OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Láska ve větru - 33. kapitola

05.01.2012 (18:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 726×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

33. kapitola - „On to zvládne. Oba to zvládnete, lásko.“

Chester

„Počkej, tohle všechno … Co to vlastně mělo znamenat?!“ zabodnu se jí do očí. Sice jsem něco tak úžasného prožil poprvé, ale to zjitření smyslů, naprostou posedlost svou kořistí – svou láskou, o tom už jsem snad někde slyšel!

„Vím já?“ pokrčí ledabyle rameny. Tenhle akt ji vyčerpal. Oči se jí klíží, tváře má zčervenalé a tělo od mého chtíče rozbolavělé a mírně krvavé.

Ten pohled se mi nelíbí! Znechucen sám sebou se jí zadívám do šedých vzdorovitých očí. „Mám zavolat Dicka?!“ Podivná výhružka, při které se jí duhovky rozšíří, a já se vítězně usměju. Sice mě mrzí, že jí umí číst myšlenky zrovna on, ale … alespoň nějaká cesta, jak ji donutit, aby mi říkala pravdu.

Dětinsky odfrkne a protočí oči. „Určitě jsi slyšel o upíří nirváně…“ Nechá to vyznít na prázdno, ale mně se pod kůží znovu objeví ty sladké dozvuky rozkoše. Ta věta není prázdná, je plná upíří chamtivosti po rozkoši, touhy a cíleného šílenství.

„Něco jsem zaslechl…“ přiznám neochotně, při vzpomínkách na Oskarova průvodce upířím světem. Nirvána, nedosažitelná slast pro upíry! „Ale také jsem slyšel, jak to prožívá druhá strana,“ probodnu ji zrádným pohledem, když přede mnou uniká, vědoma si své chyby.

V mysli se mi začnou zobrazovat útržky toho, co jsem o tomhle posvátném a kýženém stavu četl, ovšem sám jsem se vzdal možnosti hledat ty nadané upíry. I šťastná krev pro mě bylo kdysi science fiction, ale teď?

Upíří nirvána

Dostat upíra do takového stavu a dopřát mu pocit nirvány dokážou pouze vzácné druhy upírů, kteří jsou schopni svými feromony ovlivňovat ostatní svého druhu. Jde o vyvolání bezbřehého chtíče, kdy ovlivněný vypadá, jako by ztratil schopnost mluvit. Není schopen vyslovit jediné slovo a jeho roj myšlenek, který mu v tu chvíli způsobuje v hlavě stav podobný bouři, se nevztahuje k ničemu jinému než k jeho touze. A právě díky tomuto stavu dosahuje něčeho, čemu se říká upíří nirvána.

Ten pocit je skutečně silný. Prožitek je téměř až zákeřný a nejhorší nebo snad nejlepší na tom je, že moje duše na pár okamžiků splynula s Diinou a já měl tak možnost cítit její rozkoš nebo spíše bolest, myšlenky i zoufalství, které skrývá hluboko pod kůží.

Při vyvrcholení, které je neoddělitelnou součástí, zažije absolutního uspokojení, kterého se mu nikdy předtím nedostalo. S nirvánou je však, ale spojeno nejenom uspokojení fyzické, ale i to duševní. Naprosté souznění a splynutí duší je pro upíra vzhledem k jeho charakteru značně nepříjemné, a je hlavním důvodem, proč tuto slast většina z nich odmítá.

Samozřejmě, kdo by chtěl sdílet utrpení a bolest, když se jeho tělo zmítá na pokraji tělesných slastí, pro které by ve světě nemělo být ani místo. Někteří upíři se nirvánu snažili nahradit mučením, které některým poskytuje podobný pocit radosti. Zvrácený stav narkomana, který pase po utrpení nevinných, vnímá jej, způsobuje, vdechuje a olizuje jejich slzy. Parazituje na strachu a bolesti, tak jako kdysi já…

V případě ojedinělých druhů upírů – těch polidštěných je překážkou skutečnost, že upír, který je schopen dostat do tohoto stavu, si celý tento akt nikterak moc neužívá. Je to pro něho značně namáhavé a vyčerpávající. Vnímá pouze rozkoš svého protějšku, stupňující se duševní blízkost, ale svého vrcholu nedosáhne. Na druhou stranu ovšem zažívá jakýsi proces léčení celého těla a zbavuje se tak mnohem rychleji všech zranění, jelikož jed upíra, který prožívá nirvánu, je mnohem kvalitnější a účinnější.

Na tenhle úryvek si pamatuji asi nejvíc, snad ještě cítím to znechucení, jaké mnou proplouvalo, když jsem četl slovo polidštěných. V té době pro mne nikdo takový neexistoval, a pokud ano, byl to slaboch, ubožák a nikoliv upír. Myslel jsem, že upír nemá emoce, nedokáže milovat… Pletl jsem se.

„Proč jsi to udělala? Nebo spíše – proč teď?!“ hlesnu vážně. Myslel jsem si, že Diana bude chtít něco, při čem by se cítila dobře, po tom všem… Skutečně by mě nenapadlo, že zvolí tenhle přístup. Pominu-li fakt, že jsem ani neměl tušení, že zrovna tohle umí! Zas mne překvapila! Myslel jsem, že všechna její tajemství už jsem objevil, ale ona je pro mne stále tak tajemná, tak překvapující a zvláštní. Nemohu potlačit myšlenky, že o to více mě to k ní táhne. Mám rád to kouzlo, kterým se tajemně opřádá a udivuje mne.

„Sakra, chtěla jsem, aby ses cítil šťastně. Aby sis užil něco krásnýho! Miluju tě a slova na to nestačí, tak jsem ti to chtěla dát najevo jinak. Nevěděla jsem, jestli se mi to podaří, zkoušela jsem to poprvý,“ vydechne a je na ní vidět, jak moc je nadšená, že to zvládla. „Jaký to bylo?“ Její zájem je naprosto nevhodný, vzhledem k tomu, jak moc jsem ji svým chtíčem zřídil a unavil.

Povzdychnu si, když vidím v jejích očích to svobodomyslné divoké jiskření. „O to bych se teď měl snažit spíše já.“

Di se na mě vyčkávavě zadívá a popohání mě k odpovědi, jako by ji nic jiného nezajímalo. Černé dlouhé vlasy má svůdně spadané kolem tváře, zatímco na mě shlíží jako dravec na kořist. Stále to v ní je, ta touha po bolesti a krvi, i když se ji snaží krotit a být lidská, stále je predátorem.

„Dobře, bylo to skvělé… Dokonce více než skvělé!“ usměju se. „Ale už to nedělej. Jsem raději, když si to užíváme oba,“ zabalím ji do své košile, jelikož všechno její oblečení jsem jaksi roztrhal v záchvatu chtíče, a přitáhnu ji k sobě. A až v ten okamžik mi dojde, že jsme se opět ničím nechránili! Do hajzlu!

Moje maličká se zatváří naprosto vítězně a maličko se rozzáří, a usykne. Ihned mi v náručí sjede níže, jako by ji sedět bolelo. „Já jsem si to užila,“ blýskne zvráceně pohledem a povytáhne obočí. „Bylo to krásný a ještě mě těšil fakt, že jsem ti dopřála takovej bonus. Hned se cítím jako king, sakra!“ zašklebí se a vtiskne mi polibek na rty.

Nejistě ji pozoruju a téměř nevnímám ta slova, protože se jí co chvíli tvář svraští bolestí. Poznám, když ji něco bolí! Vím, kdy moje maličká trpí!

„Tebe to bolí!“ zamračím se a v náznaku sjedu k jejímu klínu, až sebou trhne. Chytí mě pevně za zápěstí a znovu se mi zoufale zadívá do očí. „Neřekla jsi mi pravdu!“ Tvrdě artikuluji. Myslím na tvrzení v koupelně, kdy mi říkala, jak ji ten nájezd po tom hajzlovi neublížil. A teď jsem jí způsobil bolest i já! Evidentně to nestálo za nic, i když já si to užil. Cítím se teď poněkud hrozně, komické.

„Nezáleží na tom,“ prskne naivně, dětsky, hloupě!

Mám pocit, že snad špatně slyším! „Jak na tom nezáleží?!“ zavrčím ostře a pevně ji stisknu. „Mně na tom záleží!“ řeknu naléhavě, ale jen jí svým chováním rozbrečím. Zhluboka se nadechnu a chytím ji za bradu. „Di, já to přece oceňuju, ale…“ odmlčím se. „Neplakej,“ nahnu se k ní a zlíbám jí slzy.

„Susan, neplakej!“ zavrčím a chytím se za kořen nosu. Nejsem zvyklý na lidské emoce, které cítím. Nikdy jsem si nic takového nepřipouštěl a teď je mi téměř líto, že ona pláče! Znepokojeně pochoduju po pokoji, zatímco ona štká a volá maminku, která už nikdy nepřijde, nevrátí se a já to moc dobře vím! „Neřvi, do hajzlu, máma se nevrátí!“ zahalasím a zatnu bezmocně čelist.

Susan se zarazí a nechává dál stékat ty krokodýlí slzy po svých zčervenalých tvářích, zatímco na mě nevinně pohlíží. Láká mě to k ní, ale co mě to napadlo vzít ji k sobě?! Jako bych ji snad mohl ochránit, pomoct jí! Zrovna já!

„Proč se nevrátí?“ zašeptá dětským hláskem a utře si slzy.

„Máma…“ Nadechnu se a znovu pohlédnu na to blonďaté okouzlující stvoření, díky kterému cítím v hrudi nepatřičný žár, který bolí. „Maminka už se nevrátí, protože je v nebi. Je tam s anděly…“

„Taky si pro mě přijdou?“ pohlédne na mě nevinně a zamrká velkýma hnědýma očima, zatímco si pod bradu přitáhne peřinu.

Vždycky mě udivovalo, že se mě nebojí, že mi věří i přesto, že já jsem se s ní cítil naprosto bezradný. Ale ona se tak snadno dokázala uklidnit a naslouchat mému hlasu…

„Ne, nikdy! To nedovolím!“ Znovu se ve mně vzedmula vlna vzteku, především když jsem si uvědomil, že některým věcem jsem zabránit nedokázal. Ovšem o to více budu bojovat nyní!

Diana se ode mne odtáhne a nasadí masku nezúčastněnosti, jako by mne chtěla vytrestat. „Omlouvám se, že jsem ti s tím nadělala takový problémy. Když si to teda přeješ, tak ti něco takovýho už nikdy dělat nebudu!“ prskne paličatě a odtáhne se ode mě. Ovšem, jakmile se postaví na rozechvělé nohy, podlomí se jí kolena a ona se zachytí područky křesla, na kterém sedím. Moje maličká se zatváří znechuceně, téměř naštvaně a usykne.

Ihned ji chytím a vytáhnu zpět k sobě. Ten její pokus dopřát mi to nejlepší, ji pěkně odrovnal. „Měl bych ti to zahojit…“ zašeptám jí do vlasů, když jako feťák s nosem zabořeným do havraních pramínků nasávám jejich vůni.

** ** **

Diana

Protočím oči a vjedu si prsty do dlouhých hebkých vlasů, zatímco pozoruju Dicka, svého blonďatého modrookého kamaráda, který se na mě frajersky šklebí. Ležím pohodlně na břiše, a i když mi Chester trochu vyléčil tu ránu, stejně to trochu bolí. Nechtěla jsem ho nechat, aby mě hojil na takovém místě, bránila jsem se, ale on trval na svém.

Tys mi tu chyběl, ušklíbnu se v mysli a hravě odfrknu.

„Milá jako vždycky, zlatíčko,“ uchechtne se Dick a položí malého Satana na zem. Blýská rudýma očima a ťape kolem jako malý démon, trochu mě to děsí, ale on je vážně dětský, podivně rozkošný a kupodivu nezákeřný, protože když se přiblíží k dvojčatům, rozesměje se a poklekne vedle nich. Okamžitě je začne trochu dravěji muchlovat a jeho nevlastní sourozenci mu to svérázně vrací, ovšem je to i na upíry dosti láskyplné, tak mě to uklidní.

„Je úžasnej,“ vydechnu a shlížím na děti s podivem v očích.

„Balte, tohle je Di a tady Chester, tvůj tatínek,“ hlesne Dick a ukazuje malému mého upíra.

Trochu mne bodne v břiše a rozechvěju se, protože myšlenka na to, že Baltazar je syn Chestera a Mii mě asi nikdy skutečně nepřebolí, ale už se tím alespoň netrápím. Jsme přece jedna velká rodina.

Malému Satanovi se evidentně líbí Chazzyho výhružný a zlověstný vzhled. Okamžitě ho nadšeně okukuje a zubí se. Když Chester vycení zuby v zákeřném dravém úsměvu, trochu sebou škubnu a Balt se rozesměje.

Protočím oči. „Sakra, typickej upír,“ prsknu a nechám ho nechápavě výskat nad děsivým vzhledem mého snoubence.

„To jsou ty správné geny,“ hlesne se zářným úsměvem Chester, aniž by svého prvorozeného následovníka pustil z očí. Je trochu komické, když Dick musí Baltovi ukazovat tatínka, ale Chazzy s ním nebyl už tak dlouho, že se divím, že malý neutekl s křikem z ložnice zpátky k mamince.

„Nechám vás tu v rodinné idylce,“ zazubí se Dick a zadívá se mi do očí.

Hrdě se mu pochlubím s nirvánou, až vypoulí legračně oči a žárlivě se ušklíbne, což mne velmi pobaví. „Sakra, raději běž,“ uchechtnu se nadšeně, zatímco to můj blonďatý kamarád rozdýchává.

Tiše za sebou zavře dveře a já střelím očima po Chazzym. „Závidí ti,“ kývnu a ukážu na zavřené dveře, za kterými Dick nejspíš komediantsky truchlí. „Závidí ti rodinu, dvojčátka a dva satany,“ ukážu na sebe a Baltazara. „A ještě jsem se pochlubila s tou nirvánou a to seš pro něj teďkon totální king.“ Posměšně vycením špičáky a dívám se, jak kolem mě Baltazar cupitá a děti se za ním batolí.

„Chudáček,“ zašklebí se pateticky Chester. „O tom, kdo je na tom lépe, by se dalo polemizovat.“

Střelím k němu očima, ale okamžitě se zatváří tak temně, jako neproniknutelná tma a já vím, že už nezjistím, co si vlastně skutečně myslí. Ovšem myšlenka, že na Dicka stále žárlí, mne moc nepotěší.

„Musíš mu říkat všechno? Copak nemůžeme mít nějaké tajemství?“ Na oko se urazí, zatímco sleduje své tři následovníky jako ostříž.

„Stejně, sakra… Je docela drsný, když si mě pamatuješ jako mimino a teď … spolu děláme takový…“ Naznačím sprosté slovo a protočím zvráceně oči.

„Nech toho! Když to říkáš takhle, vážně si připadám jako pedofil,“ ušklíbne se hněvivě a probodne mě temným pohledem. „Musel jsem si na tebe počkat,“ zacukruje.

Zdá se, že Baltazar je Chesterem dost fascinovaný. Stále na něj otáčí své děsivě rudé oči, běhá kolem něj, a když ho chytí za ruku, tak jej Chazzy vezme do náruče. K mé nelibosti můj upír vysekne ten nejhrůznější pohled, až se mi v nepříjemné úzkosti sevře žaludek, zatímco malý se rozesměje na celé kolo.

Nechápavě zavrtím hlavou. „Chudáček malej, musel jí při porodu upadnout na hlavu nebo nejspíš trpí nějakou psychickou újmou, když jsou jeho rodiče sourozenci!“

Chester po mně ihned střelí pohledem a zakaboní se.

„Já vím, nevlastní, ale stejně to na něm asi zanechalo následky,“ ušklíbnu se. „Čím děsivější seš, tím víc ho bavíš a přitahuješ,“ odfrknu a když se na mě malý Satan zadívá, pokývám hlavou. „No jo, tatínek je děsivější než kdokoliv jinej, viď?“

Zářně se zazubí a poplácá Chazzyho po tvářích.

„Počkej, až začne mluvit, on ti to sám vysvětlí!“ zavrčí Chazzy a udělá dalších pár hrůzných úsměvů a pohledů, až mi po zádech proběhne mráz. Baltovi rudá očička jenom září nadšením! „Vypadá to, že už budeme kamarádi…“ Znovu několikrát hrdelně a zlověstně zavrčí, zatímco jej malý chytá za nos, uši a plácá ho po tvářích.

„No jasně, jak by si nerozuměl s nejnásilněji vypadajícím upírem v domě,“ odfrknu pobaveně. „Nechápu, co se mu na tom líbí,“ svraštím čelo a poohlédnu se po dvojčatech, kteří k Chazzmu shlížejí se stejným okouzlením! „I když, sakra… No, asi máš všechny děti nějak fatálně šílený, protože dvojčatům se to líbí taky!“ Řeknu to tím stylem, jako by to prostě vůbec nedávalo smysl a nemělo to existovat, ale fakt je, že to jsou prostě upíři a ti jsou šílení. „To jsem fakt jediná, koho to mírně děsí?“ povytáhnu obočí a snažím se nepoukázat na menší strach, který se mi postiženě vine tělem a štve mě.

„To víš, stoprocentní upíři,“ hlesne hrdě

"To víš, stoprocentní upíři," zadívám se hrdě na svoje děti. Očividně si to užívá, když je obklopen svými ratolestmi, které se po něm sápají a žádají další nelítostný úsměv či divoké zavrčení, až se klepu.

„Sakra, myslela jsem, že budou mít něco po mně,“ zabručím neochotně a zamračím se. Předvádí se před nimi a mně to akorát tak nahání husí kůži, protože … já vím, co dokáže, když je tak zlý, jak se tváří. „Co mají sakra po mně?!“ zaburácím.

Chester blýskne očima. „Charmed má po tobě určitě tu průbojnost a neodolatelnost,“ rozesměje se a já pozoruju, jak si omotala kolem prstu nejen Chazzyho, ale i Baltazara s Drakem. Vydobyla si tak mezi dvěma hochy rovnocenné postavení, jak se sluší a patří. „Nebude to žádná putička. A oba mají dostatek tvé lidské stránky, protože se na upíry k sobě i k Baltovi chovají až moc hezky. To můj první následovník bude asi větší kvítko, než naše děti.“

„Co bys chtěl po nadupírovi!“ hvízdnu rozjařeně a vyhnu se bodavým rudým skvrnám na zdech.

** ** **

„Lásko, nechci jít bez tebe, ale musím… Protože jestli mi v nejbližší době nedáš krev, tak to tvoje andělský peří bude lítat jako divý!“ zavrčím mu do ucha a kousnu ho. Švihnu ho celkem neškodnou dávkou feromonů a vlezu mu do klína, nechajíc děti batolit se po zemi.

„Provokuješ!“ zavrčí zastřeně a odkašle si. Sám mi dopřeje takovou dávku své vůně, až chraplavě zasténám jeho jméno a nechám se zatlačit do jeho náruče. Zřejmě v prvotních chvílích na něžnosti moc nemyslí, takže sotva lapám po dechu a klínem mi projede ostrý osten bolesti.

Okamžitě mě pustí a pátravě si mě prohlédne černýma běsnivýma očima. „Co ti je? Někde jsem tě moc zmáčknul?“ Ale pohled mu automaticky sklouzne k mému klínu, který jsem ho tak málo nechala zahojit, protože jsem nechtěla.

„Asi mě na tom místečku budeš muset polaskat ještě jednou,“ zčervenám jako ředkvička a odvrátím zrak, když mu v očích zajiskří sprostotou. „Sakra, nechápu, kde se v tobě bere tolik chtíče a sprosťáren! Jako bys nemyslel na nic jinýho. Je to zvrácený, ale … děsně vzrušující!“ zapředu jako kočka a protáhnu se, aby se mi pohodlněji leželo na jeho klíně.

„Myslím na tebe. Nemohu za to, že s tím jsou spojené i ty sprosťárny, jak ty to nazýváš…“ zašeptá mi do rtů a lehce mě kousne, až mnou projede svůdné zamrazení.

Když mu věnuju něžný a vášnivý polibek, jemně mi přejede drápy na pažích a já si radostně povzdychnu. Zapátrám v jeho ústech jazykem, ale než se mu stačím slastně oddat a vychutnat si jeho ledovou blízkost, vrazí do dveří Desire jako velká voda.

Šedé oči má zachmuřené jako valící se mlhu. Rty pevně stažené k sobě, až z nich zbývá jen úzká přísná čára. Celý obličej vypadá tak striktně, až se oklepu. Nechci, aby můj ksicht kdy měl takový výraz! Ruce drží položené téměř láskyplně na velkém břiše, kde roste nový život. Tomu místu se okamžitě vyhnu a zaměřím se na černé spletité prameny vlasů, které se jí kroutí na ramenou jako neživí hadi, plní jedovatosti.

„Kde je Lilien?!“ prskne ostře a ve tváři se jí objeví hysterická bojovnost. Další prudké zamračení, které dodává její tváři vzhled hodný dravého koťátka.

Ušklíbnu se. Hleďme na šedou myšku, pomyslím si a zvednu se z ochranné náruče. Postavím se jí odhodlaně čelem, aby poznala, že proti mně nemá šanci! „Není v pokojíčku?“ zazubím se sarkasticky.

„Co jsi s ní udělala, ty mrcho?!“

Chytím se za srdce, jako by mne ta její urážka bolela a zatvářím se zničeně. „Mrcho? Sakra, to znělo od srdce, přímo sestersky!“

„Ty jsi ji vyměnila za něj! Svedla jsi to všechno na ni a ublížila jí!“ vyjekne a zatímco já si myslím, že se brzy zhroutí, tak ona namísto toho zaujme podobný drzý a těžkopádný postoj jako já!

Trochu se ošiju. „Párkrát jsem si kousla. Zaryla jí drápy do páteře. To nevidím jako ubližování,“ protočím oči a zívnu tak provokativně, jak jen dokážu. Nese to své ovoce.

„Ježíši Kriste, jsi jenom bezcitná upírka!“ zařve vztekle, hystericky a panovačně. Ani známka po truchlivém bezmocném tónu šedé myšky, takže se přeci jen pochlapila.

A dojde mi to znovu, když se Desire, moje sivé dvojče, rozmáchne a praští mě do nosu, takovou silou, až vyjeknu a zakymácím se. Hloupě a naříkavě se chytím za nos a předvedu, kdo z nás je dravec a kdo kořist. Z očí mi pitomě vylezou zákeřné slzy. Rozdíl našich povah bije idiotsky do očí a já se v duchu hněvám, ale ne na ni, ale na sebe za tu všivou reakci svého těla. Vážně jsem asi snovější a vážně … se neumím prát.

„A ty jsi neskutečně hysterická!“ zaburácí Chester a stoupne si ke mně. Kontroluje škody na mém obličeji a já jen vím, že nos mě bolí a cosi lepkavého mi stéká z nosních dírek přes rty až na bradu. „Jsi normální?! Mohla jsi ublížit i dětem! Domýšlíš ty vůbec důsledky? Podle všeho ne, protože by ses takto nechovala! Jenže holčičko, zase jsi na špatné straně. Stejně jako v dobách Oskara! A teď vypadni! Pokud sem ještě jednou vlezeš, tak budu upír také a věř, že se ti to nebude líbit!“

Chester je vzteky bez sebe, ale kupodivu se drží. Snad ho při vědomí týrá fakt, že tu má všechny své tři následovníky, a mně, ubohou a raněnou. Zase jsem dostala přes hubu od vlastního dvojčete, sakra!

Když se Desire chytne za břicho a táhle bolestně vyjekne, zatímco se jí tvář stáhne úzkostí, podlomí se mi kolena a přilezu k ní. „Sakra, asi rodí…“ zazoufám si. „Zavolej Dicka! A Mia, ať sem přijde taky. Někdo pohlídejte děti… Sakra!“ Hlas mi selhává. Mám pocit, že v místnosti není vůbec žádný vzduch, pouze tlak, který mi tlačí na tělo. Nos mě pekelně bolí a já s vytřeštěnýma očima zírám na svou rozklepanou, těžce oddychující sestru, která vzlyká:

„Je to předčasné! Je to kvůli vám, Ježíši Kriste!“

Podaří se mi Desire vmanévrovat do postele, zatímco heká a nadává mi vybranými jmény, příliš nelichotivými a sprostými, než aby měly vycházet z jejích cudných úst. U některých výrazů vrtím hlavou a divím se, že je vůbec zná!

Když rozrazí dveře Dick, tak nějak mi spadne kámen ze srdce, zamotá se mi hlava pod dávkou jeho feromonů a já se náhle cítím naprosto šťastně. Nic mě nebolí, netíží a je mi úplně jedno, co se děje. Zdá se, že ležím své sestře na hrudi, zatímco nás Dick obě mačká v náručí, než mě od nich temnooký démon, můj Chazzy, odtáhne.

„Do hajzlu, nemůžeš to stáhnout pouze na Desire?!“ prskne nenadšeně.

„Kurva, sám víš, že to takhle ovlivňovat prostě nejde!“ zavrčí pobouřeně a naprosto zmateně můj kamarád, který je nastalou situací poněkud vyděšen.

Ani za boha si nemohu vzpomenout proč, když je na světě tak skvěle! Usmívám se jako měsíček na hnoji, houpu nohou v rozjařenosti a pocit, že mám tělo jako pírko, mě neopouští. Chytím svou sestru za ruku a usmívám se na ni, zatímco obě pláčeme a mně to vlastně ani nevadí.

„On to zvládne. Oba to zvládnete, lásko.“ Líbá ji nepřetržitě do vlasů a jemně ji hladí po vlasech.

„Budeme s tebou!“ zažvatlám omámeně a vnímám její opilý úsměv téměř srdečně.

„Do hajzlu, copak to musí být zas v naší posteli?!“ zaskuhrá Chester a Dick s Miou ho protnou pohledem takovým, jako by se snad dívali na slabomyslného. Sklapne mu a i s dvojčaty v náručí zmizí z pokoje, zatímco já jsem tu jako morální opora, jako rozesmátá, šťastná a naprosto přející dvojčátko.

Netuším, jestli to skutečně tak rychle probíhá nebo to je jen způsobeno feromony, ale všechno se hýbe, děje, brečí a kňučí tak rychle, že všechny ty emoce, myšlenky a činy nestačím ani vnímat. Mia je jako učiněný anděl. Přesně ví, co se děje a jak s tím naložit, zatímco já bych nejspíš omdlévala.

Snad ani nevnímám přemíru krve. Broukám si do hlasitého křiku a povzbuzování a přestože držím Desire za ruku a vidím v Dickově modrých očích ten podivný strach a hřející natěšení, cítím se jako bych šla jen kolem. Jen jako jakási labilní psychická podpora, která se ve svém stavu vzmůže hlavně na radostné úsměvy, opilecké pohledy a šťastné brumlání.

Když mi Mia do rukou strčí cosi drobného a růžového, zapátrám očima na dno zavinovačky a vnímám ten splašený tlukot srdce. Je to člověk. Maličkatý, svraštělý, podivně rozkošný a klidný. Držím to malé nádherné dítě, zatímco Desire se potýká s placentou a nechává se od Dicka záslužně hojit. Díky bohu za jed zamilovaného upíra!

„Je to chlapeček,“ zachraptím okouzleně. Můj první synoveček nebrečí, dýchá poklidně a oči má pevně zavřené k sobě, stejně jako zaťaté pěstičky. Kdyby nedýchal, skoro bych si myslela, že je jen panenka na hraní.

Jakmile je Desire schopná vnímat a činit se, položím jí malého na hruď. Úsměv se jí rozšíří a oči rozzáří naprostým blahem a láskou, která mě tak nějak zaskočí. Feromony přestaly fungovat a tak se sesunu na zem a pozoruju tu dojemnou chvilku, kdy mě v hrudi bodá nelítostný skalpel. Řeže do živého, obnovuje rány, které se nikdy nezahojí.

„Mám synka… Můj první následovník je kluk!“ šeptá Dick a nemůže se ho ani nabažit. Hladí ho přes zavinovačku tak něžně, jako by měl obavu, že se mu každou chvíli ztratí. „Tak dlouho jsem na tebe čekal!“

„Je to člověk,“ fňukne Desire. V očích šťastné slzy. Hrdá máma, která chová svého syna. Uchránila ho, dokázala ho uchránit před světem a on je nyní v jejím náručí živý a zdravý.

„Gratuluju…“ oplatím jim úsměv a setřu si nenávistně slzy z očí. Tuhle chvíli jim přeju, ale i závidím, protože já už naše třetí dítě nikdy neuvidím… Zklamala jsem.

** ** **

Chester

Zrovna ležím na zádech přes celou šířku Miiny postele, Draka položeného na břiše, zatímco Balt mě tahá za vlasy a Mike chodí po pokoji a natřásá Char v náručí, až malá radostně výská, když se otevřou dveře a do nich přijde znavená Mia, utírající si mokré ruce do čistého ručníku.

„Tak co?" opřu se o lokty a vyčkávavě se na ni zadívám.

„Mají kluka. Jsou oba v pořádku. Desire i malej," řekne unaveně a hřbetem ruky si šetře orosené čelo. Mike k ní ihned přijde a dá jí polibek na rty. Vděčně se na něj usměje a vezme do náruče Balta, kterému se zalíbilo zacuchávat mi vlasy.

„Aspoň že tak..." oddechnu si a vezmu dvojčata do náruče. „Diana?" zadívám se na ni tázavě. Přece ji nenechali někde samotnou nebo ano?!

„Je v ložnici... Postel jsem vám dala do kupy, tak to máš bez práce. "

„Díky," usměju se na ni a spěchám do svého pokoje, protože Dick vzal podle všeho Desire k sobě, a já nechci, aby někde zůstávala sama déle než nezbytně nutnou dobu. To nebezpečí, které tu panuje, nechci a nemohu podceňovat. Už jednou jsem o ni přišel a nejsem schopný to podstupovat znovu a vystavovat ji tomu!

Když vejdu do pokoje a zavřu za sebou dveře, zjistím, že Diana leží na postel. Tvář si schovává do dlaní a očividně brečí. V hrudi se mi cosi pohne. Snad vina nebo zoufalství nad tím, že jsem ji jako upír nedokázal ochránit. Ani ji, ani našeho syna.

Dám dvojčata do postýlek. Naštěstí jsou unavená, takže je jen přikryju a oni spokojeně oddechují. Posadím se k Di a pohladím ji po vlasech, až sebou trhne. „Měla jsi jít se mnou…“ zašeptám do nepříjemného hustého ticha. Je mi jasné, proč brečí!

„Až děti vyrostou, chci jim o něm říct! Chci, aby věděli, že měli mít sourozence. Nechci, aby zmizel, jako by neexistoval," polkne. „Dickův syn mi připomněl, jak moc mi chybí… Až jednou budeme oba připravený a budeme chtít, ráda bych si naplánovala další dítě.“ Pohlédne na mě přímo prosebně a já ji lehce políbím na tvář.

„Nejsem proti tomu. Jsem rád, že na to máš stejný názor. Kdybychom měli další, nechci, aby bylo jen náhražkou," prohrábnu se jejímu jemnými prameny. „První plánované. Bez nějakých šoků a nejistoty, jestli to tak je opravdu správně."

„Ano, to bude moc fajn. Čtvrté děťátko,“ hlesne zasněně. „Už se nemohu dočkat, až mě bude trestat za společnost jiných upírů,“ zazubí se, ale přesto to ještě není šťastné. Stále v jejích očích přetrvává bolest a já se bojím, že už nikdy nezmizí… „Potřebovala bych mluvit s Miou… Chci vědět, jestli … už nejsem těhotná. Ona pozná tyhle věci jako upírka hnedka. Já potřebuju mít jistotu,“ vydechne a mně se na hrudi usídlí tíživý zoufalý pocit, který nedokážu setřást.

Co budeme dělat, pokud je skutečně těhotná, ale nikoliv se mnou, ale s tím bezduchým upírem, který ji týrá?!

Co myslíš? Bude nebo nebude těhotná se svým násilnickým milencem z pekla?

Čekala jsi, že Dick bude mít lidského následovníka?

Jak se Ti líbil tento díl?

Snad Tě četba zaujala a i nadále Tě bude UZ zajímat :o) Děkuji za komentáře a přeji krásné chvíle na OS! ,o)

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ve větru - 33. kapitola: