OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » In Flames - 6. kapitola

30.06.2014 (17:00) • Ashley457 • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 820×

„Já... eh... mám dobrou paměť. Jen tak mimochodem... Chceš?” Natáhnul ke mně ruku s krabičkou sušenek. Přivřel jsem oči a s vděčným přikývnutím jsem nabízenou pochutinu přijal. Opravdu jsem byl vděčný, vězeňská strava byla jen nějaká neidentifikovatelná šlichta, které ke všemu bylo málo.

„Co, bojíš se, že tě sním?” Dojedl jsem sušenku a opřel se lokty o stůl.

Alex zaklonil hlavu a zasmál se „Neříkali mi, že máš i smysl pro humor.”

„Nevím, co ti o mně říkali, ale vážně nejsem kanibal.”

„Tak to se mi nesmírně ulevilo,” smál se a v klidu jsme si spolu povídali jako staří přátelé (až na to téma, to bylo trochu mimo).

Zvážněl jsem. „Víš, že bych tě mohl kdykoliv zabít? Zvlášť teď, když nemám nasazená pouta.”

„Tak proč ti je sundávali, když jsi tak nebezpečný?”

„Třeba se tě chtěli zbavit, novináři nejsou zrovna jejich největší miláčci.”

„Pak tedy doufám, že nemáš chuť na vraždění.” Znovu ten klidný úsměv. Ten chlap mi byl naprostou záhadou.

„Život mezi smetánkou mi vyhovoval. Nikdy jsme nebyli nijak chudí, ale také jsme si nedovolovali žádný luxus. Poprvé v životě jsem se cítil, jako bych někam patřil. Popíjel jsem šampaňské (je jedno, že jsem byl nezletilý, nikdo po mně občanku nechtěl, a i kdyby, měl jsem udělanou falešnou s mým vymyšleným jménem, podle které mi jen tak mimochodem bylo čtyřiadvacet) a krmil se v těch nejlepších restauracích těmi nejlahodnějšími pokrmy. Zkrátka jsem si žil jako v bavlnce, jen s tím občasným vražděním.

To mi připomíná! Slyšel jsi někdy o sebevraždě Lorda Hidleyho? Tak to byla moje práce. (Teď nejspíš zním, jako bych na to byl pyšný, že?) Pohádali jsme se, když rušil moji tichou chvilku o samotě na jednom z balkónů v sídle Lady Mackenové. Ano, přátelil jsem se s tou nejvyšší šlechtou, nejspíš jsem si měl vymyslet jméno s titulem, ale stejně mě k sobě přijali, jako bych byl jedním z nich, ne-li výše postavený (opět mám podezření, že to mělo co dělat s mým vzhledem, i když to může znít povýšeně) Nicméně, Leonard, tedy Lord Hidley si rozrazí dveře, nakráčí si hned ke mně a vytáhne jeden ze svých předražených smradlavých doutníků. Vážně, já jsem si tam připadal jako v 18. století v Anglii. To bys nevěřil, kolik lidí s titulem se najde v Americe. Ano, nebyli všichni původem z Ameriky, ale všichni žili v Dallasu nebo okolí, nebo tam alespoň nějakou dobu pobývali. Třeba byl zvyk navštěvovat ostatní šlechtice v jejich městech, co já vím?

Každopádně jsem mu oznámil, že chci, aby odešel a přestal mi tím kouřem smrdět pod nosem. Načež se zasmál a prohodil něco o tom, že přeci nejsem nějaká přehřátá slečinka, která se bojí o to, že by jí načichly punčošky, přičemž se sám začal smát. Tak já jsem co nejrychleji vytáhnul jeho opasek (díval se přitom na mě, jako bych se ho pokoušel znásilnit), obvázal jsem mu s ním krk a druhý konec zavázal na zábradlí a hodil ho dolů. Kupodivu se ani moc nebránil, nejspíš netušil, co se vůbec děje.

Popravdě do teď nechápu, že to nevyšetřovali a téměř ihned to prohlásili za sebevraždu. Vždyť já se to ani nesnažil zamaskovat, aby to vypadalo jako sebevražda!”

Autor: Ashley457, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek In Flames - 6. kapitola: