Jiný život - 26. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Pro čtenáře od 18 let!
Olivie a Karl udělají další krok?

11.11.2011 (11:00) • martinexa • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1558×

Je úplně jiný!

Z pohledu Olivie:

Stála jsem před ním jako solný sloup. Jeho obětí mě pohltilo a nechtělo pustit. Můj zájem bránit se, vymizel v té chvíli, kdy mě začal hypnotizovat svým tmavě zeleným pohledem. Jeho oči se v té chvíli staly zelenými uhlíky, které propalovaly mou kůži. Nic se nezdálo tak jako před tím. Jeho mužnost z něho sršela a já se v ní topila hlouběji a hlouběji. Jeho studené tělo se statně opíralo o to mé a já cítila, jak se můj dech zrychluje. Jeho kukadla mi hleděla do mých očí a poté přemístila svůj zájem na mé rty. Bylo očividně jasné, že mě chce políbit. A já v té chvíli tušila, že se mu nebudu bránit, protože mě dostala jeho přitažlivost. Můj vnitřní hlásek mě varoval, že je to Karl, který mi přišel tak neskutečně odpudivý. Ale nyní mi ukázal, že jeho síla převyšuje tu mnou. Dokázal by mi být dobrým partnerem. Snažila jsem se tuto myšlenku vyloučit z hlavy, ale vůbec to nešlo.

Díval se na mé rty a já si připadala jako jeho opačný pól, který mě k němu táhne. Svou hlavu přiblížil tak, že jsme se dotýkali svými nosy. Mé tělo se začalo chvět a já si připadala bezmocná, nadalo se to zastavit. Poté se naše rty spojil v polibku a já ucítila jeho jemné ústa na těch mých. V duchu jsem se kárala, jak dokáži být tak zbabělá, proč ho neodstrčím a jednu mu nefláknu? Ne, ani vnitřní hec nezabral. Šikovnost jeho úst mě donutila pootevřít rty. Rychle toho využil, vnikl mi do pusy jazykem. Hbitě si pohrával s tím mým a já věděla, že se neubráním odezvě. Začala jsme mu jeho hru jazykem oplácet. V určité vteřině se vše změnilo. Karl mě vábil do sebe a já si to nechala líbit a ještě se mi to líbilo. Jeho ruce mě hladily po zádech, vlasech tvářích. Byly všude. Já si připadala, jak v nejkrásnějších snách. Přesně takhle jsem si představovala polibky se svým milovaným. Jazykem stále narážel do toho mého a neměl v plánu se ode mě odtrhnout. Vychutnával si okamžiky, kdy mě má ve své moci a já mu jak kočka vrním v náručí.

Odtrhla jsem se z jeho polibku a snažila se rychle zmizet, ale on své sevření paží nepovolil právě naopak. Neměl zájem mě pustit, ne teď. Tušila jsem, že mi tohle jen tak neprojde. Nyní mě držel v náruči jako věznitel a já se s tím musela smířit.

„Kam utíkáš, Olivie,“ tázal se mě a při tom mě sledoval svýma uhrančivýma očima, ve kterých se mu leskla touha. Sklopila jsem zrak. Neměla jsem zájem dívat se na něj. Prostupovala mnou trapnost situace. Já Olivie, která opovrhuji muži, jako je Karl se jím nechám líbat a ještě se mi to líbí. Olivie, ty jsi neskutečná husa. Pošli ho někam a odejdi, dokud můžeš.

„Pokud myslíš, že mi jen tak utečeš po tom, co se stalo, tak jsi na omylu. Nenechám tě, slyšíš. Chci slyšet, co jsi cítila, když jsi mě líbala,“ pověděl a na rtech měl jemný úsměv, který byl tak neskutečně neodolatelný.

„Nemusím ti říkat nic, pokud mě miluješ, slyšel jsi to. Moc dobře víme, jak to funguje, nebo mě nemiluješ, že jsi to neslyšel,“ zeptala jsem se ho a snažila se hrát strašně naštvanou. Teď Karl uslyší vše, co si budu myslet, cítit. Kdybych si dala větší pozor, tohle by se nestalo. Můžu si za to sama. Neměla jsem se nechat líbat od upíra, o kterém vím, že ke mně chová city.

„Pocítil jsem tvé pocity. A líbilo se ti to. Moc si přeji, abys mi to řekla ty a nahlas. Olivie, my patříme k sobě. Přitahuji tě, to nezapřeš. Pojď se mnou, budeme spolu už navěky. Já tě miluji a ty ke mně taky cítíš něco víc. Já to cítil. Víš, že po tom polibku budeme spojeni navždy. Můžeš s tím bojovat, jak chceš, ale neubráníš se tomu. Budu ti stále v patách a ty mi jednou stejně podlehneš.“

Jeho sebevědomí se teď vyskytovalo úplně na jiné úrovni, než to mé. Stačila jedna chvíle a on si na mě dělá nároky. A mé vnitřní pocity ho v tom ještě utvrzují. Sakra, co teď jen budu dělat.

Mlčela jsem, ale jeho obětí nepolevovalo. Chtěl mě. Jeho oči mě hypnotizovaly, propalovaly, přivazovaly mě k sobě svým řetězem vášně. Na jeho ústech se celou dobu rýsoval jemný úsměv, který mě ujistil, že se jen tak nevzdá toho, po čem prahne. Já z jeho kukadel a jeho sexy rtů ztrácela hlavu a on to moc dobře věděl. Moje šance na útěk se staly nereálné. Karl se rozhodl dostat mě dnes a já nevěděla, co se bude dít. Jak mu utéct, když mě drží svým pevným stiskem a ještě k tomu mě očarovává svými půvaby. Vůbec nevypadal, tak jako ráno. Stal se přitažlivějším a mužnějším během chvíle, co jsme bojovali. Pod jeho tričkem jsem pocítila jeho svalnatě formovanou postavu. Mé bradavky ztvrdly. I mé tělo je proti mně!

Karl se nahlas rozesmál a já na něho upřela svůj nenávistný pohled. „Co ti je k smíchu,“ zeptal jsem se a v mém hlase byla slyšet hořkost. Nenáviděla jsem se v té chvíli a Karla proklínala. To ti jednou vrátím zmetku!

Jeho úsměv se mi vysmíval. „ Baví mě pozorovat tvůj vnitřní boj. Tvůj rozum se snažím bojovat proti tvým citům a tělu. Jenže tvůj rozum zapomněl, že tělo a pocity jsou v přesile. Nevyhraje. A z toho mám radost. A co mi vrátíš rozkoš, kterou ti hodlám dát? Tak to budu jedině rád,“ ten zmetek se mi vysmíval! Zuřivost mnou prostupovala jako nůž máslem. Jenže mě Karl začal hladit po zádech a došel až k zadečku, v té chvíli zuřivost odešla stejnou rychlostí, jakou se dostavila.

„Ty jsi zmetek. Proč mě nenecháš. Nechci s tebou nic mít, chápeš?“

Lhala jsem mu do očí a on to samozřejmě věděl. Proč mi musí vidět do hlavy? To byl pro mě největší trest. Měl nade mnou obrovskou moc a já s tím nemohla nic dělat.

„Nechci s tebou nic mít. Lžeš si do očí. A ještě si tak troufalá, že si to v duchu řekneš. Proto jsem se do tebe zamiloval. Vždycky si byla jiná, než ostatní. Olivie, už se mi nebraň, prosím. Pojď se mnou do mého pokoje a já ti ukáži, proč si mi podlehla,“ šeptal mi to do ucha a mě jeho ztišený hlas vzrušoval. Zachvělo se mi celé tělo. Jeho studený dech mi pohladil ušní lalůček a já věděla, že mě Karl chytil do své pasti. Už dlouho jsem neměla muže a toužila po něm. Ještě víc, než po Mattovi. Jak se mi tohle mohlo stát? Zeptala jsme se sama sebe a cítila Karlovo doteky.

„Nemůžu racionálně uvažovat, když tohle děláš,“ napomenula jsem ho a snažila se ho od sebe odstrčit. Vůbec se nedal, pořád mě držel pevně v náručí.

„Ale, já nemám zájem o to, abys racionálně uvažovala. Chápeš, já chci, aby ses poddala svým citům. Pořád se snažíš myslet a to je špatně. Vypni na chvíli hlavu a řiď se tím, co cítíš. Pojď se mnou, já ti ukážu, to po čem toužíš. Konečně zažiješ to, co ti Matt nedokázal dát. Vím, že po mně toužíš, tak se tomu nebraň. Když se ubráníš dnes, tak to nezvládneš zítra. Budu tvým stínem. To, že můžu vidět, tvé nitro mi ukázalo, po čem toužíš a jaké sny vlastníš. Já ti to splním. Duše, kterou máš je tak nádherná a já pochopil mnohé. Nyní už trpět nebudeš. Dalo mi to novou chuť žít. Zvedlo mi to sebevědomí a ukázalo, že pro tebe nejsem takový budižkničemu. Prahneš po mně jako já po tobě. To jediné o čem jsem kdy snil, se mi splnilo a já ti dlužím to samé.“

Dokončil svůj dlouhý monolog a vzal mi tváře do dlaní. Políbil mě stejně vášnivě jako před tím. Jeho jazyk si hrál s mým a já měla v břiše motýly. Celý svět se se mnou otřásl a já si nepřipadal už tak sama.

„Oliv, pojď se mnou. Já ti ukážu tvůj sen,“ řekl a použil ten úsměv, co mě tak rozpaluje.

„Dobře půjdu tedy, ale do mého pokoje. Slyšíš,“ poručila jsem mu a on mě vzal do náruče a rychle se mnou mířil do mojí ložnice. Vůbec ho nezajímalo, jestli nás někdo uvidí. Chtěl mě nyní a celou. Touha v jeho očích způsobila, že se mu zorničky rozšířily. Teď měl oči téměř černé. Ztmavly touhou, která trvala už moc dlouho.

V mém pokoji mě postavil na zem a začal mě zběsile líbat. Já nemohla popadnout dech. Zjemnil své počínání. Bral ohledy na mé přání. Jeho ruce mi hladily mé zrzavé vlasy. A já se cítila zase jako žena. Svlékl si tričko a já si prohlédla jeho svaly. Nikdy mě nenapadlo, že je Karl takhle krásný. Ano, nádherný. Na jeho tváři se opět objevil jeho úsměv, z kterého jsem ztrácela smysly. Položil mě na postel a začal mě líbat na krku. Na levé straně jsem cítila obrovské zachvění mého těla. Karl se snažil udělat vše, co mi v myšlenkách viděl. Jeho oči byly tmavší a tmavší. Svlékl mi tričko poté podprsenku a já cítila na sobě jeho pohled. Já se opět zachvěla, když mi vsál jednu mou ztvrdlou bradavku do úst.

Můj dech se zrychloval a mé vzdechy přidávaly na intenzitě. Karl nikam nespěchal, hrál s mými prsy a užíval si to. Jeho oči byly zavřené. A já věděla, že to dělá s láskou. Poté sjel po bříšku k mým kalhotám a začal je jednou rukou rozepínat, druhou mi hladil prso. Svlékl mi kalhoty a zul boty. Poté mi přejel k vnitřní části stehen a začal je líbat. Nevíce si hrál s místem nejbližší k mé štěrbince touhy. Takhle pokračoval i na druhé straně. Svlékl si kalhoty a byl přede mnou celý nahý. Jeho chlouba se tyčila a toužila po mých slabinách a já se nemohla dočkat. Karl mi pomalu sundal kalhotky a začal si hrát s mým hráškem. Jeho jazyk byl tak hbitý a já pocítila vlnu vzrušení. Zasáhla mě jako blesk z čistého nebe. Celé tělo se mnou zatřáslo a já pocítila orgasmus, který mě splavoval svou intenzivností.

Karl mě začal zase líbat. Hrál si mým tělem jako by se ho nemohl nikdy nabažit. Lehl si na mě a já věděla, že přijde to, na co oba nejvíce čekáme. Pomalu do mě vnikl a já pocítila příjemný pocit, který mě zaplavoval. Hýbal se ve mně nejdříve pomalu a jemně a pak přidal na intenzitě. Karl už se neovládal a já jeho touhu chápala. Čekal na tuto možnost dlouhá léta. Karl přirážel čím dál rychleji a já cítila, že se mě zmocňuje dnes už druhý orgasmus. S Mattem jsem nikdy nezažila takové vzrušení. Karl vyvrcholil chvíli po mém orgasmu a já se schoulila do jeho ledové náruče, která mě celou chránila.

„Olivie, vím, že jsem ti to už několikrát říkal, ale miluji tě. I kdyby to dnes mělo být naposledy, tak toho nelituji. Nyní konečně vím, co cítíš, a nenechám tě, aby ses mučila,“ řekl a já věděla, že nový život s Karlem bude mnohem lepší, než s Mattem.

Tak lidičky máte to tady. Snad se vám tato část, alepsoň malinko zalíbí. Za každý koment budu ráda.

Autor: martinexa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování