Je něco víc, než krása - Kapitola 2. • OurStories.cz ~ naše povídky

Druhá kapitolka Je něco víc, než krása je na světě. Chris a Angela mají problémy se svými pocity jeden k druhému. Někdy stačí jen jedno setkání, když jiskra přeskočí, člověk se těžko ubrání. Doufám, že se vám to bude líbit a zanecháte koment. m.

20.08.2012 (13:00) • martinexa • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1152×

Angela si na statku rychle začala zvykat. Vše jelo jako po drátkách. Nejvíce se jí zamlouval Fast. Černý hřebec s rozporuplnou povahou. Nechal se pohladit, kartáčovat, ale jak došlo na osedlání, šil sebou rozzuřeně jako býk. Na panu Lewisovi šlo vidět, že je rád, že si konečně může oddechnout. Sedl si do stínu pod strom a sladce se usmíval na všechny strany. Podivuhodný starý muž řekla si Angela a v tom si vzpomněla na babičku. Nemohla na ni jen tak přestat myslet. Den ubíhal rychle jako blesk. Než, Angela stačila oběhnout všechny koně, tak už bylo po půl čtvrté. Horší bylo, že se za celou šichtu neukázal Chris a to jí mrzelo mnohonásobně víc. Od té doby, co ráno odešel do práce, o něm nepřestala uvažovat. Proklínala sama sebe, že není schopná přemýšlet o něčem více užitečném. Tenhle muž by o tebe nezavadil, broukala si Angela pod vousy a při tom se starala o starší grošovanou klisničku Elisu. „Konečně čtvrtá,“ pověděla Angela nahlas, aby ji pan Lewis uslyšel. „Tak jděte domů, děvče,“ řekl stařík s úsměvem na tváři a Angela se pomalu a jistě začala balit.

„Mějte se krásně, slečno Angelo,“ volal na ni stařík a přitom jí mával jako malé dítě, které se loučí na hodně dlouhou dobu. Angele připadal velice roztomilý. Chris ho má určitě neskutečně rád. Angela staříčkovi Lewisovi zamávala a pomalu zamířila ke svému malému autu. Cesta vozem domů jí uběhla celkem rychle, protože musela neustále myslet na Chrise. Ten chlap se Angele dostal až do morku kostí. Pořád cítila tu jeho mužskou vůni a v mysli neustále vídala ty jeho vyrýsované svaly. Angela si v té chvíli připadala jako by se vrátila zpátky do pubertálních let.

******

Chris měl v práci také hodně starostí. Při příchodu do ordinace už na něj čekala plná čekárna lidí s různými druhy domácích mazlíčků. Byl to opravdu náročný den, jak pro něj tak i pro jeho kamarádku Erin, která již pátým rokem pracovala jako zdravotní sestra pro zvířecí miláčky.

„Dneska se tu opravdu dveře netrhly,“ řekla a Erin a při tom si utřela pot z čela.

„To mi povídej, Erin, jsem vyčerpaný jako kotě. Pojedu domů, dám si sprchu a zamířím rovnou do hajan. Chtěl jsem si sice promluvit s panem Lewisem o té nové ošetřovatelce, ale myslím, že do rána to může počkat. Snad všechno zvládla bez problémů,“ podotkl Chris. Musel uznat, že na něj Angela opravdu zapůsobila. Moc pohledná dívka s nádherně hezkými křivkami, která miluje koně jako on. Z úst se mu vydral smutný vzdech. Jak rád by si už konečně našel ženu a měl naději v lepší budoucnost.

„Ale, Chrisi, snad ses nám nezamiloval,“ rýpla do něj Erin a při tom ho ještě strčila jemně loktem do žeber a očkem na něj mrkla.

„Netvrdím, že Angela není hezká, ale znám se teprve pár hodin. A hlavně nemyslím si, že by o mě měla zájem,“ pověděl smutně a snažil se při tom tvářit jako, že se nic neděje.

„Chrisi, jsi úžasný chlap, nechápu, proč by neměla mít zájem. Ty se pořád podceňuješ jenom kvůli tomu, že máš na tváři jizvu, ale to není přece nic, co by ti ubíralo na kráse, právě naopak vypadá to sexy,“ pověděla Erin povzbudivě a při tom se na Chrise mile usmívala, jako by jím říkala, já tě v tom nenechám.

„Díky, Erin, vždy mě dokážeš povzbudit. Mě ten splín zase přejde, vždyť mě znáš,“ řekl a snažil se usmívat, jak jen to šlo. Měl Erin opravdu moc rád. Byla to kamarádka, která ho vždy dokázala povzbudit a to i v těch nejhorších chvílích. Na Vánoční svátky Chrise vždy zvala na návštěvy, aby se necítil tak sám. Erin má opravdu nádhernou rodinu. Dva synky, Jima a Stena a ještě manžela Andyho, který je její oporou. Jak, jí to Chris záviděl. Co by za takovou rodinu dal. Jedinou jeho rodinou byl starý pan Lewis a koně toť vše. Chris byl ze svého života frustrovaný a chtěl změnu, bohužel nevěděl, co dělá špatně.

******

Angela mířila k domovu, jak moc se těšila, až obejme svojí malou holčičku. „Mami, mami,“ křičela malá Candys a běžela k Angele s upaženýma ručičkama. Angela si dřepla a svou malou dcerušku vzala do náručí. Candyiny světle plavé vlásky Angelu jemně hladily po tvářích. Jak svou dcerušku zbožňovala. Jen ji mrzelo, že je vzhledově více po svém otci než po ní. Její oříškově hnědé oči Angele pořád připomínali její mladistvou zaslepenou zamilovanost do Andrewa. Od té doby, co se dozvěděl o Angeliným otěhotnění, tak se vypařil, jak pára nad hrncem. Dál se už s Andym nesetkala a upřímně ani nechtěla. Andyho bohužel nezajímalo ani placení výživného či nějaká hmotná pomoc. Prostě se po něm slehla zem. Úřady ho hledaly marně. Nyní je za tento prohřešek trestně stíhán, policie po něm pátrá zatím bez úspěchu.

„Maminko, jak bylo v nové práci,“ ptala se malá Candy Angely s roztomilým úsměvem na tváři.

„Zlatíčko, bylo mi skvěle. Pan Young vlastní mnoho krásných koníků. Někdy ti je ukážu,“ pověděla Angela své malé dcerušce, kterou milovala více než svůj život. Byla ráda, že jí zbyla aspoň ona.

„Děkuji, Emmo, že jsi malou vyzvedla ze školky. Tady máš nějaké peníze. Vyzvedneš jí zítra, tak jak jsme se domluvily,“ zeptala se šestnáctileté Emmy Angeliiny sousedky, která si přivydělávala vším možným. Strašně touží po novém autě, aby do školy už nemusela jezdit školním autobusem. Moc hodná holka, která Angele hodně pomáhá, a je za to opravdu ráda, aspoň může v klidu pracovat.

„Určitě, Angelo, neměj strach. Všechno platí, tak jak jsme se dohodly. Měj se hezky, ahoj Candy,“ pozdravila Angelu a Candy Emma a odešla z domu.

*******

„Mami, ty mě vůbec neposloucháš,“ postěžovala malá dceruška. Je pravda, že jí Angela opravdu nevnímala. Pořád musela myslet na Chrise. Ten chlap se jí opravdu neskutečně zaryl do kůže. Poslední dobou si osob mužského pohlaví vůbec nevšímala a nějak jí ani nescházeli, ale Chris byl prostě zvláštní ty jeho modré oči, jakoby prosily o její pozornost a jeho tělo se tak ladně vlnilo. Angela měla pocut, že se pomátla. Ani ho neznala a takhle z něho šílí, kvůli němu ani svojí malou Candy nevnímala.

„Zlatíčko, promiň, zamyslela jsem se,“ omluvila se své dcerce a ona se na ni s uklidněním usmála.

„Trápí tě, maminko, něco,“ tázala se dcerka mile. Vždycky cítila, když Angela na něco myslela nebo se něčím trápila. Její dcerkabyla vždy hodně empatická a milá. Takové Angelino sluníčko, co každého vždy dokázalo rozesmát. Je pravda , že mužský Angele opravdu nekutečně chyběl. Láska její dcery nedokázala nahradit lásku muže, nikdy nemůže.

„To je v pořádku, dceruško, jen jsem přemýšlela o práci,“ utěšovala mile svou Candy. Jediné za co byla Angela Andrewovi vděčná, je že jí aspoň nechal jediné štěstí a tím byla a bude vždy jen Candy. Život samoživitelky je těžký, teď když jim odešla babička, bylo to ještě horší. Jediná dospělá osoba, ve která měla Angela oporu, už není mezi nimi a zvládnout to je pro Angelu velice složité.

„Kdy mě vezmeš podívat se na koníky,“ zeptala se malá Candy s očekáváním, které se jí lesklo v jejích hnědých očích.

„Trochu déle, Candy, musím se zeptat pana šéfa, jestli nám to dovolí,“ oznámila Angela dcerušce a ta se trochu zasmušila. Myslela, že jí tam vezme hned tento týden, ale tak rychle to prostě nešlo.

„Nebuď smutná, Candy, v sobotu zajedeme do ZOO, tam určitě nějací koníci budou,“ utěšila svojí malou dceru a ta začala radostí skákat po pokoji. Candys ze srdce milovala zvířátka. Strašně chtěla domácího mazlíčka, ale neměly na něj tolik času. Tak se jí to Angela snažila vynahradit aspoň tak, že jí vezme za nimi.

„To je skvělý, maminko, uvidíme zvířátka,“ radovala se a při tom plácala rukama o sebe. Vždycky se uměla radovat z maličkostí. To Angela na dětech milovala. Kéž byc mohla být také chvíli dítětem. Aspoň na chvíli toužila zapomenout na své naivní mládí a na to, jak se občas cítí sama. Nechtěla se litovat, moc toužila po tom, mít větší sílu, ale někdy ji dopadla melancholie a já měla chuť brečet a nahlas řvát z plných plic. Měla, ale důvod každé ráno probudit se a tím důvodem byla její holčička, která vždy bude plná radosti a snů. Všechno je mnohem snazší, když člověk má pro co žít řekla si.

S Candy se koukaly celé dvě hodiny na pohádky, než jsem jí Angela umyla a uložila ke spánku. Venku začalo pršet a obloha se rozzářila blesky. Candy se bouřky bála, tak si lehla ke své mamnice do postele a s klidem usnula, jen Angela ne a ne zabrat. Pořád měla mysl plnou toho muže se šrámem na obličeji, který ji okouzlil svou mužností a šarmem. Jo, asi jem opravdu blázen, když na něj myslím, ale nemůžu si pomoc říkala si v duchu. Její hlava je ho plná. A šance na to, že by se mohla zalíbit svému šéfovi, byly krajně nepravděpodobné, už jen z toho hlediska, že je matkou.

******

Venku byla bouřka. Jak ji Chris miloval , horší bylo, že to znervózňovalo koně, což znamenalo, že musel celou noc strávit ve stáji a utěšovat je. Jeho koně jsou pro něj jako děti, které nikdy neměl a možná ani nikdy mít nebude. Možná? Zcela určitě. Nemá nárok na to mít děti, když trpí nemocí, kterou trpí. Nebylo by to od něj moc korektní. Cítil se beznadějně a chvílemi zuřil. Proč on? To fakt neexistuje žena, která by ho měla ráda takového, jaký je? Celou noc, uklidňoval koně. Bouře konečně ustala a on byl tak unavený, že usnul ve stáji. Nebylo to sice moc pohodlné, ale byl po šichtě v ordinaci tak unavený, že by usnul kdekoliv.

Doufal , že do stáje dorazí pan Lewis a probudí ho, jenže se Angelou domluvil jinak a Chris o tom vůbec neměl tušení a tak se stalo, že ho probudil řev. Jak se lekl. Jeho srdce bušilo z vylekání jako o život. Fuj to byl teda, ale budíček řekl si Chris a chytil se za srdce.

„Promiňte, nečekala jsem vás tady. Opravdu jsem se vylekala, Chrisi,“ řekla mu s úlekem Angela. Byla opravdu krásná, její modré oči si ho prohlížely se zájmem. Po dlouhé době si připadal normálně. To jí fakt nevadí ta ošklivá jizva na obličeji nebo je opravdu tak taktní?

„To je v pořádku, Angelo. Nečekal jsem tě tady. Myslel jsem, že mě pan Lewis probudí, až přijde,“ odvětil. Ona se na něj usmála a upřeně na něj hleděla.

„Pan Lewis dneska nedorazí. Říkal, že si chce dát volno. Přijede prý jeho vnučka z New Yorku, tak si jí chce užít. Říkal, že vám to zavolá, ale asi se vám nedovolal, když jste byl celou noc tady,“ řekla a na tvářích se jí z úsměvu tvořily dolíčky. Byla velice půvabná. Moc toužil, dotknout se její tváře. Měl nutkání líbat její rty, krk, všechno. Vzpamatuj se, Chrisi, je to tvá zaměstnankyně ,říkal si.

„No byla bouřka. Koně se bály, tak jsem je přišel utěšit svou přítomností a po práci v ordinaci jsem byl unavený, tak jsem tu usnul. Nebylo to poprvé, co se mi to stalo. Opravdu bych měl míň pracovat a víc se věnovat odpočinku,“ svěřil se Angele a při tom se drbal na hlavě. Nikdy nebyl tak nervózní a necítil se tak trapně. Určitě musel vypadat hrozně. Všude mu trčela z oblečení sláma a vlasy měl rozcuchané a neumyté. Musel na něj být opravdu příjemný pohled. Angela na sobě, ale nenechala nic znát. Jakoby se nic nestalo. Brala všechno s takovým klidem a samozřejmostí. Musel si přiznat, že se mu líbila a že toužil po jejím těle. Sotva jí znal a tak strašně jí chtěl dostat. Tohle se mu ještě nikdy v životě nestalo. Že by to bylo znamení? Co k němu, ale cítí ona? Rozhodl se, že to za každou cenu zjistí.

Doufám, že mě neukamenujete za to, že mi tak dlouho trvalo přidání druhé kapitoly, ale fakt nějak nebyl čas psát. Doufám, že aspoň někdo napíše komentář. Byla bych opravdu ráda. Chystám novou kapitolovku, tak se těšte, zatím mám necelých 11 kapitol, tak držte palce, ať se mě dál drží má múza, která mě ráda opouští, kdykoliv kdy se jí zlíbí. :) Paaa, m.

Autor: martinexa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování