OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Innocentia - 14. kapitola

25.06.2011 (18:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 852×

On:

Sedíme okolo rozjeté hry a řežeme se jako blázni. Izabel a Chazzy jsou právě na řadě a jejich úkol je nesmírně komický. Sice moje Maličká klopí oči a je červeňoučká až za ušima, ale zábavu nekazí. Chester má v kalhotách jistý předmět, který si tam musel strčit podle svého uvážení. My ostatní musíme hádat, co to jako je a podávat otázky Izabel, protože právě ona má ruku v Chazzyho rozkroku - jenom v kalhotách, mimo dosah hřejivýho místa, což mě těší - a snaží se popisovat, co to jde.

„Takže.., Jaké to je na dotek?" ptá se Mike. Izabel se na Chazze ani nepodívá, zatímco prsty prozkoumává daný předmět na jeho intimním místě.

„Je to tvrdé." Vzdychne uříceně. Všichni jako na povel se skácíme smíchy. Na řadě je Anna.

„Jaký to má tvar?"

„Podlouhlý." Maličká se rozkošně červená a upadá do větších a větších rozpaků.

„Proboha, co to tam ten Chester dal… Mně to furt připomíná to jedno!" Durtí se se smíchem Joe a ptá se dalším dotazem.

„Dalo by se to někam strčit?"

„No, určitě dalo." Další výbuch smíchu, až Izabel obrací oči v sloup. Tuším, že za tohle Chazzymu v duchu nadává, co může.

„Teda, tohle se vážně nedá." Brání se a utírá si vtipem uslzené oči.

„Dávám fant!" řekne a to je v jejím případě skoro sebevražda, protože jako obvykle toho na sobě moc nemá. Sundá si čepici a hodí ji po mně.

„Už se těším, co mi hodíš příště." Mrknu a dívám se, jak mi to oplácí vypláznutým jazykem.

*

„No, tak tohle je drsňárna!" Popadám se za břicho, když Anna a Mike předvádějí vymyšlené sexuální polohy slimáků. Je to spíš jako kdyby hráli twistera a podle barev ťapkali tam a sem. Ruce rozhozené, nohy zamotané a každou chvíli na zemi, protože se tomu smějí stejně neurvale jako my.

„Slimejší porno… No, tak to je hardcor," hýká Izabel a tleská jim. Svůj úkol splnili na jedničku. Na řadě jsem já a vytáhl jsem si "Předveďte s hráčem po pravé straně erotickou scénku, pojednávající o délce mužského přirození"

„Pojď." Čapnu Maličkou a ukážu jí lístek. To ona je má pravá ruka! Hned se na scénce shodneme a kupodivu nám to netrvá nijak dlouho. Něco podobného už jsme totiž několikrát hráli. Když přijdeme na plac, ostatní ztichnout v očekávaní další bžundy.

„Tak začni, Maličká." Mrknu na ni.

„Mám podmínku…" šeptne, ale je mi jasné, že ostatní to slyší.

„Budu ti říkat Chazzy, jo?" řekne se smíchem. Trochu se naštvu, ale náš Chester se tomu začne potichu pochechtávat.

„Ne, to byl vtip," uvádí vše na pravou míru. Zhluboka se nadechnu a rozjedeme scénku. Má to být o legraci, takže se vynasnažíme. Izabel ke mně přijde krokem tanečnice a prstem mi zavadí o kalhoty tak, aby do nich mohla nahlédnout. Pak se rychle odvrátí se slovy:

„No ten teda je!"

„Jako Eifelovka, co?" přizvukuju a obejmu ji ze zadu kolem ramen.

„Nepřeháněj," zavrčí jemně a otočí se.

„Je jako…" Přemýšlí, jak by ho popsala.

„Jako… Můžu se ještě podívat?" zeptá se s nejistým úsměvem.

„Ale jistě." Znovu nahlédne do kalhot.

„Hm… Pořádný…"

„Tágo, viď?!" žadoním.

„To ani ne… Nepřeháněj," zavrčí zas.

„Je dlouhý jako…"

„Jako celý metr, že jo!?" Skoro klečím na kolenou. Zdá se, že vypadáme věrohodně, protože ostatní se uculují smíchy.

„No… To asi ani ne…" Zavrtí hlavou a zase nahlédne dolů. „Je jako…"

„Jako francouzká bageta, viď? Dlouhej a…" Nestačím dopovědět, protože Maličká se sklátí smíchy.

„Bageta, ty vole." Chechtá se na celý kolo. Když se uklidní pokračuje.

„Ne, jako bageta ne…" Podrbe se ve vlasech. Začnu na ni dorážet, až to nevydrží.

„Já nemůžu říct, jak je velký, protože já tam prostě nic nevidím." Dá si ruce v bok a zadívá se mezi kamarády.

„Nemáte někdo lupu?" A to vybuchnu já.

„No ty!" Skočím jí kolem krku, strhnu ji na zem a zlochtám, div se nepočůrá. Urážky takovýho kalibru na mou chloubu nejsou vůbec hezký!

*

Na řadě je Joe a Brad, kteří mají zahrát manželskou dvojici ve svatební noc. Joe se docela vyžívá, ale Brad se nám maličko stydí.

„Pojď ke mně blíž." Mrká na Brada.

„Ještě blíž." Nakonec sedí téměř vedle sebe.

„Víš ty, co se dělá v tuhle kouzelnou noc?" Mrkne na něj. „Dej mi pusinku." A jakoby se k němu nahýbá. Ale to už Brad nezvládá a s křikem:

„Dávám fant!" Se od něj snaží dostat rychle pryč.

„Neboj se, jsem zkušený!" volá za ním Joe a my jsme zase smíchy na zemi. Netuším, čemu se mám smát dřív - jestli nadrženýmu Josephovi nebo chudáku Bradovi.

„Brade, pokračuješ." Drcne do něj Mike, když se konečně trochu zklidní.

„Nech ho, právě málem přišel o nevinnost." Pukám smíchy, zatímco Brad se mírně nafoukne. V tomhle duchu proklouzáváme celou hrou. Občas jsou úkoly trochu drsnější…

*

„Cože? Mám mu rozepnout kalhoty a nesmím k tomu použít ruce?" Div nezapláče.

„To zvládneš." Poplácám Iz kolem ramen a popoženu ji k Chesterovi, kterej už je v polosedu, aby se k němu mohla líp dostat.

„Je to jen hra…" Mrkne na ni Phi.

„A navíc tohle se ti do budoucna bude hodit," řeknu se smíchem. Hodí po mně ošklivým pohledem a začne Chazzymu zuby tahat za pásek.

„Jak je krásně červená!" Zubím se.

„Hele, bez komentáře!" vyjede na mě a dál se věnuje rozepínání.

„Teda, na vás je úžasnej pohled," přidává se Rob.

„Že jo!" Chester je ve svém živlu a se zaujetím na Maličkou shlíží. Konečně má pásek pryč. Pak se pere s knoflíkem.

„To fakt nejde." Div nezabrečí. Fant už dávat nemůže, zbyla jí jen sukně, kalhotky a vršek od plavek.

„Snaž se… Musí to být divočina, Maličká!" popoháním ji. Skutečně se snaží, takže po těžkým boji vyhrává a knoflík je pryč.

„Teď už jenom zipík a máš to za sebou," klidním ji, protože vidím, že toho má dost. Když se dostane k zipu, Chester skoro slastně zavře oči.

„Hele, jak se mu to líbí," výskne Joe se smíchem. Izabel se odtrhne, zip v půlce. Opřená o Chazzyho, hlavu skloněnou, oddychnuje. Jenže ranaři dnešního dne ji popichují dál. Rychle si stoupne a má se ke dveřím do nitra Mekky, zachytím ji, než zaleze.

„No tak, je to hra… O nic nešlo." Zadívám se na ni. Oči má červené. Téhle zábavy na ni bylo až moc. Jen lehce přikývne.

„Jsi v pohodě?" Zas jen lehké přikývnutí.

„Pět minut!" Houknu do chumlu, který na nás shlíží s nechápavými obličeji a jdu za Izabel do části, kde kluci mají své podestýlky na přespání.

Ona:

Posadím se na Chazzyho postel a protřu si oči. Tayo si přede mne klekne s obličejem plným obav.

„Co se děje, miláčku?" V očích něhu a lásku.

„Nic…" zalžu.

„No tak. Řekni mi to." Udělá psí obličej. „Jsem tu pro tebe, nezapomeň." Připomene mi. Sklouznu na zem a opřu se, hned se posadí vedle mě.

„Tak co se stalo?" zeptá se trpělivým hlasem.

„Já ani nevím… Prostě…" Na chvíli se odmlčím.

„Nebudu mu stačit," řeknu to. Dám průchod tomu, co mě tíží. Co mě celou tu hru doprovází. Všichni jsou na úplně jiný úrovni! Mají toho tolik za sebou. Já jsem mezi nimi jako černá vrána. Jeptiška. Nemám jejich zkušenosti. Některé jejich vtipy, týkající se sexu, nechápu, protože jsem si ho sama neprožila. Je to ponižující, být poslední, kdo ještě nepřeplaval přes průplav dospělosti. Vlastně jsem pořád ještě dítě, když nesdílím jejich chutě, touhy a vědomosti.

„Nebudeš mu stačit?" opakuje ponuře. „Byla to jen hra, Iz."

„Nejde o tu hru… Nebudu mu stačit ve skutečném životě. Má toho tolik za sebou… A já." Zmlknu.

„A ty jsi bez zkušeností," dopoví za mě.

„Není to tragédie. Není to nemoc." Rozhodí ruce a nadhodí svůj rádoby frajerský tón.

„Nepatřím tam. Nejsem ani jedna z vás."

„Proč bys nebyla?"

„Protože nevím, to co víte vy. Nemám toho tolik prožito…" Obezřetně mě poslouchá. Zadívám se na něj smutným pohledem.

„Měla jsem se s tebou vyspat, když jsem měla možnost." To ho dostane, zcela vykolejí. Vyděšeně se na mě dívá, jako by těm slovům nemohl uvěřit.

„Izabel! To neříkej. Se mnou bys to nechytla dobře." Pohladí mě po vlasech. „Já bych tě chtěl… Strašně moc bych tě chtěl, ale jen bych ti ublížil." Přivine mě k sobě.

„Počkej si, až budeš připravená. Pak prožiješ milování z pravý lásky… Co víc si může holka přát?" Vtlouká mi do hlavy smysl žití.

„Tayo, budu před Chazzem vypadat jako úplný idiot. Nauč mě to!" zaprosím.

„Takhle to prostě nechodí." Zavrtí hlavou a zvedne se, aby to rozdýchal.

„Jak to, že nechodí? A co všechny ty konkubíny, se kterými sis to rozdával?!" připomenu mu.

„Ale tam šlo o sex. Nikdy v tom nebyla láska!" rozčílí se. Pak se zastaví jako by dostal nápad.

„Pojď!" Chytí mě za ruku a táhne zpátky mezi ně.

*

Nemůžu tomu ani uvěřit! Všechny moje obavy, všechno, co jsme si tajně řekli, jim tady vyslepičil! Je mi do pláče.

„Jaks mě mohl tak podrazit!" zasyčím mu do ucha a přivinu se k němu. „Nenávidím tě za to!" šeptám a přeju si, abych to nikdy nevyslovila, protože to není pravda. Zlobím se, ale nikdy bych na něj nedala dopustit, na to ho mám až příliš ráda.

„Chci jen, aby sis poslechla názor ostatních." Trochu se seberu a zadívám se kolem. Tváří se jako by nic. Jako bychom si povídali o obyčejných věcech. Odmítají přijmout můj trapas na vědomí.

„Ann." Zadívá se na ni. S úsměvem začne.

„Nemáš se proč trápit kvůli takovým obavám. Chester tě má rád a to, jestli máš za sebou nějakou zkušenost, to nezmění."

„Dokonce bych řekl, že my máme rádi právo první noci." Mrkne na mě Tayo.

„Dřív nebo později ty zkušenosti získáš a je lepší prožít to z lásky než z pouhého strachu." Anna si přisedne ke mně a obejme mě.

„Kolik ti je?" Zadívá se na mě Rob.

„Sedmnáct," pípnu.

„Tak to na to máš ještě čas. Víš přece, že s tím můžeš začít až od jednadvaceti." Mrkne.

„Já a Iz máme českou národnost. Jsme tu jen přechodně, takže na nás v tomhle konkrétním případě platí pravidla České republiky…" Zazubí se Tayo.

„My můžeme šustit už od patnácti."

„Trochu nezodpovědné," ozve se vedle mě Anna.

„Narozdíl od toho, že u vás můžou od šestnácti řídit úplní vymaštěnci?" Zvednu obočí, upozorňujíc tak na velký počet nehod, za který v podstatě můžou děti. Nejsem zrovna zastánce inteligentních zákonů spojených států Amerických.

„Co se vrátit k Izabelině problému?" houkne Mike, když se začneme dohadovat.

„Ty máš strach, že mu nebudeš stačit?" Zadívá se na mě pronikavě, až musím uhnout pohledem.

„Vím, že nebudu," zamumlám tiše.

„To mě fascinuje. Jak to můžeš vědět, když jste ještě nic nedělali…" Pak se tázavým pohledem zadívá na Chestera.

„Nedělali, ne?"

„Ne." S úsměvem zavrtí hlavou.

„Ty to prostě víš, aniž bys to vyzkoušela. To není dobrý přístup." Probodne mě vědoucným pohledem.

„Trápíš se zbytečně."

„Ne, vím to, protože zatímco já mám nula zkušeností, tak kolik jich má asi tak Chester? Je zvyklý na nějakou sexuální úroveň… Kterou já mu těžko poskytnu. Já nevím…" Zakaboním se. Jak to sakra popsat…

„To máš jako u internetu. Někteří uživatelé jsou profesionálové… Jiní začátečníci. A já vím, že když se jako profesionál setkám na netu s nějakým začátečníkem, rvu si vlasy a nemůžu ho ani vystát." Ostatní se lehce usmějí.

„Jenže sex není internet…" připomene mi Tayo jemně.

„Je to úplně o něčem jiným, Iz." Zavrtí Phoenix hlavou.

„Je to o lásce," řekne Anna.

„Je to krásný… Budete vzájemně poznávat svá těla… Pozorovat, co se tomu druhému líbí a co ne. Užívat si něžností." Počkám až domluví a pak vznesu svou výtku.

„Chodí to jinak, Ann. Nezlob se, ale znám to od Taye. Jde, najde si holku, ona už ví, co má ráda a co se jí líbí. Takže mu to řekne, on zas řekne jí, co má rád a pak si vzájemně vyjdou vstříc a udělají si… Dobře." Zhluboka se nadechnu.

„Takhle Chazzy ví, co se mu líbí, ale kdyby mi to řekl, tak mě tím nejspíš vyděsí a já nevím, co se mi líbí, takže on bude tápat a rvát si vlasy, že musí postupovat takhle pomalu, když s nějakou zkušenější by si v klidu mohl krásně užívat." Považuji debatu za uzavřenou, jenže oni ne. Blahoskloně se na mě usmějí.

„Iz, já chodím za sexem z jedinýho důvodu. Užít si. Ale u tebe a Chazze to bude úplně jiný. Tam půjde o lásku a… Ann, doplň mě. V tomhle zběhlý nejsem." Zachmuří se Tayo a přehodí jí slovo.

„A vzájemnou blízkost. Radost z přítomnosti toho druhého. V milování nemáš kam spěchat, nejde o to si užít… Ale darovat tomu druhému sama sebe," řekne a zadívá se zamilovaně na Mikea. Jak jim ten jejich klid a zkušenosti závidím. Měla jsem s tím už dávno začít. Na Chazzym mi záleží a nechci s ním v posteli prožít trapas a tím ho od sebe odehnat!

„To je jako nějaká pohádka." Zakaboním se. „Zní to až příliš neuvěřitelně." Přitulím se k Tayovi.

„Znám to, co zažívá Tayo z jeho vyprávění, ale ještě nikdy jsem to neslyšela v takovým podání…" Mrknu na Annu.

„Je to trochu nemyslitelný." Zavrtím hlavou, mazajíc si takovýhle slova z hlavy. Nemám moc kamarádek a co mám, tak jsou to většinou pořádný tupounky, se kterýma se nedá mluvit. Bavím se s klukama, který mě o tomhle už poučili.

„Řekni, o čem přemýšlíš." Nabádá mě Tayo. Dlouze vzdychnu a vypovím jim své myšlenky.

„Vím, jak to chodí. Často jsem byla součástí lovů na holky. Šlo o sex. Oblbnout je, vzít jim to, pro co si hoši přišli. Vždycky to byla jen zvrácená zábava, kdo přinese víc skalpů. Až nakonec se to stalo nutností a závislostí. Sex je okouzlil natolik, že bez toho nemohou být a můj nejlepší kamarád je toho živým důkazem." Poukážu na svého drahého, který poslouchá s hlavou složenou v dlaních.

„Annina slova mi připomínají pohádku, jenže svět nikdy nebyl a nebude takovou pohádkou, o které ona mluví. Láska je sice krásná věc, zamilovanost trvá asi tak pár týdnů a pak už je to jenom o tělesný touze! A když Chazzymu nebudu stačit, brzy si najde nějakou jinou. A to já nechci," pípnu poslední část méně slyšitelně.

„Navíc nevěřím, že se chlapi dokážou zamilovat! Kolik konkubín už Tayo měl… A miloval někdy nějakou z nich?!" Podívám se po ostatních tázavým pohledem. Brad si povzdychne.

„Já jsem tě zkazil!" zaúpí můj drahý a skočí ze sedačky.

„Mysli. To všechno bylo o něčem jiným. A ty máš možnost zažít tu pohádku o lásce, o který Ann mluví!" Očima mě dožene k Chazzymu.

„Vážně věříš, že se chlap nedokáže zamilovat? Podívej se na něj. Myslíš si, že tě nemá rád?!" Vezme mi vítr z plachet.

„Já…" zakoktám se.

„Ty, která říkáš, že nic není nemožný?!" Znovu mě dostal.

„Dobře, ale to by byla jedna výjimka!" Postavím se taky.

„Při tvým štěstí tu výjimku získáš, protože si ji zasloužíš. Vy dva jste do sebe udělaný víc, než jsem to kdy viděl, tak mi tu neříkej, že láska neexistuje!" Pak mě popadne za ramena.

„Navíc není pravda, že jsem se nikdy žádnou nemiloval!" Lehce se ke mně přiblíží, skoro až na centimetr a sladce mi vydechne do rtů.

„Miluju přece tebe."

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Innocentia - 14. kapitola: