OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Láska ve větru - 44. kapitola

24.01.2012 (19:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 664×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

44. kapitola - „Baltazare!“

Chester

S trhnutím se posadím, abych se okamžitě chytil za hlavu, kterou mi protivná bolest zase málem půlí. Ten hrůzný výkřik mě probral z naprostého alkoholického vyčerpání, což mě mrzí, protože už mě položí i minimální dávka. Přišel jsem o cvik, do hajzlu…

Jsem si natolik jistý, že ten výkřik zněl z nitra domu, že se mi svírá nitro. Nejsem si jistý, jestli hlas patřil mé maličké nebo její hysterické sestře, o kterou se bez pochyby postará vrah mé Susan, proradný Dick.

„Do hajzlu,“ usyknu a snažím se zorientovat, kde to vlastně jsem.

Podle všeho stále sedím v křesle v obývacím pokoji, které mi dalo své pohodlí. Ale já jsem přece chtěl jít za Dianou, ale … očividně jsem to nestihl a sesunul se tady jako obyčejný opilec. Do hajzlu, zvládal jsem toho přece mnohem více!

„No do hajzlu,“ zakleju po druhé a i přes nevolnost, svírající mi vnitřnosti, vyběhnu schody do patra v neblahém tušení, že jde o mou šťastnou krev. Jelikož Dick je v klidu a kolem jeho ložnice žádný rozruch není, mohla to být moje maličká. A to mě neskutečně děsí!

„Di!“ Rozrazím dveře do kořán a spatřím ji, jak leží na posteli. Ruce i nohy rozhozené, jako by chtěla utéct. Úlevou se málem sesunu k zemi. Je zde! Tak tohle bylo o fous, hlesnu v duchu a zhluboka se nadechnu.

Okamžitě mě do nosu praští mrtvolný tlející puch, který je tak intenzivní, jako by vycházel přímo z pokoje! Teprve nyní si všimnu tělíčka, které leží kousek od mé maličké. Je to … dítě? Nechápavě se nad ním skloním a zjistím, že je to holčička a mrtvá?!

„Di,“ hlesnu a začnu ji jemně probírat svými ledovými doteky na čele i tvářích.

Nejistě zamrká a otevře na mě šedé zakalené oči, které se na mě upjatě dívají, zatímco Diana se lapavě nadechuje. Hrůza v jejích duhovkách se stupňuje, jako bych já byl ten, kdo ji tak moc děsí! Sjede pohledem z mé tváře a lustruje má ramena, tričko i kalhoty. Poté hodí rychlým pohledem k holčičce, která doposud leží vedle ní. Těžce natáhne skrze zaťaté zuby vzduch do plic a zajíkne se.

„Běž ode mě!“ Tenhle křik už je přirozený, hodí se k Dianě, protože není pisklavý, jako předešlý zděšený výkřik, ale naopak je chraplavý a drzý. Chytí se za břicho a rychle se skutálí z postele, jako by se štítila mrtvého dětského těla.

Vlastně bych se neměl divit. Diana nikdy nebyla typ, který by se zahazoval s bezduchými schránkami. Pokud zabíjela, nejspíš je nechávala na místě a rozhodně je neuklízela. Pokud zabíjela… Projede mnou náhlá potřeba zjistit, kolik lidí vlastně zabila – kolik zmařila lidských životů. Kolik si toho nyní vyčítá!

Mírně zděšeně pozoruju, jak se snaží zvednout na rozklepané nohy. Kolena jí brnkají o sebe a nemá šanci se udržet vzpřímeně, co chvíli na těch pár metrech vedoucích ke dveřím upadne a téměř se plazí, jako by prchala před smrtí.

„Co blázníš?" zaúpím a několikrát se ji pokusím chytit do náruče. Bezvýsledně, protože po každé se mi vysmýkne s panickým křikem. Několikrát se mě dokonce pokusí nakopnout, čemuž přihlížím s absolutní nechápavostí a zoufalstvím. „No tak, Di, já ti přece nic neudělám!“ uhýbám před jejími drápy a nerozumím jejímu zbytečnému strachu. Vždyť mě se přece bát nemusí!

Zápolíme spolu tak hlasitě, že to samozřejmě přiláká i dalšího obyvatele domu. Toho, kterého bych nejraději nikdy nepoznal. Dick se nechápavě opře o rám dveří a z nebesky modrých očí mu sálá odevzdanost a zděšení, když nás tak pozoruje.

„Dicku!“ vyjekne moje maličká. Rychle se mi vyškubne a vrhne se do jeho otevřené náruče, až mě bodne v hrudi.

„Do hajzlu Di!“ zavrčím naštvaně, protože vidět ji tak blízko toho kreténa mě ničí. „Nechápu, co se jí zase děje!“ Jejich dojemná dvojice se mi ale vůbec nezamlouvá. Pozoruju, jak se k němu Diana důvěrně tiskne a on ji objímá a jednou dlaní ji drží za hlavu a hladí ji po vlasech, jako by ji chtěl upokojit, zatímco ona skoro pláče. „No tak, Di, neblbni a pojď ke mně!“ rozkážu jí celý vynervovaný.

„Chazzy," hlesne Dick s upřeným pohledem na postel, kde stále leží mrtvé dětské tělíčko. „Nesmíš ji tolik děsit!“ zavrčí a Diana se více a více klepe. Nohy se jí podlamují a z očí jí tečou potoky slz.

„O čem to do hajzlu mluvíš?!“ vyjedu na toho idiota a držím se, abych ho neroztrhal na kousky. Pak by se k ní tak uboze netulil! „Čím bych ji měl asi tak děsit? Spíš já se vyděsil, když jsem přišel a viděl tohle!“ ukážu směrem k posteli. Nemohu popřít, že chápu, jak moc to Dianu vzalo. Na tohle musí mít i upír silný žaludek, ale já mám Oskarovu školu – jsem na takové věci zvyklý, protože dříve jsem je měl před očima denně.

„Kurva, zbláznil ses? Zabil jsi to dítě před ní? Tys zešílel!“

„Co se tu děje, ty vole?“ broukne Mike, reagující na jeho panický přednes, při kterém si neodpustil dutohlavé vrčení a zděšený výraz.

Mike se dá ruku před ústa a cosi zamumlá, zatímco obrací oči k nebi. Chvíli mám pocit, že omdlívá, ale spíše … jako by se snad modlil, což bych do něj neřekl. Ale i lovec upírů potřebuje smysl života a víru, která mu pomůže vypořádat se se zvěrstvy, která provede i nalezne na cestě, kterou si vybral.

„Ty vole, ne! Tak tohle ne! Tohle tady prostě přehlížet nebudu. Myslel jsem, že už nezabíjíš lidi!“ zahřmí a poněkud afektovanými kroky se odebere zpět do svého pokoje. Možná popadne samostříl a kůl a všechny upíry vyhubí, ale v tuhle chvíli je mi to jedno. Co mě naprosto dráždí je přítomnost mé maličké v náručí toho idiota! Má být u mě, má být jenom moje!

„Myslíte si, že jsem ji zabil?!" zasměju se zoufale a chytím se palcem a ukazováčkem za kořen nosu, abych se uklidnil a snažil se vymazat z paměti ten obrázek Dicka a Diany. „Copak nerozumíš tomu, co ti tu povídám? Byl jsem celou dobu v obývacím pokoji. Dal jsem si pár skleniček zkvašené krve a usnul jsem. Vzbudil mě křik. Tak jsem běžel za Di a tu malou už jsem tu našel!“ obhajuju se, i když to nevypadá, že by mi Di nebo Dick věřili. Na toho kreténa seru, ale potřebuju, aby mi věřila ona! Aby mezi námi panovala důvěra a já patřil jí stejně, jako ona mně. „Di…“ hlesnu bezmocně. „Copak ty si vážně myslíš, že bych něco takového dokázal udělat?“ zadívám se jí do očí a nutím ji, aby ve mně viděla tu dobrou stránku, díky které mě nikdy nezatratila…

„Chazzy, vypadá to podivně, když jsi celý od krve a na ramenou mám blonďaté vlasy… Zřejmě od té holčičky…“ hlesne s mírným znechucením blonďatý upír.

„O čem to mluvíš?“ zavrčím nešťastně a otočím se k velkému zrcadlu, které mám postavené po pravé straně pokoje, přímo naproti nočnímu stolku a čtvrtině postele.

Když se na sebe pozorně zadívám, odraz, který se mi naskytne, mi vyrazí dech. Obličej mám celý zakrvácený. Další tmavé skvrny mi zdobí většinu mého trička i část kalhot. A na rameni mi visí zplihlý pramen blonďatých vlasů, které jsou místy propasírované krví.

„To není možný..." vydechnu bezmocně a už chápu Diinu reakci. Samozřejmě, že se bála, když jsem se nad ní objevil jako sám ďábel. Vedle sebe cítila přítomnost mrtvé holčičky a nad sebou někoho, kdo vypadá jako Jack Rozparovač! „Ten kretén to na mě musel navléknout!" Smetu vztekle věci, které jsou položené na skřínce pod zrcadlem. Kdyby se mi ten hajzl dostal nyní pod ruku, ani bych ho nemusel kousat, rozcupoval bych ho holýma rukama! „Di, já to neudělal. Proč bych to proboha dělal?" zadívám se na ni znovu v marné naději, že mi uvěří. Na ostatní kašlu. Je mi jedno, co si o mně myslí, ale ona ... ona mi prostě musí věřit!

Chvíli na mě bezmocně a zoufale kouká. Z šedých očí stále stékají slzy a valí se v nich pronikavé sarkastické mlhy, propletené se sivou barvou, která pro mě září široko daleko. Intenzivně se probodáváme pohledy a já ji v duchu prosím o důvěru, kterou ke mně mít nemůže, protože jsem byl všelijaký, ale dítě jsem nikdy nezabil!

„Já ti věřím, lásko..." rozvzlyká se a konečně se pustí toho pablba. Ruce si dá před obličej, jako by se chtěla chránit a utírá si horečnatě slzy, které stále stékají bez přestání. „Jenom se hrozně bojím. Ty teď vypadáš…“ hlesne zoufale a s bezmeznou důvěrou a především láskou se mi zadívá do tváře.

Bodne mě kdesi v hrudi a natáhnu k ní dlaně.

„Bojím se,“ zašeptá nešťastně a udělá ke mně první a rozhodující krok.

„Já vím, lásko…" polknu, opatrně ji chytím za prsty a chvíli je hladím, aniž bych z ní spustil oči. Když vypadá, že je v klidu, odvážím se k ní přiblížit. „Nechtěl jsem tě vyděsit," pohladím ji po tváři. „Smyju to ze sebe a všechno bude zase v pořádku," snažím se ji uklidnit.

„No, já nevím, Chazzy…“ ozve se nejistě moje nevlastní sestra Mia, která vykukuje Dickovi za zády a šklebí se, protože jí nepřijde milé, pohled na mrtvou dívenku v naší posteli. „Tohle není jen tak.“

Mrsknu po ní naštvaným pohledem. „Musíš to řešit teď a tady?!" Poukážu na vystresovanou Di, která ke mně jde krůček po krůčku a její pomalu se rozvíjející důvěra mi hrudi miluje zářnou lásku. Už mě tyhle emoce netýrají, ba naopak je potřebuju!

„Ale v tý posteli leží mrtvý dítě... Jestli jsi ho zabil," broukne Ball, jako by se nic nedělo. Ovšem po té zohaveném těle jezdí téměř lítostivým pohledem zmučeného otce, což mi při jeho pedofilii nedělá zrovna nejlépe. Hlavně, že už se nezaměřuje na moje následovníky!

Dianě se podlomí kolena a tak ji přitisknu k sobě a probodnu ty tři pitomce svárlivým pohledem. Nemohou to nechat, až na potom! Potřebuju, aby se moje maličká alespoň trochu uklidnila, tohle je na ni, jako na lidského upíra, příliš mnoho. A ona má dar situace a hrůzu prožívat. Potom všem, co si sama prožila, není co se divit. Sice mě od sebe ještě choulostivě odstrkává, ale to spíš beru jako mírný strach. Do uší se mi zařezává její pláč. Obvykle nedává strach a zoufalství najevo, bojí se, že by jejích slabých stránek někdo využil, ale tohle je na ni prostě moc! Tak proč to ti idioti teď musí řešit?

„Kolikrát mám říkat, že jsem ji nezabil!“ zavrčím na ni, až sebou Di trhne. „Promiň," stisknu ji v náručí. Postavila se na mou stranu! Řekla, že mi věří! A to je pro mě v tuhle chvíli to nejdůležitější. V prvním okamžiku jsem v to totiž ani nedoufal. Spíš jsem počítal, že i přes moje snahy ospravedlnit se, zůstane v náruči toho vola. „Půjdu se umýt," pustím Di z náruče a hledám čistý ručník. "A pak ji pohřbím.“

„Proč pohřbít? Někam jí pohodím!" zavrčí naštvaně Cristoball. Vážně to bere jako plýtvání. Nejsou v tom city, je to upíří smutek pro kořist, kterou on mohl vychovávat jako svou nevinnou holčičku. Angela je přece jen trochu starší…

Netrpělivě přikročí k naší posteli a prohlíží s nechutí zohavené tělíčko, ze kterého ještě mírně vytéká krev na bílé povlečení. Všechno se barví do ruda a ten nehorázný pach se mísí s celou ložnicí, takže mám obavy, že to u nás bude stále čpět tím odérem ještě hodně dlouho…

Jakmile dívenku neurvale chytí za neporušené růžové šatičky, prohne se v jakémsi znetvoření a Diana se chytí za ústa, vytřeští oči a než stačí vydat přidušený výkřik, omdlí.

Probodnu je všechny znechuceným a naštvaným pohledem, protože právě tomu jsem se chtěl vyhnout a nadhodím si ji v náručí.

** ** **

Sedím na zemi v koupelně, stále ještě chorobně naštvaný na ty tři, a přivádím Di k vnímání pomocí studených doteků. Tričko jsem svlíknul a obličej jsem si omyl, takže by se už neměla leknout. Šoků už pro dnešek bylo víc než dost.

„Di?" hladím ji konečky prstů po obličeji a zahrnuju ji letmými polibky.

„Chazzy?“ hlesne nejistě a mdlým pohledem se mi zadívá do tváře. „Potřebuju dovolenou!“ usykne a namáhavě se zvedne.

„Můžeme si malou dovolenou udělat teď a tady,“ zazubím se a prsty najdu okraj jejího trička. Jakmile ji dlaní zastudím na holé kůži, oklepe se. „Pojď, svlékni si ho. Přinesl jsem ti čisté.“ Rovněž je celá od krve a já bych ji na to nerad upozorňoval.

Uchechtne se, když ho na ní nevybíravě rozervu, zatímco jí něžně vrčím do rtů. Potřebuju, aby přišla na jiné myšlenky!

„Nikdy jsi nezabil dítě..." hlesne a zadívá se mi s důvěrou do očí.

Přestanu hloupnout a zadívám se jí vážně do šedých duhovek, ze kterých pomalu mizí strach. Zavrtím hlavou a snažím se nemyslet na Eleanor a mého prvního následovníka, kterého jsem zabil, když byl ještě v jejím lůně. Kdybych to tenkrát jen tušil…

„Nikdy. A nikdy to neudělám.“

„Já ti věřím.“ Přitulí se ke mně a zhluboka se nadechne, jako by jí moje vůně dodávala potřebný klid.

Vděčně ji k sobě přitisknu. „Skoro jsem v to nedoufal..." přiznám potichu. „Hrozně mě to potěšilo. Ani nevíš jak.“

„Řekla jsem ti, že ti budu oporou a budu ti věřit. Hodlám to dodržet, protože tě miluju.“ Nevinně se na mě usměje a prstem mi přejede přes celé čelo na levý spánek, tvář až k rtům.

Něžně jí vtisknu polibek na bříško ukazováčku a zabořím nos do jejích dlouhých černých vlasů. Vdechnu její vůni a ušklíbnu se. Samozřejmě, cítím z ní její vůni, i tu mrtvolnou pachuť, ale především mě dráždí pach toho kreténa.

„Co je?“

„Měl bych si tě umýt. Cítím z tebe toho vola,“ ušklíbnu se na ni.

„Myslíš Dicka?“ pozvedne pobaveně obočí a uculí se na mě. „Nech toho. Zachránil mě před děsivě vypadajícím upírem,“ uchechtne se pobaveně a slastně mě kousne do rtu. Má pravdu, vypadal jsem děsivě a nechápu, jak se na mě ta její krev dostala… Někdo to na mě chtěl hodit, ale naštěstí pro mě, mi moje maličká věří!

„A kdo tě před ním zachrání teď?" zajímám se. Chytím ji za ruku a vtisknu ji polibek na zápěstí, pak do loketní jamky a zastavím se až u vlahého místa na jejím krku, kterému se hodlám věnovat mnohem déle.

„Sakra, ty seš fakt hodně hladovej upír,“ povzdychne zastřeně, když ji laskám. Olizuju její hebkou pokožku a něžně ji koušu. Líbí se mi, jak se mi oddává. Pro upíra je to slast, mít takovouhle poslušnou ovečku. Pro mě je větší rozkoší, že ona mi patří – nikoliv jako moje kořist, ale jako moje láska! Věnuje mi díky tomu mnohem víc, než by jako obyčejná oběť mohla. Věnuje mi své tělo, svou krev i svou duši!

„Možná,“ dýchnu jí na krk a dál ji rozmazluju, zatímco odolávám pokušení se z ní napít. Nechci ji hned kousat. Potřebuje teď něco trochu jiného než jed. Nakonec to přece jen vydržím a místo sání krve sjedu níž a začnu jí podobně laskat klíční kost a rameno. „Co si dát společně sprchu?" kousnu ji jemně do paže.

„To bude fajn,“ hlesne rozechvěle a stále se ke mně tak sladkobolně tiskne. Mám ji plnou hlavu. Touha, která není náruživá, se mi line celým tělem. Její vůně mi proniká do chřípí a já si uvědomuju, jak krásně mi s ní je i bez sexu, i bez toho, abych z ní pil. Zdá se, že tohle pomalé laskání, je pro ni to pravé. Zbavuje ji šoku moje ledová náruč a to se mi neskutečně líbí! Připadám si jako její zachránce, rytíř v temné zbroji. Zamilovaný predátor, který chrání svou ovečku před vlky…

Vezmu ji do náruče a přenesu do sprchového koutu, kde si ji jako svou panenku na hraní svléknu a pustím dostatečně teplou vodu, protože začíná být prokřehlá. Masíruju jí proudem vody celé tělo a fascinovaně sleduju, jak jí pokožka místy skoro červená.

„Ty jsi vážně pořád člověk…" usměju se a sjedu sprchou o něco níž, abych jí trochu potrápil citlivá místa.

Zamilovaně, přímo děkovně mi pohlédne do očí a zvrátí hlavu. „To sakra jsem! A ty seš můj upír…“ vydechne a dlouze zasténá.

Kombinace mých ledových doteků a teplé vody na ni působí téměř zázračně. Líbí se mi to, neskutečně se mi takovéhle týrání líbí. Je to snad lepší než mučení, u kterého kořist trpí, protože já už jsem se změnil natolik, že mě snad bolest ani neláká.

Svléknu si kalhoty, které už mám mírně promočené. Hodím je stranou do kouta a znovu ji začnu hladit, zatímco jí ze sprchové hlavice na tělo dopadají teplé kapky vody.

„Ano, to jsem…" odpovím ne zrovna nadšeně, když si uvědomím, co všechno tím způsobuju. „Tak co? Už je ti dostatečně teplo na to, abys snesla tohle?" Natlačím ji svým ledovým tělem na chladnou zeď a dlouze políbím.

Zasténá mi do rtů a přivine se ke mně ještě blíž. „Seš tak nádherně ledovej,“ zavrčí zastřeně a znovu mě začne líbat. Hladíme se jazyky a okusujeme se rty, cítím, jak ve mně stoupá touha a ona se chvěje chtivostí. Tak to mám rád!

„A ty jsi zase tak krásně lidská," usměju se a rukama jí jemně přejíždím po těle, obkresluju něžné křivky jejich ňader a dráždím jí na vystouplých bradavkách, zatímco ústy jí laskám už tak dost naběhlé rty.

Vím, že bych to neměl moc přehánět a riskovat, jelikož s sebou nemám opět žádnou ochranu, ale je tak těžký se od ní odtrhnout. Pere se ve mně rozum s chtíčem, ale nakonec přece jen o trochu převládne zodpovědnost.

„Di…" zachraptím, když se od ní odtrhnu a ona se na mě hned přitiskne. „Nic tu s sebou nemám…" Absence kondomu mi nikdy nevadila, beztak jsem je po vlastním vrcholu obvykle zabil, ale nyní?

„A co sebou potřebuješ? Tohle všechno přece zvládneš sám," zavrčí mi zastřeně do rtů a v očích jí planou divoké plameny, díky kterým mě tak moc okouzluje.

„No právě," usměju se zastřeně. „Myslím tím, že tu nemám žádnou ochranu," otřu se jí nosem o tvář a omluvně se na ni zadívám.

Zčervená a stydlivě si skousne spodní ret. „Tak si pro nějakou doběhni… Já tady na tebe počkám.“

„No víš ... Já asi nemám vůbec žádnou," svraštím čelo. Do hajzlu, nikdy jsem nic takového nepoužíval! Pokud bych něco někde vyhrabal, muselo by to být tak patnáct let po datu spotřeby. „Tys nějaké měla, ne?" vzpomínám si matně, že na mně možná něco takového několikrát praktikovala. Jistý si tím ovšem příliš nejsem. Odkrvený mozek dělá svoje.

„Já u sebe nikdy nic takovýho nenosila. Vždycky mi to někdo přinesl,“ zazubí se. „Tak to pro dnešek padá, miláčku… Je mi líto,“ pokrčí posmutněle rameny a odtáhne se. Začne se umývat, jako by se nic nedělo!

Nechává mě tu stát s plnou erekcí, s neskutečnou touhou v těle a evidentně jí to nijak nevadí! „Ach jo…“ povzdychnu si mizerně a pustím tak ledovou sprchu, až vyjekne. „Promiň lásko, ale já se potřebuju dát dohromady a …“ Zbavit se té tvrdé touhy v rozkroku, pomyslím si, protože ten chtíč mi leze na mozek.

„Sakra, taky jsme se mohli dávat do kupy spolu… Třeba … orálně nebo láskou ze zadu, ale budiž, když ke všemu potřebuješ … cosi … tak já tě překecávat nebudu!“ Otočí kohoutek na teplejší vodu, až se zamračím.

„Jaké cosi?“ šklebím se její stydlivosti povědět slovo kondom nebo prezervativ. Je vážně neskutečně cudná a to mi vžene krev do oněch míst o to více! Tolik bych ji chtěl!

Demonstrativně si ke mně stoupne zády a dělá, že tu nejsem. Nakonec to nevydržím a zezadu se na ni přitisknu. Rukama ji obejmu kolem pasu a hlavu si položím na její rameno. „Můžu za to, že jsem si tě chtěl užít takhle?" zašeptám jí do ucha. „Co kdybych si dal pozor?" zkusím na ni snad tu nejohranější větu ze všech a stisknu jí lalůček mezi rty.

** ** **

Nakonec jsme si to přeci jen užili, projede mi v myšlenkách, když si vzpomenu na její hlavu v mém klíně. Její hebký jazýček a šikovné rty… S úsměvem se na ni zadívám, když se obléká do čistého. Doufám, že někdo vyvětral naši ložnici, uklidil ten nepořádek a postaral se o děti. Zajímavé, jak moc na ně spoléhám…

„Baltazare!“ Miin hlas pronikavě vstoupí do koupelny a oba nás vyděsí.

Diana ke mně vystrašeně zvedne oči, zatímco si zapíná mikinu a nejistě sjíždí pohledem ke dveřím.

„Do hajzlu,“ usyknu a zapnu si kalhoty. Nezdržuju se oblékáním něčeho dalšího, beztak nepociťuju chlad. Do pokoje vpadnu celý vzteklý a zděšený, protože se přece jen jedná o mého prvního následovníka! Mého syna!

„Co se stalo?!" chytím ji za paže, protože zuřivě pobíhá po pokoji a křičí.

„Je ... Je pryč!" dostává ze sebe a ukazuje na prázdnou postýlku. Sukně pod kolena se jí zadrhává kolem nábytku, když na vysokých jehlách pobíhá a snaží se ho najít. Matka, která vypadá jako modelka…

„A dvojčata?"

„Ty jsou v pořádku..." vytrhne se mi, abych objala Mikea, který se přižene v zápětí. Mia mu padne kolem krku s upířím vzlykáním, které nezahrnuje slzy, obvykle…

„Copak tys nebyla celou dobu u dětí?" utrhnu se na ni trochu, protože tohle už na mě začíná být moc.

„Co se to kurva zase děje?!“ vyletí Dick, který do teď evidentně uklízel naši ložnici. Mírně se zamračím, ale nekomentuju to.

„Baltízek je pryč!“ dostane ze sebe šepotavě Mia a tiskne Mikea tak silně, že usykává a kroutí se jí v náručí. „Jenom jsem si na chvíli odskočila a on zmizel! Je pryč!“

„Prohledáme celý dům, neboj se. Najdeme ho.“ Snaží se ji Mike mírnit a já mu pomůžu, aby ho Mia tak silně neškrtila.

Mateřský instinkt u upírky je podle všeho také dost silný, navíc Mia na našem synovi visí a není se čemu divit. Na to, že je to nadupír není až natolik upíří, jak se píše v imbecilních knihách…

„Neboj, najdeme ho!“ řeknu temně a Dick mě chytí za rameno.

„Kde je Di?“

„V koupelně,“ procedím skrze zuby a sere mě, že se o ni zase zajímá! Ona je proboha moje, kdy už to pochopí?!

„Koupelna je prázdná…“ hlesne a dívá se do otevřených dveří oné místnosti, která je naproti ložnici Mikea a Mii.

„Jak prázdná?“ zadívám se do nebesky modrých očí, ve kterých se začíná vynořovat stupidní strach. Šíří se daleko, do nás všech, protože všichni jsme zasaženi Baltazarovým zmizením a nyní… „Byla celou dobu se mnou!“ zavrčím a vlétnu do koupelny, která zeje prázdnotou. Jako by tu moje maličká nikdy nebyla…

Zase mi ji sebral a to přímo před očima… Vzal mi mého prvorozeného následovníka i lásku, která nepřežije bez mého jedu… To, co k němu cítím, už není jen obyčejná nenávist a touha po pomstě. Ten cit je natolik intenzivní, že na něj pouhá slova nestačí. Chtělo by to činy, kterými bych ho mučil alespoň tak, jako on psychicky týrá mě.

„Diano! Baltazare!“ křiknu vztekle na celý dům, pln bezmoci a zoufalství a chytím se za hlavu. Zase jsem o ně přišel a … netuším na jak dlouho.

1. Co si myslíš, že se stalo s Baltazarem?

2. A co si myslíš, že se stalo s Dianou?

3. Máš ráda dlouhé příběhy? ,o)

Díky za Vaše komentáře, které nám pomáhají zjišťovat, jak moc se blížíte správnému řešení. Už je to skoro jako detektivní příběh, že? Ale pokud Vás to baví, tak nás to moc těší a nutí psát dál. Ještě jednou díky. ,o)

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ve větru - 44. kapitola: