OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Icebergs 22



Icebergs 22Ne nadarmo se říká, že lež má krátké nohy. A i když je Shrek do své Fiony dávno zamilovaný, jsou tu tací, kteří to nevědí...

22.

Vicky

Do Vánoc zbýval týden a nějaké ty drobné, já to ráno dolepila poslední krabici z tvrdého kartonu, protože Andrein byt už byl oficiálně předělán na ten náš, a tím pádem bylo jasné, že následujícího dne k Robbieho domu přijede vůz s párem silných chlápků, co mi naloží postel a všechny moje věci - a natrvalo mě odstěhují od mého milovaného staršího bratra k mému zbožňovanému nejlepšímu příteli.

Abych na to usilovně nemyslela a nezpanikařila, vzal mě Scotty využít jeden z našich vánočních dárků.

Ve vzduchu se vznášela vůně masážních olejíčků, šikovné prsty masérky se mi bořily do pokožky a uvolňovaly ztuhlé svaly v oblasti krční páteře, měla jsem zavřené oči a poslouchala, jak Scotty cosi vypráví masérovi, kterého jsem mu kamarádsky přenechala.

Už už jsem se skoro ponořila do toho krásného polospánku, když mě cvrnkl do nosu. „Takže… jak to teď vlastně máte?"

Pootevřela jsem oči a setkala se s tmavým pohledem naproti sobě. „Já… ani nevím," přiznala jsem se a snažila si tak nějak přehrát všechno, co se od našeho posledního rande s blonďákem odehrálo. „Asi spolu randíme," uzavřela jsem to nakonec, protože mě vhodnější slovo doopravdy nenapadlo. „Slibovat si od toho něco víc je asi ještě moc brzy."

„Možná ani ne," usoudil a pak pokračoval, „pozveš ho ve čtvrtek na večírek?"

„Ani náhodou," vyhrkla jsem okamžitě, „už takhle ten stalker ví, kde bydlím. Myslím, že se mi bude hodit pár měsíců soukromí. Nechci, aby mi zvonil na dveře, kdykoliv se mu zachce. Ať si mu Robbie otvírá sám."

„Fascinuje mě, že máš pořád snahu si Shreka držet od těla," zašklebil se na mě.

„Věř mi, naposledy jsem si ho od těla nedržela," ujistila jsem ho a motýlci uvnitř mě se při té vzpomínce rozlétli na všechny strany. „Jen říkám, že trocha zdravého rozumu neuškodí. Už jsem moc stará na to, abych nechala rozhodovat jenom srdce."

„Tak to chci vidět," odfrkl si pobaveně Scotty. „Vážně jo."

„Uvidíš," odsekla jsem mu a na protest zase nechala víčka spadnout dolů.

O Oakleym do konce našeho relaxačního dne už nepadlo ani slovo, a když jsem se se Scottym loučila, čekal mě ještě poslední večer s bratříčkem. Naučeně jsem hodila klíčky na botník, pověsila kabát na háček, věnovala svému odpočatému odrazu v zrcadle u vchodu povzbudivý úsměv, kozačky nechala ležet tam, kde bylo jejich místo, a vklouzla do obývacího pokoje.

Než jsem stihla cokoliv zaregistrovat, na hlavě mi přistála hedvábná kravata. „Špatný postřeh, Watsone," ozval se Robbie a oči v barvě mechu se podivně zaleskly.

„Nebuď sentimentální, Sherlocku," zareagovala jsem drze, ale usmála jsem se na něj, aby si to nevyložil špatně. Kravatu jsem položila na opěradlo křesla a nechala si do rukou vtisknout vysokou skleničku se šumivým vínem. „Takže budeme pít, aby to bylo snadnější?"

Robin na mě rozverně zamrkal. „Kdybych náhodou plakal, chci to na něco svést. Zkazilo by mi to jinak pověst."

Těsně předtím, než jsem se svalila na pohovku, jsem se rozesmála. „Ty už žádnou nemáš. Jsi vysoce funkční sociopat, nezapomínáš na to?"

Zaksichtil se a spadnul vedle mě. „Dokud vyhrávám případy, tak to asi nikomu nevadí."

„Ach, Robbie," povzdechla jsem si, „slib mi, že se váš první syn bude jmenovat Sherlock. Kde je vůbec Andrea?"

Brácha si způsobně upil, než mi odpověděl. „Za prvé, ne, tak se jmenovat určitě nebude. A za druhé, má dneska dámskou jízdu s kamarádkami. S Lucy, Maggie, Wandou a… víc jmen po mně nechtěj, přestal jsem ji poslouchat."

Zazubila jsem se na něj. „I přes všechny kvality jsi typickej chlap."

Protočil oči v sloup. „Než budeme na mol, sestřičko, chci tě o něco požádat. Slib mi, že nebudeš vyšilovat."

Zvedla jsem dva prsty. „Slavnostně přísahám," šaškovala jsem.

Schválně se dramaticky odmlčel, než to na mě vychrlil téměř bez nádechu. „Zlato, šla bys mi za svědka?"

Chvíli jsem na něj zírala, naprosto neschopná slova. Když mi konečně naplno došlo, oč mě požádal, vypískla jsem jak siréna u sanitky, radostně máchla rukama, čímž zbytek vína skončil na mně a ne ve mně, a vrhla se svému sourozenci kolem krku. Ten duchapřítomně už předtím skleničku položil, takže jsem ho zamokřila jen já. „Robbie!" ječela jsem jako smyslů zbavená.

„Něco jsi slíbila!" připomínal mi přidušeně, ale já ho neposlouchala a výskala jako ten pětiletej parchant, kterýmu kdysi koupil u stánku borůvkovou zmrzlinu před obědem. Úroveň štěstí to mělo dost podobnou.

Když jsem se doradovala a zářivě se na něj usmívala, konečně se mi mozek zase vrátil do chodu a já se nepatrně zamračila. „Počkej, počkej… já ale nejsem mužskej."

„Ale nepovídej, Vicky," opáčil a teatrálně mávnul rukou jako nějaká panička ze sedmnáctého století, která odmítala věřit klepům své sousedky o pletkách někoho třetího.

Věnovala jsem mu pohled plný nefalšovaného skepticismu, naprosto ignorujíc jeho hereckou etudu. „Jak ti můžu jít za svědka? Potřebuješ mládence… a Andrea družičky. Copak jsi nikdy nebyl na svatbě?"

„Kdybys mě nechala domluvit a nevyváděla jak houpací kůň, možná by sis mohla tyhle otázky odpustit," zakřenil se na mě. „S Andreou jsme se rozhodli pro menší svatbu, trochu angličtější, jestli mi rozumíš. A já chci, abys to byla ty, kdo mi to odsvědčí. O nikoho jiného tam nestojím. Prokážeš mi tu čest?"

Vší silou jsem se zahryzla do vlastního rtu, abych se nerozbulela dojetím. „Hrozně moc ráda, bráško," kníkla jsem a tentokrát se nechala sevřít v jeho náruči. „Musím nahodit oblek," fňukala jsem, zatímco mě choval jako malou holčičku, „abych Barneymu nedělala ostudu. Bude to legendární."

„Když jsme u toho, ty moje prťavá lamačko srdcí, neměli jsme na sebe moc času. Nějaké novinky?" zajímal se.

A mně bylo zase najednou naprosto skvěle. Ať budu od Robbieho sebevíc daleko, stále tu pro mě bude. Už vždycky se na něj budu moct spolehnout, a i když se ode mě všichni otočí zády, on zůstane. Protože to tak dělal vždycky.

Přes slzy jsem se na něj usmála, odhodila mokrý svetr do křesla naproti a začala mu vyprávět, že tak trochu asi jednou budu chodit s jedním z nejlepších hokejistů národní ligy.

A že se mi po něm bude stýskat, až zítra odejdu.

Když se na mě podíval, věděla jsem, že mě vidí pořád stejně - jako pětiletou holku s culíky, s rozbitými koleny, když spadla z kola, natahující k němu ruce. Vysadil si mě kolem pasu, hladil mě po vlasech a šel mi koupit tu zmrzku, abych přestala plakat. A pak jen poslouchal, zatímco jsem měla celou fialovou pusu, a já vyprávěla a vyprávěla… až jsem zapomněla na to, co mě bolelo.

Jako kdysi mě políbil na čelo a slíbil mi, že to bude dobrý.

A já mu věřila úplně stejně.

***

Hekla jsem námahou a s balancem hodným provazochodce věšela záclony. Stolička, kterou jsem si pro tyhle účely vzala na pomoc, mi vlastně vůbec nepomáhala. Scotty až příliš pečlivě, ano, aby ani on nepřiložil ruku k dílu, rovnal hrnečky a talíře do skříněk v kuchyni. „Hádám, že už máš všechno naplánovaný," sděloval mi zrovna, když jsem se modlila ke všem svatým, abych neslítla.

„Jistěže," zafuněla jsem, „Robbie s Andreou dorazí v sedm, Tanya s Patrickem ještě o trochu později, protože má pan hokejista trénink. Ostatní tu budou už v šest. Shrek o ničem neví a budu ráda, když to tak zůstane."

„A jak ti v pátek letí letadlo?"

„Už v…" - v tu chvíli se mi noha smýkla, já zamáchala rukama ve vzduchu a bohužel jsem nevzletěla, ale zafungovala gravitace, takže jsem zařvala - „ZATRACENĚ!" A místo toho, abych si natloukla zadek, jsem skončila v pažích svého zachránce. „Scotty, ty jsi můj hrdina!" Samou radostí, že mě zachránil od pádu, jsem mu vlepila pusu a nechala se postavit na zem.

„Tréninky baseballu jsou alespoň k něčemu," zazubil se, „můj postřeh a rychlost by mi mohl závidět i Flash."

Nechápavě jsem na něj zírala a skoro se ho bála zeptat. „Kdo?" odvážila jsem se nakonec.

Můj nejlepší přítel se chytil za srdce. „To nemyslíš vážně, že ne?"

„A jak bych to mohla vědět?" opáčila jsem.

„Marvel má konkurenci - DC Comics. No tak, Vicky, na Arrow jsme se přece dívali o prázdninách spolu!" připomínal mi horlivě.

Vráska na mém čele se prohloubila. „Na co jsme se to dívali?"

Komiksový maniak si povzdechl, znělo to poraženě. „To byl ten seriál, kde byl ten hlavní fešák neustále do půl těla a posiloval."

Plácla jsem se do čela tím náhlým poznáním. „No jasně, už si vzpomínám! A tenhle Fleška je ze stejný dílny, jo?"

„Flash," opravil mě strojeně.

„Fleška," trvala jsem si na svém a měla co dělat, aby mi nezačaly cukat koutky.

„Flash."

„Fleška."

„Měl jsem tě nechat spadnout," zabublal.

„A co tenhle Fleška umí?" pokračovala jsem a královsky se bavila. Málokdy se mi stávalo, že bych Scottyho něčím dostala. Dělat si legraci z komiksů se sice rovnalo sebevražedné misi, ale kdo neriskuje, nežije.

Když promluvil, pečlivě formuloval každou slabiku: „Je děsně rychlej. Jako blesk, chápeš tu pointu?"

Natáhla jsem se a rozcuchala mu vlasy. „Ty jsi takovej můj malej Fleška," cukrovala jsem, „a už se na mě nezlob. Budeme si zase muset udělat večer plnej hrdinů."

K mému nemalému překvapení se na mě zářivě usmál. „To jsem přesně chtěl a trvalo by mi roky, než bych tě k něčemu takovému přemluvil." Udělal na mě dlouhej nos. „Naletěla, puso. Zase jsi naletěla."

S hvízdáním opustil místnost a mě nechal u nedověšené záclony. Dopálenou, že mě zase doběhl.

To. Prostě. Není. Fér.

V půl jedenácté večer už mě ale nic z toho nijak nezlobilo. Bytem se nesly ozvěny hovorů všech našich kamarádů, všichni se bavili a já občas chodila obdivovat do kuchyně nový kávovar, který jsme jako dárek dostali od Robbieho a Andrey.

Já i Scotty jsme jako správní hostitelé proplouvali od hloučku ke hloučku, někde se zdrželi delší dobu, třeba jako u moc pěkných kluků z našeho školního baseballového týmu, protože můj spolubydlící s nimi přece musel probrat taktiku na další zápas, a u Robbieho, Andrey, Tatiany a Patricka, protože nejbližší přátelé jsou nejbližší přátelé.

Když se pak naši hosté začali trousit domů, byla jsem ráda, že nikam nemusím. A jen co si dám sprchu, zalezu si k sobě do pokoje, a ráno, až se probudím, se nechám naplno pohltit vánoční náladou.

Objímala jsem Robbieho ve dveřích, hihňala se jeho stěžování si, že mu zoufale chybí moje každodenní seance s Jamiem na obrazovce, když mi - jen co jsem ho pustila a nechala odejít - obří medvědí pracka obránce newyorských Rangers dopadla na předloktí a trochu netrpělivě mě za něj zatahala. „Můžu s tebou ještě na minutu mluvit, Vicky?"

Obočí se mi trochu zmateně stáhlo, ale kývla jsem a otevřela dveře z chodby do svojí ložnice, abych mohla následovat toho ještě přerostlejšího obra, než byl Shrek. „Patricku, děje se něco?" zeptala jsem se, protože se tvářil, jako kdyby ho právě vykopli z týmu.

„To, co teď řeknu, musí zůstat jen mezi námi," žádal mě okamžitě a já mu to trochu zdráhavě odsouhlasila. „Poslyš, Ryan je můj dobrej kamarád," začal a zhluboka se nadechl, „ale na druhou stranu se chová jako idiot a ty jsi hodná holka. Nechci, aby ti ublížil."

„Vůbec nechápu, kam tím míř-"

„Párkrát jsme spolu mluvili. Vic, on pořád jede v tom plánu. Chce tě využít a pak tě nechat, absolutně se nezajímá, jestli tě to zraní, jde mu jen o jeho pošahaný, zraněný ego."

Úplně jsem cítila, jak mi srdce sevřela ledová dlaň. Zvednul se mi žaludek. „Co prosím?" zašeptala jsem, jako kdybych potřebovala, aby mi to řekl znovu, i když jsem to pochopila napoprvé.

Šedé oči přítele mojí kamarádky se na mě lítostivě dívaly. „Vicky, nechtěl jsem… já myslel… teda… že…" zakoktal se.

Pevně jsem sevřela čelisti k sobě, sebrala veškerou úctu, která mi ještě zbyla, abych zvedla hrdě hlavu, a věnovala Patrickovi křečovitý úsměv. „Ne, jsem ráda, že jsi mi to řekl," poplácala jsem ho vděčně po paži, „moc si toho vážím. Je dobře, že to vím. Takhle to divadlo může skončit. Nenechám se vodit za nos. Přišel jsi ještě včas."

Lhala jsem. Lhala jsem, jako když tiskne. Přišel pozdě, protože jsem v tom byla až po uši. S dalšími díky jsem se s ním rozloučila a vyprovodila ho.

Když se za posledním návštěvníkem zavřely dveře, ramena mi podklesla a já se otočila ke Scottymu. Do očí se mi začaly tlačit slzy a nemusela jsem mu ani nic vysvětlovat, aby pochopil, že jsem se nechala napálit. A tentokrát sakra opravdově. Uchvátil mě do svého objetí a já se rozeštkala.

Tu noc, když už ty potoky vyschly, jsem dospěla k jednomu jedinému rozhodnutí. Protože ať to bolelo sebevíc, nejsem ten, kdo by sklopil uši, stáhnul ocas a zdrhnul si lízat rány do bezpečí.

Přetáhla jsem si peřinu přes hlavu a přitulila se ke Scottymu, který mě nenechal samotnou.

Oakleymu řeknu pěkně od plic, co si o tomhle jeho plánu myslím.

A potom nasednu na letadlo domů a zapomenu na něj.


 

Chci Vám všem opět nesmírně poděkovat za Vaši zpětnou vazbu, hrozně si jí vážím. =) Nezlobte se na mě, ale všechno je pro děj důležité... a to Ryanovo vymýšlení si nemohlo zůstat bez trestu. ;-)

A pevně doufám, že jste si vánoční svátky užili, odpočinuli si a strávili je s milovanými. Pokud bych nestihla brzy přidat další díl, ačkoliv to mám v plánu, přeji Vám jen to nejlepší do nového roku! Všichni jste báječní, děkuju vám za to. =)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Icebergs 22:

7. Hanka
30.12.2014 [16:46]

Á, a je to tady. Komplikace přicházejí. :o) Čekala jsem něco, co je zase dostane od sebe, ale tohle je dobře vymyšlená zápletka! :o) Fluffy, Fleška se Scottym a vlastně celá kapitola byla zase bombová. Moc mě potěšilo, že už máš tolik procent u pokračování. :o) Těším se jak blázen, to mi věř, a je to hlavně kvůli mé zvědavosti, jak to všechno vymyslíš, zašmodrcháš a zase rozšmodrcháš. :o)
A taky přeju šťastný nový rok!

6. FantasyNikol přispěvatel
29.12.2014 [21:07]

FantasyNikol Emoticon Emoticon Emoticon Tahle povídka mi vždy vylepší den prázdného zírání z okna. A teď bych ještě musela čučet na sněhovou bělobu, která pálí do očí. Dobře, proti sněhu nic nemám, ale ta zima! Emoticon Brrr. Já prostě nesnáším zimu!

Asi to nebude nic nového, ale já prostě Scottyho žeru. Emoticon Nechceš mi ho poslat jako dárek k Vánocům? Emoticon Je to takový univerzální kluk. Něco jako - uklidím ti v pokoji a ješte přidám sexy taneček. Emoticon Navíc by mě mohl zásobovat novinkama Marvelu. Emoticon Prostě Flesh/Fleška. Ježiš, to mě rozesmálo.

Nebylo by to reálné, kdyby v příběhu nebyla nějaká hnusná zlá věc. Tahle HZV dostala tentokrát podobu Ryana Oakleyho a jeho dřívější zrady. Emoticon To je ta nejlepší volba vůbec. Emoticon Vicky si s ní snad poradí dobře.

Bylo by unavující psát u každé kapitoly, jak byla výborná, kdyby to ovšem nebyla pravda. Výborná kapitola a těším se na další. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Blacky
29.12.2014 [10:39]

No, ja už som vyhliadala, kedy sa tu objaví. :) Myslím, že sa to dalo očakávať, že sa to prevalí. Ono lož má kratke nohy, ako sa vraví a náš sexy Šhrek po vypití elixíru :P sa prepočítal.

Naša FIonka jej horúca hlava niekedy, takže očakávam búrku, ale možno vymyslí niečo zákernejšie ako potupné výčitky a dá mu vyžrať pekne do dna. :P

No je mi ho toršku ľúto, keď je do nej taký šialenec, ale môže si za to sám.

Som rada za Robieho a jeho šťastný koniec. Andrea našťastie dostala rozum a pochopila, teda myslím, že bolo dobré, že sa úprimne porozprávala s Vicky a tá už zvyšok zariadila.

Bude aj svadobná kapča? či sa už blížime ku koncu?

4. Tethys přispěvatel
28.12.2014 [23:23]

TethysSakra, moc myšlenek, moc málo prstů - deset je k popsání téhle kapitoly fakt žalostně málo. Emoticon
Začnu tím začátkem, který byl naprosto perfektní. Měla jsem pocit, že tam jsem s Vicky a Robbiem a když jí poprosil, aby mu šla za svědka, musela jsem se culit jako měsíček na hnoji (i když jsem samozřejmě očekávala zradu kvůli tomu perexu, že Emoticon Emoticon ). Vlastně i já se ségrou domluvila, že jí půjdu za svědka, ale upřímně netuším, jestli na mě počká. Emoticon A ten dodatek o pětileté holce a rozbitém koleni mi stáhl hrdlo - a to se mi fakt moc často nestává. Emoticon Emoticon
Hrozně jsi mě pobavila s Flashem a Flešem. Emoticon Jsem jako Scotty, kdo mi sáhne na moje oblíbené superhrdiny, letí. Emoticon Bylo to fakt hrozně milé. Už jsem říkala, že chci taky kamaráda jako Scottyho? Jo? Tak já ti to po sedmdesáté zopakuju, protože ten kluk je boží. Mimochodem, ten kávovar, který dostala Vicky darem od Robbieho mě dostal. Fakt zbožňuju ty tvoje detaily, kvůli kterým je tahle povídka tak milá a originální. Emoticon
To, že se Ryanovi ta lež vymstila, se dalo čekat. Dneska mám ale nějakou pozitivní náladu (asi díky tomu, že tady ta kapitola vůbec je Emoticon), že to vezmu z té lepší stránky - od Patricka je vážně fajn, že to Vicky řekl. Jasně, kdyby držel hubu a krok, tak by se nestal další děj - který bude doufám jen v tom dobrém a romantickém duchu - ale taky bych si o něm myslela, že je to idiot.
Teď jen pevně věřím tomu, že náš Shrek svou Fionu miluje a dokáže si jí získat zpátky. Vlastně si tuhletu kapitolu představuju jako draka a je jen na Sherkovi, Oslíkovi (chudák Scotty Emoticon ) a Fioně, jak to zvládnou.
Jo jo, teď machruju, ale jestli nedáš Vicky s Ryanem zpátky dohromady, založíme odbor (a myslím, že se ke mně dost lidí přidá Emoticon ).
Tak piš, piš, protože tohle je prostě úžasné a já fakt lituju toho, že Icebergs nejsou normální knížka, kterou bych si mohla najednou přečíst - a taky bych to udělala. Emoticon Emoticon Emoticon
Ještě jednou ti popřeju hezké Vánoce a hezkého Silvestra, protože... víc přání je víc štěstí, ne? Emoticon

3. LulikLuca přispěvatel
28.12.2014 [21:31]

LulikLucaA jéje, chudák Vicky. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon No každopádně se ti povedla další úžasná kapitolka. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Flash a Fleška mě upřímě pobavila, všichni kolem mě na mě koukali jako na blázna. A Robbieho zasnoubení? Prostě paráda!!!!!!!!

28.12.2014 [20:45]

ninikDíky za další úžasnou kapitolku Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Doufám, že se ti podaří další sepsat ještě do silvestra, ale když ne, tak se budu moc těšit až to příjde a tobě také přeji vše nejlepší do nového roku (Jistota je jistota Emoticon )

1. Carol1122 přispěvatel
28.12.2014 [19:16]

Carol1122OCH-MŮJ-BOŽE.

Ze začátku jsem si myslela, jak krásný to všechno je... Vicky a Scotty budou spolu bydlet, bude švanda největší - s nimi je prostě vždycky největší švanda, že jo? Emoticon A pak najednou to *kuck-kuck.... WHAAAAAAT????!!!!* na konci Emoticon Emoticon Emoticon. Zase jedu nějak moc rychle, co? Emoticon

Rozhodně jsem se těšila, jak si Vicky se Scottym užijí legraci a konečně dá sestřička taky prostor bráškovi, aby se věnoval své milované a nakonec něco naplánovali Emoticon Já jsem tajně doufala, že to bude svatba a ty jsi mi to splnila! Emoticon ANO! KONEČNĚ! Andy a Robbie konečně spolu a Vicky bude ještě svědek na jejich svatbě Emoticon Emoticon Och, jak já miluju šťastné konce! Emoticon A obzvlášť jim to přeju nejvíc Emoticon Emoticon
Mimochodem ta chvíle s bráškou a vzpomínání i na staré časy byla nádherná Emoticon Jak ty někdy dokážeš člověka dojmout, to netušíš Emoticon Emoticon

Scotty jako Oslík, který zachraňuje svoji kámošku Fionu před pádem s talířem. ÚÚÚÚ, najednou i mně se chce padat Emoticon Emoticon Emoticon A hádka s Flashkou-Fleškou? Umírala jsem smíchy Emoticon Emoticon Emoticon

No a teď konečně k tomu nejdůležitějšímu. To snad ne. Vážně? Ne. Prosím, řekni, že je to jen hloupý vtip, ty najednou aktualizuješ kapitolku a napíšeš, že to byla sranda... že ne? Proč? Emoticon Já jenom doufám, že to půjde nějak spravit. Ryan je takovej... Emoticon Emoticon Nemůže to myslet vážně, že ne? Já věřím, že už Vicky doopravdy miluje a bude to ok.. Věřím v to, vážně! Emoticon Emoticon Emoticon

Zlato, byla to bombastická kapitolka, na kterou jsem se strašně moc těšila, však víš Emoticon Dneska to byla zatím asi nejvíc akční kapitola, však víš, na emoce Emoticon Emoticon Jsem tým Ricky (jak už jistě víš Emoticon ) a za tím si budu stát, protože pevně doufám, že jim to neuděláš a budou spolu! Ale stejně doufám, že Ryan dostane co proto, za takový chování Emoticon Emoticon
Přeju dodatečně krásné Vánoce i nový rok, který snad pro tebe bude stejně tak úspěšný, jako byl doposud! Emoticon A snad se nám povede také něco napsat (však víš Emoticon Emoticon ).

Moc se těším na další a snad bude ještě do Silvestra! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!