OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Krvavá spoušť - Kapitola 6.



Krvavá spoušť - Kapitola 6.Sean mluví se svým zaměstnancem Sharkem, který popírá jakoukoliv skutečnost, že by prodal jeho bratrovi dorgy. Mark je zoufalý a zároveň zuří, že se jeho dcera nevrátila včas do práce. Sean navštěvuje Kim, kterou se rozhodl pozvat na večeři. Přijme, anebo raději zůstane doma v bezpečí?

6. kapitola

Sean

Nemohl spát, a tak se skoro celou noc procházel okolo pláže a vlastně po celém městě, kam ho nohy donesly. Měl plnou hlavu Claye. Vůbec netušil, jak bude jeho situaci řešit. Jak moc je do těch drog namočený? Potřebuje zdravotní péči, anebo jde najít jiný způsob, jak ho z toho dostat?

Věděl jen jediné, a to, že to nejspíš trvá delší dobu, protože jeho chování se začalo měnit téměř před rokem a pár měsíci.

Neměl být tak slepý. Měl se svému bratrovi víc věnovat, a možná by všechno dopadlo úplně jinak. Musela ho poznamenat smrt Carrie, rozvod rodičů a nakonec alkoholická matka, která mu nedala tu správnou péči. Možná tohle zapříčinilo jeho rozhodnutí experimentovat s drogami. Asi se chtěl aspoň na chvíli zbavit starostí, které ho tížily, a tak sáhnul po jedné z nehorších možností, která se po té dlouhé době naskytla.

Jakmile se na obloze objevilo slunce, vydal se do práce, kde se rozhodl promluvit se Sharkem. Možná mu bratr tvrdil, že si od něho nic nekoupil, ale stejně mu nemohl věřit.

Shark neboli Sam Morgan je asi tím nejdůležitějším zaměstnancem v baru. To on mu teď se vším pomáhá. Hlavně když nemá čas. Věnuje se jak zaměstnancům, tak celému baru, a dokonce vede i účetnictví, které má vystudované.

Nechápal, jak se z vystudovaného člověka mohl stát dealer drog a v minulosti i zloděj. Možná se takovým člověkem stal, protože byl v daleké minulosti až příliš uhlazeným správným člověkem a nemohl se koukat na svou snobskou rodinu, která se povyšovala nad druhé. Chtěl být jiný, a tak se změnil. Jen to nevypočítal a jeho snaha se změnit měla fatální následky.  

Ne nadarmo se Samovi přezdívá Shark. Je stejně tak dravý a vždy dostane to, co chce. Dokáže se do vás tak zakousnout, že mu odkýváte všechno třeba i nějaký průser a vy mu za něj ještě poděkujete. Dokáže mrknutím oka manipulovat s lidmi a je tak zkažený, že nemá vůbec žádné výčitky svědomí. Vždycky nad tím pokývne hned rukou a jde si za dalším cílem. Je i dobrým kamarádem, protože i když o něco jde, on se vás vždy zastane a nedá na vás dopustit. To byly jeho kladné vlastnosti, které mu ještě zůstaly a kterých si Sean vážil.

Sharka zná už delší dobu, to kvůli němu se připletl do krádeže aut po smrti Carrie. Opět kus historie, na kterou nebyl moc pyšný.

Co má udělat se Sharkem, když mu potvrdí, že Clayovi prodal nějaké drogy? Měl by ho vyhodit a připravit se o šanci zlepšovat svůj podnik?

Ale no tak! Vždyť to můžeš zvládnout i sám. A to je pravda. Vždyť bar vybudoval sám, a to bez pomoci. Shark je sice důležitou osobou v jeho podniku, ale za jakou cenu? Nepotřebuje přece žádné problémy. Drogy v podniku jsou velkým problémem. Aspoň si to myslel. Rychle by se to mohlo roznést a jeho podnik by místní lidé začali mít za dealerské doupě, a to by rozhodně podniku neprospělo.

Sean se opřel zády o opěradlo své židle ve své kanceláři, která se k hlavní části baru vůbec nehodila jak barvami, tak celým interiérem, a se zamyšlením si převaloval v ruce balíček, který našel u Claye. Ani si nevzpomínal, kdy ho strčil do kapsy, na to byl totiž v tu dobu až moc rozčilený.

Shark přišel o několik pár minut později. Vykoukl jen do dveří. „Co po mně chceš?“

„Pojď a sedni si,“ pokývl hlavou na místo naproti němu.

Shark byl impozantní černoch s fialovým kloboukem, sakem a hnědou nevkusnou košilí, až to vypadalo komicky. Je o několik pár let starší než on, ale vůbec to není poznat, protože si Shark za svoje vydělané peníze nechal udělat plastiku, která mu vyhladila obličej. Posadil se naproti Seanovi do křesla, které bylo pro jeho postavu malé a tak se neustále vrtěl, jak to pro něho bylo nepohodlné. Vytáhl si z kapsy saka doutník, ale když ho Sean zpražil pohledem, ihned ho zandal nazpět s dlouhým zklamaným vydechnutím.

„Co se stalo? Udělal jsem snad něco?“

Sice se ptal nevinně, ale Sean v jeho brutální tváři jasně viděl provinění. Nebo se mýlil a viděl jen to, co chtěl? Hodil balíček bílého prášku před stůl k Sharkovi a ten na něj jen němě zíral, jako by netušil, o co jde.

„Říkal jsem, abys to svinstvo sem nenosil.“ Snažil se, aby jeho hlas zněl co nejvíc autoritativně. Asi to zabralo, protože Shark nejdříve seděl jak pumpička, a to u něho není obvyklé. Z dálky si prohlédl balíček a na jeho obličeji se tentokrát objevilo velké soustředění.

„Tohle není moje výroba,“ bránil se Shark. „Moje balíčky s drogami jsou označené čtyřlístkem. Jestli mě chceš z něčeho obvinit, tak jsem v tom nevinně.“

„Vážně?“ Nevěřil mu skoro ani jedno slovo. Nevěděl ale proč. Možná to bylo jeho arogantním zjevem. „Kdyby něco, ten balíček mám od Claye. Říkal, že není od tebe, ale já mu stejně nevěřím. Proč by tě tu jinak hledal?“

„Kruci!“ zaklel a přitom sevřel dlaň pravé ruky, kterou měl opřenou loktem o opěradlo kožené židle, do pěsti.

„Mám to brát jako souhlas, že jsi mu něco prodal?“

„Ne, do prdele!“ začal se rozčilovat. „Jasně, že jsem mu nic neprodal. Byl sice za mnou minulý týden, ale já mu jasně řekl, že mu nic neprodám. Vždyť je to tvůj brácha, Seane!“

Má mu vůbec věřit? Vždyť je to dealer a kvůli penězům udělá cokoliv. Dokonce by prodal i vlastní matku. A taky je to dlouholetý kamarád, který ho nikdy nezradil, dokonce ani při té krádeži aut, kdy je policie chytila. Kdyby nebylo Sharka, určitě by všechno bylo úplně jinak než do teď a třebas by vůbec nebyl člověkem, jakým je dnes. Měl by mít k němu trošku důvěry.

„Tak kde to vzal?“

Pomalu začal být netrpělivý a vztek mu začal proudit v žilách. Jestli to nemá od Sharka, tak od koho? Potuluje se snad po městě jiný dealer? Nejspíš ano. Tihle lidé jsou jak hmyz, a i když zneškodníte jednoho, objeví se další a další.

„Co já vím?“ Do ruky si vzal balíček, který si prohlédl jako Sean, ale o něco důkladněji. „Pochybuju o tom, že jsem tu jediný dealer,“ potvrdil jeho myšlenku.

„Nevim, jestli ti mám věřit, že jsi mu to neprodal ty.“

„Přece mě znáš už nějakou dobu. Dal jsem ti slovo, že do baru žádný drogy nepřinesu.“ Ťukl ukazováčkem do stolu, aby jeho slova měla váhu. Nemělo to ten správný efekt. Když pokračoval, koukal Senaovi přímo do očí. „A už vůbec by mě nenapadlo něco prodat tvému bráchovi. Jsem snad debil? Vim, že bys mě hned vyrazil, a i když mám zisky z mojí výroby drog, určitě bych nechtěl přijít o práci. Je to totiž skvělé krytí před poldy. Navíc jsem ti něco slíbil, ne?“

Usmál se a ten úsměv jasně napovídal, že by nemusel lhát. Aspoň to tak Seanovi přišlo. Nespatřil nic, co by ho usvědčovalo ze lži.  

„Sliby se ale dají porušit,“ povzdechl si. „Možná ti nevěřím na sto procent, ale když mi říkáš, že jsi mu nic neprodal, budu ti věřit. Pokud zjistím, že jsi mi lhal nebo se tu ukážou nějaké jiné drogy, tak přísahám, že tě na hodinu vyrazím a ani u toho nemrknu. Nechci žádný problémy, a to, že u mě pracuje drogový dealer a ještě o tom vím, je dost velký problém. Nechci do toho být nějak namočenej.“

Vždyť výroba, prodávání drog a jiné manipulování s nimi je přece trestný čin.

„Ok, šéfe, neměj strach,“ ušklíbl se a pak se zvedl ze židle i s balíčkem v ruce. „Jestli chceš, můžu zjistit, odkud to má. Znám jednoho chlápka, co zná snad všechny dealery v okolí.“

„Sice mi to k ničemu nebude, ale můžeš to zjistit.“

„Že ti to k ničemu nebude? S tím bych nesouhlasil. Někteří dealeři jsou opravdové svině. Možná si myslíš, že jsou drogy v dnešní době levnou záležitostí, ale opak je pravdou, Seane. Tvůj milovaný bratříček by se mohl dostat do opravdového průšvihu, kdyby si vzal drogy na dluh. Někteří dealeři kvůli nesplaceným splátkám klidně zabíjejí a většinou jim to projde.“

Když tohle dořekl, jeho srdce zaplavil strach. Snad se Claye do takového průšvihu nedostal. Tak blbej přece bejt nemůže, ne?

„Pochybuju o tom, že by se dostal až do takového průšvihu.“

„Uvidíme. Jestli něco zjistím, dám ti vědět.“

S hlučným zaklapnutím dveří zmizel a Sean zůstal v místnosti sám, kde mohl v klidu pracovat. Z té práce ale nic nebylo. Neustálé přemýšlel a byl tak unavený, že nakonec usnul na pohovce vedle stolu a probudil se až za tři hodiny.

Mrknul na hodinky a zjistil, že už je jedna hodina odpoledne. Právě čas na nějaký dobrý oběd. Nedošel ale do místního rychlého občerstvení, protože ho zastavil Penelopenin otec Mark. Nikdy ho neměl moc rád. Zdál se jako pohodový chlapík, ale to byla jen přetvářka, kterou nosí tak dlouho, až ho každý prokoukl.

„Seane, máte na chvíli čas?“

Nechtěl s ním mluvit. Jeho hlas nebyl rozhodně příjemný jako vždycky, ale o to nešlo, jeho tvář naznačovala, že se něco děje, a on rozhodně nechtěl zabřednout do nějakého dalšího průšvihu či konfliktu.

„Teď vážně čas nemám,“ odbyl ho a zrychlil chůzi ke stánku, kde prodávají ty nejlepší hamburgery. Pracuje tam tlustá Betty se srdcem na pravé straně, která mu vždy dává jeden kus masa dovnitř hamburgeru navíc.

„Kde je moje dcera?“ Na krku mu nabíhala žíla zuřivosti, dokonce i jeho tvář mírně zčervenala. Určitě byl vzteky bez sebe. Jaký k tomu má důvody?

„Jak bych to měl vědět? O vaši dceru se nestarám.“

Povytáhl jedno ze svých zarostlých obočí. „Nestaráš se o ni, ale chrápeš s ní?“ Zastavil se a pohlédl tomu starouškovi do očí.

„Co je to za nesmysl? S vaší dcerou už se nestýkám nějaký ten pátek. Asi jste někde získal špatný informace.“

„Včera měla schůzku, a myslím, že jsi to byl právě ty,“ ukazováčkem na něj namířil. „Neukázala se v práci a doma taky není.“

„Já? Takovej nesmysl!“ kroutil zuřivě hlavou. Že by po městě pobíhaly další klepy? Nebylo by to poprvé ani naposled. „Po světě chodí milióny chlapů, co s ní mohli jít na schůzku. Určitě je jedním z nich a teď vyspává náruživou noc.“ 

Tím Marka utnul a nechal ho tam stát s pusou otevřenou dokořán. O své dceři opravdu nevěděl nic. No, i když se o Penelopu nezajímal, přece jen mu uklouzla myšlenka a přemýšlel o tom, kde by ta ženská mohla být. Pokud věděl, nevynechala ani jeden pracovní den, věděla totiž, že by její otec zuřil. Když došel domů, pohled mu jako pokaždé uhnul na Kimin dům. Včera v noci se procházel sám bez ní, jelikož potřeboval být sám, a tím narušil jejich každodenní rituál. Co asi říkala na to, že se včera neukázal? Něco ho tam táhlo, a tak se vydal k jejímu domu. Zaklepal na dřevěné dveře, které se otevřely, až když řekl své jméno. Dveře však otvírala velmi pomalu a trošku se za nimi schovávala. Hned jak ho uviděla, tak se usmála, a on ucítil, jak se jeho srdce pohnulo a vystřídal se tam milión pocitů, které nedokázal rozpoznat.

Opět byla krásná. Dnes měla na sobě obyčejné květinové šaty a svázané vlasy na týle. Tím se jí zvýraznil unavený obličej. Má problémy se spaním? To by na tom od včerejška byli oba stejně.

„Ahoj, můžu dál?“

„Samozřejmě.“

Neřekla to však moc nadšeně, ale nakonec odstoupila ode dveří a on mohl v klidu vstoupit. V tomhle domě ještě nikdy nebyl. Musel uznat, že je to krásný dům, i když se o něj několik let nikdo nestaral.

Kim tenhle dům ale dává do pořádku. Všiml si natřených zdí, které vytónovala do světle žluté, takže se hodily k tmavým dřevěným podlahám. Takže to tu celý den dělá? Opravuje dům? Znamená to, že tu chce zůstat déle, než si on myslel? Rozhodně by to bylo fajn. Zvykl si na ni a nerad by se s ní například po pár měsících loučil.

„Máš to tu pěkný.“

„Dík. Mám hodně času, takže to tu chci nějak zrenovovat. Zítra se asi vrhnu na terasu, protože je příšerná a potřebuje natřít.“

„Mohl bych ti pomoct, jestli budeš chtít,“ nabídl se. Rád s ní tráví čas, tak proč by jí nepomohl, že? Navíc při práci se o ní může dozvědět daleko víc.

„Myslím, že to zvládnu sama,“ řekla a vydala se do obýváku, kde měla zapnutý počítač a všude okolo nějaké poznámky, které začala nervózně uklízet.

„Na čem pracuješ?“

Křečovitě se usmála a hned roztřeseně počítač zaklapla. „Na ničem. Je to jen taková hloupost, která by tě nezajímala.“

Neměla pravdu. Tím, že se před ním snažila něco skrýt, ho to zajímalo ještě víc. Když viděl, jak se polekaně tvářila, asi by se mu její malé tajemství nelíbilo. Možná mu časem řekne, o co jde. Nebude se jí vyptávat. Má nárok na své vlastní soukromí.

„Mohla bys udělat nějakou kávu?“  

„Jistě. Stalo se něco?“ řekla při cestě do kuchyně, kde začala připravovat kávu. „Vypadáš vážně strašně.“

„Jo, dneska zrovna nevypadám jako lamač dívčích srdcí,“ ušklíbl se a s povzdechem si sedl na židli u jídelního stolu.

„Ne, to teda nevypadáš. Tak co se stalo?“

„Nechci tě zatěžovat svými problémy.“

„Pokud vím, taky jsem tě zatěžovala svými problémy a vylívala jsem ti srdce. Tak do toho, uvidíš, že se ti uleví.“

„To bylo ale něco jiného. Tys to někomu potřebovala říct, ale já jsem člověk, který si se svými problémy poradí sám.“

Začal se rozhlížet po místnosti. Podle všeho měla každá věc svoje místo a všechno mělo svůj řád. V domě měla až přespříliš uklizeno, na což není moc zvyklý. Není totiž vůbec fanoušek úklidu. Ano, uklízí, ale stačí to přece jednou týdně nebo jednou za dva týdny. A jak se tak rozhlížel, všiml si, že v domě něco chybí. Nedokázal určit co.

„No jistě.“ Když se na něho otočila, měla ve tváři pobavený výraz, i když mluvila vážně. „To jsou ti chlapi. Nemluví a pak jsou nevrlí, protože je jejich problémy nakonec úplně dostanou. Když budeš mluvit, uvidíš, že pak bude snadné daný problém vyřešit.“

„Mluvíš, jako bys přišla právě ze cvokárny.“

Jeho vtípek obdařila zvonivým smíchem. Dodělala kafe, které položila na stůl, a pak si sedla naproti němu bez kafe.

„Ty si nedáš?“

Já kafe nepiju. Tak co se děje?“ znovu naléhala. Asi je dost zvědavá, ale u žen je tohle normální.

„Nic.“ Napil se kávy, která se nedala vůbec pít, ale Kim nic neřekl, protože ji nechtěl nějak ranit. Raději řekl, že káva je dobrá a s donucením ji pil.

„Dobře, jak chceš, už tě do ničeho nutit nebudu.“ Nakonec si povzdychl.

„Tak dobře. Asi máš pravdu, že se musím vypovídat. Clay má zase problémy a já to musím vyřešit.“

„Co udělal?“

„Našel jsem u něho drogy.“

Soustředěně ho pozorovala a čekala, než se zase rozmluví. Trvalo to o chvíli déle, protože sám nevěděl, co by měl dál říct.

„Víš, asi jsem na něho měl dávat větší pozor. Měl jsem se o něho víc zajímat, když to nedokázali máma s tátou.“

„Není to tvoje chyba. I kdybys na něj dával pozor, stejně by si k drogám našel cestu. Jak myslíš, že to dlouho trvá?“

Kroutil hlavou. „To vážně nevím, ale asi delší dobu. Hrozně se změnil, myslím, že bys ho nepoznala.“

„To asi ne. Bylo mu něco okolo jedenácti, když jsem odjela do ústavu.“ Chvíli nastalo tíživé ticho. „Co teď hodláš dělat?“

„Tak na to se pořád dokola ptám sám sebe. Zatím vůbec netuším, jak bych to měl řešit.“

Mluvil jsi s ním?“  

Další povzdech. „Ještě ne, ale chystám se na to. Promluvím s ním hned, jak odtud zmizím.“ Mohl jen doufat, že se do toho nezapletl moc. Pořád měl v hlavě Sharkova slova, která mu rozhodně na klidu nepřidala. „Promiň, že jsem včera večer nepřišel, musel jsem si pročistit hlavu, když jsem na to přišel.“

„Nemusíš se omlouvat.“ Mile se na něho podívala. „Nesliboval jsi, že přijdeš, a navíc, kde je dáno, že mě musíš navštěvovat každý den? Oba máma svoje životy a nemusíme se vídat každý večer.“

„Máš pravdu, ale nějak jsem si zvykl na naše procházky a nerad bych něco měnil.“

„Ani já bych nic neměnila. Můžeme zajít na nějakou delší procházku dneska, až si promluvíš s bratrem, jestli teda chceš.“

„Jo, to je skvělý nápad. A co kdybychom se spolu najedli?“

„Společná večeře?“

Přikývl. „Mohli bychom zajít na makarony se sýrem. Znám jednu pěknou restauraci, kde dělají ty nejlepší makarony se sýrem.“

„Já…“ začala protestovat, ale on jí včas skočil do řeči.

„Žádný výmluvy. Zvládneš nakupovat v krámu, kde je spousta lidí, tak zvládneš jít se mnou do restaurace, kde stejně tolik lidí nebude.“

„To je ale něco jiného,“ opět začala protestovat. „Pochybuju o tom, že by se ti líbilo, kdybychom spolu seděli v restauraci a já měla na uších sluchátka. Jedině tak ze mě opadne strach.“

„Se mnou se ale nebojíš, ne? Chodíš se mnou na procházky bez sluchátek a přece už jsme potkali několik lidí. Dá se říct, že se mnou jsi v naprostém bezpečí, a kdyby se něco dělo a třebas by ses opravdu bála, klidně tě hned odvedu domů.“

„Tak dobře, půjdeme tam.“

Podíval se na hodiny, které měla Kim pověšené na zdi. Hlásily, že už jsou čtyři hodiny.

„No, už musím jít. Těším se na večer a nezapomeň si na sebe vzít něco pěkného, třebas nějaký sexy šaty.“

Doprovázela ho ke dveřím. „Není to rande, Seane. Můžu jít třeba v džínech, když budu chtít.“

„Možná. Já bych tě ale raději viděl v těch šatech.“

Dokázal si ji představit, jak by jí to asi slušelo. Byla to nádherná představa, a tak doufal, že jeho slova vezme vážně a nakonec si ty šaty vezme.

„Tak to se asi nedočkáš.“

„Smůla, tak večer, zlato.“


Mark

To není možné. Jeho dcera se přece nemohla jen tak vypařit. Ano, pohádali se, ale byla to jejich obvyklá hádka, která vždy skončila se šťastným usmířením. Jestli se vrátí, hned si to s ní vyřídí a nebude mít žádné slitování. Je to jeho dcera, a i když je dospělá, bude ho poslouchat a bude do práce chodit včas. Kde, sakra, může být? Byl na ni naštvaný, ale ještě víc ho probodávala starost o ni. Nedostala se do nějakého problému? Ne, určitě ne. Sean mu přece řekl, že někde určitě vyspává náruživou noc. Modlil se, aby to tak bylo, protože nechtěl, aby se jí něco stalo. Možná to nebyla ta nejposlušnější dcera na světě, ale měl ji rád.

„Kdepak máš svou krásnou dcerušku, Marku?“ ozval se mu za zády Ralph Woodwin, který si šel pro svou obvyklou dávku alkoholu. Ralphovi je něco po čtyřicítce a neustále s jeho dcerou, když byla u kasy, flirtoval.

Otočil se na něho. „Netuším, kde se ta bláznivá holka toulá. Včera večer odešla na nějakou schůzku a už se nevrátila.“

Docela ji i chápu. Taky bych raději zůstal v nějaké cizí posteli než tady v krámu, kde by si tvá dceruška akorát tak zničila svoje dokonalé tělíčko.“

Ralphovy poznámky ho rozčílily. Takovéhle poznámky na jeho dceru byly nechutné, zvlášť když k tomu dal Ralph svůj úchylný úšklebek. Měl by se svou agresivitou už něco dělat. Není den, aby ho někdo nenasral. Někdy by toho mohl litovat, kdyby náhodu někomu rozbil frňák. 

„Možná bys mohl nechat těch svých řečí. Nikdo na ně není zvědavý. Raději jdi za svou manželkou Dorores, určitě má o tebe starosti.“

„Moje stará je v tuhle dobu pryč. Často teď večer někam chodí, a začínám ji podezřívat, že chodí za školním zahradníkem. Jako by nestačilo, že minulý týden ji viděli s knězem. Chápeš to? S knězem! A já myslel, že tihle chlapi musí držet celibát.“

Na jeho tváři se objevil výsměch. A teprve teď si Mark uvědomil, že je Ralph opitý.

„Všechny ženský jsou stejný. Každá by potřebovala pořádně potrestat.“

S těmito slovy odešel a Mark byl rád, že byl konečně pryč. Tohohle chlapa nesnášel. Byl zkažený až do morků kostí, dokonce víc jak on sám.

Každá by potřebovala pořádně potrestat.

Ralph svou ženu dokázal dokonale potrestat. Bil ji a vůbec se tím netajil. Nikdo však na něj nepodá trestní oznámení, protože se ho bojí, dokonce i jeho žena, a přesto ho neustále podvádí. Někdy by vložil i ruku do ohně a klidně by řekl, že se to Dolores Woodvinové líbí a proto ani ona nepodá trestní oznámení a dál si chodí za jinýma chlápkama.

Proč by to jinak dělala? Kdyby se jí to nelíbilo, určitě by zůstala doma a hrála si na poslušnou paničku a snažila by se ze vztahu, který má s manželem, vyprostit.

Která ženská by se nechala přece dobrovolně bít?  Dlouho dobu o tom přemýšlel a potom mu myšlenky sklouzly znovu na jeho dceru.

„Kde, sakra, může být?“ řekl do prázdného krámu. Jestli se neobjeví do osmačtyřiceti hodin, měl by zavolat na policii.

Teď je ale ještě čas. Bude vyčkávat a uvidí.


Jedna z těch kratších kapitol, kde se skoro nic neděje, ale i tak doufám, že se líbila :) Příští kapitola bude rozhodně zajímavější a začne se snad konečně něco pořádného dít :)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Krvavá spoušť - Kapitola 6.:

6. MaggieLove přispěvatel
22.12.2013 [10:25]

MaggieLoveElis: Opět děkuji za komentář Emoticon S těmi drogamy to bude, jen takové okrajové téma a zatím ještě nejsem rozhodnutá jak to dopadne. Večeři si zaručeně užiješ a brzy se obejví i vrah Emoticon

5. ElisR1 přispěvatel
22.12.2013 [8:22]

ElisR1Jak jsem psala u minulý kapitoly, Kim se Seanem tvoří roztomilý pár. Jsem zvědavá, jak to nakonec bude s těmi drogami. No a samozřejmě se těším i na večeři :D. Dobře, uznávám, i vrah mi už začíná chybět :D.
No a Mark, toho mi je líto, že neví co je s Penelope.
Zase skvělá kapitola, píšeš úžasně a já se nemůžu dočkat až si přečtu další kapitolu. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. MaggieLove přispěvatel
02.12.2013 [16:21]

MaggieLoveNech se překvapit Emoticon

3. Simones
02.12.2013 [15:56]

takže zatím mezi těma dvěma nic závratného? ach joo Emoticon tak snad později Emoticon
tak to vypadá dost slibně Emoticon

2. MaggieLove přispěvatel
02.12.2013 [15:22]

MaggieLoveSimones děkuji za komentář.
Na večeři se moc netěš, jiank bys mohla být zklamaná. Ale určitě je tam pár scén, které se ti budou líbit Emoticon
Já také doufám, že kapitolu přidám brzo. Zatím čekám na opravu (Prý by mi mněla přijít ve středu, tak uvidíme) Jinak mám do zásoby ještě osmou, takže tu snad budou obě kapitolky brzo Emoticon

1. Simones
02.12.2013 [14:14]

já Sharkovi věřím, že mu to neprodal, ale zajímalo by mě jakej zmetek jo Emoticon Emoticon
takže večeře joo Emoticon to jsem na ty dva zvědavá Emoticon
kdyby jen Mark věděl, že jeho dcera už je mrtvá, chudák, ale není mi jí líto Emoticon Emoticon
tak teď budu nedočkavá do další kapitoly! Emoticon doufám, že jí brzo přidáš Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!