OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Kyndra - 7. kapitola



Kyndra - 7. kapitolaKonec souboje Kynder. Která z nich nakonec vyhraje?
A zase jedna ze vzpomínek.


Věnováno Martinexe :D.

7. kapitola

 

Periferním viděním jsem zahlédla svůj meč, který ležel kus ode mě. Ale ať jsem přemýšlela sebevíc, nenapadala mě žádná možnost, která by nekončila mojí smrtí ještě dříve, než bych se k tomu meči dostala.

Opět jsem pohlédla na blížící se Kyndru. Ještě jsem měla chvíli života, protože ona to naschvál prodlužovala. Věděla stejně dobře jako já, že nemám kam uniknout.

Náhle se ve mně rozhostil jakýsi klid. Byla jsem smířená se svojí smrtí. Na malinkou chvilku jsem zavřela oči, ale hned je zase otevřela. Chtěla jsem se při tom dívat do jejích temných, jako sama noc černých očí.

Jak jsem tak čekala, všimla jsem si nepatrného pohybu za Kyndřinými zády. Zvědavě jsem pozorovala, co se bude dít. Kyndra vypadala, že si toho nevšimla, ale opravdu jen vypadala. Znenadání se otočila a mně se naskytl pohled na to, jak jedním úderem sráží Chrise k zemi.

Na nic jsem nečekala, tohle byla moje šance. Popadla jsem svůj meč a rozběhla se ke Kyndře, která si právě hrála s Chrisem.

„Už tě mám dost,“ řekla mu a rozmáchla se svojí sekerou. Ozvala se hrozná rána, jak se můj meč setkal s její zbraní. Opět jsme se ocitly ve stejné situaci, jako na začátku boje. Jenže tentokrát jsem měla nově nalezenou vůli k životu.

Rozmáchla jsem se směrem ke Kyndřiným nohám. Naštěstí nestihla zareagovat včas a mně se podařilo useknout jí nohu v místě, kde je koleno.

Trhla jsem mečem zpět a zaútočila trochu víš. Kyndra ztratila rovnováhu.

„Nejsem zase tak neschopná,“ usmála jsem se a meč zasáhl svůj cíl přesně v místě Kyndřina krku.

Stihla jsem si jen několikrát vydechnout a couvnout pár kroků dozadu od kutálející se hlavy, když se mě zmocnila divná nevolnost. Všechno před očima se mi rozmazalo. Upustila jsem svůj meč, ale nezaslechla ránu jeho dopadu. Místo toho mě obklopila černo černá tma.

 

Z dálky pozoruji dění v rozlehlém táboře. Všude jsou stany a různě pobíhající lidé. Přišlo mi divné, že nikde nevidím žádnou Kyndru, proto jsem si nebyla jistá, jestli jsem na správném místě.

Po chvíli pozorování jsem si byla jistá dvěma věcmi. Za prvé, pokud tohle je Vila Milba, tak vypadá jako mraveniště a za druhé, všimla jsem si, že všichni tito lidé mají určitý rytmus práce. Nikdo nic nedělá polovičatě, všichni jsou velmi pečliví.

Najednou jsem ucítila nějaký tlak a bolest na zádech a už jsem letěla k zemi.

Hele co tu máme,“ zaslechla jsem ženský a neskutečně sladký hlas. Jen co jsem se otočila, abych zjistila, kdo to mluví, přistál mi na hlavě nějaký smradlavý pytel. Nestihla jsem ani nic říct a ucítila tupou bolest na hlavě, která mi způsobila ztrátu vědomí.

Probrala jsem se právě ve chvíli, kdy mě něčí ruce odhodily na tvrdou zem.

Bolest projela celým mým tělem. Nevnímala jsem téměř nic jiného. Dokonce jsem málem přeslechla něčí mužský hlas: „Vítej u nás a užij si svůj pobyt.“

Ozvalo se cvaknutí zámku na dveřích a já konečně sebrala sílu k tomu, abych se posadila.

Neměla jsem svázané ruce, čehož jsem okamžitě využila ke strhnutí pytle, který jsem měla stále na hlavě.

Musela jsem nechat oči chvíli přivyknout. I když bylo šero, mohla jsem si prohlédnout, kde jsem.

Kamkoliv jsem se podívala, byly mechem zarostlé mříže. Tedy, kromě podlahy a stropu, ty byly ze studených kamenů.

Okamžitě jsem vyskočila na nohy a rozběhla se k mřížím. Sice jsem se trochu zamotala, ale nakonec jsem to zvládla.

Haló? Je tu někdo?“ zavolala jsem do ticha. Najednou jsem ucítila něco na noze a podívala se na ni. Spatřila jsem obrovskou krysu, která si to mířila k vedlejší cele. Vykřikla jsem a couvala k protější mříži, přičemž jsem se postavila do neuvěřitelně studené vody, která protékala žlabem u pravé strany mé cely.

Zrovna, když jsem chtěla přeběhnout doprostřed, ucítila jsem na ramenou něčí ruce, které mě přirazily na mříže.

Naštěstí mi podklouzla noha a já se svalila přímo do žlabu s vodou. Rychle jsem se otočila a pohlédla na útočníka.

Přede mnou stála dívka ve lněné košili, kterou měla zastrčenou do plátěných kalhot. Děsila mě svým zjevem, svými zrzavými, na mikádo ostříhanými, rozcuchanými vlasy. I když to vypadalo strašidelně, nebylo to to, čeho jsem se bála nejvíc. Nebyl to ani vražedný úsměv, který jí hrál na plných rtech, ale její oči. Temnotou naplněné, černé oči ze kterých přímo sršela krutost a nenávist. Ty mi dodávaly strach.

Vítej ve Vile Milbě,“ řekla hlasem plným krutosti a rozesmála se. 


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Kyndra - 7. kapitola:

2. Hejly
23.11.2012 [17:55]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. martinexa přispěvatel
21.11.2012 [22:53]

martinexaNo, to je super teda. To jsi to ještě víc zamotala sakra práce Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!