OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lost in the Love - 1. kapitola

06.10.2013 (15:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2422×

Obrovský výbuch smíchu následoval, když se můj bratr Luca začal válet po zemi, přičemž řval na celé kolo jako šílený. V rámci společenské, avšak naprosto dětinské hry, musel šňupnout štráfeček pěkně červeňoučkého chilli. Kdybychom nebyli všichni značně posilnění alkoholem, možná bychom projevili alespoň špetku soucitu, protože tohle byl fakt hodně drsný úkol. Ale ne, všichni jsme brečeli s ním, i když my naštěstí jenom smíchy. Bratříčkova tmavá kůže nabrala zlověstně rudého nádechu, jak se snažil nějak zarazit tu tělo devastující vlnu velmi ostrého koření. Všechny nejvíc rozsekala jeho poznámka, že už tuhle pitomou hru hrát nebude. Ovšemže bude, vždycky když se namažeme, roztočíme flašku a hrajeme si jako zamlada. Ne nadarmo se říkává, že kdo si hraje, nezlobí. Bezesporu Luca té dnešní hry lituje.

Slitovala jsem se nad ním a zaskočila jsem mu do kuchyně pro mléko. Cestou tam jsem narazila na svého nejlepšího kamaráda. Seděl na gauči a vypadal poněkud znuděně. Pravděpodobně proto, že vedle něj seděla jakási velice snaživá slečna, které vůbec nevadilo, že o ní Jared nejeví sebemenší zájem. Jako správná kámoška jsem vzápětí zakročila.

„Potřebuju si ho na chvíli půjčit, díky ti,“ sdělila jsem jí nekompromisně a chytla jsem Jareda za ruku, abych ho vytáhla na nohy. Jeho modravé duhovky najednou ožily a celkově se neuvěřitelně celý rozzářil, jak to u něj ostatně bývalo běžné. Konkrétně mně se pokaždé o moc zlepšila nálada, když jsem ho viděla. Vycházelo z něj něco na tolik pozitivního a energického, že si toho snad ani nešlo nevšimnout. Byl takové moje veselé sluníčko, které jsem nutně potřebovala každý den, jinak nestál absolutně za nic.

„Děkuju ti Rio!“ ulevilo se mu, když jsem ho zachránila od nepříjemně stráveného večera, když se přitom ostatní celkem dobře bavili. Docela mě zarazilo, že nehrál s námi, většinou se všech podobných ujetých společných aktivit účastnil.

„Ale copak? Nelíbila se ti?“ rýpla jsem si do něj, abych mu to nedarovala jen tak. Hrozně ráda jsem ho pošťuchovala. Já vím, ve svých pětadvaceti bych už měla být vyspělá, což taky jsem, akorát ve mně pořád zůstává něco z té hormony rozbouřené teensky. Vždycky jsem byla taková dost… impulsivní, temperamentní a spontánní. Z části za to určitě může můj původ, jsem Španělka, takže to mám v krvi, ale byla bych taková i bez toho. Ráda si užívám života a snažím se každý den prožít na plno. A to se mi i daří, když jsem se po těch všech útrapách konečně dostala do L.A., a stala se ze mě úspěšná modelka a navíc když mám za kamarády bratry Letovi. Jsem takhle šťastná, i když přece jen by to mohlo být o něco lepší. Taktéž by to ale mohlo být o dost horší, takže si nestěžuju.

„Byl bych divnej, kdyby se mi nelíbila, ale… fakt mě nezajímá, jestli je lepší kabrio od BMW nebo od Audi,“ zabručel otráveně, že byl nucen poslouchat nějaké nezáživné řeči od té zajisté řádně zajištěné dcerunky nějakého místního bosse. Netuším, kdo ji sem vůbec přivedl, ale já jsem ji nikdy v životě neviděla, a to je jedna z mých nejoblíbenějších aktivit navštěvovat všelijaké večírky a párty v tomhle věčně bdícím městě. Ne že bych ale zase byla nějaká skandály opředená pařmenka jako jiná individua, to zas ne.

Nejvíc mě stejně zaujala první část jeho věty, o které jsem se ihned také vzápětí ujistila. Jo, byla to strašně pěkná baba. Vysoká, dlouhý nohy, štíhlý pas, blond vlasy do půl zad a výstavní čtyřky napasované v korzetu, díky čemuž seděla na gauči rovná jak pravítko. Něco míň pohodlnýho už si na tuhle komorní párty vzít fakticky nemohla. Přesně jsem si svedla představit kapacitu jejího mozku, ba i obsah. Jareda jsem v tomto případě naprosto chápala. Tak jasně že byl jako každý chlap na pěkný ženský, ale též upřednostňoval alespoň nějakou přirozenou inteligenci. To platilo i v případě náhlých ženských objektů na jednu noc. Jared měl prostě svoje priority, kterými se řídil ještě dřív, než jsme se poznali. Fakt nevím, čím jsem si to zasloužila, že jsem v jeho životě zůstala až doposud, ale upřímně jsem si toho nanejvýš vážila. On byl jeden z nejúžasnějších lidí, které jsem kdy poznala. Navíc tolik inspirativní a jedinečný. Plný elánu a velký cílů, které si krok po kroku plnil. Obdivovala jsem ho den ode dne víc a víc.

„Jen si vybírej, ale abys nepřebral,“ dodala jsem k tématu on a hledání si své druhé drahé polovičky a konečně jsem se od té bloncky odtrhla pohledem. Nenápadnější jsem fakt být už nemohla. Proklouzla jsem do kuchyně a za sebou Jareda, který si chtěl viditelně povídat. Je fakt, že dneska jsme se viděli pouze krátce a nestihli jsme se skoro ani pozdravit.

„Ty máš co říkat,“ vrátil mi to i s úroky a s takovým škodolibým obličejem, který mě ale stejnak lehce rozesmál. Musela jsem věci uvést na pravou míru, protože on měl očividně mylné informace.

„No, to tys minule naříkal, že tě to takhle nebaví,“ osvěžila jsem mu paměť s okázalým popíchnutím, že mám větší přehled než on. V jeho prospěch hrálo, že onehdy byl v poněkud rozvernější náladě. Trochu se rozpovídal a nechal se mnou politovat. Nedivila jsem se mu, byl bez ženský docela úctyhodnou dobu, a ten kolotoč ve které se stále s kluky vezli, nějakému vážnému vztahu teda moc nefandil.

„Nenaříkal jsem,“ nezdálo se mu moje synonymum vyjádření jeho tehdejšího stavu.

„Naříkal, stěžoval, fňukal, říkej si tomu, jak chceš,“ nedařilo se mi zastavit se v tom pošťuchování ho. On si z toho stejně nic nedělal, protože už byl v podstatě zvyklý. Jsem prostě taková. S ničím se nikdy moc nepárám. Nic příliš neřeším. Většinou mám jazyk rychlejší než myšlenky.

„A kdys vůbec změnila názor?“ povznesl se nad slovíčkaření a raději se zaměřil na jiné téma. Zatím jsem se přehrabovala ledničkou a hledala mléko. Se Shannonem mají totiž ledničku rozdělenou na dvě části, protože Jared je vegan a ve svých věcech musí mít pořádek. Shann, ten je přesný opak. Občas jsme si takhle s Jaredem dělali gurmánské večery, kdy jsme si ukuchtili nějaké zdravé mňamky a zhltli jsme je u filmu nebo tak. Já jsem zase vegetarián, takže další věc, která nás spojuje. Většinou jsem ale všechno dělávala já, protože Jared je absolutní kuchařský antitalent. Raději jsem mívala na mobilu připravené rychlé vytáčení na hasiče, protože s ním si jeden v kuchyni fakt nebyl jistý.  

„Nezměnila. Já jsem takhle spokojená,“ vyvedla jsem ho z omylu, když se domníval, že jsem jako singl nešťastná. Vůbec. Od posledního nepovedeného vztahu mě přešla veškerá chuť se do něčeho takového znovu pouštět.

„Jo, jasně,“ poznamenal ironicky a skepticky se na mě šklebil, že mi to jako že nebaští. Konečně jsem mléko vytáhla ven a otočila jsem se na Jareda, který stál opřený o velkou kuchyňskou linku barvy champagne, která skvěle ladila s lakovaným nábytkem v barvě světlého ořechu. Jejich kuchyň vypadala úžasně. Byla prostorná, prosvětlená, jednoduchá, ale přitom stylová. Hm, to byl vlastně celý jejich obrovský byt. Ne že by ten můj vypadal hůř, ale přece jenom tenhle se mi líbil víc. Snad i proto jsme víc času trávili u nich než u mě.

„Zlato, vypadám snad nespokojeně?“ položila jsem mu spíš řečnickou otázku, na kterou každopádně existovala jenom jediná odpověď. Nasadil výraz odpovídající jeho špatnému přesvědčení a pak se na mě nenápadně zazubil.

„Když budu chtít, tak bude všechno jinak, ale musim chtít,“ zopakovala jsem trochu důrazněji, aby si přestal myslet, že jsem bez přítele beznadějná. Povytáhl nevěřícně obočí a lehce jeden koutek úst v takovém vysmívavém gestu. Tenhle jeho opatrný způsob popichování mě spíš lehce cuchal nervy, než abych se tomu šklebila jako on. Když jsem byla mladší, měla jsem problém s tím, že jsem si všechno až moc vztahovala na sebe. Povedlo se mi to zásadně omezit, ale stejnak to ve mně trošku zůstávalo. Viditelně.

„Já to myslim vážně!“ houkla jsem nepatrně pobouřeně, když zlehčoval má slova a odmítal je brát vážně. Tomu jsem se taky nedivila, protože kolikrát jsem mu věšela bulíky na nos, hlavně abych si z něj mohla dělat srandu. Tak jo, nejspíš jsem byla víc ztřeštěná, než vyspělá.

Jared mi na to odvětil pouze širším pochybným úsměvem, kterým mi akorát jasněji ukázal svoje mínění. Přesně ten podnět, který mě vyburcoval k něčemu ráznějšímu.

„Kdyby fakt chtěla, můžu mít každýho chlapa v týhle místnosti,“ zařekla jsem se s totálním odhodláním v hlase, který jsem položila o něco níž, aby to znělo o to zatvrzeleji. Skutečně jsem neměla strach, že bych zrovna tohle projela. Od té doby, co jsem prorazila jako modelka, mi sebevědomí narostlo do závratných výšin, ale ne že bych byla nějaká namyšlená pipina, pouze zdravá sebedůvěra, kterou člověk bezpodmínečně potřebuje k tomu, aby se sebou mohl žít v klidu a míru. To by se se mnou Jared ani nebavil, protože s takovými lidmi si víceméně ani nerozuměl, což jsem viděla i na vlastní oči. Já jsem se především to sebevědomí naučila správně používat, což ženě může v mnoha situacích velice šikovně pomoct. Podle jeho překvapení jsem pochopila, že tohle si přebral jako zřejmou výzvu. No, já to brala stejně, ale ne že by se mi zrovna chtělo dělat na někoho oči. Bohužel, občas se mi ten rychlý jazyk vymstí.

„Každýho?“ zopakoval tu nejdůležitější část, která mě při krátkém zhlédnutí těch všech lidí kolem trochu vyděsila. Jenom v kuchyni se pohybovalo pět mužů a já jsem zapřísáhle vyznávala monogamii.

„Víš, jak sem to myslela,“ zahučela jsem se v rychlosti, aby mě nestačil vzít za slovo.

„Každýho?“ nedbal na můj komentář, který mě měl přesně tohohle vyvarovat. Zjevně si myslel, že to přeháním, přičemž na mě koukal s takovou rezervovaností, jelikož ani tohle nebral vážně. Fajn, jak teda chce.

„Okay, ukaž na pět týpků a já ti za deset minut přinesu jejich čísla,“ vyřkla jsem v závazné sázce, i když jsem předem věděla, že on se beztak o nic nevsadí. Kdysi mi vyprávěl, že už se nevsází kvůli jedné prohrané sázce, za kterou prý šeredně zaplatil. Doteď jsem nezjistila, co to bylo, protože si to zatím úspěšně nechává pro sebe. Shann jakbysmet. Ale jednou to z něj rozhodně vydoluju, protože mě to neskutečně zajímá.

Jared si ukázal na oněch pět fešáků a s pobaveným výjevem v jeho nestárnoucí tváři mě nechal mu dokázat, že o tuhle tvářičku a hlavně tělo mají chlapi zájem. Nejprve jsem ale Lucovi donesla to slíbené mléko, které po takové době pochopitelně nebylo potřeba. I tak si ho rád vzal, aby si zchladil podrážděný krk a následně se postavil k partičce u biliáru, aby se k nim přidal.

Za necelých sedm minut jsem byla i se všemi čísly zpátky u Jareda, který to představení bedlivě sledoval po celou dobu, aby mu náhodou něco neuniklo. Pokaždé když jsem se na něj podívala, tak se tvářil buďto neskutečně rozjařeně, anebo naopak zamyšleně, že svá slova pravděpodobně vážně dodržím. Netrvalo by mi to ani těch sedm minut, kdybych se s některými zvláště zajímavými muži trošku víc nepobavila. U některých by mi vskutku nevadilo povídat si dýl nebo klidně i příště, ale nejprve jsem musela Jayovi ukázat, že to jeho podceňování mé maličkosti není na místě. A hodlala jsem si to nanejvýš vychutnat, protože mě to i z části decentně uráželo.

„Ta-dá!“ přiskočila jsem k němu s pěti lístky, které jsem mu strčila okázale hnedle před oči. Nechala jsem si na tváři pohrávat spokojený, široký úsměv, protože jsem měla opravdu radost, že jsem nad ním měla opět na vrch.

„Ještě si myslíš, že nejsem sama schválně?“ mávala jsem mu čísly před očima a vítězoslavně jsem se na něj culila. Nejprve jsem si ani neuvědomovala, že u něj to může být horší a že moje chování by ho mohlo docela ranit. Naštěstí ne, poněvadž mě obdarovával pohledy, které mi napověděly, že si tu prohru stejně nebere. Byl si přesvědčený o tom svém a tohle okolo ho jenom dobře bavilo.

„Řekla si každýho,“ ztrpčil mi můj trumf, ale i přesto jsem se dál usmívala jako to pako.

„Teď seš na řadě ty,“ otočila jsem to na něj v legraci, ale až potom, co jsem to vyslovila, mi to přišlo jako super nápad. Ať je tenhle večer o něco zajímavější a zábavnější.

„Nevsadili jsme se,“ zamítl můj super návrh, což jsem očekávala, ale nemínila jsem to brát vážně stejně tak jako to dělal po celou dobu on. A měla jsem už taky plán jak ho k tomu donutit. Sice trošičku podlý plán, ale i to se počítá. Navíc to pro něj vlastně mohlo být dost prospěšné.

„Nezájem,“ zamítla jsem to jeho zamítnutí a postavila jsem se k jeho boku, abych se rozhlídla po jeho nastávajících obětech.

„Aspoň jedno číslo z některé dostaň. Jinak půjdu za tou blonckou a pučím jí klíčky od bytu,“ varovala jsem ho předem, aby se nepokoušel z toho nějak vykroutit. Moc dobře věděl, že když si něco vezmu do hlavy, že neustoupím a že mám velice dobré schopnosti k tomu, že když něco chci, tak to taky dostanu. Na to moje varování reagoval nesouhlasným podmračením smíchaným i s naprostým konsternováním při té představě, že bych to opravdu provedla. Raději nechci vědět, co by to pro něj znamenalo.

„To bys neudělala,“ nevěřil té mé pro něj děsivě vyhlížející výhružce, kterou bych nejspíš nedodržela, protože, jak se znám, by se mně ho nakonec zželelo. U něj mi stačilo hrozně málo.

„Já už jen znova nechci poslouchat, že je ti smutno a že ti chybí teplý ženský tělo,“ použila jsem jeho výrazivo, které jsem si stále jasně pamatovala, i když toho ten večer napovídal až-až. Jared se přitom podivně ošil, když sám slyšel, co mi to tenkrát navykládal. Nespatřovala jsem na tom nic špatného, naopak. Těšilo mě, že se mi svěřoval a důvěřoval mi do té míry, že mu nevadilo se mnou o tomhle takhle otevřeně mluvit. Mnohdy ale  teda taky záleželo na okolnostech. Tak či tak jsme si byli dost blízcí a já momentálně neměla nikoho, s kým bych měla takový úzký vztah. Co na tom že to byl kluk. Já jsem nikdy moc nebyla na kamarádky, anebo jsem ještě nenašla tu pravou kamarádku, které bych se tolik otevřela jako klukům. Na ty žvásty o tom, že holka a kluk kamarádi být nemůžou, jsem nevěřila. My dva jsme byli dokonalý příklad dokonalého přátelství osob rozdílného pohlaví. Bez Jareda už jsem si svůj život nesvedla představit. Patřil do něj a měl v něm velice vysokou pozici. Zbožňovala jsem ho nade vše. No, kromě rodiny ovšemže. S jeho bratrem jsem si již tolik nerozuměla, ale přesto byl v mém žebříčku hned za ním. Oba dva byli neskuteční.

„To sem určitě neříkal,“ pochyboval i o tomhle a vyjeveně na mě valil oči. Začínala jsem ho podezřívat, že má dneska nějaký nepovedený den, což by vysvětlovalo víc věcí. Tudíž bylo na čase to změnit.

„Chci jenom, abys byl v pohodě, jo? Mám tě moc ráda, Jayi, a chci, abys byl šťastnej, sama pro to udělám cokoliv,“ zahrála jsem mu na city, ale myslela jsem to mimořádně vážně, proto jsem k tomu přizpůsobila i to ostatní. Veselý hlas jsem zjemnila a rysy jsem nechala stáhnout do zněžněného výrazu, do něhož se mi podařilo vtěsnat i povzbuzení a příslib. Tohle moje přiznání Jareda upřímně šokovalo, takže se zarazil a sám netušil co mi na to říct. Hbitě jsem toho využila.

„Takže se snaž, jasný?! Jinak víš, co tě čeká,“ neopomněla jsem mu zopakovat tu největší motivaci pro dnešní večer. Mrkla jsem na něj, poplácala jsem ho po rameni a namířila jsem si to zpátky k hloučku lidí, kteří se neustále bavili točením prázdné skleněné láhve od Jacka Dannielse. Jaredovi jsem přitom držela pěsti, aby se mu poštěstilo. Jenom tady bylo tolik krásných holek, z nichž alespoň jedna musela Jareda nějak zaujmout. Jen jestli není moc náročný. No co, když ne tu, tak někde jinde. Díky své kapele přišel do kontaktu s tolika lidmi, že mezi nimi ona prostě někde musí být. A když si ji nenajde on, tak mu ji najdu já!

Tuhle kapitolu bych hrozně ráda věnovala své drahé "sestřičce" Pájunce, která mě přesvědčila ji zveřejnit, protože je děsně a otravně neodbytná a protože ji totálně miluju.

A budu nesmírně šťastná, když uvidím komentář i od někoho jiného, ať půjde o jakýkkoliv názor. Co vás zaujalo nebo co se vám naopak nelíbilo, nebo třeba i smajlíka. Cokoliv! :) Je to pro mě neuvěřitelná motivace a odměna za to, že jsem se snažila a dala si s tím práce. Také je to pro mě neuvěřitelná pocta, když tím někoho nějak zaujmu, takže znovu úpěnlivě prosím o jakoukoliv reakci. Děkuju Vám mnohokrát!! :)

PS: Kapitoly mám předepsané dopředu, takže když to dobře půjde, budu přidávat dva díly týdně, ať mám něco do zásoby a nebudete muset čekat, kdyby to někdo náhodou četl. :D 

DĚKUJU!!

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lost in the Love - 1. kapitola: