Jako ve filmu - 8. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Po velmi dlouhé době přináším osmou kapitolu této povídky. Annabel má na starosti děti své sestry. Bude to hrůza, nebo si to užije? KT :)

28.11.2013 (18:00) • KarolinaTereza • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 629×

Annabel:

„Teto, teto!" křičel mi někdo do ucha a třásl se mnou. Jelikož jsem ležela na nafukovací matraci vedle gauče, tak se pohupovala se mnou a mně se z toho pohybu dělalo špatně.

„Co je?" otevřela jsem oči a hned je zase zavřela, protože světlo, které proudilo oknem, bylo nesnesitelné.

„Už je půl osmé a musíme vyrazit do školy!" Třesot přestal a já si uvědomila, co to znamená. Kruci, zaspala jsem, a to hned první den. Co si o mně musí myslet? Teta je na nic.

„Rychle, rychle. Oblečte se a já vám nachystám něco na svačinu!" Vyskočila jsem z matrace, ale ta pod pohybem mého těla ohnula a já skončila na podlaze.

„Teda teti, ty jsi nemehlo," smál se Jack.

„Jestli se urychleně neoblečete, tak zapomeňte večer na nějakou mlsku a spát půjdete v osm!" Stoupla jsem si a vydala se do kuchyně připravit jim něco k jídlu. Tak takhle se na ně musí.¨

Po dlouhých patnácti minutách jsem na sobě měla rifle, košili, mikinu, která byla pánská, takže byla trochu větší, ale děsně pohodlná, a boty. Všechno, co jsem měla na sobě, bylo to, co mi přišlo v šatně jako první pod ruku, takže vypadám jak trotl. Bohužel, nemám čas to řešit a musím urychleně do školy.

„Kde máte školu?" Seděli jsme v autě a já se chystala zařadit do rušného provozu. Bylo tu aut, že jsem tomu ani nechtěla věřit.

„Stewensova škola na 54," řekl stručně Jack a mně se vybavila má školní léta. Na tu školu jsem chodila taky. Jo, to byly časy.

„Ok, vyrážíme. A ne že řeknete mámě o našem ranním zaspání!"

„Neboj, teti!" ozvalo se zezadu sborově a já spokojeně vyjela ke škole. Díky bohu, že je blízko a já se ještě před prácí stihnu někde nalíčit.

Připadala jsem si jako nějaká blbka. Před školou bylo docela dost dětí a všechny maminky je vedly až do třídy. Za našich mladých let se tohle dělalo jen v první třídě.

„Přijedu pro vás ve dvě, tak tu na mě čekejte!" Vyjela jsem ze školního parkoviště. Do práce to mám kus, ale to nevadí. Jsem přece šéfka, tak se můžu zdržet.

„Slečno Wooferová, tady jste!" oddychla si Sarah a podala mi mé Latte.

„Ano, hlídám sestře děti, tak to bylo trochu delší," usmála jsem a mířila do kanceláře.

„Jo, Sarah, dneska musím být ve dvě ve škole, připomeňte mi to, děkuji."

V kanceláři jsem zapnula svůj počítač a vytáhla si svoji kosmetiku. Lehce jsem se namalovala, a pustila se do práce. Musím toho stihnout docela hodně, takže dneska na oběd nejdu. Nechám si ho donést do kanceláře.

„Slečno Wooferová, skočím si na oběd, chcete něco donést?" vešla kolem dvanácté do kanceláře Sarah. Byla dnes nějak vystrojená.

„Ano, to by bylo milé. Nějaký salát s kuřecími kousky, děkuji," usmála jsem se na ni a dál pracovala. Musím zajít do oddělení, kde dnes dělají rozhovor s Jaredem Smithsem.

Před odchodem jsem se podívala do zrcadla. Kdybych nebyla oblečená jako na doma, tak by to bylo lepší, ale tak všechno není o vzhledu.

Jemně jsem zaklepala na dveře oddělení pro rozhovory a vešla. Seděl tam na židli a usmíval se na fotografa, který děla snímky k článku. Byl pohledný a dobře oblečený.

„Dobrý den, slečno Wooferová, zrovna fotíme nějaké fotografie k článku a budeme končit," podala mi ruku Elisabeth, která vše tohle dnes vedla. Milá paní.

„Dobrá den, Elisabeth, ano, hned jakmile bude článek sestaven, pošlete ho do tiskárny, a já případné poznámky přijdu oznámit, děkuji." Odešla jsem, protože jsem si nemohla dovolit dneska vykecávat s každým a musím dokončit práci. Vidím to tak, že budu pracovat i doma. Super drbna musí jít stranou.

Kolem půl druhé mě Sarah informovala, že bych měla asi vyrazit pro Jacka a jeho sestru. Vypnula jsem počítač, naskládala papíry do desek a vzala je s sebou domů.

„Dnes už nepřijedu, uvidíme se v pondělí, hezký víkend," popřála jsem a zamknula svoji kancelář.

Ve čtrnáct hodin přesně jsem vjížděla na školní parkoviště a čekala, až dojdou Jack s Claris.

„Ahoj, můžeme jet," ozvalo se opět sborově a já čekala, až nasednou a připoutají se. Bylo to celkem i milé slyšet dětský hlásek.

„Ahoj, ještě se stavíme v supermarketu, co vy na to?" Nastartovala jsem s lehkým vrčením auto a vyjela směr obchodní centrum.

„Super, miluju nákupy," tleskala nadšeně Claris a já věděla, že má něco po tetičce. Naše malá Claris. Na Jackovi bylo vidět, že nákupy nemusí. Typický chlap. Musela jsem se tomu smát.

V obchodním centru bylo celkem plno, ale našla jsem místo k zaparkování. Bylo to takové jiné mít s sebou i děti, ale aspoň bude sranda.

„Takže, prvně nakoupíme potraviny a pak se půjdeme podívat po nějakém pěkném oblečení pro vás dva, co vy na to?" Vzala jsem nákupní košík a vyjela po jezdící plošině nahoru.

Utratila jsem o trochu víc za běžný nákup potravin než obvykle, ale díky mému platu a šetření to bylo jakoby nic. Byla jsem celkem nadšená, že když jsme vešli do obchodu s oblečením, tak se Jackovi rozsvítily oči a nedělal uraženého, že jdeme nakupovat.

S Claris jsme vybraly dva páry hezkých bot, nějaká trička a rifle. Byla nadšená. Nedělalo mi problém něco vybrat pro holku, ale když přišel na řadu Jack, musela Claris pomoct.

„Jack nemá rád košile, ale myslím, že nějaké hezké sako do školy by mohl mít!" zněla jako nějaká profesionální návrhářka. Jako kdyby pracovala v oddělení módy u mě v práci. Někdy ji musím vzít na focení. V zimě bychom mohli nafotit dětskou módu, to by se jí líbilo.

„Jacku, co ty na to? Nějaké sako pro mladého hezouna?" usmála jsem se, našla pár hezkých bavlněných sak pro malé děti. Vypadal roztomile.

Když měl Jack vybrané nějaké oblečení, zaplatili jsme a šli dál. Oba dva trvali na tom, že musím i já si něco koupit a že mi poradí s výběrem, takže jsme vyrazili do obchodu, kde ráda nakupuji.

Chodila jsem do kabinky snad s každým kouskem oblečení, který byl v okruhu dvou metrů. Nakonec mi vybrali podzimní kabát a nějaké rifle, které Jack označil za velmi divný. Claris velmi zaujala trička s krajkou a musela jsem si dvě vzít. Asi je budu brát na nákupy častěji.

Závěr byl, že jsme šli ještě do obchodu s botami a já vyšla ven s lodičkami a novými kozačkami.

Domů jsme se dostali kolem šesté a uvařila jsem večeři. Byl to super den!

Autor: KarolinaTereza, v rubrice: Povídky » Na pokračování