OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Láska ve větru - 8. kapitola



Láska ve větru - 8. kapitola
Pro čtenáře od 18 let!

Lidský svět, ve kterém se upíří skrývají mezi námi, je stále stejný, ale realita hlavního hrdiny Chestera se změnila v cosi šedého a bezcenného. Zabil to nejdůležitější, co měl. Zabil duši své milované a nyní už není cesta zpátky. Musí jít dopředu a snažit se získat to, co ho dříve drželo nad vodou. Čeká ho těžká cesta plná ironie osudu. (Předělávka základní spolupráce s Wish)

Láska nám kvete i ve vztahu upír a kořist... Možná. Dick se chová velmi podivně a to bude mít zásadní vliv na další rozvoj příběhu...

EDIT: Článek neprošel korekcí.

8. kapitola - „Nemusíš se bát, že by někdy udělala něco, co by sama chtěla!“

 

Chester

„Nebude ti vadit, když ti budu věnovat nějaký něžnosti?“ přitulí se ke mně a zapřede mi do ucha. „Že bych tě celýho umazlila.“

Z jejího opečovávání mi po zádech přechází mráz. Je to příjemné, i když pro upíra trochu moc svazující, užívám si to. Vlastně je to už celá věčnost, kdy jsme se k sobě chovali podobně jako právě v tuto chvíli.

„Proč by mi to mělo vadit?“ pousměju se a drápy jí lehce přejedu po rukách, které má kolem mého krku.

„Dřív ti to vadilo,“ polkne a skloní hlavu.

Jemně ji chytím za bradu a donutím ji zadívat se mi do tváře. Lehce se usměje a já ji podpořen nejistou touhou stáhnu na postel, kde se mi posadí do klína.

„Ale nevadilo,“ zamručím pochvalně a stisknu ji v pase, až vyjekne. Ihned její rty přikryju svými. „Tiše, nebo zas přijde Dick a bude se chtít koukat,“ zavrčím pobaveně a ledovými prsty pod tričkem nahmatám zapínání podprsenky.

Di se rozechvěle napne. „Můžeš mi pomoct? Dej mi feromony do těla,“ zašeptá bojácně a drobnými polibky mi zdobí tváře.

„Nemusíš se bát,“ zavrčím lehce a pohladím ji po zádech. Její strnulost je však natolik citelná, že zaplním vzduch dávkou své vůně, abych jí to ulehčil. Když pod mým působením sladce zavzdychá a konečně se uvolní, stáhnu z ní tričko i podprsenku. Laskám ji chladnými doteky na hebké horké kůži, zatímco jí oplácím něžně polibky, kterými mě zahrnuje.

„Abych za chvíli chodila nahá,“ dostane ze sebe, když na ní rozervu kalhoty. Nejsem schopný se nějak držet a tak jsou z jejího oblečení jen cáry. S mými kalhotami mi pomáhá, zatímco mě protíná zasněným pohledem.

„Rozdělím se s tebou o ty své,“ zavrčím chtivě a blýsknu do tmy špičáky. Líbilo by se mi, kdyby nosila mé oblečení. Ihned mě sváže ryze mužský majetnický pocit, kdy ji chci vlastnit natolik, aby každý široko daleko věděl, že ona je jenom moje!

Se zaujetím si prohlížím její útlé dívčí tělo, které se pode mnou nevinně propíná ve vlnách vášně. Její bělostná pokožka lákavě bodá do očí. Stále jí to tak moc sluší, přesně jako na začátku. Pořád má v sobě to kouzlo, jako Eleanor.

„Co se děje? Proč si mě tak prohlížíš?“ zamumlá nejistě a prohrábne si vlasy.

„Nic se neděje. Jen ti to moc sluší.“ Přiznám s úsměvem a dlaní jí něžně sjíždím od krku přes ňadra až do lákavého tepajícího klína. Užívám si její zastřený zrychlený dech a živelné povzdychávání mého jména.

Zatímco se jí v očích zračí nezředěná touha, sladce se na mě usmívá. Líbí se mi, jak se chvěje pod mými doteky a stydlivě klopí zrak.

„Bylo by zlý, kdybych se ti nelíbila. Čím bych tě pak svedla, když ne tělem?“ zavrčí pobaveně a drze se na mě zašklebí, zatímco jí z očí srší nepokrytá provokativnost.

V ten moment, kdy se na mě usmívá tím svým sarkasticky nadřazeným úsměvem a pronáší tu větu, vidím zas svou starou vzdorovitou a ďábelskou Di, která mi motala hlavu. Dál už se však nedokážu soustředit, protože mě svými pohyby dohání k šílenství. Vnímám jen její hebké vlnící se tělo, které se na mě slastně pohybuje. Přejíždím dlaněmi po jejích bocích, jako bych se do ní chtěl vpít.

„Chazzy,“ sténá mi do úst, když se v náznaku polibku nahne blíže. Jemně ji koušu do úst a protáčím panenky, jak se do mě dostává slast a získává si mě. Drápy kreslím po celém obvodu její páteře, zatímco mě Di probodává zmámeným pohledem. Rty se jí rozkošně chvějí, jak je každou chvíli otevírá v tichém zasténání.

Čekám, že mi ve slasti největší protne kůži a zaklesne se do mě drápy, ale místo toho sleduju, jak trhá bělostné prostěradlo.

„Můžeš si to vybít na mně…" zachraptím udýchaně, když mě na okamžik přestane líbat, jelikož nám oběma dochází vzduch. Odhodlaně zavrtí hlavou, vezme můj obličej do dlaní a dlouze mne políbí.

Pevně ji chytím za boky a při vyvrcholení, které je stejně silné jako celá tato chvíle, jí táhle zaúpím do rtů.

„Jsi báječnej,“ hlesne okouzleně, když ze mě slézá. Ihned se mi přitulí k boku a drobnými plachými polibky zasype celou mou tvář.

Obejmu ji. Líbí se mi, když se ke mně takhle tulí, mazlí mě ve vlasech a dává mi bezprostředně najevo, že je jenom moje.

„Moc mé ego nepokoušej. Má pak tendenci rychle růst,“ zavrčím potěšeně a zářivě se usměju.

Provokativně se nadzvedne na lokti a nadřazeně se mi zadívá do očí, zatímco mi dlaní sjede do klína, až usyknu.

„Nemyslím tohle ego,“ zasměju se a překulím se na ni. „Nezlob,“ zavrčím výhružně, když se pode mnou se smíchem mele.

Okamžitě ztuhne a tvář jí protne zděšení a podivné běsnivé očekávání. Všechny smysly jí zbystří a úsměv z tváře vymizí. „Už nebudu zlobit,“ hlesne vážně plachým hlasem, zatímco se na mě dívá bezelstnýma prázdnýma očima.

„Takhle jsem to nemyslel. Jsem rád, když jsi svá,“ zašeptám úzkostně a hladím ji, doufajíc, že mi uvěří a opustí ji takhle strnulost, kterou nemám rád.

„Jsem ráda, když jsi rád.“

Do hajzlu, já jsem korunovaný vůl! Budu si muset hlídat každé své slovo a reakci, která by ji mohla přivést do toho stavu ponížení, bezmezné oddanosti a plaché nechutnosti. Už zas mluví jako pokorná oběť a já bych díky tomu nejraději mlátil hlavou do zdi.

„Jdu do koupelny,“ hlesnu a pokusím se o úsměv, který mi nějak nevyjde. Příkře se od ní odtáhnu.

„Něco jsem provedla?“ zkřiví rty v beznaději. „Zklamala jsem tě? Omlouvám se, jestli jsem tě zklamala!“

Jakmile se postavím, Di poníženě poklekne k mým nohám a s tak výmluvnou úctou mi pohlíží do obličeje, až se mi dělá zle. Celá takhle situace je mi velmi nepříjemná, především když vidím, k čemu jsem ji dohnal! Vymaním jí své dlaně, za které mě pobožně vzala a donutím ji vstát.

„Nic se neděje. Byla jsi úžasná,“ zavrčím a vytáhnu ji na nohy. „Slib mi, že už si přede mnou nikdy nebudeš klekat,“ řeknu s upřeným pohledem do těch děsivě oddaných očí.

„Nikdy si nesmím klekat?“ Pozvedne pobaveně obočí a jiskřivě se usměje, zatímco zavadí o část, která touží po každém jejím doteku.

„Vždy jsou výjimky potvrzující dané pravidlo,“ zapředu a dlaní jí sjedu na podbřišek, abych zkontroloval svého čtvrtého následovníka.

Di mi lehce položí hlavu na hruď. „Jak mu je?“

„Je spokojený.“

„Je šťastný,“ ozve se tiše. „Je šťastnější, když spolu trávíme hezký chvilky. I já jsem šťastnější…“ Znovu ke mně snad zamilovaně vzhlédne.

„To já také.“ Dám jí letmou pusu na špičku nosu, a když už je v takovém citovém rozpoložení, nadějně pokračuju: „Rád bych sem na pár dní vzal Balta. Dick říkal, že už chodí, tak … kdyby ti to nevadilo a samozřejmě Mia proti tomu nic nenamítala tak bych pro něj v nejbližší době zkusil zaletět.“

„Mám Baltazara ráda. Bude příjemné ho znovu vidět.“ Řádně, snad až příliš programově se usměje. „Budeš ode mě prosím pozdravovat Miu?“

„Miu?“

„Několikrát mi pomohla, to přece víš…“ zamumlá se skloněnou hlavou. Kdyby tu nebyl Dick, chtěla by jistě vyřídit pozdrav i jemu. Přijde mi maličko komické, že chce, abych pozdravoval její tehdejší sokyni, namísto jejího dvojčete. Ovšem moje nevlastní sestra jí paradoxně pomohla více než já.

„Pokud o to stojíš, tak jí to vyřídím.“ Vymaním se z jejího objetí a zmizím na chodbě.

* * *

„Do hajzlu, to jsem se tě leknul!“ zavrčím zhurta, když se Dick vynoří ze tmy. „Co tady obcházíš?“

„Zítra se vracím domu,“ oznámí mi neurčitě, ale vypadá trochu podivně. Jako by nebyl při smyslech.

„Dobře…“ přikývnu a čekám, zda z něj ještě něco vypadne, protože stále stojí bez hnutí naproti mně a očima míří kamsi do tmy. Mlčí. Nechám ho být a vrátím se do ložnice, přesto mi na téhle situaci něco nesedí. Byl vážně divný, ale tak je to Dick a ten by dětem, ani Dianě nic neudělal. Ovšem proč se takhle přes sluneční den poflakoval po domě? Proč stál na podestě schodů a čekal ve tmě jako nějaký provinilec?

„Di?“ zatápu v šeru pokoje, když zbystřím, že je postel rozestlaná, ale prázdná! Kam do hazlu zmizela?! Její přítomnost cítím z vedlejšího pokoje, kam se hromotlucky vrhnu a najdu ji spát pod otevřeným oknem na prkenné zemi.

„Proč do hajzlu spíš tady?!“ zavrčím nad ní, až sebou trhne a rozespale si dá dlaně před obličej.

„Prosím?“

„Proč spíš zde?!“ zopakuji klidněji, protože mi dojde, že jsem ji vyděsil.

„Tady?“ hlesne ospale a rozhlédne se kolem sebe. Okamžitě zbystří a ve tváři jí vytane nedůvěřivost a šok. „Já nejsem v ložnici…“ zamumlá ustrašeně a rozklepe se. „Chazzy…“

„Co tu děláš?“

„Já nevím!“ Plačtivě se mi dívá do očí a natahuje ke mně dlaně. „Asi mě sem přenesl Dick, ale nevím proč.

„Dick?“ Samozřejmě! Musel jít z patra. Jiná možnost není. „Proč by to dělal?“ zamumlám spíše pro sebe a pomůžu Dianě na nohy. „Co děti?“ Napjatě se na ni zadívám a už za ní spěchám do naší ložnice, protože je mi jasné, že nic neví. Ani nemůže, vždyť spala…

„Jsou v pořádku,“ vydechne nad postýlkami. „Proč mě odnesl?“

„Zeptáme se ho!“ zavrčím příkře a vezmu ji za ruku, zatímco naštvaně pokulhávám až do obývacího pokoje, kde se rozvaluje na pohovce a jako vždy má v ruce láhev alkoholu.

„Dicku! Můžeš mi vysvětlit, co to tady s námi hraješ za hry?“ hurónsky po něm vystartuju, až ode mě Di vyděšeně couvne a zavrtí hlavou.

„Chazzy, prosím…“

Vůbec si jí v tuto chvíli nevšímám a zaměřuju se na upíra s krátkými blonďatými a především rozčepýřenými vlasy a drzým křivým úsměvem na tváři. „Nejdříve se tváříš jako největší kamarád a najednou děláš tohle?! Co tím do hajzlu sleduješ!? Myslel jsem, že alespoň tobě se dá věřit, ale asi jsem se opět šeredně spletl!“ Jedním rychlým pohybem mu vyrvu láhev z ruky a mrštím ji o protější zeď, až Dianě poklesne čelist a obejme se rukama, jako by se snažila udržet při vědomí.

„Co to tady kecáš?“ ožene se po mě v podnapilém stavu. „Raději si hlídej Di, zas ji děsíš!“ Popadne druhou láhev a znovu si přihne.

Vyrvu mu ji z dlaně a zavržu zuby. Nejraději bych ho s ní přetáhl přes hlavu, ani netuším, kde se ve mně ten vztek bere.

„Kurva, co to děláš?!“ zavrčí zle a sápe se po mně. „To už ti úplně hráblo nebo co?“

„Vypadni! Okamžitě vypadni nebo zapomenu, že jsme kdysi bývali přátelé!“

„To si vážně myslíš, že ji tu s tebou nechám, když se chováš jako úplný magor?“ povytáhne pobaveně obočí a evidentně má dost. „To, že jsem ti ji přihrál zpět, neznamená, že ji můžeš zase týrat!“

„V tomhle stavu se s tebou nehodlám o ničem bavit. Místo, aby ses staral o svou rodinu, tak tu do sebe liješ chlast! Jediný, kdo se tu nyní chová jako magor jsi ty,“ zavrčím celkem poklidně, i když mi dá neskutečné sebeovládání zabrat. Nejraději bych se s ním porval, ale kvůli Dianě se snažím držet.

„Do mojí rodiny se kurva neser!“ zavrčí zlověstně a skočí mi po krku, zatímco mu v očích tane zabijácký smysl pro krutost a výzvu. Díky jeho opileckému stavu nemám problém vyrazit s ním skleněnou výplň dveří, ačkoliv se do mě snaží pěstmi trefovat až obdivuhodně. Když mi nohy podrazí nečekaná slast, Diiny feromony, padnu na zem vedle Dicka a vztekle zaúpím.

„Di…“ vydechne vedle mě zasněně Dick a o to víc mám chuť mu ten jeho frajerský obličej rozbít.

„Dicku…“ Ten její sladce ševelící hlas mi téměř vymyje mozek. „Neperte se, prosím.“ Stáhne feromony a já jsem za to rád.

„Ty se přestaň srát do mé rodiny!“ zavrčím dotčeně a setřu si krev, která mi stéká z koutku úst. Vůbec se mi nelíbí, jak se k Dianě chová! Jako by mu snad z polovičky patřila nebo co! „Už ti z toho chlastu dočista hráblo, ne? Proč Dianu pořád tak strašíš?!“ vyjedu na něj znovu, jen co se trmácivě zvednu ze země, což jde díky poraněné noze hůře.

„Já že ji straším?!“ prskne vztekle a rovněž se chytá za obrubu vany, aby se vytáhl alespoň na kolena. „Kdybych ti nepomohl, tak by nebyla tvoje! Měl jsem se na tebe vysrat a získat ji pro sebe. Beztak to pořád není ona!“

On jí stále chce, proběhne mi hlavou a já zatnu dlaně v pěst. „Ty máš do hajzlu Desire! Tvoje ego se bude hold muset konečně smířit s tím, že Diana patří mně!“ Nikdy ji nezískal! Moje maličká je stále jenom moje, i když se snažil ji získat pro sebe. „Vážně lituju Desire. Čeká tvýho následovníka a ty tady kecáš takovýhle pitomosti!“ odfrknu pohrdavě a otočím se k němu zády. „Ať tě tu večer už nepotkám!“ zavrčím, protože je mi jasné, že teď je tu zavřený i kdyby odejít chtěl, protože slunce by ho usmažilo. „Půjdeme?“ zadívám se na Di, která plaše stojí u dveří a pohlíží na nás oba zoufalým pohledem.

„Tys byl také takový!“ zavrčí mi Dick za zády. „Beztak je s tebou Di jenom proto, abys ji nezabil. Jenom kvůli tvému následovníkov. Kdyby odešla se mnou, měla by se mnohem lépe!“ hlesne temně. „Ty možná máš její tělo, ale už nikdy nebudeš mít pravou Di, protože jsi ji vlastně zabil.“

Vážně a dlouze se mu zadívám do šklebící tváře. „Je mi tě vážně líto, Dicku. Jsi na tom hůř než já. A je ubohé, že si svoje bolístky léčíš na mě a Dianě. Nemyslel bych si, že někdy klesneš takhle hluboko.“

Natáhnu k Dianě ruku a čekám, až ji přijme, zatímco hází zoufalé pohledy po Dickovi, který stojí a smutně jí pohlíží do očí. Sere mě to! Ty jejich zvrácené oční kontakty, kterými si dokazují bůhví co! Nejraději bych mu vyrval obě oči!

„Vidíš… Chtěla by být se mnou, ale díky tomu strachu, který jsi v ní vyvolal, si netroune,“ zavrčí pobouřeně Dick, zatímco mě Di odevzdaně chytí za ruku a skloní hlavu.

„Je to pravda?“ řeknu obezřetně, když pozoruje špičky svých bot. „Je pravda, co říká?“

„Jasně, že je! Jen se ti to bojí říct,“ odfrkne pohotově Dick.

„Drž hubu, do hajzlu! Tebe se neptám!“ vyjedu na něj drsně, protože mi dochází, že on má pravdu a o to víc to bolí. „Řekni mi pravdu,“ hlesnu něžně. „Di…“ chytím ji za bradu a zvednu k sobě její uslzené smutné oči.

Okamžitě se odvrátí a zavrtí hlavou. „Chci být jen s tebou. Neposlouchej ho.“ Pobožně mi políbí hřbet dlaně.

„Vážně krásně jsi ji vychoval, Chestere. Smekám! Takhle zkurvit dokonalou holčičku, to umíš jenom ty! Už ti ani neřekne pravdu do očí. Nemusíš se bát, že by někdy udělala něco, co by sama chtěla!“ ozve se jízlivě.

Snažím se ho ignorovat, jinak bych ho musel snad zabít. Dívám se na svou maličkou, které zplihlé vlasy podivně visí kolem obličeje, jež je tak nešťastný a zubožený, až mi to vadí. Je mi jasné, že mi neříká pravdu. To vím i bez toho idiota!

„Di,“ řeknu vřele a pustím její dlaň. „Klidně tady zůstaň.“ Protne mě natolik překvapeným pohledem, až se musím chytnout za rám dveří. „Vím, že to tak chceš.“

Vyjdu z malé koupelny, do které jsme se v bitce dostali a sám vystoupám po schodech do ložnice, kde padnu zády na postel a snažím se v sobě zničit ten vztek a bezmocnost, kterou tak protivně cítím uvnitř sebe.

* * *

Di se do ložnice vrátí, až když slunce zapadne za obzor a venku je zas příjemně tmavo a pochmurno. Měsíc už září vysoko na nebi a já netrpělivě shlížel ke dveřím snad každou minutu, aniž bych snad zamhouřil oči, ačkoliv mě sluneční den propaloval svým nepříjemným vroucím teplem.

Moje maličká tiše stojí opřená o rám dveří a kajícně na mě shlíží, ve svém výrazu ponižující strach. Nemám náladu jí cokoliv vymlouvat, takže to přehlížím. Jsem unavený, nervózní a vzteklý. Nechci vůbec nic řešit!

„Už je pryč?“

Napjatě přikývne a svlékne se, zatímco si na sebe naučeně navlékne mé dlouhé černé tričko, které jí neskutečně sluší a mně to v očích maluje majetnický výraz.

„Proč jsi nešla s ním? Sám jsem ti to přece nabízel,“ hlesnu jízlivě a obrátím se k ní zády, abych se na ni nemusel dívat. Nechápu, oč se tu vůbec snažím, když je to od začátku stále to stejné! On chce ji a ona chce jeho! Já a Desire budeme vždy stát tak nějak mimo.

„Chci být s tebou,“ hlesne tiše. „Jen jsem mu chtěla pomoct, když byl na dně. Jako on pomáhal mně, když jsem to potřebovala… Jsem mu moc vděčná, proto jsem se na něj nemohla vykašlat. Nezlob se.“

„Jistě.“ Dravě se ušklíbnu a s námahou se zvednu, protože vážně nemám nejmenší chuť s ní sdílet lože! „Budu dole. Klidně spi.“ Ani se na ni nepodívám. Nějak nemohu…

* * *

Zrovna přitápím v krbu, který Dick dal do chodu ještě před svým odchodem, a chystám se Dianě ohřát krev, protože mám pocit, že poslední dobou ani nijak nejí. Div si nespálím ruku, když se ozve Diin pronikavý výkřik.

„Au! To bolí!“

Vyskočím na nohy, a zatímco těžce dopadám na levou nohu, spěchám co nejrychleji do naší ložnice, abych ji v okamžiku, kdy nevybíravě rozrazím dveře, spatřil ležet schoulenou na boku. Snaží se prsty dosáhnout kamsi na záda. Pokoj je nasáklý ostrým pachem škvařícího se masa. Do hajzlu, zakleju v duchu a přiskočím k ní, abych kousek pod lopatkou nahmatal ten zatracený stříbrný křížek.

„Už to bude,“ hlesnu pln nervozity a snažím se uklidnit její bolestné naříkání. Jakmile jí pomůžu od té nejhorší bolesti a prudce mrsknu stříbrem do rohu, vyjekne úlevou.

„To je nesnesitelný,“ zabrečí a stále sebou mele v bezútěšné palčivosti.

„Uvolni se. Jinak ti to nezahojím," zavrčím tiše, když se stále vrtí a já se nemohu přisát k hluboké ráně.

„Bolí to,“ dostane ze sebe plačtivě a zatíná svaly.

„Věř mi, že to vím.“ Pohladím ji po ruce. Proplete se se mnou prsty. Co nejjemněji dokážu, ji laskám jazykem a léčím ošklivou ránu, zatímco se mi zatíná drápy do dlaně, jak ji to bolí.

„To hrozně bolí!“ prohne se a ucukne, když se jazykem dotknu nejbolestivějšího místa.

„Pořád to bolí?“ zašeptám ustaraně, když i přes veškerou mou snahu stále bolestně usykává.

Němě přikývne, zadržujíc pláč.

„Di…“ vzdychnu. Vypadá to, že díky jejímu polidštění a citlivosti to snáší mnohem hůře a nehojí se jí to tak dobře. Což je vcelku paradox, protože lidem stříbro, ani kříže nevadí. „Udělám to jinak,“ zavrčím jemně a znovu se přisaju k ráně, až se prohne. Saju ji a olizuju s cílem něžné jizvy. Nebude to přímá cesta k orgasmu, ale příjemný stimulační bod. Musím se sám pro sebe šklebivě usmát, když po chvíli léčení přes svoje dílo jemně přejedu prstem a ona úlevně vydechne.

„Je to příjemný. Děkuju,“ vzdychne a obrátí se ke mně čelem. Sladce mě obejme kolem krku, zatímco ji letmo hladím po zádech a občas přejedu po čerstvé jizvičce. „Nechápu, jak se to dostalo do mý postele.“

„Zbavím se ho,“ slíbím jí a utírám zbytky slz, které jí smáčejí tváře. „Ale máš pravdu. Je to divné…“ zadívám se do rohu, kde byl křížek naposledy. A jediný, kdo se na něj podezřele a štítivě díval, byl Dick. Di by na něj v životě nesáhla. Není to věc, kterou bychom běžně brali do dlaně. „Skoro to vypadá jako by ho tam někdo dal schválně.“ Svraštím znepokojeně čelo.

„Byl to ten, kterej utrhl moje lilie… Ten, kterej nás pozoruje skrz okna. Najdi ho. Zabij ho!“ zašeptá mi zákeřně do ucha a něžně se ke mně přitulí, zatímco mi žužlá ušní boltec.

„Mám zabít Dicka?“ zákeřně se usměju, aniž bych si pořádně uvědomil, co vlastně říkám.

Di se ode mě příkře odtáhne. „Proč Dicka?“ zašeptá s hrůzou v očích.

„Mám přece zabít toho, kdo to všechno dělá, ne? A kdo jiný ví, kde jsme … kdo jiný to tu zná?“

„Ten tvůj kamarád Nick tu byl taky,“ špitne rozechvěle. „Dick by mi nikdy neublížil. Jenom je teď trochu zmatený a smutný. Má to doma těžký, ale jinak je to pořád náš Dick. Je to náš kamarád a hodně pomohl tobě i mně.“

„Jistě, jak jinak,“ ušklíbnu se. „Dick je svatý! Máš pravdu, za všechno může Nick, který nemá jediný důvod tohle dělat,“ hlesnu ironicky a zle se usměju. „Raději se pojď nasnídat, ohřeju ti krev.“

„Já ještě nechci, prosím… Nemám hlad.“

„Jak nechceš?!“ zavrčím ostře. „Vždyť vůbec nejíš. Jsi čím dál více vyhublejší. Můj následovník potřebuje i něco jiného, než jen můj jed!“

„Najím se za chviličku…“ snaží si mě udobřit. Prsty se mi jemně zaboří do vlasů a něžně mi políbí rty. „Jen zrovna teďka nemám hlad. Prosím, nenuť mě.“

„Tímhle si myslíš, že mě přesvědčíš?“ zašklebím se posměšně, ale polibek jí vrátím. Ovšem mnohem delší. Dlaní jí zajedu na záda a pohladím čerstvou jizvu v podobě malého křížku.

Di se svůdně rozesměje a přitiskne se ke mně rty.

„Chazzy! Hej, kde je ten největší zmrd z okolí?!“ Nickův hlas zruší erotickou chvilku.  „Nazdar chlape,“ zasměje se ve dveřích, do kterých bez klepání vešel. „Pěkná,“ hlesne a lačně se olízne. „Dlouho ses neukázal, Chazzy.“ Věnuje mi široký přátelský úsměv.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska ve větru - 8. kapitola:

27.11.2011 [20:36]

FaireTen tam fakt chyběl. Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!