OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jiný život - 32. kapitola

06.05.2012 (14:00) • martinexa • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1456×

Z pohledu Emily:

Tak tohle se nemělo stát. Hlavou se mi tato věta linula pořád dokola jako kolovrátek. Mám za ním jít kleknout před něj a řvát o milost, odpuštění. Nemám odvahu, jsem zbabělá a cítím se tam neskutečně malá a slabá. Snažila jsem vyřešit situaci tak, aby se nepozabíjeli kvůli mně, bohužel to vyšlo mnohem hůř, než soudil můj předpoklad. Všechno se zdálo mnohem černější, jako bych už neměla nárok se smát, neměla právo zažívat štěstí. Vědění, že kvůli mé nerozhodnosti trpí Guy, on. Nedokázala jsem se na sebe podívat do zrcadla, mé zelené oči zaplnily slzy a já dostala sama na sebe vztek. Na to, že nevím, co cítím, že mám ráda oba dva a nevím koho víc. Mé srdce se roztříštilo s jeho hrubým zacházením, které jsem způsobila já. Probudila jsem zvíře v jeho nitru. Rozbila jeho naději na jiný život se mnou. On by se pro mě rozkrájel a já? Zahnula jsem mu s jeho úhlavním nepřítelem a zamilovala se. Nejhorší na to všem je, že už nic nebude jako dřív. Guy odchází a co teď mám dělat. Zůstat s Mattem? Naštvat se na něj? Seřvat ho jak malého kluka? Nevím, jen doufám, že vše se promění jen v hloupý sen a já se vrátím na začátek toho všeho. Lituju toho, že se to muselo stát takto. Já už nevím kudy kam, potácím se do neznáma. Co bude dál? To netuším ani v nejmenším.

Do pokoje vešla má drahá maminka. Co mi řekne? Vynadá mi? Bude mě soudit? Během jedné minuty, co na mě jen s úzkostí v očích hleděla, jsem váhala nad tím, nač asi myslí, jakým způsobem mě za takovou hloupost ztrestá. Všechno se mi motalo v hlavě a já nevěděla kudy s očima. Cítila jsem se vůči matce tak neskutečně trapně. Mé oči byly zarudlé od neustálého pláče a líce ještě zarudlejší od studu, který mnou prostupoval jako elektrická vlna.  Matčina tvář byla bílá jako sníh a oči temně modré až ledově chladné. Nebylo většího trestu, než tato minuta ticha a strnulý pohled mé vlastní krve.

„Mami,“ jen na to jsem se v té chvíli zmohla. Můj hlas stávkoval. V krku mě tlačil velký knedlík a já ani nedýchala. Na čele jsem cítila studený pot a z očí se mi pořád linuly potoky slz.

„Doufám, že jsi přemýšlela sama nad sebou a nad tím, jak budeš žít dál,“ řekla matka a upírala na mne ten svůj ledově klidný pohled. Její hlas nezněl naštvaně, jen jsem z něj poznala podtón zklamání.

„Mami, já vůbec nevím, co budu dělat,“ vzlykot přerušil můj proslov a mamka mi podala kapesník a přisedla si ke mně na kraj postele. Chytila mou třesoucí dlaň svým ledově klidným, pevným stiskem ruky a já se cítila lépe.

„Vím, musí to být těžké, milovat dva muže naráz, je vždy obtížné. Musíš si, ale uvědomit, kdo je blíž tvému srdci. Pak ten, kterého si nevybereš, pochopí a najde si jinou sobě vhodnější družku. S tatínkem tomu věříme,“ na její tváři se objevil letmý úsměv a já pochopila, že mě nepřišla ztrestat jen utěšit.

Z úst mi vyšel vzdech a já se svou těžkou hlavou opřela o matčino rameno jako bych té tíze chtěla tímto způsobem ulehčit. Její tělo se přizpůsobilo mému a objalo mě do svého chladného objetí. Konečně jsem pociťovala, alespoň malinkou úlevu. Nevěděla jsem, co se bude dít dál, ale tušila, že rodiče vždy podrží mou tělesnou schránku před pádem do hlubin a to mě hřálo na srdci.

„Díky mami,“ jen na to jsme se zmohla po tom všem co se stalo. Matka mě ještě více přivinula na svá prsa a začala mi zpívat ukolébavku, kterou mi pěla, když jsem byla malá a netušila o světě, ve kterém žije můj otec a teď i já s mamkou. Všechno se tak změnilo a přitom se vlastně nezměnilo nic. Mizerně jsem se cítila i před poznáním, že jsme jiná, ale teď si za to mohu jen já, protože nevím, kterého z nich si mám vybrat. Matta? Guye?

„Mami, kdyby sis měla vybrat ty, koho by sis vybrala?“ zeptala jsem se své matky a čekala s nedočkavostí na odpověď.

„Víš, každý z nich má svůj tragický příběh. Jeden je lásce otevřený, druhý před ní utíká. Jeden je tvrdohlavý, druhý umíněný. Jeden vnímavý, druhý temperamentní. Je to velmi těžké rozhodování, ale jen ty sama můžeš rozhodnout o tom, s kterým toužíš žít celou věčnost. Otázkou spíš je jestli se Guy dokáže vrátit po tom všem, co zažil, byl totiž velice naštvaný. A schytala jsem to i já. S Mattem bojují spoustu let a ty jsi jim ten boj vůbec neulehčila."

„Mami, já vím, že to pro něho muselo být velkým zklamáním ani nevíš, jak se za to nenávidím, ale nějakým způsobem jsem si nemohla pomoci. Hlavně hrozilo, že se Guy s Mattem pozabíjí jestli něco nepodniknu. Jenže jsem tomu taky velice nepomohla a všechno ještě víc zkomplikovala. To ani nechci vidět tátův výraz, až vylezu z pokoje. Měl Guye jako svého syna, ach jo, mami, všechno jsem zpackala,“ řekla jsem a zase se rozbrečela. Slzy mi smáčely tváře a já zase propadala zoufalství. V duchu jsem si nadávala a nenáviděla se.

„Holčičko, pláčem nic nespravíš,“ řekla a setřela mi mokré líce.

„Spravíš to jedině svými činy. Musíš hodně přemýšlet a nezapomeň, že tě Guy slyší, a když se rozhodneš pro něj, zase přijde. Musí si jen pročistit hlavu bez toho, aby mu za dveřmi poletoval jeho úhlavní sok. Hlavně si musí nechat zchladit hlavu a vše bude v pořádku. Hlavně už žádný pláč jasné?“ Matka na mě upřela své pomněnkové oči a s úsměvem na tváři mě kolébala v náručí jako malé nemluvně a já si to nechala líbit, cítila jsme se totiž v bezpečí a chtěla zapomenout a začít od znovu.

Stanou se v životě věci, co člověka změní a já se rozhodla skončit se svojí nerozhodností. V hlavě si budu muset vše urovnat a vše dám do pořádku, musím. Tohle dlužím Guyvi, Mattovi a také svým rodičům. Nastala doba, kdy se budu muset začít chovat, jako dospělá a určitě to nebude snadné, ale zvládnu to!

Fakt se omlouvám za tu pauzu, ale prostě mám moc práce do školy a inspirace na bodu nula snad se Vám to bude líbit aspoň trošku. Snad zanecháte nějaký koment papa.:)

Autor: martinexa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jiný život - 32. kapitola: