OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jako domeček z karet - 9. kapitola



Jako domeček z karet - 9. kapitolaNávrat domů

Maddie

Ležím na posteli s notebookem i s černým labradorem Baddym, který leží u mých nohou, a projíždím si seznam psychologů, kteří měli s Mollie několik schůzek.

Dozvěděla jsem se, že chodila i k mému známému kolegovi Maxovi Duneovi, který mě učil na vysoké škole. Rozhodla jsem se mu zavolat, abych si s ním domluvila schůzku a on mi dal informace o Molliině léčbě. To udělám ale až ráno, teď už je dost pozdě a doktor už je nejspíš stejně v posteli.

Jinak jsem si našla na internetu některé e-maily ostatních psychologů a poprosila je, jestli by mi mohli poslat zdravotní kartu Mollie. Někteří byli tak rychlí, že mi poslali e-mail ještě dneska večer. Někteří sice odmítli mi jakékoliv informace sdělit, ale na druhou stranu, velká část byla ochotná, takže jsem splnila svůj první úkol.

Na posteli jsem měla i obrázek od Mollie. Jak jsem si mohla myslet, zachytila autonehodu. Černý mustang, postavu pod koly, postavu v autě a samu sebe dále od nehody. Všechno v tmavých barvách. Z obrázku bylo jasně cítit, jak Mollie cítí vinu za smrt matky. Což je u těchto případů normální. Cítí vinu za to, že ona přežila, za to, že matce nemohla pomoct.

Vzpomněla jsem si na tu malou holčičku, se kterou jsem se setkala dneska. Danielovi nebyla vůbec podobná. Byla jako andílek s krátkými blond vlásky, průzračně modrýma očima, ze kterých čišela jak zvědavost, tak inteligence a velký smutek. Bylo mi jí líto. Komu by nebylo? V tak mladém věku přišla o matku, o jedinou ženu, která ji měla všechno naučit, která měla být její nebližší osobou, které by se mohla svěřovat. Mollie by věděla, že její tajemství nikomu neprozradí. Přišla o nebližšího člověka, kterého jí nemůže nikdo nahradit. Dokonce ani Daniel jí nemůže nahradit matku, i kdyby se snažil sebevíc.

Hned na první pohled jsem viděla, jaký má Mollie skvělý vztah se svým otcem. Mezi sebou měli velké pouto a myslím, že je spojila právě ta děsná událost před půl rokem. Takový vztah je pro její uzdravení velké plus.

Když se za něj schovala, bylo vidět, jak ví, že on by nikdy nedopustil, aby jí někdo ublížil. Dokonce mi přišlo, že mají nějakou svou tajnou řeč mezi čtyřma očima. Když jsem řekla, že se mě nemusí bát, Daniel se na Mollie podíval zvláštním pohledem a ona se zdála být hned uvolněnější a konečně vyšla ze svého úkrytu. Jako by jí svým pohledem říkal, že všechno je v naprostém pořádku.

Potom už to bylo jednoduché a já se s Mollie spřátelila. O to mi šlo. Je velmi důležité, aby mi důvěřovala. Pokud mi nebude důvěřovat, terapie nebude účinná.

A Daniel? Co vám tak o něm můžu říct? Snad asi to, že jsem neviděla nikdy tak přitažlivého člověka. Tohle jsem ale už určitě někdy zmínila.

Když jsem ho zahlédla, jak tam sedí s tím drobečkem Mollie, v žaludku mi začali poletovat motýlci. Nevím proč, ale cítila jsem se jak nezkušená školačka a na chvilku jsem ztratila koncentraci. Dneska se mi zdál v cukrárně mírně nervózní a když si mě prohlížel tím svým pohledem dravce, zpanikařila jsem a znejistilo mě to.

Ne, nebyl to nepříjemný pohled. Spíš naopak. Chvíli se mi zdálo, že i on cítí tu magnetickou přitažlivost mezi námi, ale za chvíli měl zase ten svůj nepřístupný obličej, a já nemohla nic vyčíst.

Když jsem tak přemýšlela o celém dni, zaslechla jsem zazvonění na zvonek bytu. Baddy, ležící u mých nohou, se zvedl a začal poskakovat po pokoji. Myslela jsem, že otevře matka nebo otec, ale ti dva byli už dávno v posteli, a tak jsem šla ke dveřím já.

Baddy vylítnul z pokoje, jakmile jsem otevřela dveře, zamířil si to do předsíně a škrábal na dřevěné dveře bytu.

„Baddy, nech toho!“

Samozřejmě mě to psisko neposlechlo, musela jsem ho zatahat za obojek, aby přestal. S tímhle chováním se může se svými pamlsky z kuřecího masa rozloučit.

Otevřu dveře a strnu na místě, když před sebou vidím urostlého blonďáka s úsměvem od ucha k uchu s velkou černou taškou přes rameno.

„Čau, ségra.“

Usmál se a já ho ihned s veškerým veselím, co jsem v sobě měla, objala. Baddy okolo nás skákal a nakonec se hravě zakousl do volné nohavice mého nevlastního bratra.

„Travisi! Kde se tu bereš?“

Jak jsem slíbila matce, dneska jsem mu volala, ale jeho mobil byl nedostupný. Bála jsem se nejhoršího, a teď tu stál přede mnou, takže si můžu v klidu oddechnout. Můj o pět let mladší bráška je v naprostém pořádku a v bezpečí domova. Konečně!

„Říkal jsem si, že už je čas navštívit moji rodinku. Jel jsem nejdřív do Maine za tebou, ale tvoje sousedka, paní Sardinezová, mi řekla, že si odletěla do New Yorku.“

Zahnala jsem ho do bytu společně s Baddym, který pustil jeho nohavici. „Nemohli jsme se ti dovolat. Dáš si něco? Čaj, kafe? Musíš být z té cesty unavený.“

Položil tašku na zem a úlevně vzdychl. „Ani nevíš jak. Nestačil jsem si ani pořádně odpočnout, když jsem se dozvěděl, že jsi zase tady,“ promnul si spánky. „Dám si kafe, dík.“

Odešli jsme do kuchyně, já začala vařit vodu na kafe a do hrníčků nandala černou kávu. „Kde jsi byl tentokrát?“

„Odjeli jsme se podívat do České republiky. Jel se mnou i kámoš Danny. Měli tam vážně dobrý pivo.“

„To jsi tam byl celou tu dobu od Vánoc?“

„Jo. Nějak se nám tam zalíbilo. Pronajali jsme si na nějaký čas byt v Praze a pak jezdili skoro po celé republice. Někdy tě tam vezmu, určitě se ti tam bude líbit. Počkej, až ti ukážu fotky z naší cesty po Šumavě.“

„Už se těším.“ Voda se přestala vařit, a tak jsem ji nalila do šálků s černou kávou. „Doufám, že tu tentokrát zůstaneš déle než týden.“

„Jasně. Tentokrát tu ztvrdnu o něco dýl. Myslím, že je na čase se trošku usadit.“

Vzal si kávu a sedli jsme si do obývacího pokoje, kde ke mně přiběhl Baddy s hračkou v podobě kuřátka a chtěl si hrát. Přísně jsme na něj pohlédla, až mi dal pokoj a nakonec odešel za Travisem, který mu hračku hodil.

Baddy vrtěl svým ocasem a nakonec ulehl k balkonovým dveřím na pravé straně od kuchyně. Kuře začalo pískat, jak se do něj zakusoval.

„A co ty, jak se máš?“

„Jde to. Samá práce, vždyť to znáš.“ Napila jsem se příliš horké kávy a spálila si jazyk. „Tvoje sousedka říkala, že máš dovolenou.“

Přikývla jsem. „Mám dovolenou, ale pokaždé neodolám a i přes dovolenou se dám do práce, když se ta možnost naskytne.“

„Jakému případu jsi neodolala tentokrát?“

„Teď pomáhám jedné malé holčičce okolo pěti let s posttraumatickou stresovou poruchou. Přišla před půl rokem o svou matku při autonehodě.“

V jeho tváři jsem zahlédla upřímnou lítost. „Chudák holka. A jak je na tom?“

„Dost špatně. Přestala komunikovat a s nikým nehodlá promluvit, dokonce se zdržuje i jakýchkoli emocí. Usměje se, to ano, ale spíš má výraz pokerového hráče.“

„Ty si s tím určitě poradíš.“

„Samozřejmě. Zítra máme první sezení, tak jsem na to zvědavá.“

Potom jsme opět stočili náš rozhovor na jeho pobyt v Česku. Vyprávěl mi všechno, co zažil, že se prošel po Karlově mostě, kde se to hemžilo turisty, podíval se na Orloj a z pražského Hlavního nádraží se dostal do Plzně, kde strávil několik dní po Silvestru.

Také mi předal dárek v podobě stříbrného náramku, kde byl malý přívěšek srdíčka. Hned jsem si ho připnula na ruku.

„Máma bude nadšená, až tě ráno uvidí, Travisi.“

Rukou si přejel po denním strništi. „Anebo mě zabije za to, že jsem se neozval.“

„Taky jedna z možností.“

„Jak se má vlastně táta?“

„Jako vždycky, bezvadně. Užívá si důchodu a povětšinu času tráví s kamarády v baru a hraje kulečník.“

Usmál se. „Že mě to nepřekvapuje.“

Zvedla jsem se z gauče. „No nic, už je pozdě a já zítra brzo stávám. Popovídáme si ještě ráno na snídani, pokud vstaneš brzo.“

„Jasně. A taky bychom mohli zajít na večeři. Co na to říkáš?“

„Zítra nemůžu. Holly mi večer volala a chce zajít někam do baru. Prý si uděláme dámskou jízdu.“ Na kterou jsem se vážně nijak moc netěšila. Jediné pozitivní na tom bylo to, že se setkám se Sarah Morganovou, se sestrou Daniela, která mi bude moct o té nehodě říct víc, a možná se na své zvědavé otázky vykašlu, přece jenom nejsou podstatné pro léčbu, jsou podstatné jen pro mou zvědavost.

„Hm, dámská jízda, tak to bude něco.“

„Pokud ti to nebude vadit, na oběd nebo na večeři můžeme zajít pozítří. Co ty na to?“

„Výborný nápad.“

Povzdychl si a pravou dlaní si projel blond vlasy. Jeho gesto, kdy jste mohli poznat, že se něco děje, že není ve své kůži. Hned víte, že má nějaký vnitřní problém. Nejspíš nějaká věc, která se mu udála na cestách. Nešťastná láska?

„Je ti něco?“

„Ne, jsem naprosto v pořádku, jen si potřebuju lehnout.“

Pohlížím si ho a vím, že mi neříká pravdu. Co přede mnou zatajuje? Jaký má problém? Znám svého bratra dlouho a vím, že pokud mi o svém problému bude chtít říct, nakonec mi to řekne, jen potřebuje čas, proto na něj nenaléhám.

„Dobře. Tak já ti připravím postel v tvém pokoji.“

„To bys byla hodná.“ Povzdychl si a poškrábal po hlavě Baddyho, který se s ním přišel rozloučit. „Koukám, že máma nepřestala zachraňovat zvířata, co?“

„Myslím, že s tím nikdy nepřestane.“

Baddy ke mně přiběhnul, protože věděl, že odcházím. On se ode mě poslední dobou nechce vůbec hnout. Nakonec nebyl tak špatný, jak jsem si myslela. Přestal slintat a já se pomalu rozmýšlela, že si ho vážně vezmu do Maine. Zastavuji se u dveří a ještě jednou pohlédnu na bratra, který se svěšenou hlavu o něčem přemýšlel. „Kdyby sis potřeboval promluvit, jsem tu pro tebe, bráško.“

Pohlédne mi smutně do očí a přikývne. „Já vím, že jsi tu pro mě, Maddie.“

Se zvláštním pocitem jsem i s Baddym odešla připravit mému tajemnému bráškovi postel.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jako domeček z karet - 9. kapitola:

4. MaggieLove přispěvatel
27.02.2014 [16:38]

MaggieLoveMaria děkuji Emoticon

3.
Smazat | Upravit | 27.02.2014 [16:07]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. MaggieLove přispěvatel
25.02.2014 [19:21]

MaggieLoveMimi děkuji ti za koment Emoticon Máš pravdu, že kdyby se jednalo o "prkotinu" nejspíš by to Maddie vysipal. Emoticon
Neboj už brzy zjistíš, co má zaproblém, nebo spíš co provedl, anihž byhc musela dávat nějaké nápovědy v příběhu Emoticon

1. mima33 admin
25.02.2014 [17:46]

mima33Bráška je sympatický Emoticon Emoticon a páči sa mi jeho vzťah s Maddie. Aj keď sú nevlastní súrodenci, vidno, že sa majú radi. A tiež ma zaujíma, čo má za problém. Hádam to bude niečo vážne, predsa ak by sa jednalo o nejakú "prkotinu" asi by to Maddie vysypal Emoticon
Teším sa na ďalšiu, dúfam, že tu bude čím skôr Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!