OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Láska ve větru - 39. kapitola

19.01.2012 (15:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 781×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

39. kapitola

Diana

„Sakra, paráda!“ výsknu a nadšeně povyskočím, zatímco div nezačnu jásat nad Oskarovou knihou návštěv, kterou jsem tu našla! Knihovna mi neskýtá jenom bezpečí, ale hlavně vědomosti a zajímavosti, díky kterým můžu zjistit, který parchant po mně vlastně jde! Vášnivě tu knihu v pevné vazbě obejmu a snad bych ty desky i políbila, kdyby se mi za zády neozvalo nelidské zavrčení, při kterém okamžitě ztuhnu a zalapám po dechu.

Jakmile se to hřmotné vrčení ozve znovu, mírně couvnu vzad, co nejdále od toho výhružného zvuku a div nezakopnu o stohy knih, které jsem nechala válet na zemi. Nejistě si zazoufám a panicky, přímo dětsky a hloupě se schovám za nejbližší kožené křeslo a nakouknu směrem k potemnělému oknu, kde se na parapetu nachází temná mužská postava. Sakra, jestli je to ten blázen, co si hraje na mého pána, tak jsem v koncích, dojde mi hrůzně a oči se mi zalesknou zděšením.

„Snad sis nemyslela, že bych tě nechal samotnout,“ zavrčí ostře a hodí po mně temným pohledem.

„Chazzy?“ polknu a spadne mi kámen ze srdce. Téměř hmatatelně cítím tu úlevu, která mě zaplavuje. „Myslela jsem, že seš u dětí.“

„Jsou u Mii… Vážně sis myslela, že bych tě nechal po tom všem samotnou?“ pozvedne pobaveně obočí a seskočí ke mně. Podlaha mírně zaduní, když na ní skočí ladmým skokem, kterým se předávádí šelmy a ušklíbne se.

„No, vlastně jo,“ hlesnu a dám mu tak prostor, aby si myslel, jak zoufale naivní stále ještě jsem, ale já si fakt myslela, že … mě nechal bez dozoru! „Steskalo se ti, viď?“

„Více, než je u upíra vhodné.“ Přikývne a vlepí mi rychlý polibek, přestože jsme od sebe sotva pár hodin, které … se bez něj zdály nekonečné. Vyčkávavě se zahledí na velkou knihu s tvrdými deskami, kterou držím v náručí. Nakloní hlavu na stranu, jako by přemýšlel, odkud ji zná. „Cos to objevila za poklad?“ zabručí se zájmem, zatímco mne protíná temným pohledem.

„Oskárkovu knihu návštěv! Podle všeho si zapisoval každýho, kdo ho tady navštívil, kdo po něm převzal štafetu kořisti nebo tady … zabíjel. Tos nevěděl, co?“ houknu nadřazeně, protože Chazzy se mírně mračí a evidentně se snaží vzpomenout, jestli ji někdy v minulosti už viděl. „Víš, co je nejzajímavější?“

„Nu, povídej,“ pobídne mě s ušklíbnutím a obchází mě jako kořist. Tiché varovné kroky se rozléhají po místnosti a mně po zádech přechází mráz, kterému nevěnuju pozornost. Jsem přece s upírem, chladnokrevným zabijákem, takže se ta trocha strachu dá racionálně vysvětlit.

„Nejzajímavější je, že si tady ten kretén zapisoval hlavně lidi… Návštěvy upírů ani moc ne. Hlavně si psal ty, kdo tu zabíjeli a přebírali si od něj oběti,“ povzdychnu si zmučeně, když hledím do otevřených desek a marně hledám to, nač jsem se tak těšila. Tedy jméno toho, kdo by mě nejraději viděl tak nějak v prachu.

Patricia – žena – čtyři roky - předána do péče Monickel

Tohle jméno se tak objevuje skutečně hodněkrát. Vlastně má podobnou četnost jako Chesterovo jméno… Sakra, ale kdo je ta Monickel zač?!

Diana – žena – dva roky -  jakmile bude nalezena, předám ji do Chesterovy péče

Desire – žena – dva roky -  jakmile bude nalezena, předám ji do Chesterovy péče nechám si ji

Eleanor – žena -  …

U mámina jména odvrátím zrak a zhluboka se nadechnu, snažíc se do sebe dostat dostatek hrubého necitelného cynismu a sarkasmu, které jsem zdědila v genech po otci, a která mi tak nějak záslužně pomáhá přežívat tyhle chvíle plné tupě bolavé ironie.

„No, nezabil bys ho?“ Loupnu ohnivým pohledem po svém ďábelském upírovi a sarkasticky se ušklíbnu, aniž bych mu řekla, že jsem tam narazila na svou rodinu…

„Klidně ještě jednou,“ usměje se temně Chazzy a vycení na mě špičáky. „Zdá se, že nám to v hledání toho hajzla nijak nepomůže. Raději tu knihu zavři.“

Vinnie – žena – tři roky – předána do péče Chestera

Hrůzou se mi sevře nitro a já k němu obrátím své oči s úlekem a nechutenstvím. „Sakra,“ dostanu ze sebe a začnu od něj pomalu couvat.

„Co je tam napsané?!“ Přiblíží se ke mně a chce mi knihu vzít, ale já se nedám. Zastaví se v kroku a blýskne po mně žádostivým pohledem, zatímco se chytí za kořen nosu, jak to dělává po každé, když se chce uklidnit.

„Chazzy, vím, že ti mám důvěřovat, ale … on nám to někdo nepřeje,“ polknu a probodnu ho zoufalým pohledem. Kdyby alespoň nevypadal tak neohroženě a násilnicky, zapřeju si v duchu, protože pak by mě tolik neděsil. Je snadnější uvěřit někomu, kdo se tváří jako sám anděl než upírovi, který svou aurou, chováním i vzezřením brutalitu a násilí přímo ztvárňuje.

Zhluboka se nadechnu a snažím se přemýšlet. Přece není možný, aby ji vychovával on… To prostě nejde, sakra! Snažím se opřádat láskou a věřit mu, protože on si to zaslouží. Nesmím mu udělat scénu a znovu ho donutit kvůli mně trpět, když toho má teď tolik a sám se trápí ztrátou své sestry…

„Nezlob se za tu zbrklou reakci. Je to tak těžký… Vždycky mě všechno rozhodí, sakra,“ prsknu zoufale a pro udržení ohnivosti a odhodlanosti k němu malý bojácný krůček popojdu, namísto abych couvla, jak mě nabádá panic\ay y ký strach.

Pozorně mi naslouchá a obezřetně si všímá mých reakcí, výrazů ve tváři i pronikavého strachu v očích, kde jej smazat nedokážu. Stojí na jednom místě a snaží se mě neděsit, i když to u něj jde hodně těžce. Je to vlk bez beránčího roucha, drsný a zlověstný. Vypadal by tak, i kdyby měl nad hlavou svatozář.

„Di, já jsem Lilien … tedy Vinnie – do hajzlu vidíš, stále si to jméno ještě pletu… Já jsem ji viděl poprvé, když ji sem přitáhnul Dexter. Vždyť jsem ti přece říkal, že jsem žádnému neublížil.“

Ovšem s vyjímkou toho dítěte, které s ním čekala moje maminka – zabil je oba!

„Jasně, nebylo by možný, abys s ní byl…“ snažím se přijít k rozumu, i když je to pro mě tak moc těžké. „Promiň mi to, ale sakra je tak těžký myslet hlavou. Vždyť mě znáš,“ zabručím zkroušeně a znovu se srabácky přiblížím o malý krůček.

„Proč jsi tu knihu brala? Vždyť jsi věděla, že jsou tam napsané oběti! Chtěla ses snad podívat, u kterých je napsané mé jméno?“

Znovu sjedu rychlým pohledem do knihy a přečtu si pro uklidnění i jiné jméno, než to Chesterovo. Je zajímavé, jak jsou barevně odlišené. Kéž by k tomu měl Oskar popisky, nebo by mi to v minulosti v zájmu týrání alespoň pověděl. Vyznala bych se v té jeho literatuře jednodušeji…

Nina – žena – dvanáct let – zabita Neomezenou mocí jedince

Peter – muž – třicetšest let – zabit Neomezenou mocí jedince

Norbert – muž – šest let – předán do péče Neomezené moci

V duchu se ušklíbnu, protože jsem asi narazila na Oskarovu spřízněnou duši, které důvěřoval a která ho podle všeho Monickel a Chazzyho velmi doháněla v počtech lidských obětí a stoupala vzhůru. Je možné, že vedle svého žáka Chestera měl Oskar jako učitel ještě další dvě zrůdy – Absolutistu a Monickel?

Experimenty

První pozorovaný objekt. Muž, dvacet devět let, Zachariáš, který velmi špatně snáší týrání. Intravenózně podávaný lila roztok, na který muž reaguje…

Znechuceně odvrátím hlavu. Sakra, tak on Oskárek dělal na lidech i pokusy. Pro zábavu, pro nové možnosti týrání. I když mě to znechucuje, na druhou stranu jsem fascinována, jak mohl z obyčejného mučení udělat vědu a povznést ji na takovou úroveň, že amatéři nemají šanci si byť jenom škrtnout.

„Netušila jsem, že tam budou jenom oběti… Myslela jsem si, že tam napíše i upíry, kteří sem chodili a mně to příblíží někoho, kdo by mě mohl unést a vychovávat Vinnie,“ skloním zbaběle hlavu a povzdychnu si, protože všechno veselí je v trapu. Oskárkova návštěvní kniha mi nijak nepomohla, spíše uškodila.

„No, dobře,“ odfrkne a probodává knihu chtivým pohledem. „Tak ji tady už můžeš nechat, když to tedy víš…“

Překvapeně k němu zvednu hlavu a zamrkám očima. Takže on se mi tu přiznává?

„Chci říci, že víš, že tu Vinnie byla. Zbytek jsou samozřejmě jenom kecy,“ sykne, překoná tu vzdálenost a ostře mi vytrhne pevné desky z dlaní a odhodí ji daleko od sebe, jako by se nechtěl spálit.

Pozdržím nutkání utéct a zoufale se mu zadívám do očí. „Potřebuju pomoct..." hlesnu zbaběle a jako předtím, když mi dělalo problém milování s ním a on mi pomáhal tím, že mi dával do těla feromony, i teď ho prosím, aby mi tak pomohl, abych dokázala zůstat v jeho blízkosti. „Nebo si budeme hrát na honěnou..." dostanu ze sebe a než stačím nějak přemýšlet, vrhnu se ke dveřím, kde on je dřív. Vystrasšeně vyjeknu a zabočím do rohu, odkud ho se zrychleným dechem pozoruju.

„Pokud bys ten strach pouze předstírala, tak by mne to bavilo, ale takhle tě tu nahánět nebudu,“ odpoví sebejistě a vydoluje ze sebe takovou dávku své vůně, že se prolne se všemy póry v místnosti a celou ji provoní.

Ačkoliv nechci, dostanu do sebe jeho feromony a důležitě se uchechtnu, zatímco veškeré obavy opadají v omráčení a zalykání se ostré mužné vůně, která mi ulpívá v nose, na těle i na jazyku a chutná přesně jako on.

„Já tě nechci děsit,“ usměje se na mě jako neviňátko a pomalu se ke mně přiblíží, zatímco v mých očích spatřuje to staré dobré okouzlení. Konečky prstů mi téměř neznatelně přejede po tváři. Sklání se ke mně s náznakem choulostivého polibku a zdá se být poněkud nejistý.

To zjištění mě pobaví. V očích mi sarkasticky blýskne, když povolí své feromony a nakloní se ke mně s příslibem polibku. „Takovej zlej upír a chtěl by něžnosti?" ušklíbnu se a pobaveně mu uniknu. Ta jeho vůně mi pomohla uspořádat si myšlenky a teď už se nebojím. Prolezu pod stůl a tam se poťouchle schovám. Mám chuť si hrát!

„Nějak rychle ti otrnulo, maličká. Víš, že proti mně nemáš žádnou šanci,“ rozesměje se. Působí to na mě jako nevyřčená hrozba, zatímco se krčím pod stolem a do kolen mě tlačí parkety. Hlavu mám podivně pokřivenou, stejně jako šklebivý úsměv, když zadržuju pobavený jízlivý smích.

Ovšem, když se přede mnou ve vteřině objeví a dravě zavrčí, bouchnu se do desky stolu a mírně usyknu s temným zasakrováním. Nečekala jsem, že mě objeví tak rychle… Chtěla jsem náskok!

„Říkal jsem ti to. Hrát na honěnou s upírem to můžeš vážně jenom ty.“ Ironicky se ušklíbne a nahne se ke mně, zatímco já se složitě soukám ven. Bleskově mě políbí na rty, až zalapám po dechu a na ústech mi ulpí chlad i touha.

„No, sakra!“ prsknu a provokativně si pusu utřu rukávem černé upnuté mikiny, kterou mám pro zahřátí na sobě. Ač je to komické a já jsem vlastně upírka, tak pociťuju změny počasí. Chlad i horko, stejně jako člověk. Mělo by mě to ponižovat a zhrozit, ale mě to nesmírně těší! Jsem zas o krok blíže vysněné lidskosti.

S tlumeným chichotem mu proklouznu mezi nohama a schoulím se do skříňky, ze které jsem všechny knihy vyndala. Je prostorná tak akorát pro mé drobné tělo. Stačí mi se pouze nepohodlně skrčit a na pár chvil vydržet v nepříjemné pozici.

„Zdá se mi, že jsi nějaká drzá.“

Prudce za mnou zaklapne skříňku, až se zaleknu a obejme mě nesnesitelná tma. Na chvíli mám pocit, že nemohu dýchat a pak se prostor zaplní chladem jeho těla, protože se o dvířka zřejmě opřel zády.

„Tak miláčku a jsi v pasti. A dokud mi nepovíš, jak odčiníš to otírání úst do rukávu, tak tě nepustím!“ pohrozí mi pomstychtivě, až se nejistě vší silou opřu o dvířka a zatlačím.

„Sakra,“ heknu zoufale a zhluboka se nadechnu, jako by mi docházel vzduch. „Chazzy,“ hlesnu mírně zakaboněně. „Lásko, otevři! Já se bojím tmy!“ Dostanu ze sebe v prsknutí, protože takové přiznání mi přijde ubohé. Já, která se nebojí ničeho, má v sobě tolik strachu, že by to usmrtilo hordu méněcenných upírů. Hraně zafňukám, abych zahrála na jeho city a on mě tak vysvobodil z té nepohodlné pozice, do které jsem se hloupě zaklela sama.

„To sis měla rozmyslet dříve, než jsi tam vlezla.“ Oznámí mi škodolibě a já si téměř živě dokážu představit, jak mu oči září potěšením a touhou po malém mučeníčku zároveň. „Mou podmínku znáš, tak navrhni řešení, které by mne uspokojilo a já tě pustím.“

„Navrhuju, že … mě pustíš a … já ti pak odpustím, že … jsi mě tu zavřel, sakra!“ prskám a marně se snažím odtlačit dvířka, která mě brzdí ve svobodě.

„No, tak tyto diplomatické návrhy si nech pro někoho, kdo ti na ně skočí,“ rozesměje se ve vší hravosti, když v něm má upír na vrch a on stále tak rád mučí, jedno jakým způsobem. „Neberu!“ řekne nekompromisně a několikrát se provokativně zády otře o skříňku, až slyším ty podivné zvuky a naskakuje mi z nich husí kůže. „Nějaké další návrhy? Můžeme tu být třeba celý den. Mám hodně času. Mám tě hezky pod dohledem, co víc si mohu přát?“

Zlověstně zavržu zuby a zatnu dlaně v pěst, jako bych snad měla možnost se odsud dostat bez toho, aby se nade mnou smiloval. „Lásko, prosím!“ zaúpím a křením se, protože prosit je ponižující, především pro mě a snad proto mě to tak zvráceně láká, když mu podléhám. „Když mě pustíš, celýho tě krásně pomazlím…“ snažím se smlouvat.

„Hm, to už zní přece jen trochu lépe. A dál?“

„Budu tě láskyplně objímat a líbat a … můžeme zkusit cokoliv novýho erotickýho si budeš přát.“ Oči mi bujaře zasvítí, když se mi v nich mihne záchvěv parazitické touhy po zvrácené posedlosti jeho tělem. „Už dlouho jsme neexperimentovali, tak když budeš mít chuť, jsem všema deseti pro, můj pane!“ hlesnu zvráceným hlasem a znovu se opřu o dvířka, která jsou neproniknutelná, dokud před nimi sedí chladný a trpělivý upír.

„Zas to oslovení,“ postěžuje si znechuceně a zabubnuje drápy o parkety. Ten zvuk je tak nepříjemný a zlověstný, až mi po zádech přejede mráz a já se v tom malém prostoru oklepu. „Cokoliv budu chtít, říkáš?“ Jeho hlas nabude na nových rozměrech touhy. Svůdně mlaskne a chytí se na vějičku.

„Chazzy?“ zaťukám na dvířka, aby snad nezapomněl na mou přítomnost a nerozjel své tužby beze mne!

„Co bys chtěla vyzkoušet ty?“ vyzvídá prostě, jako by ho to snad ani moc nezajímalo, ale já cítím to nedočkavé vibrování chladu, který mě obklopuje. Chce znát mé touhy! Chce vědět, zda jsou mé představy stejně zvrhlé, jako tón hlasu, kterým to říkám. „A odpověď, že to, co chci já, neberu!“

„Sakra, jasně, že ne, to co chceš ty, protože ty si přece nechceš hrát na mýho páníčka,“ odfrknu a zakoulím očima. Moralista! „Moje touhy jsou podobný tomu, co jsme dělali před mým únosem, to bylo … super, nemyslíš?“ Ovšem vynechala bych z toho ty slastné jizvy, protože díky nim jsem byla natolik vyšťavená, že jsem se nedokázala ohnat ani dávkou feromonů a nechala se odvléct jako podsvinče. Týrá mě svědomí, že jsem tak zkáze vystavila naše třetí dítě… Rychle ty myšlenky zarazím, jinak bych se panicky rozbrečela a psychická bolest by moje tělo sklapla v pasti, ze které by nebylo úniku.

Raději se zamyslím nad touhou, která se mi rozlévá tělem a nejvíc je cítit v klíně. Život upíra, i když ne tak upířího jako jsem já, se točí především kolem tužeb a emocí, které se derou z rozkroku. Kdekdo by řekl, že upírky mají myšlení zvrhlého chlapa, když myslí svým přirozením…

Vyvalím na Dextera oči a snažím se nedat najevo fakt, že se mi při tomhle rozhovoru chce červenat, utíkat a snad i plaše žadonit, aby to se mnou nezkoušel. Jestli si ten idiot myslí, že s ním budu spát, tak to je teda na omylu. Sakra, dávám mu svou krev, nechávám si přitrouble působit nekonečnou bolest, ale nohy před ním teda fakt neroztáhnu! Ovšem Dexter si mé tichosti nevšímá, zarytě vypráví o erotice, jako bych byla ostřílená a měla mu splnit všechny jeho perverzní touhy. Proboha, poprvé jsem spala s Chesterem a to pouze jednou, než mě podvedl s Miou a já ho pak šupem poslala k vodě, i když ho stále…

„Dexi, o tomhle jsem ještě neslyšela…“ zabručím a snažím se dělat, že mě to vůbec nezajímá, i když je jeho vyprávění víc než zajímavé.

„Ty neznáš anální sex? U upírů je hrozně oblíbenej. Jasně, ty jako oběť si při tom neprožiješ nic hezkýho, ale já si to teda užiju hodně! Hele, křehulko, když mi nastavíš…“

„Sakra,“ prsknu a vytrhnu mu své zápěstí. „Ty si myslíš, že si od tebe nechám natrhnout zadek?! Seš šílenej?!“

„Máme dohodu!“ připomene mi chladně a já se uculím.

„Ale ta dohoda se vztahuje k tomu, že ti budu dávat svou krev a nechávat se mučit. O sexuálním vybití v tom nepadlo ani slovo. Já ti prostě nedám.“ Ruce si položím křížem a snažím se na něj vzhlížet jako na blbečka, nižší bytost, i když oba moc dobře víme, kdo je dole a kdo nahoře…

Chester

„Je ještě něco, co jsme spolu nikdy nedělali a v čem jsem vlastně pana,“ zachichotá se moje maličká a znovu hloupě zatlačí na dvířka.

Sedím pohodlně opřený a prohlížím si zkoumavě své drápy, zatímco se usmívám nad jejím prosením a nabídkami. Vážně se bavím. Jako upírovi mi něco takového chybělo, navíc tohle je nevinné trápení, které si užívám celou svou bytostí.

„Copak bys to nechtěl se mnou zkusit ze zadu?“ hlesne stydlivě a já přemýtám, zda jsem vůbec slyšel správně!

Málem mi zaskočí. Podívejme, co se z mé nevinné Di klube. Tělem mi projede neurvalý chtíč a roztepe se mi v klíně, jako by její dotaz bylo pozvání. „Netušil jsem, že bys něco takového chtěla. Tos mi měla říct dřív, že mám doma takový poklad," zubím se a přestanu se o skříňku opírat. Chci na ni vidět, chci vědět, jak se tváří. Jak klopí zrak a červená se, zatímco se jí očima bude míhat zvrácenost. „Polez ven, to mě zajímá..." lákám ji s úsměvem.

Nejistě se na mě usměje. Chytím ji za paži a vytáhnu na nohy, až se vítězně uculí. „Myslela jsem, že budeš pro. Prej většina upírů to má ráda…“

Tápavě se na ni zadívám. Nikdy jsem si nevšiml, že by k něčemu takovému tíhla. Nikdy se mi o tom ani slovem nezmínila. Myslel jsem, že tato praktika je jí naprosto neznámá a cizí.

„Říkal to Dex,“ broukne nevinně a provokativně mě pohladí přes poklopec, zatímco se dravě dívá do mých očí. „Ty bys to chtěl?“

„Jak Dex? Tys to řešila s Dexterem? Měl na tebe chuť nebo co?“ Žárlivostí se mi sevře žaludek, když mi dojde, že jí o tom vyprávěl, že to po ní možná i chtěl! Na ni mám výhradní právo pouze já! „Dexe vůbec neposlouchej, žvaní. Není pravda, že to má ráda většina upírů, ale většina chlapů,“ zazubím se a chytím ji za ruku, kterou mě pokouší. Lehce ji kousnu do prstů. „Neříkám, že to musím mít denně, ale když to budeš chtít ty, rád se obětuju,“ blýsknu divoce očima.

Představa, že bych ji měl i tímto způsobem, mě naplňuje příjemným vzrušením a touhou, od které by mi dokázala pomoci jen ona. Už jsem anální sex praktikoval, mám ho rád, ale … dostat něco takového od mé maličké, to je naprosto dokonalé! Sex je díky tomu spojení citů, blízkosti a její neuvěřitelné chtivosti i nevinnosti o tolik lepší, než když jsem si náhodně vybíral oběti.

„Už jsi to dělal?“

„Divila by ses, kdyby ne, že?“ Poťouchle se na ni zazubím, protože ona má oči na vrch hlavy a pokud bych o svých zážitcích začal vyprávět, zuřila by, ale i přesto by hltala každé mé slovo. „Ale zklamu tě, dělal. Ne moc často, protože dokonce ani Mia na tom neujížděla a to už je co říct. Ale zdá se, že to chce prostě vážně potkat ten typ, který si v tom bude libovat také, jinak je to o ničem.“ Samozřejmě to není pravda, protože kdybych chtěl, dala by mi to každá, ale já jsem se pod působením mé maličké změnil a na ni rozhodně tlačit nehodlám, i když bych byl šťastný jako blecha, kdyby mi tímhle způsobem dala.

„Sakra, takže zase jenom já v tom nemám žádný zkušenosti,“ zamumlá spíše pro sebe a tvář se jí zakaboní v náhlém popudu. Zřejmě se jí nelíbí, že mám po každé navrch a ona je vedle mě tak nezkažená. Ovšem to se zas líbí mně a moc! „Já vlastně ani moc nevím, o čem to je. Jenom vím, jak se to tak nějak dělá,“ přizná se sarkastickým úšklebkem, zatímco jí z očí planou ohnivé plameny. „Bude mě to bolet nebo se mi to bude líbit?“ unikne jí zvědavě ze rtů.

„No,“ podrbu se na čele a přemýšlím, jak jí to povědět. „Stačí ti odpověď, že to někteří upíři používají jako trest pro své oběti?" Nebo to přímou berou jako součást honosného mučení, ve kterém se vyžívají, ale to ji pro jistotu vyprávět nebudu. Už takhle Di zbledla a rty se jí mírně rozechvěly. Dříve bych se domníval, že vztekem, teď vím, že je v tom choulostivý strach, který se snaží nedávat najevo.

„Sakra, ale přece to může být i hezký, ne? Vezmi si, že upíří milování týrá oběti normálně, ale když seš něžnej, tak se to i líbí, tak možná…“ koktá a mírně panikaří, zatímco nejistě těká kolem, jako bych jí snad nedával možnost si to rozmyslet.

Nakloním hlavu na stranu a pokusím se ji uklidnit. „Ale ano, to nepopírám. Ale pokud tomu dotyčná nepřijde na chuť, tak ji s tím chlap moc neohromí,“ usměju se smířlivě a pohladím ji po hedvábných lesklých vlasech. „Ale co já vím, třeba jsi rozená aná…“ Utnu slovo, které jsem chtěl říct, protože se na mě přísně zadívala a ohrnula rty v odmítavém šklebu. „Chci říct, že možná jsi typ, který se nevyskytuje moc často a možná o tom ani nevíš.“

Di mírně povytáhne obočí. „Možná. Ale neříkej tomu, tak jak jsi chtěl!“ Znovu se zamračí a dodá svým slovům na důrazu zlověstným zavrčením. „Je to sakra sprostý! Můžeme tomu přece říkat i jinak, ne?“

„A jak tomu mám říkat?“ vypadne ze mě. Na jednu stranu mě její chování pobuřuje, protože jako upír a zejména chlap nazývám věci rád těmi správnými vulgárními jmény, ovšem na druhou stranu je tak sladké, jak je čistá, nevinná a dětsky stydlivá. „Promiň, ale tohle nemá poetické názvy,“ směju se při té představě. „Ale dobře,“ utírám si uslzené oči. „Jsem sprostý, jsem prase. Přiznávám se!“

„Sakra a já s tebou musím žít,“ vydechne, jako by život se mnou byl pro ni trestem a zašklebí se na mě. „Prostě to bude … naše láska ze zadu! Jak se to vlastně dělá?“

„Proč ne, pak mi ovšem musíš povědět, jak budeš říkat stylu ze zadu, abych si nepopletl místo, kde si ho budeš přát,“ zlehčuju celou situaci, protože moje maličká začíná čím dál více růžovět. „No tak, lásko, buď v klidu, vždyť o tom mluvíš jen se mnou,“ políbím ji na rozechvělé vlahé rty.

„No právě,“ usykne, jako by se spálila, a protočí oči. „Nebyl by to pro mě takovej problém, kdybych o tom zase mluvila třeba s Dexem nebo někým, s kým nějak vztah nemám,“ odfrkne a vjede si prsty do dlouhých havraních provázků. „Protože ty, který mě neznaj, si myslí, že jsem ostřílená frajerka a navíc by mi to bylo putna, protože je mi jasný, že to nikdy nebudu dělat s nikým jiným, než s tebou. Ale tohle?! Tady vím, že teď s tebou o těch sprostejch věcech mluvím a pak je budu dělat!“ Hlas jí zhrubne.

Což je vlastně opak toho, co by se stalo její sestře. Jakmile se rozohní Desire, začne pištět jako myš, ale Di? Ta přímo burcovně zuří, vrčí a hrdelně prská kolem sebe jako cosi ohnivého a děsivého. Rozhodně nepřipomíná pištící křehkou dívenku, kterou ve skutečnosti je.

„Navíc ty víš, že já nejsem takový číslo, na jaký si hraju… Jsem větší!“ blýskne pobaveně očima a přitulí se ke mně zády, takže mě provokuje v klíně, aby zakryla svou citlivost.

„Nemusíš je dělat, když nebudeš chtít," stisknu ji v pase, když mě svými pohyby začíná provokovat až moc. „Ber to tak, že to není sprosté. Je to přirozené. Lidé a upíři to dělají vulgární tím, jak se o tom vyjadřují," pokrčím rameny a pak se znovu vrátím k Dexovi. „Ještě jsi mi neodpověděla, jak je možné, že Dexter tě zasvěcoval dříve než já," kousnu ji do ucha, aby věděla, že s odpovědí nemá čekat.

„Protože to po mně chtěl,“ pokrčí rameny, jako by se nic nedělo! Potlačím dráždivě zavrčení. „Bylo to v době, kdy jsme se rozešli. Sakra, myslel si, že s ním ty věci snad budu dělat nebo co!“ Zuřivě sebou trhne a obrátí se ke mně čelem, zatímco se surově kření. „Docela mě tím vyděsil. V jeho podání se mi to zdá fakt festovně hnusný. Bral to dost bezcitně, ale já si říkám, že to může být i něžný a přesně takový, jaký to budeme chtít mít, ne? Navíc, já to chci prostě zkusit!“ zazubí se drze a část její provokatérské ohnivé povahy, kterou zdědila po svém otci, vyleze na povrch.

„Takže ty to chceš zkusit i po tom, jak moc tě Dex stihl zasvětit?“

Stydlivě přikývne a skousne si spodní ret, zatímco se nechává opřádat cudností. Vždycky jsem věděl, že cudné ženy jsou ty nejzkaženější, protože se stydí za své touhy, zvrácenosti i rozkoš, kterou jim odevzdání se do moci upíra nebo obyčejného muže může přinést.

„Ale pokud jsi obeznámená s tím, že ti to nemusí být zrovna příjemné a může to mít své následky, tak… Co bych pro tebe neudělal!“ uchechtnu se temně, zatímco sebou Diana neznatelně škubne a několikrát zamrká lesklýma očima.

„Ale možná by ses sakra mohl snažit, aby se mi to taky líbilo, ne?“ oboří se na mě ostře. Další obranná reakce, která v ní zanechává pocit, že má situaci ve svých rukou. Velmi klamný pocit, protože s ní jsem vždy na vrcholu potravního řetězce já a ona mi tak sladce podléhá. Moje maličká, moje šťastná krev a láska.

„No samozřejmě,“ odpovím a dlouze, vášnivě ji políbím, až mi zapřede do úst jako kočka. „Bude to nezvyk, ale i přesto na to půjdu pomalu, abys necítila bolest a líbilo se ti to.“ V rámci možností, dodám v duchu, protože si nejsem jistý, nakolik tomu může přijít na chuť. „Kdyby … se ti to nelíbilo, můžeme … samozřejmě … kdykoliv … přestat,“ vyslovuju jednotlivá slova mezi náruživými polibky, kterými jí sjíždím na krk a jazykem i rty se mazlím s vlahou hebkou kůží.

„Jsem trochu nervózní,“ hlesne nejistě a otře se dlaněmi o sebe, zatímco ji vezmu do náruče a sám si ji naprosto natěšeně odnesu do ložnice, kde ji posadím a pomalu nebo spíše netrpělivě z ní začnu svlékat oblečení. „Já ani nevím, jaká poloha se při tom používá a jak to vlastně funguje…“ dostane ze sebe rozechvěle a já se zkušeně a nadřazeně usměju.

Přitisknu ji k sobě a políbím ji žádostivým polibkem, až mírně poklesne v kolenou a uvolní se.

„To teď ještě řešit nemusíš. Neboj, já tě navedu, až na to přijde," snažím se vymazat veškeré její obavy a nejdřív ji rozmazlit svými doteky, i když mám pocit, že jsem na sex nadržený jako už dlouho ne. Snažím se ji neděsit svou rychlostí, ale oblečení jsem z ní už serval zbytečně rychle. „Neboj, už nebudu spěchat," políbím ji znovu a pak si před ní pomalu začnu klekat, to když začnu mapovat její kůži svými rty od krku níž. Jazykem obkroužím její bradavku a pak ji vsaju do úst, zatímco prsty jí jednou rukou hladím na zádech a druhou v oblasti pupíku.

Diana zakloní hlavu s hlubokým procítěným zasténáním a nedočkavě se klepe, zatímco mapuju její rozechvělé tělo doteky, polibky a mírně jej bičuji svou vůní.

„Rozkroč se…“ zašeptám svůdně a přidržím si ji za zadek, když ke mně stydlivě sklopí oči.

** ** **

Angela

„Ty jsi byla ale zlobivá holčička.“ Nelidsky se na mě zašklebí a prodává mě majetnickými pohledy, jako bych byla jeho domácí mazlíček! „Vážně sis myslela, že tě nenajdu?“ Pozvedne ironicky obočí a dá si ruce v bok, jako by chtěl poukázat, že on je tady ten vrchní pán a já malá dáma. „Tak sis to vyzkoušela a teď pojď domu. Dobrovolně nebo si tě vezmu násilím a to pak bude bolet!“ blýskne špičáky v úsměvu a dráždivě se rozesměje.

Do prdele! Zanadávám si v duchu, když vidím, že jsem se ještě nestačila pořádně vymotat ze zahrady a už mi je v patách! Když jsem se probrala, ještě spal. Doufala jsem, že mu to ještě nějakou chvíli vydrží! Poznala jsem, že za chvíli bude svítat a rozhodla se toho využít, jelikož jsem se přece jen cítila podstatně líp.

Otočím se za sebe a mrknu na oblohu. U obzoru začíná oranžovět. Do háje, pospěš si, ty pitomý slunce! Zaskřípu zuby a znovu se otočím na toho pitomce, který si na mě dělá nároky. „Jen jsem se trochu chtěla projít. To snad není zakázaný," snažím se mu věšet bulíky na nos a skoro se modlím, aby už to slunce vyšlo a udělalo z něj jeden velký ohořelý uhlík!

„V noci se projdeme spolu, teď pojď domů a hned!“ zavrčí rozkazovačně a rázem se ocitne přede mnou s výhružným hrdelním vrčením, chytí mě za obě paže a surově mě stiskne, až sebou cuknu. „Buď půjdeš sama, nebo ti pomůžu!“ Je velmi vzteklý a díky počátečnímu svítání i nervózní tak, jak jsem ho nikdy neviděla.

„Ale já…“ Znovu sebou škubnu a pokusím se vytrhnout z toho ledového nepříjemného držení. „Já se chci projít za dne! Chybí mi teplo a slunce. V baráku je furt zima a ty mi fakt moc tepla nepřidáš!“ Hraju divadélko a snažím se to celé jenom zdržovat. O slunce mi vůbec nejde! Nevadí mi žít mezi upíry, i když … s tím teplem je to občas pravda. S nimi se člověk vážně nezahřeje a pořád je v domě taková ta chladná aura, kterou nepřetopí, ani kdyby uvnitř zapálili pořádný oheň.

„Ne,“ hlesne pobaveně a uchopí mě do náruče, při čemž sebou začnu neurvale mlít. Tvrdě mne stiskne, až zaskuhrám a pustí mě teprve až, když je v bezpečném prostředí uprostřed obývacího pokoje, kam sluneční paprsky nedosáhnou. „Jestli budeš chtít jít ven, můžeš jít s Desire a Mikeem, protože všude je to nebezpečný. Můžeš se zatoulat! Ani si neuvědomuješ, co všechno by se ti mohlo stát!“ Dívá se na mě tupým nekompromisním pohledem a otcovsky mě plácne přes zadek, až zatnu zuby.

„Ale prosím tě!" prsknu, masku předstírané nevinnosti už dávno pryč. „Upíři přes den ven nemůžou, tak co by se mi asi tak mohlo stát?!" vyjedu na něj a nejraději bych mu vyškrábala oči. „A vůbec! Neříkej mi furt, s kým můžu a s kým nemůžu jít ven! Nejsem malá holka! Sakra, nejsem tvoje dcera, abys mi poroučel! Neznamená, že když to máš rád takhle perverzně v posteli, že to na mě budeš zkoušet i mimo ni!"

Chytí mě tak prudce za paži, až s úlekem vyjeknu. Znovu mě plácne přes zadek a tentokrát ten palčivý dotek cítím. Zlostně usyknu a zadívám se mu do tváře, zatímco on nerozumně vrčí: „Seš moje! A já si s tebou můžu dělat, co budu chtít! Ještě něco?!“ Znovu mnou prudce zacloumá, až zalapám po dechu. „Chceš zase ukázat, jak vážně to myslím?!“ zavrčí hrozivě a pohrozí mi svými špičáky, až se stáhnu.

Pokusím se mu vytrhnout, ale když se mi to nepodaří, jen vztekle pohodím hlavou a zadívám se jinam. Všechno ve mně ale vře! Počkej, ty hajzle, však já se ti pomstím! A věř, že na to dlouho nezapomeneš! Slíbím mu temně v duchu.

„Desire,“ zvolá kamsi ke schodům, odkud kráčí sedmnáctiletá štíhlá dívka. Dlouhé černé vlasy jí vlají kolem obličeje jako temné závěsy. Velmi šťastně se usmívá, protože v dlaních drží malý živý uzlíček, svého rozkošného synka Saniela, na kterého pohlíží jako na dar od boha. „Kdy půjdeš s malým na procházku?“

„Za chvilinku, proč se ptáš?“ usměje se na Cristoballa bez jakéhokoliv strachu. V očích má podivné šedé mlhy, podivně tajemné a plné radosti, kterou já neznám.

„Mohla by jít Angela s váma? Chce se projít a já bych ji nerad nechával samotnou.“ Ball mě k sobě opět otcovsky přivine a já tupě zavržu zuby, protože bych mu nejraději ublížila a to hodně!

Desire se vroucně usměje a zastrčí si pramen dlouhých vlasů za ucho. „Proč ne? Mike půjde také. Ježíši Kriste, to bude krásná procházka!“ rozzáří se a Ballovu tvář protne vítězný úsměv, zatímco já se mračím jako sto čertů.

„Vidíš, nemáš proč se vztekat. Půjdeš ven s nimi a krásně si to užijete,“ rozchechtá se jako sám ďábel.

Divím se, že se ho nebojí a nevnímá ten hrubý nelítostný tón hlasu, při kterém mně naskakuje husí kůže. On kolem sebe pořád šíří ten nepříjemný chlad a brutalitu, které jsem se dříve nebála, ale teď z něho mám prostě vítr.

„Mike?“ pronesu nenadšeně, protože mi to zkřížilo plány. Sexuchtivý Mike sice není upír, ale se svou tělesnou konstrukcí proti němu nemám šanci, protože ač je z pánského osazenstva nejmenší, stále je to lovec upírů. Počítá se mezi necitelné zabijáky těch krvelačných bestií a já mu to schvaluju. Kéž by se mu zachtělo probodnout kůlem i Cristoballa!

Loupnu po tom pitomém, otcovsky založeném upírovi zlostným pohledem a vytrhnu se mu. „No, dobře,“ promnu si paži, kterou mi stisknul až moc. „Jenom se dojdu převlíknout,“ ušklíbnu se a koketní chůzí zamířím do patra, abych mu to osladila alespoň tak, že si na sebe vezmu něco, z čeho Mikeovi vypadnou oči z důlku.

** ** **

Když přijdu dolů, pochvalně mě sjede očima a zamručí. „Jsi tak krásná,“ vydechne dychtivě a já mrknu na Mikea, který ze mě nemůže spustit oči. Cristoball do něj trochu strčí, div to člověka nepoloží a rozesměje se.

Desire už čeká u dveří, kočárek má před sebou a v něm poklidného Saniela, který vše kolem sebe pozoruje modrozelenýma očima. Jsem moc ráda, že s námi nemůže jít její dvojče, protože Diana je z jiného těsta a já ji vážně nemusím. Ovšem tu chudinku jsem přeprala, takže bych to zvládla i s touhle, protože tahle černovláska se aspoň netváří, jako chodící sebevědomí.

Dick stojí nervózně u nich a neustále malého kontroluje. Líbá svou přítelkyni do vlasů a chová se k ní tak něžně, až se musím ušklíbnout. Soustředím se na Cristoballa a zívnu: „Běž si lehnout, brouku. Upíří maj nejvyšší čas jít do postýlky,“ ušklíbnu se na něj škodolibě a prsty mu mimoděk zavadím o poklopec.

Když projdu kolem Dickyho, lascivně ho sjedu pohledem od hlavy až k patě a svádivě si olíznu rty. „Škoda, že někteří upíři jít ven nemohou… Některé bych s sebou brala!“ Zadívám se do jeho očí, které jsou nebesky modré a vůči mně poněkud chladné, přestože se mu evidentně líbím, před drahou polovičkou to na jeho nedá.

Dick se nejistě ošije a uhne pohledem, což mě pobaví. Už dávno jsem na něm poznala, že ta jeho křehulka ho v posteli dostatečně neuspokojuje. Musím mu trochu pomoct, protože mi ho začíná být docela líto. Takový kus a ta jeho slípka ho nechá ležet ladem! Byl by hřích nezaměstnat jeho ruce a … další části těla.

„Ehm,“ slyším, jak si kdosi hlasitě odkašle a tím mne probere z přemýšlení a rajcovních představ.

Pomalu se otočím po tom zvuku a nabodnu se na Cristoballův naštvaný pohled, ostrý jako břitva. Věnuju mu ještě jeden líbezný úsměv, poté se zavěsím do Mikea, který více než cokoliv jiného lustruje mé nahé nohy a velký výstřih a postrčím ho ke dveřím.

„Půjdeme?“ zeptám se, jak nejmileji dovedu a udělám na něj kukuč zvrácené dívenky a v duchu rozjíždím svůj plán útěku.

1. Podaří se Angele utéct?

2. A přála bys jí útěk?

3. Vyřeší se to podle tebe někdy mezi Dickem a Chesterem?

4. Chester by ho nejraději zabil, souhlasíš s ním?

Děkuji za komentáře a přeju trpělivost ve čtení LVV, neboť ironie se blíží ke konci a všechno do sebe začíná zapadávat... Velké tajemství se vynořuje a kdo je pozorný, už dávno ví, kam to všechno směřuje ,o)

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ve větru - 39. kapitola: