OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jiný život - 53. kapitola

08.10.2012 (16:00) • martinexa • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 941×

 Z pohledu Emily:

Promluva a zase odjezd

Pohřeb měl opravdu dech beroucí atmosféru. Tak dech beroucí, že jsem se rozhodla, že promluvu s Guyem o týden odložím. V domě nyní byl takový tichý klid, že mě to až děsilo. Nikomu se nechtělo o tom, co se stalo mluvit. Nikdo neměl zájem si povídat, ani něco kloudného dělat. Každý jako by se vzpamatovával z toho šoku. Natálie byla zhroucená z Lucasovy smrti. Alex na tom byl jen o malý kousek lépe, ale pořád si povídal, jen pokud to nebylo nezvykle nutné. Každý den Alex a Natálie chodili do zahrady k hrobům. Za ten týden se opravdu dost sblížili. Nat mluvila o svých problémech jen s mým nevlastním bratrem. Myslím, že jí aspoň trochu nahrazoval Lucase, který jí tak chyběl.

Můj táta pro změnu vůbec nevycházel z pokoje. Nechtěl asi už dál ukazovat, jak ho ztráta Lucase zasáhla. Moje mamka mu pomáhala, aby si to tak nepřipouštěl. Olivie se snažila pomáhat své sestře, která o její pomoc nejevila sebemenší zájem. Docela jí to zraňovalo. Karl se zase snažil Olivii utěšovat. A já? Snažila jsem se nezbláznit z Matta a jeho věčného přemlouvání, abych si ho vzala za muže. Guy se pro změnu za celý týden ani neukázal. Měl pocit, že už jsem se rozhodla a měl vlastně pravdu. Pořád jsme si, ale dlužili rozmluvu.

Zaťukala jsem na jeho dveře a za nimi se ozvalo jen dále.

„Konečně sis usmyslela, že si přijdeš popovídat. Jsem rád, po této debatě se rozloučím. Nesnesl bych ten pohled na to, jak si bereš jeho,“ vyprskl podrážděně a při tom mě propichoval svýma hnědýma očima.

„Víš, že si za to můžeš sám, že to takhle dopadlo,“ odvětila jsem podrážděně možná trochu víc nahlas, než jsem původně zamýšlela.

„Vím, to proto jsem naštvaný, hlavně na sebe. Je to všechno moje vina. Nechal jsem tě tady. A pak, když jsem se dozvěděl, že jsi v jiném stavu, nepřišel jsem. Zbaběle jsem se schovával. Nyní už není šance. Proto chci odejít. Nesnesl bych ten pohled na vás dva, promiň,“ omluvil se a pak ode mne odvrátil zrak, možná ze studu, kdo ví. Do jeho nitra jsem prostě neviděla. Guy byl prostě hrozně zvláštní. Přišel mi na svůj věk hrozně nedospělý a zbabělý.

„Jsem ráda, že si to uvědomuješ. Myslím, že tě tato zkušenost dovede k tomu, že se konečně začneš chovat více zodpovědně a nebudeš už před odpovědností utíkat. Opravdu mě mrzí, že se rozcházíme ve zlém. Moc bych ti přála, aby sis našel dívku, která se nenechá zlákat Mattem, jako jsem se nechala zlákat já. Neříkám, že neseš vinu, jen ty. Já podlehla. Miluji vás oba, ale on mě tu nenechal. Můžu tě jen ujistit, že nedám na jeho přemlouvání, co se týká manželství. Zatím pro mě není Matt věrohodný. Musím mu začít víc věřit. Možná pak mu kývnu na žádost o ruku. Až si budu jistá, že neudělá nějakou absolutní pitomost, co by mě mohla zranit. V tomhle jste oba dva stejný. Dokážete nádherně manipulovat s lidskými city,“ podotkla jsem a vzdychla si.

„Jo, jsme si v hodně věcech podobní. Jenže v jedné se dost lišíme a to rozhodlo o tvém rozhodnutí. Já už se smířil s tím, že nemám šanci o tebe dál bojovat. Stěhuji se do New Yorku. Chci si uspořádat myšlenky. Chtěl by tě požádat, abych mohl občas vidět to maličké. Možná je to moje dítě. Prostě chci, aby mě znal jako strýčka Guye z New Yorku, který ho třeba jednou vezme do velké města na prázdniny,“ řekl a pak si sedl na postel.

Jeho pleť byla bělejší, než kdy dřív a jeho postava byla mnohem pohublejší. Šlo vidět, že si zrovna neprochází moc dobrým obdobím a byla to také moje vina. Tohle se prostě nemělo stát. Ale teď už se s tím nedá nic dělat. Guyovi jsem jeho právo na to vidět dítě nemohla upřít, opravdu jsem totiž netušila, čí to dítě je. Nechtěla jsem s ním mít neshody a vůbec ne mu zakazovat vídat to maličké, které čekám.

„Jasně, že tě bude znát. Nemůžu ti zakázat vídat dítě. Je mi fakt líto, že to takhle skončilo, opravdu,“ svěřila jsem se mu a málem se rozplakala. Ta moc jsme mu ublížila, když jsem ho podvedla s Mattem. Nikdy si tuhle věc neodpustím. Tohle ve mně prostě zůstane.

„Mě to také mrzí, Em. Jenže teď už jsem se poučil a vím, že už žádné ženské nikdy nebudu věřit,“ odfrkl dost hrubě a já tušila, že je opravdu dost naštvaný.

„Guyi, proč tohle říkáš? Na zemi je tolik zajímavých dívek, třeba potkáš jinou mnohem lepší, než jsem já,“ snažila jsem se ho aspoň trochu uklidnit, ale on jen naštvaně zakroutil hlavou.

„Já už ženám nevěřím. A hlavně už nikdy nechci mluvit s Mattem. Jeho jednání mi ukázalo, jaký je to neskutečný hajzl. Pokud ti mohu radit, neber si ho nikdy, protože on se nikdy nezmění,“ pověděl naštvaně a pak mě objal na rozloučenou.

Jeho objetí bylo tak vzdálené a chladné. Už to nebyl ten Guy, kterého jsem znala. Byl poznamenaný mou zradou a svojí zbabělostí. Guy je etapa života, na kterou nikdy nebudu hrdá. Mohla jsem se jen modlit, aby si našel hodnou ženu. Kéž by jednou takovou potkal.

Guy se pak sbalil a se všemi se rozloučil teda až na Matta, na kterého se ani nepodíval. Buď se na něj nechtěl podívat, protože by mu jinak něco řekl nebo ho prostě jednoduše chtěl ignorovat. Upřímně jsem se tomu ani nemohla divit. Tihle dva prostě nikdy nemohli být přátely natož bratry. A ještě k tomu si tihle dva oba vybrali mě a já husa to všechno zkazila a udělal jsem z nich ještě větší nepřátele. Jsi dobrá, Emily, můžeš se poplácat po ramenou. Tohle jsi opravdu zvládla na velkou jedničku ještě k tomu dvakrát potrženou. Nemálo jsem k sobě byla kritická.

Guy podruhé odjížděl a podruhé kvůli mně. Že jsem se vůbec necítila příšerně? Nejradši bych se fakt nakopala za své chování do zadku a to mám ještě na krku dítě a jednoho upíra, který si na mě dělá až moc velké nároky. Jak se tohle ještě dopadne opravdu nevím, ale tuším, že zbavit se dotěrného Matta bude mnohem složitější, než donutit Guye k zodpovědnosti.

Z pohledu Matta:

Guy odejel a já měl konečně volnou ruku ke svým plánům. Musím donutiti Em, aby už konečně řekla ano. Jenže její hlavinka zabedněná si usmyslela, že se mi nedá věřit. Jak moc jsem chtěl mít opravdovou rodinu. Já, ona a prcek. Vždycky jsem chtěl děti, hodně dětí, velkou rodinu, dobrou práci a hlavně lásku své milované ženy. Tohle musí vyjít, i kdybych jí měl přemlouvat sto let!

Čekám na komentáře, ať budou jakékoliv vítám je. Jsem tak ráda, že už mi toho chybí tak málo a budu se moci vrhnout na pokráčko, fakt se na to moc těším a hlavně udělám určitě radost holkám, co milují Guye :) Pááááá m.

Autor: martinexa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jiný život - 53. kapitola: