OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Icebergs 8



Icebergs 8Vicky si užívá páteční odpoledne po náročném týdnu, když ji někdo (ne)příjemně překvapí...
Je to shoda okolností? Nebo ne?
Přeju pěkné čtení! =)

8.

Vicky

Mám ráda páteční odpoledne. Ve vzduchu se vznáší příslib dvou volných dnů a uplynulý pracovní týden bledne ve světle myšlenek, jak si pořádně odpočinout. Vyložila jsem si je po svém a přestěhovala se na pohovku s teplou dekou a horkým čajem. Deštivé počasí za okny mi naznačovalo, že to byl výborný nápad. Cítila jsem, jak se mi ospalost snaží zavřít víčka a jen silou vůle jsem je držela otevřená, aby mi neunikl Jamie Oliver na bratrově boží plazmovce. Když kamera zabrala zblízka připravovaný pokrm, spokojeně jsem usoudila, že v HDčku je svět hned pestřejší. Už aby někdo vymyslel, jak si posílat jídlo přes televizi… Karlík a jeho továrna na čokoládu by mohla být inspirací vynálezcům, stačilo přece jen vychytat mouchy.

Sice nejsem takový fanoušek čokolády jako Scotty, ale já jí na rozdíl od něj můžu sníst taky jen omezené množství. On nebude vypadat jako otesánek, i když by se přestěhoval za Willy Wonkou a nic jiného nedal do úst po zbytek svého života.

Když v zámku zarachotily klíče, už jsem skoro spala. Nechtělo se mi jít bratrovi naproti, nebo sondovat, proč má od toho víkendu u rodičů jeho přítelkyně špatnou náladu - nejenom proto, že mi to neřekne, a ukázat mi prostředníček, aby mi dokázal, co si o mojí starosti myslí, mu nedovoluje jeho slušné vychování, ale taky proto, že se celý týden tváří, jako kdyby spolknul citron. A kdysi bývaly doby, kdy jsme si říkali všechno. Až na ta pracovní tajemství, která mi říct nemůže.

Musela jsem v sobě to uražené malé dítě, které se chtělo dovolávat bratrovy náklonnosti, trochu zadusit, protože by to mohlo skončit tím, že na něj budu vztekle špulit rty a dupat nohou.

„Sestřičko." Jeho hlas jsem slyšela dřív, než se objevil na prahu obývacího pokoje. Dneska měl světle zelenou košili, která ještě víc podtrhla tu lesní barvu jeho očí. Do kterých padaly neposlušné prameny tmavě hnědé.

„Měl by ses nechat ostříhat," zafuněla jsem a natáhla se po ovladači, abych televizi vypnula. Povedlo se mi to až napotřetí a pak usměvavá Jamieho tvář zmizela. „Jak bylo v práci?"

„Dobře, dobře," kývl Robbie. Jen co si sednul do jednoho z křesel, na hlavě mi přistála jeho hedvábná kravata.

„Tenhle zlozvyk tě budu muset odnaučit, Sherlocku," zabrblala jsem a hodila ji po něm zpátky. Obratně ji chytil a poprvé za ten týden se na mě upřímně a vesele usmál.

„Špatná nálada, Vic?" zeptal se nevinně. „Neříkej mi, že hodláš dnešní večer strávit sama. Měla bys jít ven, bavit se. Pátek je pro to stvořený."

Otočila jsem se na záda, protože koukat do stropu bylo lepší, než se dívat na Robinův vševědoucí ksicht. Proklínala jsem v duchu Scottyho a Tanyu asi milionkrát od té doby, co v pondělí na našem posezení u skleničky vína vyslepičili všechno o mé soukromé válce s Oakleym.

„Zmlkni," sykla jsem.

Nezmlknul. Pokračoval. A bylo to mnohem horší. „Nezapneš televizi? Měli by opakovat včerejší zápas Rangers, slyšel jsem, že Ryan Oakley dal rozhodující gól."

„Robine, já tě varuju…"

„A co mi uděláš?" popichoval mě dál.

„Nevím. Zabiju tě. A tvoji mrtvolu schovám u Oakleyho ve sklepě. Myslím, že tě prostě probodnu hokejkou, aby to vypadalo jako úkladná vražda. A zbavím se tak vás obou," usoudila jsem nakonec.

„Jsi geniální, doopravdy, jednoduše ge-" smál se Robin, když ho přerušil nepříjemný zvuk zvonku.

Okamžitě jsem se posadila a vyměnila si s Robbiem pohled. Kdo to může být? Scotty s Tanyou vždycky volají, když chtějí přijít. „Jdu tam," zastavila jsem brášku. „Vyřídím to."

Vzala jsem za kliku a otevřela dveře. „Dobrý den, přejete s-" zarazila jsem se v půlce věty a zírala na právě příchozího, který už se chystal znovu zazvonit.

Vysoký, ramenatý útočník newyorských Rangers. Blonďák s tím nejširším úsměvem, který jsem kdy viděla. S očima modřejšíma než samo nebe. A nejdrzejší chlap pod sluncem. Dokonce mě otravuje už i doma. Myslela jsem, že máme nějaké hranice, přes které se ani on neodváží jít, ale očividně jsem se spletla. A jestli si myslí, že každý pátek si s ním hodlám kazit večer, tak to se zatraceně spletl.

V moment, co začal otevírat pusu, aby promluvil, jsem mu, s ránou hodnou výstřelu z děla, zabouchla před nosem. A s nasupeným výrazem oddusala do kuchyně.

Jenže můj bratr si to vyložil naprosto špatně. A i když jsem na něj ječela, ať za žádných okolností neotvírá dveře, dialog mezi ním a pitomečkem z NHL se nedal přeslechnout.

Cítila jsem, jak mi hoří tváře a všechen vztek ve mně bublá. Když se Robbie objevil s tím výrazem, co mi napovídal, abych se chovala dospěle a byla milá, chtělo se mi vyskočit z okna. „Přišel si s tebou promluvit, Vicky. Měla bys mu dát šanci."

Dneska už podruhé jsem musela okřiknout toho rozmazleného fracka uvnitř mě. Chtěla jsem ho poslat pryč. Víc než cokoliv jiného. Rozhodně jsem s ním nechtěla mluvit. Tady. Kdybychom se setkali na neutrální půdě, možná bych pár slov prohodila. Ale tohle bylo moc nebezpečné. Šlo o to, jestli jsem tohle riziko byla ochotná podstoupit. A popřípadě ho využít ve vlastní prospěch.

„Fajn," povzdechla jsem si, „tak ať jde dál."

Ryan Oakley vešel a trochu rozpačitě se pousmál. „Holmesová… já," odkašlal si a pak mi před obličej strčil květy. A ne ledajaké. Ten debílek mi nemohl koupit růže, jako by to udělalo každý na hlavu padlý pako. Ne, on mi koupil orchidej. V květináči. Takže mu to ještě ke všemu trochu myslí a zbytečně nevraždí rostlinky. A Scotty se v létě může přivázat ke stromu na kratší dobu. V Greenpeace by se měli zaměřit na květinářství.

„Já co?" zamračila jsem se na něj.

„Ta je pro tebe," sdělil mi a já obezřetně dar přijala. Poděkovala jsem a on kývl. Mohlo to být ještě víc trapný? Silně pochybuju. „Chtěl jsem se omluvit, Holmesová. Choval jsem se jako idiot."

„Konečně pojmenováváme věci správnými jmény," ušklíbla jsem se a tu nádhernou květinu položila na kuchyňskou linku. Všimla jsem si, že se tiše zasmál. Že by to myslel vážně?

„Věř, že od své sestry jsem slyšel horší věci, když jsem jí řekl, co se stalo," pokrčil bezstarostně rameny. „Věc se má tak. Pospíchal jsem a moc nevnímal. Nechtěl jsem do tebe vrazit. A měl jsem se omluvit. Je mi to líto, fakt."

Jeho omluva visela ve vzduchu. Podobně jako to jeho nevyslovené promiň, kterého jsem se celé ty dny dovolávala.

Natáhla jsem k němu ruku. „Vicky," připomněla jsem mu svoje jméno, protože jestli ještě jednou uslyším svoje příjmení, stane se ze mě spíš Moriarty.

Jeho obří tlapa zvyklá držet hokejku tu moji úplně pohltila v přívětivém teplém stisku. „Ryan, těší mě. A fakt promiň."

Potom jsme se pustili a ten zázračný okamžik usmíření byl pryč. „No… díky za kytku. Je krásná," mávla jsem neurčitě kamsi, abych naznačila tu nádheru, co mám položenou za zády.

„Myslel jsem si, že tě potěší víc… trvalejší." Mělo to znít vážně, ale v poslední chvíli mu zacukaly koutky.

„Dáš si něco k pití? Vodu ze záchodu, třeba?" navrhla jsem klidně.

Tentokrát už se rozesmál nahlas. „Jo, to by bylo fakt skvělý. Ale kdybych si mohl vybrat, minerálka by byla lepší."

„Uvidím, co se dá dělat," ujistila jsem ho a pak se mi ho trochu zželelo. Přešla jsem k ledničce a vytáhla odtamtud malou perlivou vodu v lahvi a obloukem mu ji hodila. „Skleničky jsou v první poličce ve skřínce nad dřezem. Posluž si."

Měla jsem šanci ho kopnout, nebo mu vrazit nůž do zad, když ke mně stál zády, ale nakonec jsem neudělala nic z toho. Taky jsem se mohla omluvit, že jsem byla nepříjemná. Ale já na to měla právo. Takže jsem mlčela.

Když se Oakley napil a věnoval mi další ze své řady úsměvů, čekala jsem, že tím všechno skončí. Zakope se válečná sekera. Alespoň na chvíli, protože jedna kytka nemůže spravit moji pošramocenou hrdost, ale hokejista to přenesl na vyšší úroveň.

„Šla bys zítra na večeři?" zeptal se mě.

A já bůhvíproč souhlasila.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Icebergs 8:

12.05.2014 [23:41]

ninikJsem zvědavá, co to Ryan kutí za pikle Emoticon Emoticon Opět super kapitola a těším se na tu jejich večeři Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Raaven přispěvatel
12.05.2014 [22:28]

Raaven Emoticon Hmmmm, nevím proč, ale nemyslím si, že by Ryan tak rychle otočil a přehodnotil svoje "priority". V tom bude ještě nějaký háček! Emoticon Každopádně mi tohle čtení vždycky zvedne náladu. Emoticon
Těším se na další díl... Emoticon

3. Jeanette přispěvatel
12.05.2014 [20:43]

JeanetteNevím, jestli se mi líbí, kam to směřuje, protože na jednu stranu "Hurá!" na druhou stranu "No počkat..." Emoticon Každopádně skvělé jako vždy, už se těším na pokráčko Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2.
Smazat | Upravit | 12.05.2014 [19:46]

OH... Vážně skvělé a těším se na večeři!:D

1. Hanka
12.05.2014 [18:02]

Ohohó! Bůh ví proč souhlasila, ale já alespoň tuším. :o) Fluffy, vážně jsem se bavila. A to probodnutí hokejkou bylo geniální. :o) Zase se ti to moc povedlo a já se aspoň můžu pustit do učení s úsměvem (a to se moc často nestává). :o)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!