vzrušením jako v ohni a svíjela jsem se pod tlakem jeho zkušených prstů.
Políbila jsem ho na krk a zuby jemně stiskla jeho voňavou pokožku. Prsty jsem se zlehka dotýkala jeho hrudníku. Svezla jsem se ústy na jeho prsní svaly a svým horkým jazykem přejela jeho chladné bradavky. Brázdila jsem špičkou jazyka po jeho ledovém břiše a zastavila se až těsně pod jeho pupíkem. Zasténal a za ramena mě vytáhnul opět k sobě.
„Mel.“ Zašeptal vzrušeně.
Překulila jsem se na záda a on se vztyčil nade mnou. Dlaně jsem mu přitiskla na zadek a stáhla jeho kalhoty do půli stehen, víc nebylo potřeba. Mezi stehny mě zastudily jeho boky a když se mi o můj vlhký a horký klín otřela špička jeho přirození, zalapala jsem po dechu. Zaryla jsem nehty do jemné ledové kůže na jeho pozadí a on zasténal. Ten nádherný zvuk, prozrazující jeho touhu a vzrušení, se mi zaryl do mozku a popohnal mou vlastní.
Chytil mé ruce a za zápěstí mi je zkřížil nad hlavou, chtěl být pánem situace a mně to vyhovovalo. Cítila jsem, že má v téhle oblasti o mnoho víc zkušeností, nechala jsem se jím vést.
Zadívala jsem se hluboko do jeho nyní žlutých očí a pomalu propnula boky proti němu. Sklonil hlavu a zavřel oči, vstoupil do mne pomalu. Ten první pohyb byl nepopsatelný, jeho ledové tělo se spojilo s mým horkým a pulsujícím. Zaklonila jsem hlavu a tlumeně vykřikla vzrušením.
„Miluj mne, prosím.“ Šeptla jsem a nohama objala jeho boky, abych ho v sobě udržela i kdyby si to náhodou rozmyslel.
Pustil mé ruce a zapřel se o paže, prověsil se v ramenou a s dalším prudkým přírazem se mi podíval do očí.
Dýchala jsem zhluboka s pootevřenými ústy, rty se mi chvěly a já cítila, jak mě jemně brní.
„Jsi dokonalá.“ Jeho hlas byl sotva slyšitelný a naprosto roztřesený.
Sklonil se ke mně a špičkou jazyka obkreslil kontury mých úst. Pak se skulil pode mne a aniž by přerušil naše vášnivé spojení, vyhoupl si mě na klín.
Chytil mě pevně za zadeček a já se zapřela dlaněmi o jeho tvrdý hrudník. Hladil mě po zádech a pak se zaměřil na má ňadra. Nejdřív si s nimi opatrně pohrával, dráždil palci mé bradavky a mnul je mezi prsty, pak se nadzdvihl, opřel se o jednu paži a skoro seděl, když sklonil svou hlavu a vsál jednu z nich do úst. Druhou rukou pevně svíral můj zadeček a pomáhal mi najít to nejpříjemnější tempo.
Mé vzdechy se změnily v hlasité sténání. Cítila jsem, jak se mým tělem rozlévá horkost. Přesunula jsem své ruce z jeho krku a zapřela se dlaněmi o jeho kolena. Hladil mě po bříšku a na stehnech a já cítila, jak mi po jeho ledovém dotyku vstávají chloupky.
Když mým tělem projela vlna vyvrcholení, vydral se mi z úst výkřik srovnatelný s výkřikem raněného zvířete. Nebylo v tom zbla lidského. V ten okamžik mne tvrdě chytil za boky a stáhnul mne na své tělo s co největší razancí.
Zhroutila jsem se na něho a zapřela se čelem o jeho hrudník, dal mi pár vteřin na vzpamatování a pak mne překulil opět pod sebe.
Vztyčil se nade mnou klečíc a za boky vytáhl mou pánev do vzduchu. Vzrušovalo mě, vidět jeho tělo takhle. Lesknoucí se mým vlastním potem.
Držel mě pevně, a jeho pohyby byly rychlé a tvrdé. Propnul se a zaklonil hlavu, když se jeho tělo rozklepalo a on dopadl na všechny čtyři. Ještě párkrát tvrdě přirazil do mého měkkého klína a pak se zhroutil na mě. Ležela jsem na zádech s nohama pokrčenýma, on odpočíval mezi mými stehny. Když se uklidnil, vyhoupl se nade mne a s výrazem neskonalého uspokojení mě začal pomalu líbat.
Pomalu jsem se zklidňovala, můj dech se prodlužoval a prohluboval, a rytmus mého láskou přetékajícího srdce se vracel k normálu.
Lehl si vedle mne a já se mu okamžitě stočila v náručí. Přehodila jsem nohu kolem jeho boků a přimáčkla jsem se k němu.
„Co bude teď?“ Šeptla jsem a snad ani nechtěla slyšet jeho odpověď.
„Nevím, lásko, to opravdu nevím.“
Políbil mě do vlasů a já zavřela oči. Cítila jsem se s ním nádherně.

Autor: Nenefer, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lost in the middle -10. kapitola: