OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Innocentia - 6. kapitola

17.06.2011 (14:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 974×

Ona:

Konečně jsme na místě! Už jsem se bála, že večerní rande ve čtyřech prostě nestihneme. Zrovna, když jsem tak naladěná a nedočkavá. Tayo hned po příjezdu zmizl někam do spleti techniků a mě nechal na pospas, přemýšlejíc, co si asi tak vezmu na sebe, abych Chazzyho okouzlila. Dostala na kolena, tak jako on dostává mě. Sice říká, že jsem jeho miláček, ale já těm jeho řečičkám nevěřím ani za mák. Může mít pusinky a náruč sladkou jak chce, ale vždycky je šance, že si ze mě jen dělá šaška.

„Nejdeš taky?" Poklepe mi na rameno Phi. Rozhlídnu se po poloprázdném tourbusu.

„Kde všichni jsou?" Podivím se.

„Šli na plac… Jdeš taky?" zopakuje svůj dotaz.

„A kde je Chester?" Nevycházím z údivu. Měla jsem ho přeci celou dobu na očích, tak jak to, že mi tak rychle zmizel. Phoenix mávne někam do hloubi Mekky.

„Aha," pochopím.

,,Počkám na něj." Usměju se. Phoenix na mě povzbudivě mrkne. Nejspíš tuší, že se ještě hodnou chvíli načekám, protože Chester se musí hodit do gala a to mu zabere minimálně půl dne.

*

„Kde všichni jsou?" Vypluje ze dveří asi po pětačtyřicetí minutách a zamyšleně se zadívá kolem. Tentokrát vyměnil košili za bílé tílko, ale slušivé kalhoty si nechal. Jen k nim přidal řetěz a na hlavu narazil černou značkovou kšiltovku. Zívnu.

„Už šli."

„Ty tu na mě čekáš?" Zadívá se tužebně. Se zaváháním příkývnu. „To je hezký." Vykouzlí úsměv a natáhne ke mně ruku.

„Tak jdeme." Chytím nabízenou dlaň, hned se propleteme prsty a takhle vystupujeme ven. Naštěstí maskoti už jsou v tahu, takže nás venku čeká jen čerstvý vzduch a volný prostor.

„Je to fajn… Být takhle spolu." Probodne mě něžným pohledem.

„Co říkáš?" Na to jen pokrčím rameny.

„Víš, když se nehádáme."

„To ty ses vždycky hádal!" zavrčím. Úpěnlivě vzdychne.

„Možná jsem trochu provokoval..."

„Trochu?! Pff!" S ušklíbnutím sebou trhnu a pustím ho.

„Nechme toho." Přitáhne mě k sobě blíž a otočí tváří k sobě.

„Miláčku.." řekne potichu.

„Máš ty nejkrásnější oči, který jsem kdy viděl." Zčervenám jako rak a zastydím se, neřeknu ani píp. Hladí mě prsty po tváři, jako by si ji mapoval a vrýval do paměti. Ten dotek příjemně bolí a rozněžňuje. Chester mě okouzluje úsměvem a krásou téhle chvíle.

„Jsem rád, že jsem tě tu potkal… S tebou je všechno jiný." Pomalinku se naklání ke mně. Zrychlí se mi dech a srdce začne tlouct, jako by se připravovalo na běh na marotonu. V očekávání polibku přivřu oči, atmosféra by se dala krájet, přestože se tak blízko něj cítím lehce, jen vzlétnout. Za zády se mi ozve klakson. Málem mě trefí šlak a lehce vyjeknu. Chester se zachmuřeně zadívá za mě.

„Co je?" zvýší hlas. Je slyšet, že je mu tohle rušení nadmíru nepříjemné stejně jako mně.

„Nechcete svézt?" ozve se známý hlas. Chazzy se zašklebí.

„Pojď, aspoň nemusíme pěšky." Chytne mě bez okolků za ruku a táhne směrem k bílému golfovému vozíku, kde za volantem sedí Fred Durst. To jsem si mohla myslet. Kdo jiný je takový otrava a v tak delikátní situaci pálí na poplach. Ichty!l Tyhle společné koncertní šňůry na pomoc Haiti jsou na nic. Raději bych se obešla jen s Chazzyho kapelou a ty inteligenty okolo s radostí vynechala.

„Tak jak je, děti?" Hurónsky spustí motor, jako by se chtěl předvést.

„Tohle není sporťák, ty frajere," rýpnu si.

„Jsem zvyklý na jiný, to víš." Hraje si na kinga. Freda bych za volantem potkat nechtěla. V očích smrt a na tacháči leda šedesát. Na víc ho netipuju.

„Snad jsem vás v něčem nevyrušil?" Se zájmem na mě mrkne. Proč jsem se jen musela posadit vedle toho tupouna dopředu?

„Vůbec. My to ještě doženeme." Chester má pohotovou odpověď, kterou Dursta určitě nepotěšil.

„Hele, tam jsou kluci." Ukazuju směrem, kde postává naše zbývající skupinka i s Annou, která se letos jako jediná lady trmácí Mekkou.

„Nechceš se se mnou projet kousek dál, Izi?" Nabídne mi Fred velkoryse.

„To fakt ne." Ušklíbnu se a chytím Chazzyho za nabízenou ruku. Hned mě přitáhne k sobě, aby bylo jasný, že Durst vážně nemá šanci. Ještě se po něm zamračeně ohlédne, já už ho pouštím z hlavy. Mezi známými tvářemi nevidím Taye.

„To vám to trvalo." Drbne mě Joe do boku.

„Co vás tak zdrželo?"

„Jako bys nevěděl." S ušklíbnutím poukážu na Chestera.

„A já myslel, že byla nějaká erotika." Spráskne ruce.

„Děsně vtipný." Zamračím se. Nejsem žádná davajka. Tenhle vtip mě zrovna moc nepobavil.

„Nevšímej si ho." Přitáhne mě k sobě levou rukou. Drží mě za pas, zatímco labužnicky natahuje z cigarety.

„Je zvláštní, že vy dva dokážete být tak blízko sebe, aniž byste se pozabíjeli." Přiběhne Tayo poklusem.

„Kdes byl?"

„Měl jsem pracovní schůzku." Vzdychne potěšeně.

„Hm… Tak si zapni poklopec. Nestačil sis pořádně schovat pracovní nářadí," popíchnu ho.

„No, Tayo!" vypískne Anna.

„Sorráč." A zapne se.

„Závidíš co, Maličká?" Mrkne na mě.

„He, ty měli svou vlastní erotickou show!" Poukazuje na nás Joe.

„Cože?!" Můj drahý se zatváří tak vyděšeně, že skoro vyprsknu smíchy.

„Teda měl by ses vidět!" řehním se na celý kolo.

„Jako fakt? Počkej Izabel… Ty a Chester?!" Zadívám se na Chazze, jen se usměje a přitáhne mě k sobě ještě mnohem blíž, až skoro nedýchám.

„Neposlouchej ho." Zavrtí hlavou směrem k Tayovi.

„Určitě?"

„Za co mě máš?!" vyjedu po něm.

„No, dobře… Já jen… Ty vole, mě to fakt vyděsilo!" Sedne na bobek a vytáhne vlastní krabičku cigaret, hned si musí pro uklidnění zapálit.

*

„Tak můžeme?" Vyleze Chester ze dveří Mekky. Málem bych ho nepoznala. Na sobě má světle modré džíny, černou mikinu s kapucí a ještě černou kšiltovku. Vypadá jako normální sladký kluk, o to víc mě to k němu táhne.

„Tak co říkáš?" Ušklíbne se.

„Jako nový." Mrknu na něj.

„Nikdo tě nepozná." S úsměvem mě k sobě přivine.

„A ty mě poznáš?"

„Vždycky a všude." Vdechnu jeho vůni, až se mi z ní zamotá hlava.

„Tak můžeme, hrdličky?" Za zády se nám vynoří Tayo a za ruku si vede slečnu ve fosforově zářivé mini a růžové halence, přes kterou jí prosvítá černá podprsenka. Pozvednu obočí. Slečna se evidentně neumí oblékat a ke všemu nemá smysl pro krásu. Trochu mě vyvede z míry, že to není Lilith. Pro jistotu zatáhnu svého drahého stranou.

„Kdo to je?"

„Sophie… Lilith nemohla." Stiskne mi ruku a jde ke své nové společnici.

„Tak můžeme vyrazit, ne?" zahalasí.

„Jdeme pěšky?" Chytím se Chazze za nabízenou ruku. Bezmyšlenkovitě propletu své prsty s jeho, což mu na tváři vyčaruje krásný úsměv.

„Za rohem si chytíme taxi. Neboj se." Vyplázne na mě jazyk.

„Se nebojím." Trhnu rameny.

„Já něco vydržím." A přidám, protože co Chesterův jeden krok, to dva moje. Když si toho všimne, tak přeci jen zpomalí a já vedle něj nemusím poposkakovat. V autě se naskládáme pro mě do vyhovující sestavy. Naštěstí pro mě sedí Sophie vpředu a já s Chazzym a Tayem vzadu. Jsem uprostřed, takže mám oba neandrtálce po ruce, což mi vyhovuje.

„Mrkni." Tayo vydoluje z kapsy kondom a hlavou kývne ke slečně vpředu. Ušklíbnu se.

„Je mi to jasný."

„Chceš taky?" Pozvedne zvědavě obočí.

„Na co?" Nechápavě se na něj zadívám.

„Na co asi!" usykne a zavrtí hlavou nad mou nechápavostí. Koutkem oka mrknu na Chestera, který se tiše pochechtává.

„Děsně vtipné. Nic takového nečekej!" zavrčím.

„Vždyť já nic neřekl!" brání se. Můj kamarád mu stejně jeden vtiskne do dlaně se slovy.

„Nikdy nevíš."

„Jak nikdy nevíš!?" vyšiluju.

„Ty se do toho nepleť," shladí mě.

„Tohle je čistě chlapská záležitost," řekne rezolutně.

„To teda jedině, že si to budete rozdávat čistě s chlapama!" Ušklíbnu se a maličko je tím vyděsím.

„No fuj, teď se mi snad ani nepostaví," zaskřehotá drahý. Ignoruju ho a stisknu Chesterovi ruku.

„Se mnou nic nebude." Ještě jednou ho častuju pohledem, doufajíc, že to pochopil.

„Já fakt s ničím nepočítám." Vymaní se mi a zvedne ruce, jako by se vzdával.

„Ale co funíš, maličká? Vždyť to nemusí být s tebou." Zavrtí Tayo hlavou.

„Aha, takže jde na schůzku se mnou a vyspí se s jinou?" Zamračím se. To se mi ani trochu nelíbí. Nejraději bych měla Chazzyho jenom sama pro sebe a myšlenka, že by teď spal s nějakou jinou mě přímo vytáčí!

„No, když ty mu nedáš?" Nejraději bych Tayovi ten jeho nevinný kukuč smázla z obličeje. Chester mě pro uklidnění obejme kolem krku a přitáhne k sobě. Nosem mi přejíždí přes tvář a sem tam vtiskne něžný polibek. Ještě chvíli svému drahému inteligentovi v duchu nadávám a nakonec se poddám Chazzykovu škádlení, které mě příjemně hladí na duši.

*

„Tak kam půjdeme?" Zadívám se do všech těch světýlek městského ruchu.

„Rovně… Projdeme se," zavelí kamarád a majetnicky chytne svou Sophie kolem pasu, aby ji cestou mohl ohlodávat. Asi moc rozumu nepobrala, protože se tomu chichotá, a když jí rukama zajede pod sukni, tak nic nenamítá a to jsme na veřejnosti. Zadívám se na Chazzyho a kývnu směrem k ní.

,,Nevšímej si jí. Ty jsi úplně jiná liga." Dá mi polibek na čelo a vezme mě za ruku, čímž mě uklidní. Pomalými kroky se procházíme mezi obchůdky, nakukujeme do nezajímavých výloh. Nepovídáme si a já díky tomu vnímám tu kouzelnou atmosféru a Chesterovu přítomnost ještě silněji. Je kouzelný, takhle neslavný, obyčejný a něžný. I když pod vrstvou oblečení svou barevnou kůži skrývá, pro mě září barvami široko daleko. Zastavím se hned u Taye a Sophie, kteří se vášnivě líbají u čínských nudlí.

„Oč jde?" Zívnu.

„Sophie má hlad... Co kdybychom si dali malou svačinku?" Dloubne do mě kamarád. Zadívám se na menu a pak na Chestera. Jen pokrčí rameny. Každý si objednáme něco jedlého. Já s Tayem kuře Kung-Pao, s tím rozdílem, že on ujíždí na nudlích a mě se z těstovin dělá špatně. Po tom palačinkovém úletu na ně nemám ani náladu. Fuj! Takže si dám hranolky a nechám Chazzymu jeho chutě na kebab. Sophie si objedná zeleninové rýžové zavináče nebo jak se tomu nadává. Mírně řečeno nad tím ohrnuji nos, protože mi to vyčpěle smrdí.

„Jsou s houbami…" Usměje se na mě.

„Aha." Kývnu hlavou a vyčerpáme tím veškerou dívčí konverzaci. Raději se začnu zaobírat svým jídlem a bavit se s Chesterem.

„Uvařil bych je líp." Mrkne na mě.

„To ti tak zbaštím…" Zašklebím se.

„Nevěříš?"

„Už jsem jedla tvoje palačinky," připomenu mu.

„Co? Nechutnaly?"

„Ale jo, ale ten cirkus okolo." Odfrknu si.

„To byla tvoje vina," připomene mi galantně.

„Jak moje?!" zavrčím.

„To ty ses mi do toho stále štval!" Zadívám se na něj zlobně, zatímco on je vysmátý, což mě rozzuří ještě víc.

„Beze mě bys to neupekla, miláčku." Drze si z mého talíře vezme kus kuřecího masa. Ještě, že postáváme venku, jinak bych mu zas udělala menší scénu. Dobře ví, jak nesnáším, když mi krade z talíře.

„Já se o své jídlo nedělím!" zavrčím a dupnu mu na nohu, díky čemuž se rozesměje na celé kolo. „Bolí?!" Zamračím se.

„No, strašně. Asi už nikdy nebudu chodit." Obejme mě kolem ramen.

„To je dobře." Trochu pookřáhnu a zadívám se na Taya. Zatímco slintá nad jinou kráskou, na bradě má omáčku ze svého jídla. Kopnu ho a udělám na něj oči, spolu s gestem, aby si utřel pusu. Nechápavě se na mě zadívá. Pochopí až potom, co se ta jeho Sophie začne s pohledem na něj řehnit.

„Co je?" Podívá se po nás.

„Máš tu omáčku." Zamračím se na jeho společnici a kamarádovi ubrouskem utřu trapas z tváře.

„Vypadals děsně." Hihňá se maškara, což mě dorazí.

„Takový trapas!"

„Jaký trapas?" zavrčím.

„Nechápu, proč z toho děláš vědu." Dám se Sophie do hovoru.

„Maličká, ne." Varuje mě šeptem drahý.

„Trapas je, když na sebe někdo vezme hadry, které k sobě nejenže barevně neladí, ale ještě je mu pod nimi vidět spodní prádlo. To je trapas. Ale když tě milý kluk pozve na večeři, zaplatí ti ji a pak mu něco ukápne na bradu, tak ho na to jemně upozorníme nebo to považujeme za roztomilý a sami to setřeme. Záleží na tom, jak moc se nám ten druhý líbí. Takže se mu přestaň smát a spíš mu dej pusu!" Monolog ukončím rázným bouchnutím do stolu.

„Izabel, to je dobrý." Nemá rád, když něco takhle rozmazávám, ale ta pipka musí pochopit, jak se má chovat k mému nejlepšímu a milovanému kamarádovi.

„Ukážu to v praxi… Čum se!" Zamířím na ni prstem a zadívám se na Chestera.

„Ušpiň se." Mrknu na něj. S tichým smíchem si opatlá bradu sojovou omáčkou.

„Vidíš? Je to čuňátko," upozorním ji.

„A co udělám já? Nezačnu se mu řezat jako hyena, ale…" Chester se ke mně skloní, já ho lehce políbím na bradu a spolu s tím slíznu i tu omáčku.

„To bylo sladký," vydechne Sophie se zasněným výrazem.

„Přesně takhle se to dělá... A teď ty." Kývnu na ni. Rozjedou to trochu víc než my, ale já už jsem spokojená. S plnými bříšky se vydáme dál, kde se nám podaří narazit na velkolepou pouť.

„Podíváme se tam?" Obejme mě Chester kolem krku.

„Že váháš." Usměju se. Vyprostím se od něj a rozeběhnu se směrem k centrifugám a sladce voňavým stánkům.

„A že mě nedohoníš!" provokuju a kličkuji mezi lidmi. Jenže on mě dožene dřív, než bych čekala. Ze zadu mě popadne do náruče a zatočí se mnou.

„Dost, bude se mi motat hlava." Chechtám se. Je mi s ním ták příjemně. Dokáže být tak super, když chce.

„Co si dát nějakou divočinu?" zahučím zvesela na Taye a jeho doprovod.

„To si dáme rádi, neboj se." Můj drahý se zasní.

„Ale ne. To jsem nemyslela, ty sprosťáku. Měla jsem na mysli nějaký kolotoč…" Nechám se od Chazze chytit kolem pasu.

„Co třeba tohle?" S pohledem na twister se zašklebím.

„Nebudeš se bát?" provokuji ho.

„Tss!" Sykne a táhne mě k okýnku. Brzy se dostaneme na řadu a jelikož Sophie nechce, slíbí, že bude s Tayem pokukovat a v případě, že by se něco rozbilo, tak posbírají kousky našich těl po okolí.

„Moc vtipný." Zamračím se jeho slibu.

„Užijte si to!" Zamává a dívá se, jak si sedám do tvrdých sedaček a nechávám se kurtovat.

„Bude to mazec." Mrknu na svého rockera.

„To doufám." Chytí mě za ruku. Držíme po celou jízdu. Rozhodně to je pořádná divočina. Všude vidím rozmazaná světla a obličeje. Nevím, jestli se mám smát nebo ječet. Je mi jako po letu střemhlav, nesmírný tlak mi tlačí na tělo a vůbec mi to nedělá dobře. Až vylezu, možná bude chtít kung-pao ven. Chester se vedle mě řehtá. Evidentně se baví mým vyděšeným výrazem. Tak tohle jsem možná neodhadla, ale když já jsem pro každou špatnost a i když je mi z toho mizerně, vím, že bych na to šla znovu.

„Dobrý?" eptá se mě, když na chvilku zastavíme.

„Jo," heknu.

„Trochu drsnější, ale dobrý."

„A teď jízda po zadu!" ozve se z reproduktorů. Div se mi nezastaví srdce a na Chestera hodím takový bázlivý pohled, že mu zjihnou oči. Cítím tvrdý škubnutí do zadu, hodně nepříjemné a pak dlouhý let. Pak je to takový fofr, že se na Chazzyka nestačím ani podívat. Ječím jako by mě na nože brali a nejsem sama, většina dámského osazení twisteru mi dělá sbor. Když se za pomoci Chestera na vratkých nohách dopotácím k totálně vytlemenému Tayovi, myslím, že omdlím. Šíleně se mi motá hlava.

„Jsi nějaká zelená…" podotkne se smíchem drahý.

„Jaký to bylo?"

„Prostě bomba," zasípu a nechám se obejmout kolem ramen a odvádět od toho pekelného stroje.

„Na co půjdeme teď, miláčku?"

„Co kdybychom si dali od kolotočů pár minut pauzu," pípnu. Procházíme kolem stánků, kde prodávají medovinu a sladká jablka a mě se kupodivu dělá líp.

„Maličká…" Tayo na mě mávne od stánku s perníky. Když přijdu blíž, obejme mě a podá mi do rukou modré srdce s nápisem: "Navždy spolu." Vykouzlí mi to úsměv na rtech.

„Děkuju, miláčku." Vlepím mu pusu a nechám ho odhopkat k Sophie. Hned se porozhlédnu, co tam mají za další věcičky. Do očí mě praští velké barevné srdce s nápisem "Provokátérovi ze srdce" Jako šité pro Chestera. Nechci mu dávat nějak najevo city, ale tohle mi přijde příhodný. Je mým největším a nejmilovanějším provokatérem, kterého znám a kterého bych chtěla. Nejsem si jím pořád jistá, ale snad neudělám chybu, když mu to dám na památku. Když nic jiného, určitě mu to připomene ty naše společné časy. Tayovi vyberu srdce bílé se zelenou, protože to je jeho oblíbená barva, na kterém se skví nápis: "Mému nejdražšímu… Mtr!" Hned k němu odskočím a dám mu ho.

„To je parádní. Díky, Iz." Vášnivě mě obejme a vlepí mi velký polibek.

On:

„Kde máš Sophii?" zeptá se moje drahá polovička a nespouští z očí Chestera, který kupuje několik perníků.

„Šla za někým na pokec." Pokrčím rameny.

„To máš pro Chazzyna?" Ukážu na druhý perník. Jen přikývne.

„Bude se mu to líbit." Zasměju se. Vystihla to dobře, zdá se, že si pořád dává pozor na city. Opatrná jako vždy.

„Na chvíli mi to vezmi…" Strčí mi perník pro naší stár do ruky a zadívá se do zrcátka.

„Vypadáš úchvatně, neboj se." Ušklíbnu se.

„Můžeš mi to podržet?" Chazzy přikluše s igelitkou, kterou mi předá. Už si tu začínám připadat jak věšák.

„Tohle je pro tebe." Zazubí se na Maličkou a předá jí červené srdce "Zbožňuji tě"

„Chazzy, děkuju. To je krásné." Drží ho jako svou největší cennost a s neskrývaným obdivem a láskou zírá na Chazze. Ten se, ale má! Vyhrál ji se vším všudy, už je jeho. Skloním hlavu, tak nějak jsem s tím počítal. Se mnou by Izabel beztak nebyla šťastná. Přemýšlím a přitom mě vyruší banda, která se k nám žene včele se Sophií. Nechápavě na ně čučím, jak pedofil na holčičku. Seběhnou se kolem Chestera a začnou ho obletovat a žádat po něm podpisy.

„Sophie, co má být?" zavrčím a zatáhnu ji k sobě.

„No, jakmile slyšeli, že jsem tady s ním, tak ho chtěli vidět," řekne udýchaně.

„Ale to přece nejde!" zanadávám.

„Proč jsi jim to říkala!" Na místě bych ji uškrtil. Nemám vůbec tušení, jak Chestera vysvobodit. Postávám kolem a zuby nehty se držím, abych se Sophii nezabil.

„Ty jsi snad úplně blbá!" syknu a je mi volný, že se na mě ta nána naštve. Kdybych sebou vzal Lilith, nic takového by se nestalo. Ona má na rozdíl od téhle vylízané kačeny rozum. Pak mi pohled padne na srdce, co držím "Mému nejdražšímu… Mtr!"

„Izabel!" Začnu se po ní shánět. Zdá se, že ten chumel ji někam odstrčil. Nervózně začnu pobíhat okolo, ona je schopná se ztratit i na parkovišti, natož na pouti plný lidí! Spatřím ji mířit ven z poutě.

„Izabel!" Rozeběhnu se za ní, ověšený jako vánoční stromeček. Jen mávne rukou a nasedne do taxíku, kryjíc si obličej. Snad nebrečí!

„Kde je Izi?" Přicupitá za mnou hloupě Sophie.

„Odjela pryč," syknu, celý naštvaný, skrze zuby a zachmuřeně se na ni zadívám.

„A proč?"

„To ti řekne sám Chester!" řeknu výhružně.

„A modli se, aby tě při tom rozhovoru nezabil!" A jdu si stoupnout vedle něj. Musím počkat, až opadne první vlna podpisů, abych ho mohl chytnout a spolu s ním, co nejrychleji vypadnout. Počítám, že bude nakvašený stejně jako já, ne-li víc!

*

„Já bych tu tvou zabil," sykne v taxíku. Od fanoušků jsme se dostali div ne až po dvou hodinách!

„Je to kráva. Promiň mi to." Pořád se mračí, ale naštěstí se nezlobí na mě. Podám mu perníkové srdce.

„Tohle ti koupila Izabel."

„Provokatérovi ze srdce…" Přečte s úsměvem, oči zamlžené.

„Máš ji rád, co?" Zamyšleně se na mě zadívá a pak skloní hlavu.

„Mám strach, že ona teď asi nebude mít ráda mě."

„Neblbni, přece za to nemůžeš." Poplácám ho po zádech.

„Jako bys neznal Izi." Vzdychne a vím, že tuší správně. Maličká nebere žádné ohledy, co se týče Chestera. Prostě stíhá chybu za chybou.

„Ve chvilce mi zmizela z očí..." Zavrtí hlavou a pak sevře ruku pěst.

„A v tu ránu se kolem mě seběhli ti Sophiini přátelé." Zadívá se z okna.

„A přitom to začalo jako skvělý večer... Měl jsem jet zpátky s ní. Co když se jí něco stalo?" Obrátím oči v sloup.

„Není z cukru. Maličká se o sebe umí postarat, nemusíš se bát." Ušklíbnu se.

„Přijde mi křehká..."

„To je… Ale taky má své charisma a sebevědomí, díky kterému si nic nenechá líbit." Mrknu na něj.

„Navíc u sebe nosí pepřák." Trochu ho uklidním. Do kupy se dá až, když vstoupíme do Mekky a najdeme ji úplně vzadu, schoulenou do klubíčka, přitulenou ke svému plyšovému medvídku a dvěma srdcím.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Innocentia - 6. kapitola: