Impossible Little Things 44 • OurStories.cz ~ naše povídky

V baru s Harrym a nečekaně se Jan opije. Probudí se ráno nahá a vedle Harryho... Co byste si mysleli vy?

02.12.2013 (12:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 337×

„Promiň, když... ty..." stoupnu si před něj.

„Jdeme se napít," kývne a usměje se na mě. Prohrábnu mu vlasy a vyrazíme. Zakotvíme v nějakém baru. Ani jsem se neobtěžovala koukat na jméno. Harry objednavá celou láhev whiskey. Ještěže tak. Sedám si do jednoho boxu, který je ohraničen ze všech stran, takže sem nejde vidět. Harry se šoupe naproti mně. „Hele, když se opiju, neručím za sebe." Zářivě se usměje.

„Jo, já vím."

Nechápavě se podívám. „Cože?"

„Ta noc na táboře. Opila ses, my všichni. A pak..."

Zastavím ho zdviženou rukou. „Dobrý! Matně si vzpomínám."

Nahne se přes stůl. „Co všechno si nepamatuješ?" Protočím panenky.

„Asi pět let." Vykulí na mě oči. Pokrčím rameny a naleju si do skleničky.

„Hele, já, když se opiju, tak o sobě nevím," řekne asi po šesté skleničce Harry. Jen se zasměju. Poposedne si. Zase vypiju svoji skleničku a nalévám nám sedmou. Ucitím bolest na patách. Sehnu se a vyzuju si boty. Po cestě zpátky se jebnu do hlavy. Sakra! Syknu a chytnu se za poraněné místo. Harry propuká v neuvěřitelně srandovní smích. Musím se začít taky smát. Vyhazuju si nohy nahoru a krčím je v koleni. Tím pádem se taky dostávám blíž k němu.

„Tohle není vtipný!" řeknu na jeho další... asi stejný smích. Tak mi vylezly kalhotky, no. A co? Jsem opilá! To můžu... ohh... doufám, že si to zítra nebudu pamatovat. Když flašku dopíjíme. Dobře, něco na dně zůstalo. Odchazíme. Já jdu bosky. Boty v ruce.

„Na něco dupneš!" okřikne mě Harry. Stoupne si rázně, na svůj stav, přede mě. Protočím panenky, málem se pobleju a vyskočím mu na záda. Nejsme zase tak daleko od hotelu. Nastupujeme do výtahu. Harry mě pouští. Opře se o jednu stranu a já naproti němu. Přesně ve stejný moment reagujeme. Setkáváme se uprostřed. Vroucně mě políbí. Ucítím za sebou zase zeď. Odstrčím ho.

„To nemůžeme," zasměju se. Jo, zasměju. Vystoupíme. Harry potichu otevře dveře. Vejde první. Já za ním. Málem schodí lampu. Chytne ji na poslední chvíli. Zasyčím se smíchem. „Ticho, vole!" zasyčím a pak už jdeme, podle nás, neslyšně. Zavírá za sebou dveře. Zůstávám stát uprostřed pokoje. Pak popadám skleničku a flašku rumu. Hážu do sebe další alkohol.

***

Zvedám se na posteli. A hned zase padám zpátky. Au! Zasraná hlava. Mám naprostou kocovinu, a co je ještě horší... totální vokno. Sakra! Do prdele! Koukám se pod peřinu. Ne! Ne! Ne! Jsem nahá. Rozhlížím se po pokoji. Poznávám ho. S vykulenýma očima rychle hledám druhou postavu spící vedle. Do piče!! Zatřesu s ním.

„Harry! Harry!" Z malým zavrčením zvedne hlavu. Jakmile mě uvidí, usměje se.

„Ahoj," řekne, jako bych už byla jeho holka. Bouchnu ho do zad. Lekne se. „Co-co jsem provedl?" Sedne si a já si všimnu, že má na sobě spodky. Zašklebím se. Ukážu rukou na sebe. „Ty seš nahá?" zakření se a já potlačuju nutkání mu vrazit pěstí. „Můžu se kouknout?" začne stahovat peřinu. Prudce ji chytím.

„Ne! Harry! Ty debile!" Někdo zaklepe.

„Jan? Začíná sázka!" ozve se Niall. Protočím panenky. No a... Vlastně, když se budu zaobírat něčím jiným, nestihnu přemýšlet nad tím, že jsem se zřejmě vyspala s Harrym... počkat.

„Pamatuješ si něco? Ze včerejška?" vrhnu na něj pohled a přitáhnu si ještě nějakou tu peřinu.

„Ne," zakroutí hlavou. „Co ty?" To je dobrá otázka. Lovím v paměti.

„Šli jsme pít. Pak jsi mě donesl do pokoje. Ve výtahu jsme se políbili, pak jsme zase pili." Super. Jsem si pomohla, fakt. Mávnu rukou na zem. „Podáš mi to, prosím?" Harry se méně ochotně zvedne a podá mi šprndu a spodky. Oblíknu se. Dám si oblečení, co jsem si tu včera vysvlíkla. V koupelně si učešu vysoký culík a jdu ven. Harry už v pokoji není. Sedám si na postel. Budu se teď moct podívat Louisovi do očí? Dotknout se ho? Proboha. Posrala jsem si život. Chytnu se za hlavu. Musím jít ven. Uz chytám za kliku, ale dveře se otevírají samy. Vchází Michell. Vrhám se jí kolem krku.

„Co-co je?" zeptá se zaraženě.

„Vyspala jsem se s Harrym." Odtáhne mě od sebe.

„Cože? A jak to stihnul?" Sedá si na jeho postel.

„Co-co-co stihnul?" nechápu.

„Se s tebou vyspat. Celou dobu seděl s náma v obýváku. Hráli jsme chlastací hru. Já, Niall, on a Perrie s Zaynem." Sednu si k ní.

„Víš to jistě?" spíš zamrmlu.

„Byla jsem nejstřízlivější, Harry nejopilejší," prohodila tak mimochodem. Spadne mi obrovský kámen ze srdce.

„Takže jsem s ním nespala!" Michell zakroutí hlavou.

„Fakt nevím, kdy by to provedl."

„Počkej, ale s kým pak..." Do pokoje vchází Louis. Michell se zvedá. Když vychází, ukazuje na něj a nějak... nechápu. To je fuk. Stoupám si.

„Už můžeš být u mě."

Otočím se. „Spali jsme spolu včera večer?"

Usměje se. „Možný to je."

„Louisi!" Dosednu zpátky k němu. Nečeká a hned mě chytá za krk. Opírám si čelo o to jeho. „Louisi," zašeptám.

„Jane," zopakuje taky šeptem. Zavřu oči. Chvíli tam ještě tak sedíme a pak jdeme ven. Sázka začíná.

„Hej, lidi, víte, co si musíme koupit?" ozval se Harry, zrovna když jsem si chystala rohlík.

„Ne, Harry, to netušíme," řekla mu Perrie.

„Nějaký auto nebo tak... porsche." Zadívám se na Nialla. Kývne s širokým úsměvem.

„Hey little porsche...i wanna told you..." začnu předzpívávat a Niall se přidává. Stoupnu si a on se mnou. Dozpíváváme a já padám. Oba propukáme v bouřlivý smích. Nikdo nás nechápe a spíš jenom čumí. Takže mě mají za totální krávu. Náhle se uklidňuju a záčínám zcela vážně hovořit. „Mám nápad." Pár lidí okolo mě vyprskne smíchy a já samozřejmě nechápu proč, takže nasazuju vážnou tvář.

„Půjdeme nakupovat," odpovídá mi Perrie.

„Nemám prachy," ozveme se s Michelle zároveň. Podíváme se na sebe a zasmějeme se naší synchronizovanosti.

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování