OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jiný život - 24. kapitola

27.10.2011 (16:00) • martinexa • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1535×

Co si o mně myslí, že jsem debil?

Z pohledu Guye:

Neskutečně zuřím, jak to ten zmetek mohl dovolit! Šáhl na ni a ještě a ještě ji líbal, ten zmetek! Zabiju ho, zabiju. Zlost mnou prostupovala rychle jako jed. A dělal to jen z pocitu, aby mě nasral! A povedlo se mu to. Já nevím, že si ten Matt nedá pokoj. Ale teď ho zabiju. A je mi to úplně jedno a pak si dojdu za Emily. Sice měla výčitky svědomí, ale jí se to líbilo. Jak jsem byl rozzuřený. On ji přitahoval úplně jiným způsobem než já. Nedokázala se mu bránit a její srdce bilo jako o závod. Ona chtěla víc, přála si ho objímat, líbat, chtěla s ním sex, já tu touhu cítil, až do morku kostí. Zuřil jsem jako býk na rodeu. Nálada poklesla na bod mrazu, hlava se mi točila, celé tělo se mi chvělo nenávistí a zklamáním z Emiliiných pocitů. Ona ho prostě žrala a já si přišel tak méněcenný. Všechno se zdálo mnohem horší.

Emiliino mládí způsobilo, že nevěděla, co přesně cítí. Milovala mě, ale toužila spát s ním. Viděl jsem před očima její myšlenky. Představy Emily mě zatáhly do pokoje s velkou postelí s nebesy. Emily na ní ležela a v té chvíli se tam objevil Matt a ona mu jen řekla, ať si ji vezme. On jen uposlechl její rozkaz a vnikal do ní jako smyslu zbavený. A ona vzdychala a oddávala se té kruté souloži. On na ni nemluvil, nešeptal jí nic do ucha, nebyl ani trochu něžný.

To ji lákalo? Já myslel, že miluje romantiku a něžnosti. Toužila po uspojení, které nemělo nic společného s láskou. Měla přání proniknout do tajů sexu, který nezastupoval to, v čem bych dokázal excelovat.  Ani, v nejmenším jsem Emily neznal, i když jsem viděl, co si myslí pořád jsem ji znal tak málo.  Myslím, že by bylo lepší dát si na čas pauzu. Emily si musí uspořádat v hlavě to, co ona sama chce. Vše je mnohem složitější, než zdálo na první pohled. Čekal, že jeho vztah bude bez komplikací, že ho miluje natolik, aby obstála při jakýmkoliv problému. Ale hned při prvním neobstála. Připadal jsem si bezmocný, vše se zdálo mnohem smutnější. Zase jsem se cítil jako kůl v plotě a to přesně Matt chtěl. Povedlo se mu to, musím mu pogratulovat.

Mám chuť ho uškrtit jak hada. Roman by mě ale stejně zastavil. V žádném případě by v domě nedovolil rvačky. Vše se v mém životě opět zhroutilo jako domeček karet a během takové chvíle. Matt na sebe musí být hrdý a pýchou se mu dme to jeho, už tak povýšené ego. Nenávidím ho. Kdybychom byli normální lidé, vyřešilo by se to hospodskou rvačkou, ale my byli upíři a ještě bydleli v jednom domě s dívkou, která mi popletla hlavu. Pak se setkala s Mattem sama na chodbě a podlehla mu. Měla chuť prozkoumat jeho záhyby těla. Sex s ním byl pro ni moc velkým pokušením, které chtěla zakusit. Měl bych o ni bojovat, ale nebudu ji nutit k tomu, aby si vybrala mě násilím. Musí to být její volba. Musí za mnou přijít a říct miluji tě a chci jen tebe.

Dokážu jí odpustit i polibek s Mattem, ale pokud se s ním zaplete víc, zlomí mě to v půl a já se neudržím a toho bastarda zabiju a bude mi jedno, co se mnou bude poté a Emily mě už nebude zajímat. Tak to přesně dopadne! Celý svět, který jsem si během čtrnácti dnů vytvořil, závisel jen na jejím rozhodnutí, které se brzy stane skutečností. Pak se ale stane neštěstí a celou rodinu to zasáhne, buď  v rodině budu s Emily já a vše zůstane tak jako nyní, a nebo se rozhodne pro Matta a já ho pak zabiju neskutečně hnusným způsobem a Emily u toho bude stát a dívat se na jeho utrpení. Jsem upír, žádný debil! Se mnou si nikdo nebude hrát dobrý den. Když se upír zamiluje, je to navždy! Přemýšlel jsem ve svém pokoji dost dlouho a chystal se za Emily do její cimry. Nic už mé rozhodnutí nezmění. Bude si muset vybrat, buď já, nebo Matt.

Pomalu jsem mířil k jejímu pokoji a přemýšlel nad přesnou formulací vět, které jí řeknu, až vejdu dovnitř. Vše se mi třáslo. Dech mi místy vynechával. Mozek pracoval na plné obrátky. Kdyby mi bilo srdce, bylo by slyšet, až na druhý konec Londýna a možná ještě dál. V Emily se to hemžilo všemi pocity. Měla výčitky svědomí, brečela. Za chvíli zase přemýšlela o noci, kterou jsme strávili spolu o tom, jak potkala Matta na chodbě. Přemítala si ten polibek dokola. Při tom ji žralo svědomí. Cítil jsem její tíhu na srdci, ale nebylo mi jí líto. Mohla si za to sama. V tomhle jsem dokázal být neskutečně tvrdý. Já nejsem žádný idiot! Na venek jsem asi působil naivním dojmem, ale takový já ve skutečnosti nejsem. Emily se opravdu bála, jak zareaguju na její eskapádu s Mattem, a věřte mi, měla se čeho bát. Má zuřivost gradovala. Vidět po čtvrtý během patnácti minut úsek, kdy se líbá s Mattem, mě rozzuřil do absolutního maxima.

Vletěl jsem do Emiliina pokoje jako uragán. S nějakými zdvořilostmi jsem si hlavu nelámal. Proč bych měl? Emily si taky nedělala žádné starosti, když se líbala s mým největším nepřítelem a ještě toužila s ním spát. Na jazyku se mi rodilo slovo děvka, ale to slovo jsem se snažil zahnat, co nejdál. Ještě pořád to byla Romanova dcera, i když se chovala jako běhna, která se mě jen snažila nasrat! Dívala se na mě svýma zelenýma očima plnýma výčitek svědomí. Oči jako štěňátko, ale já jí na to neskočím. Moc dobře vím, co se jí honí v hlavě a to je to, co ji pohřbí.

„Líbilo se ti to s Mattem, co?“ řval jsem na ní tónem plným hněvu. Znělo to jako vrčení vzteklého psa nebo možná ještě hrozivěji. V té chvíli mnou prostupovala neskutečná zlost a podrobností jsem si nevšímal.

„Guyi, prosím tě, já tě miluji, ale nemohla jsem si pomoct. Působí na mě. Nejde to vůbec ovládat prosím, odpusť,“ klekla si přede mne na kolena a prosila mě o odpuštění, který jsem jí prostě dát nechtěl. Zaslouží si vydusit. Parohy mě nikdo dělat nebude. Na to jsem, až moc hrdý!

„Nepros mě o milost. Dávám ti čas na rozmyšlenou. Vyber si, buď já, nebo, Matt. Ale varuji tě, pokud si vybereš jeho, nečekej mé přátelství, ani slitování. Uvidíš, jaký dokáži být, když mi zlomí dívka srdce. Nehraj si se mnou. Dávám ti čas na to, aby sis rozmyslela, co chceš. Až si vybereš a budeš to, vědět určitě, přijď za mnou. Pokud se, ale rozhodneš pro Matta, tak za mnou ani nelez, protože za sebe neručím. Miluji tě a vždycky budu, ale zklamala si mne natolik, že jsem z tebe až znechucen.“ Skončil jsem svůj monolog a utekl z pokoje pryč. Při odchodu jsem nezapomněl praštit dveřmi tak, že z nich létaly třísky. Jo, když se naštvu, dokáži být velice milý!

To bych nebyl já, abych neměl s něčím problém. A vždy za mými problémy stál ten kretén! Mám chuť z něho udělat čtyři malý do školky, ale počkám, dokud se Emily rozhodne. Já totiž své rozhodnutí nezměním. Nikdy!

Tak, co si o tom myslíte? Já jsme to takhle ze začátku udělat nechtěla, ale FaithNana mě prostě přeladila na jinou vlnu. Ale myslím, že taky trochu oživení. Trochu komplikací neuškodí. :D Nikdy! :D

Autor: martinexa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jiný život - 24. kapitola: