OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lost in the Love - 41. kapitola

30.05.2014 (17:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1200×

NERIA

Laskala jsem Jaredovi se vším zalíbením krk, který sice zakláněl dozadu, abych měla lepší přístup a z toho on zas větší potěšení, ale žádné výmluvné reakce od něj jsem se kupodivu nedočkala. Vždycky alespoň občas slastně zamručí, někdy se vzrušeně zavrtí, anebo minimálně zrychleně dýchá, jenže dneska naprosto nic. Jeho podivná neúčast mě donutila se od té jeho heboučké kůže odtrhnout a zkoumavě se na něj zpříma zadívat, jestli přijdu na to, co se s ním děje. Nepřítomně zíral do prázdna, byl trošku zakousnutý do spodního rtu a ani si nevšiml, že jsem toho nechala, jak až takhle hluboce zabřednul do své mysli. Každopádně to je nejspíš něco opravdu závažného, poněvadž celkově z jeho tváře vychází cosi podivně bezradného.

„Jsi v pořádku, Jayi?“ upoutala jsem jeho pozornost k mé maličkosti teprve hlasitou otázkou, na kterou mu beztak trvalo nějakou chvíli mi odpovědět, než se plně vzpamatoval. Účinně totiž zabralo až moje drobné poškrabání na jeho hrudníku přes odrbané a potrhané tričko.

„Ou, p-promiň, lásko. Nějak jsem se zamyslel,“ potvrdil mi můj dojem, že se nad něčím ztratil ve svých myšlenkách ale to, sakra že, pořádně, když ho z nich nebyly schopné vytrhnout ani moje náruživé polibky. A to že jsem dnes vážně hodně při chuti. Nicméně je fakt, že v poslední době je na něm celkem zřetelně znát, že ho něco tíží. Často se takhle zasekává a kolikrát se mu v očích zaleskne cosi bolestného, že to zabolí dokonce i mě, aniž bych vlastně věděla, o co jde. Takový veliký vliv na mě má. Dosud se mi s tím nesvěřil, ale možná je na čase to změnit poněvadž, když už ho z toho nevytrhne ani nabuzené libido, tak už pravděpodobně nic, kromě férového vyložení karet na stůl. Přinejhorším na něj trochu zatlačím, však se mu potom uleví a já budu mít taky aspoň klid.

„To se ti stává nějak často teďka,“ dala jsem mu jasně najevo, že mi nijak neušlo, že se s ním něco zvláštního děje a že mi to dělá poněkud starosti. Stáhla jsem se z něho do sedu, abychom spolu mohli komunikovat normálně a mně nemuselo pokoušet to jeho hříšné tělo. I on se ztěžka a s povzdechem vytáhnul na pohovce výš, což rozhodně nebyl náznak toho, že jsem snad nějak neúnosně těžká, ale přesně toho, že ho něco trápí. Pouze mi na to slabě zabručel na souhlas a ještě mi to odkýval, tím ale jeho veškerá interakce zhasla.

„Děje se něco? Se Shannonem, nebo snad něco jinýho?“ děsila jsem se při té poznámce ohledně Shannona, protože tenhle nápad mohl snadno pojmout takové maléry, které se mohly mezi sourozenci Letovými odehrávat, až mně z toho zatrnulo. Jaredovi při vyslovení bratrova jména viditelně zacukaly mimické svaly, které ho prozradily dřív, než stačil cokoliv namítnout. Potom ke mně celkem nejistě střelil ztrápeným pohledem, kdyby mi to předtím k pochopení nestačilo.  

„Tak co?“ vybídla jsem ho netrpělivě, protože jsem v tenhle moment jako na trní, když jsme se dostali zrovna k tomuhle ožehavému tématu. Na Shannyho jsem se pravidelně ptala, ale Jaredovi odpovědi se v podstatě nijak nelišily jedna od druhé, až na dnešek. Dneska zadumaně mlčel.

„Mluvil jsem s ním předevčírem, a když přišla řeč na tebe… Prostě vybouchl,“ vylíčil mi nedávné události, které já osobně považuju za velice podstatné, takže třikrát hurá mé zvědavosti a neodbytnosti, že jsem to z něj vypáčila. Skoro, protože s tímhle se teda nespokojím.

„Jako jak?“ pátrala jsem po detailech, které by mi napověděly o tom, jak moc hodně mě Shannon právě nenávidí. Jared pouze ode mě odvrátil zrak, což je další očité gesto, které naznačuje jediné. Je to zlý…

„Jarede, já potřebuju vědět, jak na tom jsem, než s ním budu zas v kontaktu. Na tom zásnubáku se tomu nevyhneme a to poslední, o co stojím, je to, aby se tam cokoliv podělalo. Všechno musí probíhat bez chybičky. Musí to být perfektní. Po tolika hodinách naší práce. Tam se nepohne ani smítko na zemi, aniž bych o tom nevěděla. Ti dva si zaslouží tu nejlepší zásnubní oslavu vůbec! A my jsme jim ji naplánovali, takže to bude podle toho plánu, takže mi to, prosím, řekni, ať se na to můžu připravit,“ naléhala jsem na něj bezpodmínečně s nepatrnou dávkou umíněnosti v hlase, aby se z toho nezkoušel vykroutit. Šetřit mě skutečně nemusí, já si jsem svojí viny nanejvýš vědoma, ale je nezbytné, abych měla představu o tom, jak velkým obloukem se mu mám na tom večírku vyhýbat, aby se něco nezvrtlo.

Díky tomu mému neústupně přesvědčujícímu proslovu jsem mu snad dostatečně vysvětlila důležitost toho našeho poslání, u kterého nehodlám dopustit jakékoliv narušení. Obzvlášť ne já sama, ačkoliv neúmyslně. Naopak ke mně pro změnu svoje rozpačitě roztěkané oči zaměřil a dlouze je na mě bezprostředně zaměřil, přičemž se na mě úplně přenesl ten jeho vnitřní rozruch, jenž úzce hraničil s neštěstím. To je hodně zlý…

„Asi ho to sebralo víc, než jsem si myslel. Ani po tý době nevychladnul… Je strašně naštvanej a ublíženej. Na mě i na tebe. Furt bych byl ale radši, kdyby si to na mně pořádně vybil, než aby kolem mě jen tiše chodil a mlčel a pak zničehonic rupnul. Myslel jsem si, že už se z toho dostává, když se mnou začal sám od sebe mluvit, ale možná se chtěl spíš dohadovat, aby mi mohl vyčíst všechno, na co si jen vzpomene,“ rozpovídal se až bezmála horečně, aby to měl za sebou a tím pádem o starost míň.

„To mě moc mrzí, Jayi,“ vyjádřila jsem mu svoji lítost nad tím, že je to mezi nimi takhle na ostří nože, a to pouze díky mně. Jsem pokojně smířená s tím, že i já si svoji dávku zkažené smetany slíznu.

„Udělali jsme správnou věc,“ zařekl se Jared odhodlaně, přičemž pevně zatnul čelisti k sobě, jako by tím chtěl dodat ještě na důvěryhodnosti. Naprosto s ním souhlasím, což jsem mu okamžitě dala najevo tím, že jsem mu na to ochotně přikyvovala.

„Ale má to svoje důsledky a s těma se musíme nějak vypořádat,“ doplnila jsem ho věcně, ale skrz na skrz sklíčeně, protože jsem se toho vypořádávání oprávněně obávala. Zejména na tom večírku. Shannon se pravděpodobně rozhodl nám to parádně ztrpčit, poněvadž se s tím nejspíš zatím úplně nevyrovnal. Anebo se to možná odmítl přijmout. Já vlastně vůbec nevím, nicméně to určitě zjistím právě na tom zásnubáku.

Po tomhle mém duchapřítomném zmínění toho, že po všech našich volbách je nutné se i smířit s tím, co to přinese za výsledky, ať už pozitivní či negativní. To samé si zjevně uvědomuje i Jared, protože ten jeho nepřítomně zahleděný pohled s takovým zkroušeně strnulým stínem v každičkém milimetru jeho pohledné tváře, který mi sám o sobě napovídal o tom, jak neskutečně moc ho to sžírá. Naopak mě to zase neskutečně moc mrzí, tudíž mnou cloumá takové neodbytné nutkání ho nějak rozptýlit. Nabízí se to nejjednodušší a nejúčinnější řešení, ke kterému moje svědomí nakonec i svolilo, když to vyhodnotilo jako dobře zvolené.

„Nemysli na to, miláčku,“ poradila jsem mu vemlouvavě a přistoupila jsem k o něco lehkomyslnějšímu jednání, abych odvedla jeho pozornost k příjemnějším záležitostem, aby raději přestal s těmi tíživými úvahami nad svým zhrzeným starším bratrem, které ho trávilo jako ničím neředěný jed. Prospělo by to i mně. Jenomže on nijak nereagoval. Byl naprosto vnímáním někde jinde.

„Buď tu se mnou,“ poprosila jsem ho pološeptem, ve kterém se daly zaslechnout jednoznačné náznaky svádění, na které jsem tolik sázela, jenže on pořád nechytal. Tak to začíná být čím dál podezřelejší tohle jeho chování. Co víc mám jako udělat, abych ho rozptýlila?

„Jarede Josephe Leto, posloucháte mě vůbec?“ vyžádala jsem si jeho pozornost téměř násilím, což tedy alespoň v mém hlase bylo dost znát, jelikož mě bezmála vytáčela ta jeho tápavost, o jejímž důvodu jsem mohla maximálně zapáleně polemizovat. Zabral na něj opět důraznější dotek, který měl tentokrát charakter zajetí jeho obličeje v mých dlaních, aby se na mě napřímo zadíval, což také naštěstí udělal. Konečně!

„To není všechno, že jo? Je tu ještě něco, co tě trápí. Já to na tobě poznám, Jayi. Klidně mi to řekni. Nechci tě sledovat, jak se tím sám užíráš, když tu jsem já a můžeš se mnou o to podělit. Nejsi na to sám. Teď máš mě, ať se děje cokoliv,“ připomněla jsem mu, kdyby to náhodou opomněl, anebo uvažoval nad tím, jestli je to dobrý nápad mi to říct nebo ne. Rezignovaně si povzdechl s takovou vervou, až se mu nazdvihla ramena a potom zase klesla poměrně hodně dolů. Přitom vynaložil veškeré úsilí, aby došel k definitivnímu závěru, který mi záhy osvětlil krátkým zavrtěním hlavy a sklopením zraku kamsi k zemi. Tak nato jsem si povzdychla taky, ale zejména proto, abych nabrala nové síly k dalším umlouvacím manévrům.

„Ale ne, akorát se toho prostě obávám, když vidím, jak ti na tom záleží. Stačí hrozně málo na to, aby se to pokazilo. Zvlášť jestli je Shannon pořád takhle naštvaný,“ nasadil povznesený tón, který přesto podivně souzněl s těmi obavami, které se nesly celou jeho řečí. Nabyla jsem z toho dokonce dojmu, že se z toho stresuje daleko víc než já. Mnohem víc než já. Nesrovnatelně víc.

„Když tam budeš se mnou, tak i kdyby to byl sebevětší propadák, pořád to nebude tak hrozný, protože tam budeš se mnou,“ utěšovala jsem ho naprosto instinktivně, ačkoliv by bylo spíš logičtější, kdyby to bylo přesně obráceně. Nevadí, jeho totiž kdykoliv upřednostním před sebou.

„Budu tam vedle tebe, ne s tebou,“ opravil mě až zdrceně popuzeně, když druhou část věty vyslovil nezvykle pečlivě, aby tím svým slovům dodal větší váhu, která mne při svém dopadu nečekaně zdrtila. Moje veškeré pozitivní vyhlídky na ten náš společně naplánovaný večírek byly touhle trefnou poznámkou smeteny v nenávratno.

JARED

Sledovat ji přitom, jak ji tohle moje uvedení na pravou míru značně pokazilo náladu, to nic světovýho teda fakticky není. A to nemá ani ponětí o tom, co se na tom večírku bude odehrávat. Zato já to vím až příliš detailně a to vědomí je nemálo skličující. Zcela přesně vím, co mě, Neriu a Shannona čeká, i to, jaký to bude mít důsledky. Přijdu o ni, a taky o svýho staršího bráchu. Neexistuje bohužel žádný jiný východisko, než že tím zničím všechno, co je mi ze všeho nejdražší. Zvolil jsem sice to míň drastický, přestože nebude o moc víc jednodušší nebo snad míň bolestivý.

Kdybych nebyl zaslepený, hluchý a hlavně pyšný idiot, uvědomil bych si zavčas, že je s Anahi něco  šeredně v nepořádku, a o to silněji, když to viděla i Neria, která je nadmíru všímavá a empatická. Můžu si za tohle vlastně já sám. Nadávat bych měl ze všeho nejvíc sám sobě, protože takhle drsný zadostiučinění jsem si jaktěživ nezažil. A když je jeho strůjkyní právě Anahi, tak to je vážně nad veškerý moje síly.

Její nechutně sobecká a zlověstná povaha zapříčinila již dost škod, ale na tom zásnubním večírku ten kalich hořkosti plný intrik a podrazů s velkou parádou završí. Úplně si dokážu představit ten její samolibě spokojený úšklebek, až bude přihlížet tomu, jak se najednou hroutí tři cizí životy, který jsou spolu velice úzce propojený. Proč jsem to její divný chování tak hloupě ignoroval?! Tím svým šíleným návrhem ale překonala i ty svoje nejzazší hranice, o jejichž rozsahu jsem se přesvědčil na vlastní kůži. Riskovat nic nehodlám a brát to lehkovážně jakbysmet. Nezbývá mi nic jinýho, než sebrat poslední kousky kuráže a postavit se tomu čelem. Dobrovolně zničit svoje štěstí a lásku vjednom, a navrch k tomu ještě perfektní sourozenecký vztah.

„Pojď ke mně,“ vzmohl jsem se při soucitným pohledu na ni aspoň na to, abych se přestal babrat ve svý nekončící beznaději a přiměl jsem ji, aby si mi sedla na klín. Ruce si mi kolem krku omotala již ze svojí iniciativy a čelo si mi o spánek opřela taky sama. Užíval jsem si tuhle intimní a něžnou chvilku naplno, protože tohle už asi proklatě dlouho nezažiju. Docvaklo mi, že mám oči zaplněný slzama až v ten moment, kdy se mi jedna chystala přetéct přes okraj. Nakonec tomu zabránit nešlo, takže jsem jen usilovně doufal, aby si toho Neria nevšimla, protože jinak bych jí asi těžko vysvětlil, co se děje, že kvůli tomu regulérně natahuju. Ještě víc jí lhát se mi doopravdy nechce.

„Těším se na ten den, až se nebudeme muset schovávat a takhle spolu se budeme moct ukázat i na veřejnosti,“ odtajnila mi svoje vnitřní tužby, který bych s ní za jiných okolností s radostí sdílel, jenomže s těmi nevyhnutelnými perspektivami mi způsobovaly pouze další slzavý návaly. Měl jsem co dělat, abych se fakticky nerozeřval. Přitiskl jsem se k ní co nejblíž, když jsem ji pažemi sevřel ve svým náručí, abych z týhle situace vytěžil co nejvíc. Nemám tím na mysli, že bych se s ní chtěl snad mermomocí milovat, protože mě pochopitelně přešla chuť a ji viditelně taky. Na druhou stranu bych se tím s ní rozloučil se vším všudy.

„Asi jsem přišel na to, proč jsme se nikdy nedokázali bavit o tom, že jsme od sebe věkově tak daleko,“ načal jsem úplně nové téma, abych nemusel přemýšlet nad tím nejprimárnějším, ale zároveň nejmučivějším. Ne že by snad tohle zvolil k nějaký výrazný úlevě, jelikož ten závěr, jaký jsem si podle logických nápověd vyvodil, nijak zvlášť veselý není. Anebo mi momentálně přijde vše jaksi zasmušilejší, to by asi sedělo spíš. Ale přestanu tím myslet na blížící se emocionální apokalypsu, a to se mi vyplatí.

„Hm?“ broukla zaujatě, aby zbytečně nezdržovala a aby se ode mě nikam neoddálila, protože ji ta naše vzájemná blízkost zřejmě imponovala, stejně jako mně, nejen tou hřejivostí a láskyplností. Takhle se mi to nesmírně líbilo a taky mě to účinně uklidňovalo.

„Ne, ne! Počkej, já vím proč!“ vyhrkla horečně, poněvadž ji to zaručeně právě proběhlo hlavou a neskutečně ji to nadchnulo. Na délku paží se ode mě odklonila, aby mi viděla do tváře, až mi bude tu svoji náhlou teorii prezentovat, ale dlaně mi za krkem ani za nic nerozpojila. Jako vybízivý gesto jsem použil pozvednutí obočí s tím, že si ji rád vyslechnu. Slzy mi naštěstí už ze slzných kanálků zmizely, takže mi nic nebránilo. „Taky jsem nad tím párkrát přemýšlela. Podle mě je to proto, že mezi náma se něco odehrávalo už předtím. Ale protože jsme oba podvědomě věděli, že to… nejde, tak se to projevilo takhle. Lepší vysvětlení mě nenapadá,“ vyložila mi svůj náhled na věc, což mi znělo pochopitelně. Vlastně já jsem došel v podstatě k tý samý dedukci. Je fascinující a zároveň znepokojivý, že máme takový podobný smýšlení.

„Ale jde to,“ reagoval jsem na tu zásadní část, která se nedávno stala reálnou.

„Jde to, jenže kolik nás to taky stálo,“ neopomněla opět oživit ty krátce uběhnutý doby vzájemnýho soužení se, do kterýho jsme nedopatřením vtáhnuli taktéž lidi, se kterýma to vůbec nesouviselo. Opravdový konec ale teprve přijde a s ním hodně draze zaplatíme všichni. Jak řekla samotná Anahi.

„A ještě bude,“ hlesnul jsem sotva slyšitelně, ale vzhledem k tomu, že mi seděla na klíně a dívala se mi přímo do obličeje, takže i kdyby to přeslechla, s mojí artikulací by si to sama vyvodila. Stvrdil mi to i její mírně vyjevený výraz, když si nesvedla sama vysvětlit ten správný obsah, který se ani za nic nesmí dozvědět. Je fakt, že jsem nespočetněkrát přemítal nad tím, jestli tu není i nějaká jiná možnost, jak z toho vyklouznout ven. Dumal jsem nad tím, co kdybych to přece jen Nerie řekl, co by se dělo potom, a tím mám na mysli s Anahi. Nepochybuju o tom, že by Neria přes svoje prvotní hněvivý rozčarování vzala rozum do hrsti a uznala by, že s psychicky labilní Anahi, která si usmyslela, že se stane slabším odvarem Jigsawa, není radno si zahrávat, navíc když se absolutně neostýchá svoje výhružky naplnit. Akorát si úplně nevsázím na to, že by se po ní pak Neria nevrhla na tom večírku, až by se ty dvě střetly. Asi by se jí divadlo na ni hrálo opravdu ztěžka, aby Anahi nepoznala, že tu její loutkařskou etudu Neria díky mně prokoukla. Každopádně by to stejně odskákal Shannon. A navíc by Anahi mohla skutečně vyplnit svoje hrozby, o jejichž zdrcujících důsledcích jsem radši ani nechtěl přemýšlet. Od ní se dá nejspíš očekávat téměř cokoliv, takže ji nebudu pokoušet. Co kdyby se rozhodla si nakonec pro změnu střihnout roli Bohyně pomsty. To raději ten šíp odplaty strhnu pouze na svoji hruď, než aby měl zasáhnout i ostatní. Což tedy samozřejmě zasáhne, ale zdaleka ne v takový hutný smršti, jaká by nastala v rukou Anahi. Z toho mi vychází prostý, primitivní fakt, že nemám na výběr a že přistoupím na její podmínky, ačkoliv tím o tolik přijdu.

„Třeba zrovna na tom večírku,“ zakecal jsem to rozpačitě, jelikož jsem se nechal docela unést a hlavně jsem se moc poddal svým myšlenkovým pochodům. Vyloudil jsem z mimických svalů jakousi křeč podobající se, aspoň vzdáleně, úsměvu, jenže to ji nečekaně rozhodilo o to víc. Nejistě se zavrtěla a zaměřila se na mě takovým zkoumavě podezíravým, rentgenovým pohledem, pod kterým jsem nezastavitelně nervózněl.

„Jayi, mohl bys mi laskavě říct, proč se tváříš, jako bys měl jít na popravu, a navíc ty záhadně zastřený řeči, kterýma na něco narážíš a já nemám ponětí na co. Tak už to vybal,“ došlápla si na mě bezprostředně za doprovodu toho intenzivního upření dvou studánek plných rozpuštěný sladký čokolády, čemuž se odolávalo velice špatně. I v tomhle jsem nedostal na výběr.

„Asi na mě konečně úplně dopadla ta tíha mých rozhodnutí a činů. Trvalo to docela dlouho. Zatím jsem si akorát užíval to vítězství.“ Odmlčel jsem se, poněvadž do mě celkem necitlivě bouchla pěstičkou, když jsem nevědomky použil takový expresivní pojem, který si přirozeně převzala po svým a který se jí částečně dotknul. „Ty ale jsi moje výhra, Nerio. Než jsem tě potkal, měl jsem uvnitř sebe takový divný, prázdný a temný místo, který si napůl vyplnila, ale až teprve nedávno dočista zmizelo. Já svůj život vážně zbožňuju. Žiju si uplnou pohádku, protože takový sen by se mi ani nemohl zdát, jak paranoidní a bizarní by pro moji mysl byl. Jenže mi v něm pořád něco chybělo, co mi bránilo bejt stoprocentně šťastný. Ale to už jsem, s tebou jo. To se mi za ty všechny špatný časy vyplatilo. Vybojovat si tě, i když docela nečestným a podlým způsobem. Byl jsem si toho vědom, ale taky toho, že když to udělám, že tím hodně získám. Věděl jsem, že pro mě to bude šťastná volba, akorát jsem pro svoji spokojenost musel obětovat to bráchovo štěstí. A využil jsem i Anahi,“ rozvyprávěl jsem se, abych ze sebe dostal ty svoje křivdy na ostatních, kterých jsem se dopustil, a nějak jsem spoléhal na to, že mi to kapku ulehčí, ale nic takovýho se nekonalo. Akorát jsem zastíral pravdu jinýma, abych odlákal její zájem někam jinam. Nezpochybnitelně se mi to vydařilo, poněvadž se jí ty její bedlivě pátravý oči zalily slzama a ta její růžovoučká pusinka se jí protáhla dolů společně se zkroucenou bradou, která se jí čím dál viditelněji třásla, protože jsem ji tím svým proslovem totálně dojal.

„Miluju tě, Jarede,“ zašeptala unešeně a zároveň vděčně, a těsně předtím, než se vrhla na moje rty, jsem postřehnul, jak se jí jedna slzavá cestička zaleskla na tváři, když jí unikla zpod víčka. Jasně, že jsem nic nenamítal, navíc pod tou její nebývalou vlnou horlivosti a dychtivosti jsem beztak nemohl, ale rád jsem se zaměstnal něčím mnohem zábavnějším. Jedním snadným pohybem jsem ji stáhnul pod sebe a zlehka jsem na ni nalehnul. Přitom mi vzrušeně vydechla do úst a stáhla nepatrně hlavu dozadu, čímž to naše vášnivý spojení dvou zvědavých jazyků přerušila. Vzal jsem to z tý lepší stránky, abych jí sám mohl zopakovat ty dvě kouzelný slůvka, který jsou pro takový ztracený případ, potažmo zamilovanýho blázna, jako jsem já, hotová rajská hudba. Než jsem se k tomu dostal, zadíval jsem se jí zpříma do tý její andělský tváře, která mi to nekonečný oční spojení aktivně oplácela a nechávala mě tím nahlédnout do sebe samotný, abych tam uviděl totéž, co jsem já cítil uvnitř sebe. Na pár sekund mě to vyloženě ohromilo, až jsem se neudržel a dlaň jsem ji položil kousek nad její ostře, ale přesto ladně řezanou čelist, jestli je skutečně opravdová a náhodou se mi to všechno jen nezdá. Hebkost a horkost její kůže mě přesvědčila o tom, že se to opravdu děje. Hladil jsem ji palcem po líci a fascinovaně jsem na ni doslova civěl. Bude lepší, když si budu myslet, že tohle jsem si fakticky akorát vysnil, protože než tomu totiž stihnu doopravdy bezmezně a nezvratitelně uvěřit, zas o tenhle zázrak přijdu. Ohnivý paže rovnou z hlubin pekelný nicoty si pro mě sáhnou a bez mýho souhlasu mě vyrvou z toho nejdokonalejšího středu dechberoucího edenu a sevřou mě ve spalujícím objetí, až mě sežehnou na popel. Přesně to mě na tý velký události čeká…

„A já tebe. Hrozně moc tě miluju. S tebou se dokážu konečně neomezeně a čistě nadechnout. Někdy mám pocit, že dýchám jenom pro tebe.“ Byl jsem k nezastavení s tím vylíváním si srdíčka, jenže už mi nezbývá příliš příležitostí, abych jí řekl tolik důležitých věcí, který mi na něm znatelně leží. Za tyhle další svoje srdceryvný, přesto nebývale upřímný metafory jsem si od ní zasloužil zářivý široký úsměv a hned nato pokračování toho líbacího maratonu, který celý moje tělo rozechvíval touhou po ní.

„Já bych klidně dýchala i za tebe,“ pronesla neochvějně a závazně, když se ode mě nakrátko odtáhla, aby ten svůj slib zdůraznila předlouhým pohledem, se kterým dopadla až na dno mojí rozpolcený duše a útěšně ho pohladila, což mě zároveň i neuvěřitelně zahřálo. Brzo si ale bude přát spíš to, abych přestal dýchat úplně za to, co si bude myslet, že jsem ji provedl. Teďka bych se s ní ale velice rád zadýchával v milostným vzplanutí, kdy si budeme navzájem přerývaně dýchat na nahou, zpocenou kůži. Tahle představa se mi náramně zamlouvá…

Oba dva jsme se se zamilovanými úsměvy opět doslova na sebe vrhli a ponořili jsme se zas do víru vášně, která nás totálně pohltila. Ani jsem se nenadál, když jsem měl moje oblíbený triko dole a ona zas moji zvídavou ruku pod tím svým tílkem. Libido mi závratně stoupalo vzhůru pouhým omakem těch dvou měkkých, tvárných kopečků, ačkoliv jsem je před očima viděl naprosto živě a detailně. Při každým mým hrubějším stisknutí vzrušeně sykla, anebo zavzdychala, přičemž po mě schválně vyjela, aby mě kousla, anebo mi pod prsty zmáčkla kůži. Ne proto, že bychom snad plánovali nějaký drsnější dovádění, ale ten náš nespoutaný chtíč jednoho po druhým, který ani po tý době největšího propuknutí ne a ne aspoň o trošku opadnout, a který nás hnal až na samý hranice únosnosti. Tentokrát bych dal přednost spíše nějaký romantice, jenže jakmile se do toho oba dostaneme, je to jako nespoutaný hurikán.

Přestal jsem dlaněma hníst její pevný poprsí, abych ubral na tý animální dychtivosti a vložil do toho víc tý lásky, která ve mně minutu po minutě ještě sílela, což mi připadalo nemožný, ale uprostřed hrudi mi srdce zběsile bubnovalo, protože se do něj nezvratně vrývala ona. Nezvládnu to… Nezvládnu, že o ni zanedlouho přijdu. Že se jí vzdám. Prostě nezvládnu…

„Život bez tebe nemá žádný smysl,“ přiznal jsem třesoucím se hlasem, poněvadž jsem si bezmezně zoufal z toho, že můj život se brzy otočí o 180° a přestane být zas a znovu snesitelným. Ona to ale pravděpodobně přikládala tomu prudkýmu vzrušení, což pro mě bylo jedině dobře. Tím do ní jakoby uhodilo a okamžitě si mě k sobě přitáhla za trapézy, aby mě názorně ukázala, co v ní tohle moje přiznání vyvolalo.

Vzápětí se musela vypořádat s tlačícím se Juniorem někam blízko k jejímu horkýmu a vlhnoucímu rozkroku, který tomu přívalu jejích hladových, přesto ale nejněžnějších polibků, ve kterých se promítaly ty naše společný nejmocnější a nejniternějších pocity, nesvedl dál odolávat. Já už jsem tomu protahování taky nechtěl odolávat. Potřebuju ji cítit ještě blíž než dosud hned teď. Potřebuju aspoň ještě jednou zažít tu chvíli naprostýho souznění nejen dvou těl, ale hlavně duší. Ten opojný moment, kdy je člověk na absolutním vrcholu svýho bytí.

Neria to vnímala zjevně stejně, poněvadž její ruce v mých kalhotách mluvily za vše. Jako já jsem si promáčkával její ňadra, s úplně totožnou měrou mi oplácela na mým tvárným pozadí, do čehož navíc důmyslně zapojila nepatrný pohyby pánví, ze kterých jsem bezmála šílel. Proto šly hnedka nato její kalhotky dolů, zatímco ona se se stahováním mých tepláků nijak víc nezaobírala, když mi je akorát stáhla pod zadek i s trenkami. Dlouhými, šikovnými prsty obejmula Juniora a sama ho navedla na to správný místo. Jakmile jsem do ní vstoupil, bylo to něco diferenciálně odlišnýho než doteď. Zasáhlo mě to v masivní vlně, která mě úplně celýho pohltila do sebe, respektive ona mě, jelikož tohle je ryze její zásluha. Dokonale explozivní, omamná a nezapomenutelná chvíle. Dovolila mi v tom okusit úplně naprosto všechno. Konečně se mi celá odevzdala. Cítil jsem to.

Znenadání jsme se ocitli na ocelově šedým koberci, do kterýho se její drobné tělo zlehka vnořilo, protože byl tvořený z hustých, dlouhých neprostupných vláken, jehož pevnou strukturu těch jejích pár kil fakticky ovlivnit nesvedlo. Až potom, co jsem na ni dolehl, abych pokračoval dál přímo jednosměrnou cestou do ráje. Zatímco jsem do ní pronikal hlouběji, ale co nejvíc plynule a láskyplně, zřetelně jsem ji vnímal všude možně u sebe, jak se kolem mě stahuje a zase rozepíná, jak se ke mně naléhavě tiskne a spokojeně mi sténá a vrní do ucha, kouše mě do ramen a klíčních kostí, anebo jak mi zatíná nehty do zad, když ji tohle nastolené tempo dělalo tolik dobře. Už v tenhle moment jsem nepochyboval o tom, že tohle je ten nejlepší sex, jaký jsme spolu kdy měli. Pro mě alespoň, protože se nad ním vznášel ten skličující stín loučení, kterýho si naštěstí neměla šanci všimnout. Naplno si vychutnávala další blížící se ohňostroj a zcela se oddávala naší lásce prosycené nezkrotnou vášní.

„Pro-boha… Jarede, j-já… už,… už, budu,“ vzdychala přerývaně, když se musela pravidelně překotně nadechovat, poněvadž její orgasmus byl na spadnutí, stejně jako ten můj. Většinou jsme se udělali oba dva skoro zaráz, což taky vypovídalo o naší perfektní souhře. Jednu ruku měla na mý pravý lopatce, kde urputně zatínala v pěst, ve který vyloženě ždímala moji pokožku. Druhou dlaň mi znovu usídlila na pozadí, jehož jednu půlku podobně horlivě masírovala jako moje záda. Občas mě to až štiplavě zabolelo, ale v tom našem milostným spojení to vyšlo nakonec příjemně.

Abych to netrpělivě očekávaný vyvrcholení ještě nakrátko oddálil a užil si tenhle výjimečný akt o to hutněji a líp autenticky si ho i uchoval v paměti, protože je to ten nejlepší a nejdokonalejší moment, který se jaktěživ nebude opakovat, ustal jsem v přírazech. Pochopitelně to upoutalo její zájem, že schválně pozastavuju tu jízdu se směrem k dosažení samotnýho erotickýho edenu. Zmateně na mě zamrkala a stále lapala po dechu, když jsem jí dal tu příležitost, ačkoliv roztouženě se ke mně lepit nepřestala. Fascinovaně jsem se na ni intenzivně zadíval a ukazovákem jsem jí z překvapený tváře smetl neposedný pramínek jejích kaštanových vlasů, který se jí tam nevítaně vetřel, když všelijak pohazovala hlavou, aby ze sebe nějak dostala ten schylující se výbuch rozbouřených hormonů. Pousmála se úlevně, když zjistila, že se nic vážnýho neděje, že mám jen svoji další slabou chvilinku.

„O-omlouvám se,“ vymáčkl jsem ze sebe to jediný, co jsem měl ututlat v sobě. Alespoň že to vyznělo takovým dvojitým způsobem, že pro mě to mělo jiný výklad a pro ni taky. Vlastně tahle omluva je zcela na místě, ačkoliv zbytečně brzy. Ona ale zanedlouho pochopí, proč jsem se za to omlouval. Tentokrát se na mě rozněžněle zahleděla a v jejích očích se zrcadlily veškerý její city ke mně.

Potom mě procítěně políbila a s přitisknutými rty na těch mých provokativně zašeptala: „Jestli to nedokončíš… Neuděláš mě, tak se máš rozhodně za co omlouvat.“ Nato mě znovu vtiskla hladový a vyzývavý polibek, na jehož závěru mi olízla spodní ret. Jasně, že jsem jí vyhověl, opak jsem ani neměl v plánu, akorát jsem měl takový nepodložený nutkání ji něco hlubokomyslnýho sdělit, což se bohužel nestalo. Proto jsem se absolutně vžil do současný role náruživýho milence, který nás oba dva zároveň přivedl až do úplného středu sexuálního ráje. S ní jsem dosáhl nejmocnějšího dojmu bezmeznýho naplnění, z duševního hlediska, který mi ale nijak dlouho nezůstalo. Po odeznění nejsmyslnějšího vrcholu vůbec jsem se jenom propadal na opačnou stranu, k branám bezútěšný prázdnoty. 

Doufám, že jste si to pořádně užili, protože tohle byly v této povídce úplně poslední něžné chvilky těch dvou, a příště už bude kapitola psaná ze zásnubního večírku, ale ještě nečekejte žádné velké drama. Neria se tam potká nejdřív se Shannonem totiž. x)) 

Všem strašně moc děkuju za podporu! Já vím, furt se opakuju dokola, ale podle mě je to zcela na místě a vy si to zasloužíte. Hlavně moje sestřička a skvělá spisovatelka Pavluška, protože ta za mnou stojí nejvíc, ať se děje, co se děje. Díky Ti, zlato :-* 
Děkuju všem! :33  

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lost in the Love - 41. kapitola: