OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lost in the Love - 7. kapitola I

29.10.2013 (14:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1302×

NERIA

Už tomu bylo devět dní, co jsem Jareda viděla naposled. Myslela jsem si, že se tak nějak budu cítit, jakože blbě, ale nikdy jsem ten pravý Jaysťák nezažila. Bylo to horší, než jsem se kdy odvážila vůbec pomyslet. Fakt mi nevýslovně moc chyběl. Nicméně mi má hrdost nedovolila, abych za ním šla a žadonila u něj o kousek své ctěné pozornosti, kterou věnoval všemu možnému, akorát mně ne. Většinou patřila ale té jeho prsaté nádheře. Ne, to ode mě není fér. Během jednoho večera jsem stihla poznat, že je to celkem vážně milá holka. Přesto jsem se si na ni dávala pozor. V Jaredově zájmu samozřejmě, jelikož se zdál být příliš pohlcený na to, aby viděl, jaká doopravdy je. Něco mi na ní nesedělo, jenže jsem nesvedla poznat co. Možná to byla akorát moje ostražitost a rezervovanost vůči ní, protože jsem na Jaredovi viděla, že je po docela dlouhé době opět šťastný a spokojený, takže jsem nechtěla, aby se stalo něco, co by mu to pokazilo. Takhle se to mezi přáteli dělá, ne?

Beztak jsem nějak často v jejich společnosti nepobývala, protože mi to nebylo nijak zvlášť příjemný, takže jsem stěží poznávala jeho vyvolenou blíž. Sice mě při pohledu na rozzářeného Jareda naplňoval ten samý pocit, ale při pohledu na ni mě napadalo to samý stále dokola, a co mě mnohdy uvádělo téměř až do nepříčetnosti – že mi ukradla mého nejlepšího přítele. Chtě nechtě jsem na ni žárlila, obzvlášť když mě napadlo, jestli má vůbec ponětí o tom, co v něm má. Jestli si vůbec uvědomuje jeho neocenitelnou hodnotu. Jestliže ne, tak musí být buďto slepá, anebo úplně pitomá. A proto jsem ji nemohla mít tolik ráda, jak bych chtěla a jak by si možná i zasloužila. Zatím jsem ji stejně pořádně neznala, takže jsem se kvůli tomu nemusela cítit úplně tak špatně. Ale fakticky mě dost štvalo, že mi ho nenechávala trochu i pro mě. Byla jsem na něj zvyklá, vídali jsme se skoro každý den, a najednou to přestalo. Trochu šok.

Takže jsem Jareda nahradila kamarádkou, jenže ona není on. Když jste zvyklí na mužskýho kamaráda, je to velký nezvyk mít najednou kamarádku. Navíc je to prostě jiný, no, a co budeme povídat, není to ono. Jareda stejně nahradit nejde, ať bych se snažila sebevíc. I když… Kdybych si našla takový protějšek k Anahi - co to je vůbec za jméno? – možná bych to snášela líp. Anebo jiného kamaráda, to by taky šlo. Logicky byl ihned nasnadě jeho brácha, jenomže ta jeho jakási slabost pro mě z něj zrovna ideálního kandidáta na nového kámoše nedělá. Třeba ho to už přešlo. Měla jsem Shannona hrozně moc ráda, ale s Jaredem byli poměrně odlišní, a Jared mi seděl jednoduše víc. Hm, za zkoušku nic nedám a třeba budu aspoň vídat Jareda častěji. Hm, tak tomuhle se říká zoufalost…

JARED

Když jsem Anahi potkal, sice jsem v nestřežených okamžicích pomýšlel na naši budoucnost, ale netušil jsem, že to půjde takhle snadno. Rychle jsme se sblížili a náš vztah se posouval čím dál víc dopředu. Anahi si pořidla v L.A. další byt, abychom to k sobě měli blíž, protože o sestěhování se mluvit nedalo. Až takhle daleko jsme se nedostali. Měl jsem jí plnou hlavu, natolik plnou, že jsem z ní vytěsnil dokonce i Riu. Ovšemže ne úplně, akorát jak jsem potřeboval. No, hlavně abych ji přestal ve své hlavě vídat nahou nebo se mnou v posteli. Teďka už jsem si takhle představoval jenom Anahi. Vlastně jsem si ji nemusel představovat, protože jsem ji přesně tak viděl celkem často. Teprve když jsem si začal pravidelně užívat, zjistil jsem, že mi to předtím nehorázně chybělo. Překvapivě. Pak jsem neměl bejt nesvůj. Jednou za čas to někomu jako mně prostě nestačí. Odhadl jsem Anahi prvně naprosto správně. Ještě aby ne, když z ní ten nepřehlédnutelný sexuální náboj přímo sálal. Později mi to dokázala hned několikrát a pokaždé velice kreativně.

Trávili jsme spolu tolik času, kolik nám naše povinnosti dovolovaly. Jako modelka to měla zařízené stejně jako Ria, ale naštěstí si nelibovala ve vymetání všelijakých akcí a párty, které se v tomhle městě pořádaly, takže jsme na sebe měli víc času. Rádi jsme spolu sledovali dokumenty anebo jsme hráli. Ona uměla na piano, a tak jsem ji doprovázel na kytaru. Hrozně ráda se chodila potápět, hrát golf nebo jezdit na koni. Taky občas malovala, a musel jsem uznat, že hodně působivě, když mi pár svých děl ukázala. Čím víc jsem se o ní dozvídal, tím víc se mi líbila. Ze začátku jsem si připadal trochu jako hajzl, protože jsem si s ní začal jenom proto, abych nemusel myslet na Riu, ale nakonec jsem byl fakt rád, že jsem to udělal. Něco mi říkalo, že by z toho mohlo něco být… Něco i vážnějšího. Akorát jsem netušil, jestli to ona vnímala podobně. Každý jsme byli trochu někde jinde, ale společně to fungovalo skvěle. A kdyby z toho nemělo být něco víc, tak alespoň nebudu na nějakou dobu trpět nedostatkem kvalitního sexu.

Jediný, co mě pro tuhle chvíli štvalo, bylo to, že jsem se moc s Riou neviděl. Odpočinul jsem si od ní, protože v tý kritický situaci to byla taky tak trochu ponorka, a už mi začala hodně scházet. Dokonce jsem měl potíž s tím si jistě vybavit, jestli mají její oči barvu spíš tmavě oříškovou, nebo čokoládovou, jak jsem ji dlouho neviděl. Tipoval jsem tu čokoládovou. Chyběl mi ten její zářivý úsměv a překvapivě i to její jindy otravné umanuté rozhodovaní za jiné. Vždycky při tom krčila tak roztomile nos…

Jenže jsem se nepatrně obával toho, že když ji zase uvidím, bude to zpátky. Mnohokrát jsem si ty dvě totiž srovnával a našel jsem spoustu podobností. Nakonec se mi ale povedlo si namluvit, že Anahi je naprosto odlišná, výjimečná a hlavně moje. 

Neušlo mi, že když byly ty dvě ve stejné místnosti, panovalo mezi nimi takové mírné napětí. Snažily se nedat to najevo a chovat se k sobě přátelsky, ale hrály to na sebe lehce falešně, když zrovna nestály každá na druhé straně místnosti. Dumal jsem nad tím proč, jenže jsem došel akorát k tomu, že Anahi se nezdá, že je zrovna Ria moje nejlepší kamarádka, a Ria zase myslela na moje dobro. Co jinýho? Naštěstí, nebo naneštěstí, jsme se příliš často dohromady nescházeli, protože by to bylo přinejmenším divný. Ria se přirozeně stáhla a dávala prostor nám dvěma, což od ní bylo milý a ohleduplný, ale už toho prostoru bylo zbytečně hodně. Akorát jsem jí nehodlal dát vědět já jako první, když jsme se dlouho neviděli, tak ať se ukáže, protože kdyby doopravdy chtěla, bezpochyby by se sem sama navezla. To jí nikdy problém nedělalo. Nikdy nepotřebovala můj souhlas či pozvání. Dělala, jak uznala sama za vhodné, a to bylo na jednu stranu občas docela protivný, ale z větší části obdivuhodný. Jakmile si něco umanula, nic ji nezastavilo. Zajímalo by mě, čím se zaměstnává teď, když tu neosvěžuje atmosféru svojí energickou přítomností. I Shannon se po ní ptal, že tady už dlouhou dobu nebyla, ale u něj není divu. Často říkal, že se moc ráda kouká na tu její výstavní prdelku, ale určitě nejenom na ni. Víme. Já jsem se mohl koukat jedině na zadek svojí přítelkyně, a že se bylo na co koukat. No, a co potom třeba v černé krajce…

RIA

Moje touha po mužské společnosti nebrala konce, a když pokročila do takové fáze, kdy jsem na svoje kolegyně z práce byla jaksi nevrlá, rozhodla jsem se s tím skončit. Prostě jsem se sbalila a vyrazila jsem do rezidence bratrů Letovic. Vůbec jsem netušila, jestli mají nějaké plány, a ani mě to nezajímalo. Přece se nebudu ptát, jestli můžu přijet, ne? Navíc mám od jejich domu klíče, takže to mluví za vše. Má je ta Anahi taky?! No, a jestli ji tam Jared má, to je mi absolutně jedno. Však ona ho má pro sebe víc než dost, tak by mohla na chvíli vyklidit pole. Sice jsem neměla nic zas tolik důležitého na srdci, co bych mu musela neodkladně sdělit, ale ten všude obklopující estrogen mě přiváděl k šílenství. Zrovna dneska se konala jedna pěkně se tvářící akcička, opět ve Venice, kam jsem plánovala Jareda vytáhnout. Kdyby tu Anahi byla, tak s ní a ještě se Shannem, anebo bych zmobilizovala bratra a Anu, kdyby Shannon nemohl, a když by tu nebyla, vyrazili bychom si jako tradičně ve dvou. To by mi vyhovovalo ze všeho nejvíc. Jenom Jared a já, jako kdykoliv předtím. Tak to bylo nejlepší.

„Mamka je doma!“ zvolala jsem do prostoru domu, když jsem vešla dovnitř. Automaticky jsem pokračovala do obýváku, největší části domu, kde jsem našla sedícího Shannona u nějakého časopisu, nad kterým kroužil tužkou. Asi luštil křížovku či co. Očividně měl nabitý program… Zvednul hbitě hlavu, když jsem vlítla do místnosti, a pozvedl vysoko obočí, jako že je mile překvapený, že mě zase jednou taky vidí. Jo, no, sama ani nevím, kdy jsem ho viděla naposled, a asi bych se ani nedopočítala.

„Čau, Shanne, tebe jsem ale dlouho neviděla. Jak se pořád máš, co?“ pustila jsem se nadšeně do rozhovoru s Jaredovým starším a stejně povedeným bratříčkem.

„No ahoj, Rio. Kde ty se tu bereš? Já už jsem si myslel, že je něco špatně. Jo, v pohodě, ale prosim tě, nevíš, jak se jinak řekne skladba v jazyce? Zabývá se slovosledem a tvořením větných konstrukcí,“ obrátil se ke mně o pomoc s takovým zděšeným výrazem v obličeji, že co to po něm jako chtějí. Nejdřív jsem se mu musela pobaveně vysmát, než jsem mu na to odpověděla. Takovéhle otázky se můžu dočkat fakt jedině od něj, namísto klasického a zdvořilého ,jak se máš?‘.

„Už je to hodně dlouho, co seš ze školy, co? A je to syntax,“ nezapomněla jsem si do něj nejprve decentně rýpnout. Jedno, jestli mladší nebo starší Leto, bavilo mě to stejně.

„Zato ty to máš ještě nedávno,“ nedal se a oplatil mi stejnou mincí. Zvláštní, že u něj mi ty narážky na věk vůbec nevadily. Brala jsem to úplně v pohodě, takže jsem fakt nechápala, proč jsem to u Jareda těžko snášela. Nějaký podvědomý zádrhel asi…

„Zas tak nedávno ne,“ zdůraznila jsem, aby ze mě nedělal holčinku. Školu jsem musela dostudovat v Americe, jelikož to na té původní dálkově nešlo, takže se mi to protáhlo o rok, což jsem mileráda podstoupila, když jsem měla tuhle úžasnou příležitost získat tohle všechno. Opravdu hodně nízká oběť oproti tomuhle… snu. Horší bylo to, že jsem přišla o rodinu, kterou jsem vídala velice sporadicky, když tedy nebudu počítat Skype.

„Ale ne, slečna historička,“ utahoval si ze mě, když jsem mu skvěle nahrála. On si dokázal udělat srandu snad ze všeho. Pokaždé si ze všeho bral jenom to pozitivní a jeho pohled na všechno byl řádně optimistický. Šťastný to člověk. To se mi teďka docela hodí, ten jeho entuziasmus, než uvidím jeho bráchu.

„To potom nevím, jak bych označila tebe,“ využila jsem zase nahrávky od něj já, když jsem s největší opatrností poukázala na jeho věk. Byl jenom o jeden rok starší, ale vzhledem k tomu, že Jared z nějakého nevysvětlitelného důvodu a proti veškerým přírodním zákonům místo stárnutí mládl, vypadal Shann starší než jen o jeden rok. Ale ne, na svůj věk to byl stejně fešák. Hlavně mě vždycky fascinovaly ty jeho oči. Oplývaly takovým neuvěřitelným leskem a jiskrou, což již nejednu dostalo.

„Radši si to nech,“ zastavil mě dřív, než jsem se nad tím stačila zamyslet a něco vyplodit. Jediné, co mě napadlo, byl výraz fosílie, ale to bych si nedovolila. I když… Před ním jsem se nebála říct snad cokoliv.

„Je tu Jay, hele?“ přešla jsem k vážnějšímu tématu, nebo spíš k tomu podstatnějšímu. Zvedl svůj soustředěný pohled ke mně, skrz nějž mi naznačil, že si na to určitě odpovím sama bez nějakého dlouhého přemýšlení.

„Jasně, má plný ruce práce se svojí novou přítelkyní,“ neodpustila jsem si lehce hořce, když jsem se zmítala mezi zklamáním a pobouřením. Má to cenu, se vůbec snažit? Tak jako, nová láska a stará kámoška, to je asi jasná volba, ne? Jenže já ho potřebuju! A určitě víc než ona, protože ona si zatím nemohla stihnout vytvořit na Jaredovi takovou silnou závislost jako já!

„Jestli práce, to si nejsem jistej, ale jinak je určitě plný má,“ povedlo se mu to obrátit v žert, čímž mě skvěle rozptýlil. To on dovedl velmi dobře. Moje chyba, že jsem to podala tak, aby toho zas využil. A jak jinak, než s lechtivým podtextem. Celý Shann, tohle by mu šlo…

„Myslíš ty taky někdy na něco jinýho?“ ptala jsem se ho, zatímco jsem se pochechtávala. Někde ale hluboko uvnitř mě to hryzalo jako zákeřný červík. Proti tomuhle nemám šanci, že jo.

„Chceš kratší nebo delší odpověď?“ položil mi otázku, kterou jsem přešla pouze úsměvem, ale raději bych slyšela tu delší, kterou mi beztak podá. „Když si vzpomenu na ty dva, tak se nedá myslet na nic jinýho, protože se vždycky až moc snaží se tvářit nenápadně, že je každýmu uplně jasný, jak jsou na sebe nadržený. No, potom přede mnou stojíš ty, takže to mluví samo za sebe, ale naučil jsem se fungovat s víc myšlenkama, takže teďka ještě přemýšlím nad tím, jak se jmenoval hunský vojevůdce,“ rozpovídal se nějak sáhodlouze a mračil se na křížovku položenou před sebou, když nemohl přijít na to jméno. Chvilku mi trvalo, než jsem zpracovala celou jeho řeč, u které mě nejvíc zaujala ta první část. Ještě že jsem s nimi nepřišla moc často do styku. Haha, není nad správný výběr slov…

„Tak tím ale popíráš všechny ty fámy, že chlapi se umí soustředit jenom na jednu věc. A ten vojevůdce je Atilla. Proč neděláš něco jinýho, co ti půjde líp?“ divila jsem se, že se nervuje nad nějakou hloupou křížovkou, ze který stejnak nic mít nebude.

„Správnej dotaz… Nápad bych měl, ale chce to minimálně dva, aby to za něco stálo,“ naznačoval mi se záludným úsměškem a několikrát zahýbal obočím v takovém lákavém gestu. Já jsem měla taky nápad a v hlavě se mi celkem i zamlouval. Nebudu se namáhat s Jaredem, když to půjde i snadněji. Já jsem prostě dobrá!

„Já mám taky nápad. Co bys řekl… ty, já a večírek od Burberry, hm?“ navrhla jsem mu decentně podbízivě, přičemž jsem se krásně vyžívala v jeho výrazu, který nepřehlédnutelně ztuhnul, když jsem zmínila jeho ve spojení se mnou. Přesně jsem to totiž čekala. To je prostě Shanny…

„Mám ti dělat náhradu za bráchu, chceš říct,“ přeformuloval si tu větu podle svého a zcela trefně. Trošinku mi to bylo blbý, ale přesto jsem tomu nápadu neodolala. A on se kvůli tomu zaručeně zlobit nebude.

„Vadí?“ optala jsem se na rovinu s milým, lehce provinilým tónem v hlase a ještě jsem stáhla hlavu mezi ramena, abych působila o něco nevinněji. To se musí vědět, jak na koho. Ale se Shannonem to určitě nebude takový těžký oříšek, jako poslední dobou s jeho mladším bráškou.

„Děláš si srandu?“ vyjekl konsternovaně v tom smyslu, že jestli si tohle myslím, tak že jsem naprosto vedle. Zavřel kvapně časopis a vyskočil na nohy, připraven do akce. Tímhle mě regulérně rozesmál, komediant jeden. Takhle se mi to ale líbilo. Žádný přemlouvání, nucení či dokonce vydírání. Tohle zapálené nadšení je přesně podle mého gusta!

„Co mám udělat?“ vyzvídal natěšeně při vidině, že my dva si někam vyrazíme. O rande se samozřejmě vůbec mluvit nedalo, ale jako motivace to šlo. Se Shannonem to nebylo zas tak těžký, ale nerada bych mu zavdala záminku k tomu, aby se třeba nějak snažil. Mám za to, že pořád platí, že my dva, to jakože nejde dohromady. Alespoň já teda budoucnost nevidím, on naopak nejspíš ano, když to na mě už párkrát zkoušel.

„Hoď se do gala a potom mě vyzvedni. Ale spěchej, protože do Long Beach je to celkem kus, a jestli chytneme někde kolonu, už se tam ani nedostanem,“ instruovala jsem ho a nepochybovala jsem, že by mi nevyhověl.

„Je mi to jasný,“ odkýval mi uvědoměle, že bere na vědomí moje požadavky, a mile se na mě zaculil.

„Bezva, tak zatím, Shanne,“ loučila jsem se a zamířila jsem ke vchodu.

„Budu se těšit,“ zavolal za mnou na rozloučenou.

„Já taky,“ zvolala jsem zpátky, protože jsem to nemohla nechat bez odezvy. Bylo to od něj pěkné, že se rozhodl se mnou jít. Ale nesmím zapomínat na ten fakt, že se mu jednoduše líbím. Jo, a tohohle dalšího faktu hlavně nesmím využívat, protože to by ode mě bylo fakticky hnusný. V tomhle případě ale souhlasil, takže dobrý. Hm, spíše bych ale měla teďka řešit, co si na sebe vezmu, protože jsem nad tím ještě vůbec nepřemýšlela, jak jsem si nebyla jistá, jestli do vůbec dopadne, a spíš jsem počítala s tím, že ne, když jsem chtěla oslovit Jaye. Jo, to zas budou procesy…

Kapitolka je rozdělená na dvě části a mám takový pocit, že se to bude stávat častěji, takže snad to není žádný problém. Prostě jen pokračujte v ,následujícím díle'. :) Enjoy! :3  

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lost in the Love - 7. kapitola I: